Bohoslužby na doma: Nosit neznámého Boha do Athén (Sk 17,22-34)

Michael Pfann

Vrchlabí, 25. 4. 2021

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.

Introit: Ž 66, 8-9
Dobrořečte, národy, našemu Bohu,
zvučně rozhlašujte jeho chválu.
Zachoval nás při životě,
nedopustil, aby nám uklouzly nohy.

1. Píseň: 98 Zpívejte pánu nové písně (https://soundcloud.com/ecirkev/zpivejte-panu-nove-pisne?in=ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku)

Modlitba: Pane a Bože, s radostí a vděčností přistupujeme před tvou tvář. Děkujeme ti, že nám nejsi daleko. Chválíme tě, neboť jsi okolo nás. Stvořil jsi svět, přírodu rozmanitou a krásnou, denně nás sytíš dobrými věcmi, provázíš nás ochranou a pomocí. Děkujeme ti, že nám nejsi daleko. Chválíme tě, neboť jsi mezi námi. Nedržel sis od nás odstup, nýbrž v Ježíši Kristu jsi vstoupil do lidských starostí. Žil jsi s námi tělo na tělo a víš, jak bolí život. Děkujeme ti, že nám nejsi daleko. Chválíme tě, neboť věříme, že jsi nám bezprostředně blízko. Proti skleslosti a malodušnosti, kterých máme ažaž, působí tvůj podivuhodný Duch. Vane k nám naději a radost. Prosíme, buď takto přítomen i dnes v tomto shromáždění, ať odsud odcházíme posíleni a povzbuzeni do dalších dnů. Vždyť ti nejsme cizí, jsme tvými dětmi a jako tvé děti k tobě voláme. Buď tobě sláva. Amen
(Jiří Tengler)

1. čtení: Ex 33,12-23

Píseň: S 398 Zní, zní, zní (https://soundcloud.com/jan-bleha/zni-zni-zni)

Kázání: Sk 17,22–34

Nosit neznámého Boha do Atén.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

nemá smysl nosit sovy do Athén. To je zbytečné, to známe. Ale nosit Boha do Athén, ještě k tomu neznámého Boha… No, i to se může zdát jako marná práce. Apoštol Pavel byl ale troufalý, a přeci jen se rozhodl přinést svého Boha, slovo o něm právě tam. Do Athén, v nichž bylo v té době už bez toho skoro tolik bohů jako moudrých sov, přichází Pavel i se svým Bohem.

Promluva na Areopágu je jedním z vrcholů Pavlova zvěstování. Abychom rozuměli tomu proč, je třeba si trochu připomenout význam Athén. Zatímco o Jeruzalému se dá říct, že je kolébkou evropského náboženství, alespoň židovství a křesťanství. O řeckých Athénách zase můžeme říci, že jsou kolébkou evropské vzdělanosti. Sokratés, Platón, Aristotelés všechny ti velcí klasičtí filosofové působily a žili v Aténách. Ti zmínění tam sice žili staletí před Pavlovým příchodem, na ně ale navázali další. V Pavlově době byly Athény stále světovým centrem vzdělanosti. Takový Oxford nebo Harvard tehdejší doby. V Athénách se přemýšlelo a debatovalo o smyslu života, o původu světa a vzniku vesmíru, o uspořádání společnosti. A s tím souviselo, že Athény byly také centrem různých náboženských věr. Střetávaly se tu různé proudy a jejich stoupenci učeně a vášnivě debatovaly o závažných otázkách existence. Kolik hlasů tolik věr. A tak nebylo nouze o oltáře všech možných bohů. Vzpomeňme na staré řecké báje a pověsti. Zeus, Apollon, Hera a další. Každý z bohů měl svoji funkci, svoje poslání a odpovědnost.

