Kázání: A padl na tvář svou (L 17,11-19)

Daniela Brodská

 

Biblický text (L 17,11-19):

„I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka. A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha. A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět? Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.“

 

Kázání:

Sestry a bratři, milý sbore!

Kdo měl někdy v ruce Husovu Postilu a četl si v ní, ví, že jeho kázání byla dlouhá. O Kapli betlémské víme, že v ní nejsou žádné kostelní lavice. Většina lidí při kázání stála. Přesto posluchači rádi přicházeli a naslouchali. Nebyly noviny, rádio ani televize. Kazatelna byla jediným sdělovacím prostředkem. Tak Jan Hus svým posluchačům nejen vykládal Boží slovo, ale přinášel informace, kritiku veřejných poměrů a vyučoval životní orientaci v tehdejší obtížné době.

Pro letošní vzpomínku na Jana Husa jsem vybrala, zkrátila a do soudobé češtiny upravila z jeho Postily kázání o Deseti malomocných. V Postile není uvedeno, jak Hus posluchače oslovoval. Kázání začíná takto:

V tomto čtení jest zmínka o Ježíšovi, o desíti malomocných a o kněžích. Na Ježíšovi ukazuje čtení práci, moc velikou a milosrdenství: Práci, že chodě mezi zemí pohanskou a zemí židovskou, kázal slovo Boží. Pak milosrdenství jeho se ukazuje v tom, že malomocných uzdravil; a též jeho božská moc ukazuje se v tom uzdravení. Pak na malomocných ukazuje se bída veliká na všech a počátek pěkný, ale vděčnost konečná u jednoho a u devíti nevděčnost. Na kněžích čtení nic zjevně neukazuje; leč možno se domnívat, že jsouce nepřátelé zákona Kristova, nepřikázali vyčištěným, aby šli k Ježíšovi a dík jemu vzdali.

Takto přehledně dělí Hus myšlenky biblického textu, než se věnuje jednotlivým důrazům. Pokračuje poukazem na starozákonní předpisy o vyřazení malomocných ze společnosti a pak zajímavým způsobem rozebírá a hodnotí jejich volání: Malomocní „zdvihli z veliké žádosti zdraví, a aby je slyšel, hlas řkouce: Ježíši Přikazateli! Hlas jejich jest modlitba sladká, pokorná a duchovní a obecná. Sladká, že řkou: „Ježíši!“ neb jakož dí sv. Bernard, Ježíš jest sladké volání v uchu, med v ústech a veselí v srdci. Duchovní, že nežádají peněz, jak se většinou děje, ale žádají slitování, řkouce: „Smiluj se nad námi!“ Obecná, že nižádný jen za sebe neprosí, ale za sebe všichni řkouce: „Smiluj se nad námi!“ A takou modlitbu Ježíš rád slyší: sladkou, pokornou, duchovní a obecnou, jakož uslyšel tyto a uzdravil je od malomocenství.

A vzezřel na ně milosrdně; neb dí čtení: „Jež jakž uzřel“, tedy okem tělesným; jež jak viděl od věčnosti poznáním božským, řekl: „Jděte, ukažte se kněžím!“ Trojí věc na Ježíšovi se tu ukazuje: milosrdenství dobrotivé v pohledu, moudrost v rozkázání a moc v uzdravení.

Tu věz, proč kázal jim Ježíš, aby se ukázali kněžím. A pravá příčina jest naplnění zákona starého. Uzdravený od malomocenství měl se ukázati kněžím. Za prvé: Kněží měli znáti malomocenství, měli znáti, že byl člověk očištěn, aby ohlásili, že může být v obci. Za druhé proto, aby malomocný oběť dal, kterou Bůh přikázal.

