Daniela Brodská
Biblický text (Kol 1,13-14):
„On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.“
Kázání:
Sestry a bratři, milý sbore!
Každou neděli prosíme : „zbav nás od zlého“. Je to vlastně poslední výkřik modlitby Páně. Otčenáš začíná úplně nahoře, u nejniternější Boží podstaty, u Božího jména. Střed se týká chleba člověka. A teď sestupuje modlitba do země ještě hlouběji, do posledních pekel. Zaznívá výkřik: „zbav nás od zlého“. Oblouk této modlitby obepíná celou kosmickou skutečnost s jejími výšinami i hlubinami. Pořadí jednotlivých proseb má přitom svůj význam.
Luther k tomu říká: „Přesně si povšimni, že na posledním místě se prosí a má prosit o odvrácení zlého, to znamená o odvrácení nepokojů, drahoty, válek, nákaz, soužení a také pekla a očistce i všech tělesných a duševních trestajících nemocí. O tyto věci máme prosit, ovšem ve správném pořadí, tj. až na posledním místě. Proč? Nalezneme některé, a je jich nemálo, kteří Boha a jeho svaté ctí a prosí, ale jenom proto, aby se zbavili trápení. Nic jiného nehledají; nemyslí ani na první prosby, které stavějí do popředí čest, jméno a vůli Boží. Sledují tedy vůli vlastní, a tak tuto modlitbu zcela převracejí“. Luther má pravdu. Je to naše každodenní pokušení. Modlitba Páně má však své priority a je neděliteným celkem.
Jsou skutečnosti, které na první pohled nejsou úplně zřejmé. My se modlíme …ale zbav nás od zlého… V řeckém textu je však slovo s významem mnohem naléhavějším – zachraň, vysvoboď, vytrhni. Starý zákon je i v našich překladech přesnější. V Žalmech čteme: „vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď“ (144,7); „pomozte vyváznout nuznému ubožáku“ (82,4); „vysvoboď mě ode všech mých nevěrností“ (39,9); „ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil“ (34,18). Jeremiáš předává výrok Hospodinův „vysvobodím tě z rukou zlovolníků a vykoupím tě ze spárů katanů“ (15,21). Starý zákon tu jedním dechem svědčí o lidské nouzi i o Boží zachraňující věrnosti a moci. A Nový zákon navazuje: „Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost“ (Ř 11,26); List Koloským se soustřeďuje na Kristovo spásné dílo: „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna“ (1.13); o Ježíši se mluví jako o tom, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu (1Tes,1,10) a je základem naší naděje. V 2.listu Timoteovi je vyznání: „Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království“(4,18). Všechna tato biblická místa zdůrazňují vážnost situace a hloubku ohrožení, zároveň však posilují víru ve skutečnost a blízkost záchrany – té vezdejší i věčné.
Jak rozumět pojmu „vysvoboď nás od zlého“? Od čeho to má být modlící se zachráněn? Míní se tu „zlé“ v obecném smyslu, anebo „ten zlý“, tedy Satan? V bibli je zaznamenáno obojí. Ve Starém zákoně nalézáme častěji obecné pojetí zla. Jsou tu „zlí lidé“ – nepřátelé, bezbožníci, násilníci, utlačovatelé a lháři. Jsou tu „zlé poměry – otroctví, chudoba, nemoc, přírodní katastrofy, lidská bída v mnoha podobách. A konečně je tu „zlé srdce“ – sklon a náchylnost ke zlu. Modlitba „zbav nás od zlého“ v podstatě zahrnuje zlo jako celek. Nový Zákon myslí také na různé souvislosti: zlé lidi, zlé poměry i zlé srdce. Zvláštnost novozákonního pojetí spočívá však v tom, že zde daleko silněji – vedle zla ve středním rodu (to zlé) – vystupuje i mužský rod: ten Zlý, nepřítel, Satan, ďábel. Na temnou postavu pokušitele narážíme v NZ častěji. Třeba v podobenství o koukolu a pšenici přichází nepřítel, ten zlý, aby ohrožoval, co bylo zaseto. List Efezským hovoří o „všech ohnivých střelách toho Zlého“ (6,16). Zlo s ďáblem zvlášť ztotožňuje ve svých listech Jan: „Píšu vám, že jste zvítězili nad Zlým“ (1J 2,13).
