Daniela Brodská
Biblický text (Jr 15, 15a+16 ):
„Hospodine, pamatuj na mne a ujmi se mne. Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.“
Kázání:
Sestry a bratři, milý sbore!
Jsou chvíle, kdy každé slůvko povzbuzení má rozhodující cenu. Poznal to Izrael, ví to i současný Boží lid. Na svém vlastním údělu to prožil i prorok Jeremiáš. Jeho úkol byl nesnadný. Vystoupil v době před babylónským zajetím a zvěstoval Boží záměry, které se lidem a vlastně ani jemu samotnému nemohly líbit.
Popravdě řečeno, zvěstovat lidem Boží vůli, zpravidla nebývá lehký úkol. Lidské nitro je plné vlastních zájmů a představ, které vytěsňují slyšení Božího hlasu. Člověk ty své zájmy a představy vstřebává daleko dřív, než Boží oslovení.
O to je obdivuhodnější Jeremiášovo vyznání: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je“, vstřebal jsem je do sebe jako životodárnou potravu. „Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce.“ Nejen tedy něco nutného k obživě, ale právě i k nádhernému dodatku, který tvoří život krásným, naplňuje energií a radostí. To je bohaté a přesné vyjádření. Ale – jak toho dosáhnout?
Všichni upřímní křesťané touží po živé církvi Boží. Je to touha kazatelů, presbyterů, všech členů církve. Ovšem je to především požadavek našeho Pána, Pána církve. Co může být lepší pomocí pro plnění křesťanského poslání ve světě, pro svědectví Božího království, než duchovně živé společenství Božího lidu, jeho jednotlivých částí – našich sborů? Vždycky musíme pokorně přiznávat, že se nám mnohého k opravdové živosti nedostává. Stále se ukazuje, že dělníků je málo. Vždy je a bude zapotřebí víc Božích svědků, kteří syceni a napájeni Božím slovem budou prozařovat své okolí, oslovovat váhající a lhostejné, aby s Boží pomocí šířili dílo jeho panování.
Můžeme jimi být i my? Můžeme a máme jimi být. A není to tak složité. Bůh sám připravil všechno podstatné. Živé a činorodé společenství vzniká z modlitebního zápasu. Spolu se modlit! To bylo a vždy bude pro lidi víry moc důležité. Můžeme být spolu v modlitbách ve sboru nebo také třeba v nadcházejícím týdnu modliteb za jednotu křesťanů. Nedejme si tyto příležitosti utíkat. Živé a činorodé společenství vzniká z biblického písmáctví. To znamená, že budeme bibli pravidelně číst. Třeba s církevní pomůckou ´Na každý den´ Máme jí tady ve sboru pořád k dispozici dostatek. A živé, činorodé společenství vzniká také z toho, že si o víře budeme spolu povídat, povzbuzovat se ke slyšení Božího hlasu, který k nám, ke každému trochu jinak promlouvá. S kázní a vytrvalostí mu můžeme naslouchat, a jakmile se objeví Boží hlas, vstřebat jej všemi smysly, celou duší.
Poznávacím znamením pravosti Božího hlasu je útěcha a radost srdce! Žádné upachtěné, ustarané, bolestínské, či po lidsku smrtelně vážné křesťanství – útěcha a radost srdce!
Z naší strany se ovšem také očekává aktivita. Kraličtí to vyjádřili – že je potřeba mít chtění. Možná bychom dnes spíš řekli: máme se otevřít Božímu hlasu, vydat se jeho vůli a vedení. Pak také pochopíme, že máme chtít spoluvytvářet živou církev. Dotvářet ji svým rozličným obdarováním, stejně jako jednotlivé údy tvoří celé tělo. Budeme přitom jistě i zápasit s malým člověčenstvím, které je v každém z nás – s pohodlností, polovičatostí nebo naopak se snahou o prosazení sebe sama, s nedostatkem citlivosti nebo dokonce i lásky.
Pokud jde o tu naši aktivitu je zcela namístě přiznávat a vyznávat nedostatky osobní i společné, sborové i celocírkevní. Nejen ve skrytu duše, ale také jeden druhému. Ne kritizovat za zády, ale tváří v tvář, v rozhovoru, chceme-li, aby to k něčemu dobrému vedlo. Pokud se o to pokusíme, při pokorném vědomí, že nejde o pouze naši věc, smíme prosit o Boží aktivování, o další posilu a obdarování.
Pán svou církev nikdy neopouští, chce ji zde mít. A každý z nás, sestry a bratři, je volán ke službě živé církve, ke službě Bohu a Spasiteli. Pán sám otevíral ústa svým svědkům i v nesnadných zápasech. Stačí číst bibli, číst o poslání a osudech proroků i apoštolů. Kolik je v ní povzbuzujícího svědectví o Božích zaslíbeních a Boží věrné pomoci. To je naše útěcha a radost srdce!
Sestry a bratři, každý z nás je volán ke službě Bohu živému. Jeho živá církev je volána k odpovědné službě, při které jsou srdce plná oddanosti, naděje a radosti. Týká se to nejen kazatelů, presbyterů, ale všech. My všichni jsme Božím lidem, který spoluvytváří Boží království na této zemi. Jsme přece lidem Krista krále. Nazýváme se jeho jménem – Kristovci, křesťané. Vydali jsme se jeho vedení. Patříme mu tak, jako Jeremiáš patřil Hospodinu. „Tvým jménem mě nazývají a ty o mně víš, abys byl ku pomoci a zachránil. Krásněji to nelze vyjádřit.
A tak, kéž nás všechny, kazatele, členy staršovstev, členy sborů, i ty, kteří zůstávají na okraji sborových společenství, vede sám Bůh svým svatým Duchem, po správných cestách. Pro život církve, útěchu i radost srdce, ale především pro své svaté jméno, jímž jsme nazýváni. Pro Boží spravedlnost i Boží milosrdenství, které se pro všechny stalo v oběti a vzkříšení Ježíše Krista, našeho Pána.
Modlitba: Svatý Bože, Spasiteli náš Ježíši Kriste! Děkujeme za to, že nás chceš mít jako svůj lid. Dávej slyšet svůj hlas. Našemu chtění dávej správný směr. Oživuj svou církev. Ať vše, co se v ní děje, je ve světle tvého kříže a vzkříšení, které má prozářit náš svět. Amen