Johannes Lepsius – evangelík, který se pokusil zachránit celý národ

V pátek 15. prosince by oslavil 159. narozeniny německý evangelický teolog (a také orientalista) Johannes Lepsius. Stojí zato si toto jméno, a zejména osobnost, nejen v evangelických kruzích připomínat. Narodil se v Postupimi v rodině Karla Richarda Lepsia, zakladatele německé egyptologie. A mezi jeho pěti sourozenci byly i další významné osobnosti – bratr Richard (*1851) byl rektorem Univerzity v Darmstadtu, další z bratrů, Bernhard (*1854) byl ředitelem chemické továrny v Griesheimu a o rok starší Reinhold (*1857) byl známým portrétistou a členem Pruské akademie umění.

V létě roku 1916 publikoval v Německu svoji Zprávu o situaci arménského lidu v Turecku. Jaká to byla situace? To přesně pojmenovává rovněž rezoluce české Poslanecké sněmovny z dubna 2017, navržená a prosazená poslancem Robinem Böhnischem – v letech 1915 až 1918 istanbulská vláda, vedená tzv. „mladoturky“ v čele s triumvirátem, tvořeným ministrem války Enverem pašou, premiérem a ministrem vnitra Talatem pašou a ministrem námořnictva Džamalem pašou, rozpoutala systematické deportace arménských obyvatel ze všech oblastí tehdejšího Turecka, s jednoznačným cílem Armény zlikvidovat. Zásadní část genocidních operací proběhla v roce 1915. Odhadovaný počet obětí z řad mužů, žen i dětí, čítá jeden a půl milionu. Arménská genocida v Turecku se považuje za první systematickou genocidu dvacátého století, také se jí někdy říká arménský holokaust.

Paradoxní bylo, že „mladoturci“, tedy Strana jednoty a pokroku, se v roce 1908 těšili jednoznačné a významné podpoře tureckých Arménů při převratu proti tehdejšímu sultánovi Abdülhammidovi, který začal s vyvražďováním Arménů už na sklonku 19. století. V letech 1895 a 1896 proběhly z jeho vůle tzv. „arménské řeže“, jimž padlo za oběť, podle různých odhadů, 80 000 až 300 000 lidí. V průběhu Velké války pak na tyto masakry navázala nacionalistická mladoturecká vláda Talata paši a Envera paši ještě systematičtějším a krutějším způsobem.

Johannes Lepsius byl nejen evangelickým teologem, ale také znalcem arménské historie. Arménům se usilovně snažil pomoci už v době Abdülhammidových masakrů. A v roce 1915 podnikal možné i nemožné, aby smrtící deportace zastavil. Absolvoval i dlouhý rozhovor, během kterého se osobně snažil od vyvražďování nevinných lidí zrazovat samotného Envera pašu. Obsah rozhovoru posléze zveřejnil v druhém vydání své zprávy o genocidě, který vyšla pod názvem Ulička smrti arménského lidu. Turecko bylo ve Velké válce německým spojencem, cenzura proto krátce po druhém vydání Lepsiovy zprávy její distribuci zakázala z obavy před spojeneckou reakcí. Nicméně včas se dokázalo mezi čtenáře rozšířit na dvacet tisíc výtisků obou vydání.

V jeho rodném domě v Postupimi bylo roku 2011 otevřeno muzeum, mezi jehož zakladatele (a současné členy muzejní rady) patří také Markus Meckel, který v listopadu navštívil také Vrchlabí a náš sbor.

Českému čtenáři může Lepsiovu heroickou snahu přiblížit román pražského německy píšícího spisovatele Franze Werfela Čtyřicet dnů, který můžeme vřele doporučit. Kniha je stále dobře dostupná, naposledy vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2015.

Johannes Lepsius zemřel 3. února 1926 v italském Meranu. Patří k osobnostem, které ukázaly, že jednotlivec může udělat velké věci, když se neuzavírá sám do sebe a do svého nitra před světskými záležitostmi a děním kolem sebe. Johannes Lepsius byl evangelík, jehož jméno nikdy nezapomenou Arméni, ale připomínat bychom si ho měli také my.

Jakub Kašpar

Vyšlo v časopise Český bratr č. 12/2017