Kterou formu máme zvolit? Teologové, kteří modlitbu vykládají, se jednou přiklánějí ke zlu obecnému, jindy k tomu zosobněnému. Různé důrazy najdeme už i u církevních otců. Právě u nich je zajímavé, že východní církev více zdůrazňuje zlo zosobněné. Pádem člověka se zlým mocnostem uvolnila cesta do světa. Mezi Bohem a světem je nepřátelství. A lidské pokolení se dostalo do trojího odcizení – do otroctví hříchu, do poddanství démonských mocností a do ohrožení Božím soudem a hněvem. Do tohoto začarovaného kruhu zasahuje Kristus. V něm přichází Bůh k lidem, do jejich zotročení. To názorně líčí evangelijní příběhy o Ježíšově vymítání démonů. A Pavel domýšlí vzkříšení jako vítězný zápas s mocnostmi. Cesta Božího Syna je zápas na život a na smrt. Ježíše Krista to život stálo – zemřel na kříži. A přece se právě kříž stal místem triumfu. Ďábel ztroskotává ve chvíli, kdy se domnívá, že vítězí. Od té chvíle je jeho říše narušená a odsouzená. Přesto je stále ještě nanejvýš nebezpečná, než bude nakonec zcela zničena při zaslíbeném druhém příchodu Páně. My, kdo ještě v tomto vymezeném čase žijeme, máme si být ďábelského nebezpečí vědomi a s nadějnou naléhavostí prosit: „zbav nás od Zlého“.
Západní teologie také navazuje na hřích, který uvolnil zlo ve světě. Člověk odpadl od Boha, ale Stvořitel nechce ničit své stvoření. Pro věrného Boha není východiskem smrt člověka, ale oběť vlastního Syna za mnohé. Kříž je cenou za hřích, zjevuje hloubku zla i velikost Boží lásky.
Dvě rozdílné koncepce, východní myslí víc na toho Zlého, západní na zlo, to zlé. Obě mají jeden společný základ. V obou stojí kříž Ježíše Krista v centru. Obě linie se v biblickém podání prolínají. Není nutné se přiklánět jen k jedné z nich. Kalvín k tomu píše: „Pramálo mění na věci, zda „zlem“ rozumíme ďábla nebo hřích, neboť Satan je sice sám nepřítelem, který nám ukládá o život, k naší záhubě je však vyzbrojen hříchem! Naše prosba směřuje k tomu, aby nás nepřemohlo žádné pokušení, abychom pevně stáli v síle Páně proti všem nepřátelským silám, které na nás doléhají. To znamená, abychom nepodlehli pokušení.“ (Instituce)
Naším úkolem je dosvědčovat rozpoznání lidské situace. To rozpoznávání má dvě složky: Jednak biblický pohled na radikálnost a všudypřítomnost zla ve světě lidí, dále však i na perspektivu naděje, založenou v pohledu na kříž a vzkříšení Ježíše Krista. V prosbě „zbav nás od zlého“ je obojí a obojí je právě dnes velmi aktuální.
Biblický důraz na vážnost lidské situace ve světě zla se většině současníků zdá přehnaný, dokonce zvrácený. Na druhé straně se však problém zla dostává do popředí. Jsou mu věnovány bestsellery populární literatury. Sociologové, přírodovědci, psychologové pojednávají o zničujícím fenoménu zla. Proti biblickému pojetí však dominují tendence rozmělnit skutečnost morálního zla v jakési částečné onemocnění, které se dá vyléčit, které má člověk pod kontrolou.
Z křesťanského hlediska je třeba říct dvojí: Především že má smysl bojovat proti všem zlým jevům a tendencím, v protestu a odporu proti všem poměrům, které na člověka doléhají. Takový zápas je nám přikázán. To všechno ovšem (a to je druhý důraz) máme to dělat s vědomím, že „než v plnosti přijde Boží království“ nikdy se nedostaneme k tomu, že bychom zlo zvládli definitivně a vlastními silami, aby nebylo třeba prosit: Zbav nás od zlého“!
Prosba nás varuje před zlehčováním zla, ale i před každým smiřováním se zlem. Se Satanem nelze uzavírat pakty, máme mu pouze klást odpor. „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás!“ (Jk 4,7) Hřích podle bible je zneužitá svoboda. A zlo v Písmu není osudová skutečnost. S tímto názorem se v některých náboženských proudech setkáváme, ale novozákonní víra je proti osudovosti.
Jak již bylo řečeno, důležitým prvkem naší prosby je její zaslíbení a naděje. Je to zřejmé i z překladu slovesa – „vykup, zachraň, vysvoboď, zbav“. Nový zákon spojuje vykoupení s Ježíšovým velikonočním příběhem, především s jeho křížem. „Zde na kříži, je vykonána a naplněna naše prosba.“ S touto prosbou nepřistupujeme k zážitkům a hrozbám zla jako bezbranné oběti, které proti neznámé přesile nemají šanci. V perspektivě modlitby Páně neexistuje ve světě nic zlého, co by již nebylo obemknuto děním vykoupení. Máme naději, máme cíl, že všechno směřuje vstříc vykoupení.
Obráceni k této naději, modlíme se s vírou a nadějí, solidárně a zástupně za všechny v tomto světě, poznamenaném ohrožením a úzkostmi: „Zbav nás od zlého“.
Pane, k tomu chce dodat jen amen.