Právě sem, na tržiště všech možných světonázorů a věr přichází Pavel, aby mluvil o té své. Přináší do Athén neznámého Boha. Chce mluvit o Bohu, kterého v Athénách ještě neznají. Vlastně mi to přijde jako událost, kterou si dokážu představit i dnes. Dnešní nabídka různých náboženství, spiritualit ale i jednoduchých návodů na život je dosti bohatá. Co se týče církve, jsme po dlouhých staletích jejího působení v určitém smyslu zpátky tam, kde byl Pavel, když přišel do Athén. Nabídka je bohatá, ale Boha, kterému věříme my, nakonec zná málokdo. Nechci ale vůbec lamentovat nad tím, jak je to špatně.

Povím vám k tomu, jak by řekl Miroslav Donutil, veselou historku z natáčení. V pondělí jsem se zúčastnil natáčení filmu Poslední závod o Hančovi, Vrbatovi a Rathovi. Natáčelo se v našem Herlíkovickém kostelíku a já jsem tam, jako kompars, celých patnáct vteřin hrál faráře. Poprosili mě potom o krátký rozhovor do filmu o filmu. Ptali se mě na standartní otázky, jako: „Jak jste se dostal k natáčení?“ „Jak se vám líbí herecké obsazení?“ atd. Ale stál jsem tam jako pozoruhodná kuriozita v taláru, tak se mě také otázali, jestli se „pane faráři“ také někdy věnujete i nějakým světským radostem, třeba jestli někdy chodím do kina. Tak jsem jim popravdě odpověděl, že většinu času trávím o samotě v odlehlých lesích. Ale že jednou, dvakrát do roka sestoupím do údolí a navštívím místní biograf. (Nakonec jsem přiznal, že ve skutečnosti moc rád koukám na seriály i filmy s pořádným příběhem.)

Když jsem pak o tom rozhovoru povídal Benovi Klineckému, hrozně se divil, kde se bere taková nevědomost. Mně to ale přijde jako dobrý náhled do toho, jakou lidé mají představu o církvi – většinou úplně zkreslenou. My na to zároveň dost často zapomínáme. V takovém prostředí si ale rozhodně nemůžeme nárokovat, že lidé mají představu o tom, jak žije církev, jak zde přemýšlíme o Bohu. A to ještě pořád mluvím o církvi, ne o Bohu. My nemůžeme předpokládat ani to, že lidé ví, o čem mluvíme, když mluvíme o Bohu. Ono je totiž dost možné, že to nevíme ani my sami. (Ale k tomu se dostanu za chvilku.)

Proto si myslím, že naše situace je v mnohém podobná té Pavlově, když přišel mluvit o Bohu k lidem, kteří o něm nic nevědí. Pavel jistě tehdá mohl říct, „všechno, co věříte, ti vaši bůžkové a pozlátka jsou k ničemu. Poslouchejte moji pravdu!“ Jenže to by ho nikdo neposlouchal, všichni by rovnou odešli. Proč by taky měli poslouchat někoho, kdo nerespektuje jejich osobní víru nebo světonázor. A tak začíná Pavel odjinud, začíná tam, kde může navázat na to, co jeho posluchači znají. Najde oltář věnovaný „neznámemu Bohu“, a představuje ho jako toho svého moudrým Athéňanům. Mluví jazykem, kterému oni rozumějí. Používá slova, která mají svůj význam v jejich přemýšlení. Zároveň pomocí slov řecké filosofie představuje svoji víru, představuje svého Boha. Neznámého Boha.

