Daniela Brodská
Kázání z bohoslužeb Ekumenického týdne modliteb za jednotu křesťanů, modlitebna fary Náboženské obce Církve československé husitské ve Vrchlabí, 24. 1. 2018
Biblický text (Iz 11,12-13):
„Povznese korouhev k pronárodům a posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran země. Ustane žárlivost Efrajimova, budou vyhlazeni Judovi protivníci, Efrajim nebude žárlit na Judu a Juda nebude osočovat Efrajima.“
Milé sestry, milí bratři, hosté!
Ráda si povídám s křesťany o všem, čím žijí, co mají rádi i o tom, co odmítají. Občas přijde řeč na Evropskou unii. Některým se nelíbí, že v ní jsme, že nám přikazuje, zakazuje a rovná si nás podle svých představ a ideálů. Je to tak! Ale nesměřujeme my všichni k Unii nebeského království? Vždyť to je naše největší přání, aby nás tam Pán Bůh přijal a pěkně si nás tam srovnal!
Už dávno slíbil svému vyvolenému lidu, že si ho shromáždí ze všech koutů země, aby byli jeho lidem a on jim byl Bohem. Žádné rozptýlení, žádné lidské rozdělování mu nebude překážkou. Má moc to udělat a udělá to. Bohu díky za to.
My lidé se dokážeme velmi úporně rozdělovat, i jak píše Izajáš, žárlit na Judu a osočovat Efrajima. Víme přesně, co se nám na ostatních nelíbí, v čem jsme lepší, než oni. Sem tam si někteří položí otázku: K čemu je to dobré? Nic nového pod sluncem. Tuto otázku si kladli první svědkové víry na apoštolském sněmu, který je zaznamenaný ve Skutcích apoštolů v 15. kapitole. A k čemu došli? Shodli se na tom, že se křesťané mají chovat tak, „aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, které jsem přijal za své. To praví Pán, který to oznámil už před věky.“ v. 17. Máme někde lepší návod pro misii?
K tomuto vyznání, přesvědčení došly i Karibské církve, které připravily letošní téma pro modlitební setkání. Připomínají nám, že smíření vyžaduje pokání, nápravu a uzdravení paměti. Uvádějí příklad, jak se s omluvou smířili baptisté Velké Britanie a Karibiku.
A ještě jeden důraz z jejich přípravy chci zmínit.
Píší: „Jako Izrael je také církev ve své jednotě povolána být znamením a zároveň aktivním činitelem smíření.“ Pak popisují svou cestu, jak se snažili směřovat k jednotě. V první fázi se shodli na službě – ´diakonia´ se nazývá tato činnost v bibli. Později začali objevovat jednotu v teologii – v Písmech svatých. V nich je přece původ a důvod veškeré služby. Svůj program nazvali „víra a řád“. Víra, to je nám jasné – víra, vycházející ze zjevení Boží lásky v Ježíši Kristu, vedená Duchem svatým. Co myslí ´řádem´, to moc nevím. Připomíná mi to však Jednotu bratrskou, která zdůrazňovala ´kázeň´. Kázeň, která neupřednostňuje ´lidské nálezky´, tak to říkali naši otcové ve víře, před Božím sjednocujícím záměrem.
Přeji nám všem, abychom ve směřování našich karibských sester a bratrů, nalézali živou inspiraci.
Modlitba:
Pokorně tě, Pane, prosíme: dej církvím celého světa milost, aby se staly nástroji tvého pokoje. Kéž jejich společné působení jako vyslanců tvého uzdravení a usmiřující lásky mezi rozděleným lidem slouží k posvěcení a oslavě tvého jména. Amen.