Daniela Brodská
Biblický text (J 20, 30-31):
„Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“
Kázání:
Sestry a bratři, zprávy o setkání se vzkříšeným Ježíšem jsou v Novém zákoně mnohotvárné a roztříštěné. Nejstarší je vyznání apoštola Pavla v dopise do Korintu: „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.“ (1K 15,3-8) Dopisy jsou starší než evangelia, proto stojí zato si povšimnout, čemu první církev věnovala pozornost. Je tu výčet svědků, jimž se dal vzkříšený Ježíš vidět. Jednak jednotlivci: Petr, Jakub a sám Pavel; pak celé skupiny: Jedenáct, víc než 500 bratří najednou, všichni apoštolové. Nejsou zde časové údaje, jen potvrzení, že byl vzkříšen třetího dne. Jde především o vyznání, že vzkříšení a působení Vzkříšeného je součástí Božího plánu pro hříšného člověka, že se to vše stalo podle Písem.
Znáte zprávy z evangelií, které připomínají setkání v Jeruzalémě, kde se učedníci ve strachu schovávali za zavřenými dveřmi a setkání s dvěma méně známými učedníky na cestě do Emauz. A dnes v prvním čtení – setkání s některými z učedníků při lovu ryb u jezera Tiberiadského, jinak Genezaretského nebo ještě jinak u moře Galilejského. K tomuto tématu se ještě vrátíme. Do Galileje měli učedníci odejít na příkaz Ježíše, který se u hrobu zjevil ženám. Tuto zprávu zachoval evangelista Matouš: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje, a tam mě uvidí.“ (Mt 28, 10) A následuje známý text, který církev užívá jako křestní formuli: „Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.““ (Mt 28,16-20).
Tato zpráva je pozoruhodná svou stručností a obsahovou plností, nic dějově nerozvádí, soustřeďuje se na zvěst. Dosvědčuje vzkříšení jako skutečnost. Zvláštní je v ní však zmínka „ale někteří pochybovali“. Má své opodstatnění – podtrhuje, že při setkání se vzkříšeným záleží také na osobním rozhodnutí víry. To platilo a platí doposud. A co zvěstuje Vzkříšený? – Svou přítomnost a vládu od této chvíle až do skonání světa a zároveň úkol pro církev v tomto mezidobí.
Jan rozvádí děj se značnou obrazností. Ať už v kapitole 20. při setkání v Jeruzalémě, tak v kapitole 21. při zjevení u jezera v Galileji.
Je zřejmé, že první církev uchovávala dvě tradice setkání se vzkříšeným a bible je obě zaznamenává. Závěry všech evangelií jsou orientovány na Jeruzalém, kde Ježíš byl ukřižován, pohřben a podle společného svědectví vstal z mrtvých. Zároveň však Marek a Matouš zachovali zprávu, že k zásadnímu setkání se Vzkříšeným dochází v Galileji. Teprve Lukáš klade hlavní zjevení Páně do Jeruzaléma. Čtvrté evangelium předkládá obě tradice, zachovává zvěstnou výpověď a nepokouší se o historickou harmonizaci. Bibličtí badatelé předpokládají, že obě tradice, galilejská i jeruzalémská, jsou ve svém jádru původní a nemá smysl pátrat ani po zeměpisných, ani po historických okolnostech. O to evangeliím zcela určitě nejde. Obě tradice však mají zásadní motivy pro život jednotlivce i pro církev. Jeruzalémský typ směřuje víc k záležitostem církve, její autority a uspořádání, galilejský ukazuje spíš k jejímu misijnímu úkolu, který má zaslíbení v budoucím věčném Kristově panování.
Těch veršů v závěrech evangelií o setkání se vzkříšeným Pánem není mnoho a stojí za to si je pročítat a promýšlet. Předložený souhrn k tomu může napomoci.
Vraťme se však k dodatkové zprávě Jana v kapitole 21. Církev považovala za důležité zopakovat opět v nejmladším evangeliu vidění Páně v Galileji. Oba příběhy, ten, který jsme četli i ten, který následuje, jsou spojeny s osobou apoštola Petra. Jako většina učedníků pocházel z Galileje, živil se rybařením. V Kafarnaum se dodnes ukazuje dům, kde žil a v něm pokojík v patře, kde přebýval Ježíš, když tam působil. Obsah janovských příběhů zdůrazňuje misijní poslání a pastýřský úkol apoštolů.
Část učedníků – sedm z Dvanácti – se vrací ke svému původnímu povolání. Loví ryby. A tu se jim zjeví Pán. Na první pohled je to stručná zpráva. Má v sobě však řadu významových důrazů. Už třeba číslo sedm může mít hlubší smysl. Sedmička je symbolem plnosti, dostatečného počtu k tomu, co má být vykonáno. Lovení ryb odkazuje na známé vyprávění z doby, kdy Ježíš své učedníky shromažďoval: „Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“ (Lk 5, 1-11).
Lovení ryb je obrazem misijní činnosti. Zde je potřeba ještě hlubšího vysvětlení, jak evangelia misijní činnost pojímají. Nejde o činnost z vlastní vůle učedníků. Tolik se snažili, celou noc lovili, a nic nechytili. Ale jakmile je jim dán příkaz samým Pánem, jsou úspěšní. Z jeho moci teprve přichází zdar. V přečteném oddílu z Jana je těžko pochopitelný číselný údaj: ryb bylo 153. Možná souvisí s tím, že podle starověkých představ bylo všech druhů ryb dohromady 153. Tím číslem je patrně naznačeno, že misie bude obecná, univerzální; bude se týkat lidí všech národů, všech jazyků. Zase se tu opakuje známý motiv, že učedníci Pána hned nepoznali. A dříve než Petr, poznává Pána milovaný učedník. Tady je narážka na něco, co bylo v první církvi velmi živé, totiž vztah mezi částí církve z židů a části z pohanů. Křesťané z židů nemají mít automatickou přednost. Na tento problém stále narážel při svém působení apoštol Pavel a teď zhruba po dvou generacích připomíná zásadu rovnosti i Janovo evangelium. Nejsou žádní „lepší“ křesťané a nebudeme to my lidé, kdo bude rozhodovat třeba o 144 tisících vyvolených. Všichni jsme pod nezaslouženou milostí Kristovou.
Bez zřetelného přechodu se v příběhu uvádí: „Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.“ (J 21,9+13). Učedníci vystoupili na břeh a našli bez vlastního přičinění hotové jídlo – rybu a chléb. Ježíš je vezme a dává. To jsou obraty velmi dobře známé z líčení poslední večeře, z příběhů o nasycení zástupů. I u Jana, podobně jako u ostatních evangelistů je setkání se Vzkříšeným spojeno s motivy stolu Páně.
Takto bohaté poukazy na základní skutečnosti víry a života církve jsou v příbězích o setkání se zmrtvýchvstalým Pánem. A snad to nejdůležitější je, že zůstává přítomný mezi těmi, kteří v něho věří. Na tom je založena naše víra i existence církve. Já s vámi jsem až do skonání tohoto věku.
Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Modlitba: Náš Pane, děkujeme za mnohostranné obdarování i za svěřené poslání. Děkujeme za důvěru, kterou v nás skládáš, když nás povoláváš ke svému dílu. Děkujeme za ujištění o tvé stálé přítomnosti, za naději, že s tebou dojdeme k cíli. Amen