To je myslím důležitá lekce i pro nás. Pavel mohl rovnou odmítnout víru svých posluchačů a říct, že on má lepší. Nikdo by nenaslouchal. Leckomu z nás církevníků se to ovšem snadno stane. Církev si tak dlouho dělala monopol na víru, až ji lidé také přestali poslouchat. Lidé se jí odcizili. Církev si byla příliš jistá svojí samozřejmou autoritou. Nechtěla naslouchat, čemu lidé věří, jak rozumějí světu, jak hledají smysl svého života, co je trápí a co těší. Byla si příliš jistá, že zná svého Boha a může ho kázat druhým lidem. Jako by pro ni Bůh nebyl neznámý. V nějakém nestřeženém okamžiku se tak ale často stávalo, že církev už nemluvila o Bohu, ale o sobě samé. Zvěstovala svoji představu o světě, o morálce, o dobrých pořádcích. Při tom se strašně snadno zapomene, že člověk nemluví o Bohu, ale o sobě, o svých představách, o svých vlastních obrazech Boha. Bůh se pak v našich ústech stává beranidlem pro vlastní světonázor. Člověk s plnými ústy Boha vnucuje druhým, co oni smí a co ne. To je přitom právě to proti čemu se staví přikázání „nebudeš brát Boží jméno nadarmo“. Dobrou obranou proti zneužívání Božího jména je stále znovu si připomínat, že ani my Boha neznáme.

Pavel mluví o neznámém Bohu. Neznámého Boha chce představit Athéňanům. V tom příběhu jsme my sami spíš než Pavlem těmi Athéňany. Je třeba si poctivě přiznat, že Boha neznáme. Však se to v Bibli stále opakuje, že Hospodin je skrytý Bůh. Až ve chvíli, kdy si uvědomíme, že Boha neznáme, můžeme ho začít hledat. Dokud ho držíme pevně v hrsti, nemůžeme ho vidět. Nemůžeme se na něj do té hrsti ani podívat. Vždyť by nám z ní mohl uletět. Nakonec nám ale stejně uniká. Když si ale přiznáme, že máme prázdné ruce, můžeme přestat pečlivě střežit vlastní výmysly, a místo toho se vydat na výzkumy; hledat, jaký že je ten neznámý Bůh.

Nemá tedy vůbec smysl se rozčilovat, že druzí lidé nic nevědí o církvi, že věří hloupostem a neznají Boha. Dost možná i my sami často věříme a druhé přesvědčujeme o něčem, co s Pánem Bohem nemá nic společného. Snad si musíme dokonce připustit tu nepříjemnou myšlenku, že možná někteří lidé mimo církev jsou Bohu na stopě lépe než my sami. Však Pavel říká, že „Bůh nebydlí v chrámech, které lidi vystavěli.“ Bůh je mnohem větší než církev, nedržíme ho v hrsti. Tak tedy to, co má smysl, je Boha hledat. Snažit se Boha poznat.

Pavel pokračuje a říká, že Bůh stvořil svět a lidi. Světu dal nějaký řád i ohraničení pro lidské soužití. A to všechno „Bůh učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat.“

Pavel přináší do Athén neznámého Boha. Tedy nepřináší přímo Boha, ale svoje slovo o něm. Sám přeci říká, že Bohem nelze manipulovat. Pavel přináší do Athén slovo o neznámém Boha. Sám ho poznal a zároveň sám dál hledá. A zve lidi, aby ho hledali s ním. A k tomu, přidává důležité slovo: „Bůh to ve světě uspořádal tak, aby ho lidé hledali a snažili se ho nějakým způsoben dopátrat, poznat, uslyšet. A zároveň je v tom všem Bůh lidem na blízku. Bezprostředně na blízku, jako matka svým dětem.“

Je to neznámý Bůh a zároveň je blízko. Neznámý a přeci blízký Bůh. Známého boha nemusíme hledat. Toho můžeme vysekat z kamene a postavit na betonový sokl, vyfotit si ho a pověsit na zeď. Takový známý bůh se brzo okouká a zapadá prachem.

Naopak Bůh, který je neznámý, nás zve k tomu, abychom ho hledali. Hledání je proces, s kterým nikdy nejsme u konce. Hledání je vývoj, v kterém poznáváme sebe i druhé. Pavel poznal svého Boha v Kristu, který se mu zjevil úplně mimořádným způsobem. Proto o Kristu tolik kázal, protože věřil, že právě skrze něj Boha poznáváme nejblíže. Takových mimořádné setkání jako Pavlovi se lidem dostává jen zřídka. Ale i přesto nás Pavel ujišťuje, že Bůh je nám blízko a má k nám vztah jako ke svým dětem, a proto se nám dává při tom hledání poznat. Poznáváme ho v záblescích. V drobných gestech. V druhých lidech. V pohybech přírody. V odpuštění. V překvapivých i zcela běžných zkušenostech. Často to ani nevíme. Někdy tušíme. Proto je to hledání. To hledání ale dává životu dynamiku.

