Daniela Brodská
Kázání z česko-německých bohoslužeb ve Strážném – Hořejších Herlíkovicích, 1. 7. 2018
Biblický text (Mk 2,1-12):
„Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.
Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?
Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
Biblický text 2 (J 3,16):
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna,aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Kázání: Sestry a bratři v Pánu Ježíši Kristu!
Markovo evangelium, z kterého jsme slyšeli první čtení, nabízí hned od první kapitoly příběhy o tom, jak Ježíš uzdravoval. Je to náhoda nebo záměr? K tomu si dnes něco povíme. Dnešní příběh je už čtvrtý v souvislé řadě. V prvním Ježíš uzdravuje posedlého v Kafarnaum, v druhém zbavuje horečky Šimonovu/Petrovu tchýni, ve třetím očišťuje malomocného. A dnes je to známý příběh o uzdravení ochrnutého, kterého přátelé spustili do domu střechou. Kolem domu, kde byl Ježíš, bylo totiž velmi mnoho lidí.
Ale pozor! Mýlili bychom se, kdybychom usoudili, že ty čtyři příběhy jsou za sebou jen kvůli zdůraznění Ježíšovy schopnosti uzdravovat. Léčitelů bylo přece v té době víc. V tom Ježíš nebyl výjimkou. Byl však výjimkou pro něco jiného a to můžeme v příbězích také vyčíst. Evangelium dosvědčuje, že přihlížející v Kafarnaum, když Ježíš vypudil nečistého ducha: „Užasli a jeden druhého se ptali: Co to je? – Nové učení plné moci! I nečistým duchům přikáže a poslechnou ho.“ Uzdravení Petrovy tchýně způsobilo, že „celé město se shromáždilo u dveří.“ Po očištění malomocného Ježíš odešel na opuštěné místo a „chodili k němu odevšad.“ Uzdravení ochrnutého má ještě další zvláštní souvislosti: Ježíš vidí víru odhodlaných přátel a (!) odpouští ochrnutému hříchy dřív, než ho uzdraví.
Ty čtyři příběhy říkají o Ježíšovi: Přichází k lidem a lidé ve velkém množství přicházejí za ním; Ježíš přináší nové mocné učení; Ježíš nejen vyhání nečisté duchy, zbavuje různých nemocí, ale očišťuje a odpouští hříchy. Když to shrneme: On navrací vyloučené do společenství Božího lidu. Víra v Ježíše působí, že se chceme shromažďovat, že chceme být spolu a spolu s ním.
Ale myslím, že tohle je pro pozorné čtenáře Písma a pozorné posluchače kázání známá skutečnost.
Zkusíme jít ještě dál. Ježíš jistě přišel kvůli těm vyloučeným, nemocným, nečistým. Ale okolo jsou ještě davy dalších lidí. Jsou mezi nimi určitě pouzí zvědavci a pak také Ježíšovi příznivci. V posledním příběhu jsme slyšeli, že v domě seděli i někteří zákoníci. A že Ježíše provázeli i zbožní farizeové, známe z řady dalších vyprávění. Prostě kolem Ježíše je vždycky vzorek celé izraelské pospolitosti. To není náhoda! Evangelisté záměrně zdůrazňují, že Ježíš přišel pro všechny, pro každého jednotlivce Izraele, Božího lidu. Tuto skutečnost shrnuje Janovo evangelium známým slovem, které zaznělo v úvodu kázání: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Ježíš přišel pro všechny, aby uvěřili!
Sestry a bratři, evangelijní příběhy jsou jako mozaika různobarevných kamínků. Každý jednotlivý má svůj půvab, svou důležitost. Ale teprve až se poskládají dohromady, až se na ně pozorně zahledíme, poskytnou našemu zraku jediný obraz. Taková jsou evangelia: řada příběhu, výroků, podobenství… A to vše má jeden důvod: Ježíš přišel, aby probudil a povzbudil víru. Ten důvod platil tehdy a je aktuální i nyní. Ježíš učí a uzdravuje, aby lidé uvěřili v současné Boží panování, aby brali vážně moc Boha, který miluje a zachraňuje. Víra je tu hlavním motivem!
Marek řadí za sebe čtyři zdánlivě stejné příběhy o uzdravování. Ale ty příběhy obsahují dramatický vývoj: od zvědavého očekávání přes úžas nad učením až k víře, která zachraňuje. Jen nenápadně, jakoby okrajově zmiňuje čtvrté uzdravení, jak je Ježíš citlivě naladěn na víru těch, kteří přicházejí: „Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Pro víru přátel je postižený zachráněn.
Tady trochu odbočím od linie, ve které pak chci ještě pokračovat. V příběhu stojí, že ochrnutému jsou odpuštěny hříchy – ne pro jeho víru – ale pro víru jeho přátel, jeho blízkých. Považuji to za velmi důležité a povzbuzující slovo pro naši současnost, pro náš každodenní život s lidmi, které milujeme ačkoli oni se ke Kristu nepřiznávají. Evangelium nás ujišťuje o možnosti, kterou máme. Můžeme se stát těmi věřícími nosiči. Pro naši víru v Boží lásku a moc, budou i jiným odpuštěny hříchy, budou i jiní zachráněni. Tak tohle stojí zato si zapamatovat.
Zpět k předcházející linii. Ježíš přišel probudit víru Izraele. Víru v milujícího, zachraňujícího Boha. Shromažďují se kolem něho zástupci celé tehdejší společnosti.
A zase ne náhodou, jsou v příběhu uzdravení ochrnutého zmíněni přítomní zákoníci. Zákoníci, znalci Božího zákona, smějí do Ježíšovy blízkosti, smějí být svědky a účastníky probouzení víry v zachraňují Boží moc. Mají šanci, stejnou jako ostatní. Uzdravování, očišťování, odpouštění hříchů se děje – jim na svědectví (viz příběh očištění malomocného).
Proč Marek hned na začátku druhé kapitoly zveřejňuje, že zákoníci nepokrytě Ježíše odmítají? Oni vidí jen, co chtějí: ochrnutý bere své lože a jde. Slyší: „odpouštějí se ti hříchy“, ale nevěří. Zákoníci se uzavírají do vlastního pochopení Božího Zákona, Boží smlouvy. Ježíše do tohoto pojetí, které si vytvořili, nepouštějí. Nedokáží, brání se propojit vírou – Boha a Ježíše. V této části vyprávění nejde evangelistovi jen o momentální konfrontaci. To není jen kritika jednotlivců, kteří si zrovna přivlastňují právo na pravdu. Evangelistův důvod je hluboký a souvislý. Už odtud se odvíjí děj, kterým všechna evangelia vrcholí. Tady, už na začátku Markova evangelia začíná pašijní příběh. Příběh rozdělení Izraele pro víru a nevíru v Ježíše. V zaslíbeného Mesiáše, který ohlašuje, přináší, přivádí do života lidi ten největší zázrak zachraňující moci milujícího Boha. To nám dosvědčují Velikonoce, které jsme nedávno slavili. A na tento zázrak může odpovědět jen víra.
Tohle všechno nám naznačují čtyři příběhy o uzdravení. Jde v nich o víru, o důvěru v Boží láskyplné jednání s lidmi. Víru, kterou zprostředkuje a probouzí Ježíš. Víru, která zachraňuje.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, ty jsi poslušně důvěřoval svému nebeskému Otci. Prosíme, pomáhej nám, aby i naše víra byla pevnou důvěrou v Boží milující moc. Dej, aby se projevovala věrností Kristu; věrností jeho dílu, které máme dosvědčovat; i věrností jeho církvi, kterou zde máme tvořit. Amen