A teď si bere Hus na paškál tehdejší kněžstvo: A tu kněží nynější berou důvod k vybírání peněz za zpovědi. Ale to je špatné, neb Kristus, kněz nového zákona, nevzal nic od malomocných a uzdravil je. Svým učedníkům řekl: Zadarmo jste vzali, zadarmo dejte! (Mt 10). Takto v závěru kázání ještě Hus kritizuje další nešvary církve: „Svatý Beda na toto čtení dí, že malomocní znamenají kacíře, již jsou uvnitř rozličnými poskvrnami zprzněni a mají od lidu odloučeni býti, aby svým hříchem jiných neprznili. A že svatokupectví, to veliké kacířství, pohříchu! – velmi kněží zprznilo, měli by odloučeni býti, aby jiných neprznili, prodávajíce odpustky, zpověď, křest, kázání, mší sloužení, pohřeb, olej svatý, žehnání, i kostelníků svěcení i oltářů; a větší svatokupci prodávají biskupství a jiné obroky; řku by byli s pomahači svými odloučeni od úřadu kněžského a od obce; knězství nechť neužívají, dokud by se od tohoto malomocenství pokáním pravým nezčistili.“

Velmi aktuální aplikace textu. Ale vraťme se opět k Husově teologii:

Jiným důvodem příkazu „Jděte a ukažte se kněžím!“ je důraz na pokání. Kněží měli učit lid, jak vyznávat hříchy, jak se z nich kát. Na rozdíl od kněží Izraele však jen Ježíš měl moc hříchy odpouštět.

A když dí: „Jděte!“, ukazuje tím, aby člověk své hříchy netajil, ale dobrovolně je vyznal. Hříšní volají srdcem k Ježíšovi a jdou, aby se ukázali kněžím. Ne však kněží, ale Ježíš očišťuje jejich duši od hříchů. Protož dí sv. Augustin: Veliká dobrota Boží hříchy odpouští; než ústa vysloví, již Bůh v srdci slyší. Jak jest slovo Davida: Praviti budu proti sobě nespravedlnost svou Pánu, a ty odpustil´s zlost hříchu mého. A teď dí čtení: „A stalo se, když šli, čistí učiněni jsou“.

Ale dělí se na dvoje ti, jimž byly Kristem odpuštěny hříchy: Jedni jsou ti, kteří velebí kněžstvo, praví, že bez jejich rozhřešení nižádný nemůže být rozhřešen. Ti jsou jako židé, uzdravení od malomocenství, kteří se k Ježíšovi nevrátili. Druzí jsou, kteří věrně praví a věří, že jen Bůh může odpouštět hříchy, ač by je nižádný kněz rozhřešil. Ale těch, kteří tu moc Kristovi dávají, je málo, jakož z malomocných jediný se k Ježíšovi s chválou vrátil. Tu se ukazuje řídkost lidí Ježíšovi vděčných. „Uzřev, že očištěn jest od malomocenství, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.“ Hlas veliký ukazuje velikost vděčnosti, náboženství a víry, proto velebil Boha a ne kněží, kterým se ukázal. A padl na tvář svou – tím pokoru ukázal a vyznal Ježíšovi dobrodiní.

A odpověděv Ježíš řekl: Však deset uzdraveno jest, a devět kde jest?“ Tu dí Výklad: Na nevděčné jako na neznámé se táže: Kde jsou? Neb jako nevděčný nevyznává Boží dobrodiní, taktéž Bůh nevyzná ho k spasení a k milosti. Spasitel zmiňuje nevděčné, však vděčného chválí a dí jemu: „Vstaň a jdi, neb víra tvá tě uzdravila.“ „Víra“, jež jest základ všech ctností k spasení; „tvá“ ne cizí, ne víra kněze; „tě“ pokorného a vděčného; „uzdravila“ na těle od malomocenství a na duši od hříchu; a to mocí Pána našeho Jezu Krista. Amen

Modlitba: Děkujeme, Pane Ježíši, za tvé dílo pro naše spasení. Děkujeme za svědky víry, jejich poselství naši víru povzbuzuje. Prosíme, dej, ať i my dokážeme osvědčovat víru svým současníkům i těm, kteří přicházejí po nás. Amen

Comments are closed.