Neznámý, ale blízký Bůh. Toho hledáme. A pokud hledáme důkladně a poctivě, nemohou nás přitom minout ty základní otázky o smyslu života, vzniku světa, řádu vesmíru, uspořádání mezilidského soužití. Na ty stejné otázky, které si kladli už dávno Řekové, se snažíme najít odpověď pořád dál. Dílčí úspěchy máme, ale zásadní odpovědi stále chybí.

Pavel dobře pochopil, že nemá smysl někomu cpát hotové, prefabrikované odpovědi. Bez otázek, bez hledání to zkrátka nejde. Pokud se neptáme pouze řečnicky, abychom přispěchali s vlastní odpovědí; pokud hledáme poctivě, může být to naše nejisté hledání inspirací i pro druhé. Nemůžeme čekat davy. K Pavlovi se v Athénách také přidala jen hrstka lidí. Ale to je dobrý začátek. Nosit slovo o neznámém Bohu do Athén mělo přeci jen smysl. Věřím totiž, že hledat neznámého Boha společně pomáhá pocítit jeho blízkost.
Amen

Píseň: 452 Za dar slova, Pane milý (https://soundcloud.com/ecirkev/za-dar-slova-boze-mily?in=ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku)

Sborová oznámení:
Dnešní sbírka je určena pro potřeby našeho sboru, stejně, jako ta minulá. Moc děkujeme za Vaši štědrost, bez které se opravdu neobejdeme! Děkujeme za štědrost, kterou vůči sboru projevujete i v darech, které posíláte přímo na účet sboru v době, kdy se můžeme scházet jen omezeně.
Probíhá také tradiční sbírka Jeronymovy jednoty. Potrvá až do konce května a má formu tzv. archové sbírky. Své dary zapisujte „do archu“, na papír v hale a peníze dávejte Danu Jeriemu. Danovi děkujeme, že o sbírku pečuje!
První narozeniny v minulém týdnu oslavila Florentina Klinecká. V příštích dnech narozeniny oslaví bratr Petr Otradovský a dnes Lukáš Teplý senior. Přejeme na hodně zdraví, požehnání od Hospodina a dostatek milosti Boží.
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají žádná setkání v týdnu ve sboru a nedělní školy. Tento týden začínají biblické hodiny ve škole diakonie. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Až do odvolání se nás tedy může scházet maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
Na sobotu 15. května plánujeme brigádu na opravu zídky k sousedům. Práce povede Dan Jerie. Hodit se bude více párů rukou. Hlaste se prosím br. faráři.
Proběhne také malování presbyterní místnosti, vstupní haly a chodby. V důsledku koronavirových změn „ti co měli přijít nepřišli“, jinými slovy původní malíři mají mnoho práce a musíme počkat na termín od nových malířů.
Spolu s faráři z Křížlic a Jilemnice se náš br. farář střídá při vedení on-line biblických hodin. Příští týden se bude biblická konat v úterý 27. dubna od 18:00, povede ji br. farář Jíra Weinfurter.
Příští neděli bude kázat br. Michael Pfann, presbyterskou službu má br. Benjamin Klineck, nedělní škola se nekoná, hudební doprovod dle domluvy s br. farářem, úklid: Klára Šimová.

Modlitba:

Jednotlivé prosby po slovech „K tobě voláme“ lze zakončit společnou prosbou „Pane, smiluj se!“

Pane, opatruj naše slova. Kéž jsme si vědomi toho, že vše, co řekneme má svoji váhu, smysl a také moc ovlivňovat druhé.