Daniela Brodská
Biblický text (Mt 5,38-42):
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Oddíl o odplatě je částí Ježíšova kázání na hoře, jak nám ho zachoval evangelista Matouš. Kázání na hoře, podobně jako desatero Božích přikázání, je ukazatelem pro křesťanskou existenci, biblicky řečeno – pro životní cestu, na kterou nás Pán Bůh vede, na které nás chce mít. Božího slova pro naše dny není nikdy dost, proto stojí za to, vracet se ke známým Ježíšovým výrokům.
Pro mnoho lidí jsou témata Horského učení kamenem úrazu. Kdo ta slova bere jako scénář pro svůj život, může brzy propadnout depresi. Taková nebo takový, já nikdy nedokážu být. Je to marnost, proč to vůbec poslouchat. A přesto je to slovo určeno nám a naší současnosti. Žádní lepší, vybavenější, nábožnější, dokonalejší to nikdy neslyšeli. My se máme a smíme pokusit slyšet, co nám ta Ježíšova slova chtějí sdělit.
Oko za oko, zub za zub. K tomu není potřebí velká fantazie. Kdyby to takto chodilo, dávno by se lidé vybili. Chápeme, že se podle toho nedá žít. Má smysl jednat jinak. Ježíš dává novou, jinou základní informaci pro život. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi. To je lepší, to se zdá jasné. A Ježíš ilustruje, jak si to představuje. Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. Náš zájem opět opadá. Nepomůže ani to, že totiž nejde přímo o prosté fackování, ale o ponižování lidské důstojnosti. Důvod: Normální pravák přece zasáhne fackou vždy levou tvář. Do pravé by uhodil hřbetem ruky. A to je zpravidla a doposud projevem ponížení, pohrdání. A Ježíš pokračuje: Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Jde o římský zákon, který z Židů dělal nákladní otroky. Pokud Říman Žida vybídl, aby nesl jeho zavazadlo, Žid byl povinen zdarma nést náklad jednu míli. Ježíš nabádá k dobrovolné službě další míli, tak je nabízena možnost rozhovoru: Proč to děláš? A my při té dobrovolné službě můžeme říci: Protože jsem křesťan. Podobný rozhovor mohl nastat i mezi Římanem a Židem. Tak se dala otupit zloba, nenávist a dala se šance lidskému dialogu. Ježíš pokračuje: Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. To je docela aktuální slovo. Ale nesmí to být každý den a nesmí toho chtít půjčit příliš a nesmí to být pořád někdo, o kom je jasné, že nevrací. Na základě vlastních zkušeností nám nezbývá, než přiznat, že Ježíšovy požadavky jsou nad naše síly.
Snad jediná možnost, jak ta slova přijmout, je – začít od autora – Ježíše Nazaretského, Božího Syna. O něm vyznáváme, že je naším Spasitelem. Není to lidový myslitel. Není to snílek. Není politicky naivní, není to člověk, který neví nic o tvrdosti života. S ním a v něm a tomu pevně věříme, přichází na tento svět cosi zcela nového. Přiblížilo se Království Boží. On je nositelem nového věku. Nového řádu. Nových vztahů, nového života – s Bohem i s lidmi. A to je klíč k namáhavému pochopení jeho slov. Nám, kdo žijeme ve starém světě, čase, prostoru, nám sděluje, co platí v tom novém. A volá k odvaze už nyní to zkoušet. A je jako živý a přítomný v tom úsilí s námi. Zkoušet to. Alespoň se obrátit tím novým směrem. Riskovat to. Přitom Ježíš nevyžaduje vždy, bez pardonů se takto chovat. Sám dostane u výslechu políček a nenastavuje druhou tvář, neprovokuje, ale věcně se ptá: Proč mě biješ? A zrovna tak nás nevede k tomu, abychom si vytvořili vlastní svět, v němž by tato nová pravidla snadno a lehce platila. Nechává nás, zatím, žít v tomto starém. A v něm říká, smíš, můžeš žít z moci nového. Smíš si dovolit nepokořovat na oplátku toho, kdo pokořuje tebe. Budeš blázen v očích druhých, ale ne v očích Božích. Bůh, aniž to třeba tušíš, upřednostňuje tento směr. Kdo se s tebou chce soudit o věci, můžeš mu nechat i víc než chce. Klidně. Bůh ti dává víc, „víc než oko spatřit smí“, spolehni se na to! Co je nějaká věc proti jeho království?! A kdo tě nutí ke službě, smíš udělat víc, než požaduje. Spolehni se na to, že to není tvé ponížení. Sloužit druhému je dobré. Vždyť Bůh sám jde za námi, jde s námi a slouží nám. Zkoušej to stále tímto způsobem. Nepůjde to hladce, nebude to bez problémů. Vždycky znovu skončíme v nejistotě či pochybnostech, co jsme mohli udělat jinak. Nicméně v síle Božího odpuštění se nemusíme vzdávat, můžeme to zkoušet znovu.
Ty Ježíšovy požadavky přicházejí jakoby z druhého břehu. Z místa, které je vzdálené, ale současně na dohled. Smíme k němu upínat zrak. Občas výhled zahalí mlha. Občas nedohlédneme, protože jsme víc zahleděni do sebe. Občas nám výhled zakryjí jiné věci a my pozapomeneme. Ale je to tam. Je tam Boží království. A blíží se. Je třeba mít dlouhý dech a ostřit zrak. Je tam. K němu smí směřovat naše jednání. A má to smysl. Bůh to tak chce… Nárok z druhé strany nás přistihuje nepřipravené, nedokonalé. A tak je hodně lidí, kteří si řeknou – je to utopie a žijí si dál po svém. Ale je také možné uvěřit a zkoušet to. Nenechat se odradit, když to jde těžce. Je tu motivace i vybavení. A nakonec: Ježíš sice nenastavil druhou tvář, ale vytrval. Z kříže nesestoupil. Vydržel tíživý nárok nového věku. On jako jediný vytrval až do konce. On to dokázal. On jediný. Nikdo jiný. Je s námi jako ten, který obstál a nám pomáhá. Přimlouvá se. Vybízí, abychom to zkoušeli. Vyzývá: Pojď, já jsem zvítězil, se mnou můžeš také vítězit.
Vyzývá, abychom nepřistupovali na způsob boje toho zlého, ale abychom nacházeli odvahu neodplácet. Ne ovšem, pak v sobě dusit křivdu a tiše si nadávat, co jsem to udělal. Neodplácet proto, že Kristus už zvítězil. Dávat – ne pro zásluhy, ale v pevné víře, že to, co mě dává Bůh, je mnohem víc. Oslovit vlídně toho, kdo mě včera urazil. Pomoci tomu, kdo mi pomoc odmítl. Odpustit tam, kde se všechno zdá zablokované. Podat ruku tomu, kdo tě pomlouvá. Pozvat dál toho, kdo už ani neodpovídá na pozdrav.
Z vlastní zkušenosti přiznáváme, že Ježíšovy požadavky jsou nad naše síly. On však je s námi, aby nám pomáhal. Smíme o jeho pomoc prosit a smíme ji přijímat. Díky Kristu, který zvítězil, jsou – tento životní směr a tato životní cesta, byť třeba malých kroků – i pro nás dnes možné a schůdné.
Modlitba: Duchu svatý, dávej nám stále novou touhu po následování, navzdory naší slabosti. Amen