Vladimír Pavlíček
Biblický text (Lk 19,1-10):
Milé sestry a milí bratři,
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. To bohaté město má také svoji bídu. Tak je to v textu , který předchází náš dnešní text. Nově příchozí vítá přítomnost slepého žebráka. Říká se, že kvalita civilizace se dá měřit podle toho, jak se stará o své chudé. O své nemohoucí, nemocné a postižené. Také o své příchozí. Ještě než do něho Ježíš vešel, tak uzdravil slepého žebráka. On se o něho postaral. To se stalo před Jerichem. Nyní je v Jerichu a prochází jím. Prochází městem.
Při slyšení tohoto slova nemohu nevzpomenout na Pepíka Červeného. Svůj pozemský život skončil jako majitel pohřební služby v Dobrušce. Tato činnost pro něho byla službou. A také kolik biblických seminářů na jeho chalupě se v době totality uskutečnilo. Jednou pověděl, že když přijde do nějakého městečka či vesnice, tak tam navštíví tři místa, kostel, hospodu a hřbitov a udělá si představu a názor na život tohoto místa. To jenom takovou zmínku k tomu Ježíšovu procházení městem. Ježíš prochází Jerichem a ne jako nezúčastněný pozorovatel. Ví o Zacheovi. A ještě mnohem více, On přichází , aby hledal a spasil , to, co bylo zahynulo. Prochází městem- to aby umožnil druhým se s ním setkat. V tom to případě jde o Zachea. On o něm ví, tak jako věděl o Natanaelovi, kterému pověděl: Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem (J 1, 50).
To jméno Zacheus. Pořečtěné jméno Zachariáš, znamená ve svém významu – Hospodin pamatoval. Zacheus na rozdíl od Natanaele se právě nalézá v koruně stromu moruše, podle kralických v koruně planého fíku. Zacheus , vrchní celník a veliký boháč. Jeho postavení bylo velmi dobře honorováno a také naskýtalo příležitost k dobrému výdělku z titulu jeho práce. Byl celníkem, pracoval tedy pro nenáviděný Řím. Tak ho vidělo jeho okolí, jeho město Jericho.
Chtěl vidět a poznat Ježíše. Podle dalšího sledu událostí nebyl pouhý zvědavec. Vyhlížel Ježíše, očekával na něj, podobně, jako ten slepý žebrák před Jerichem. Chtěl svůj život řešit, protože v tom spokojený nebyl a věděl, že pro setkání s Ježíšem mu jeho majetek je k ničemu. Nedbá na konvence a leze do koruny stromu, to aby viděl.
Víte sestry a bratři, malé sbory na vesnici i ve městě sebou nesou to, že když přijde někdo neznámý, hned se to pozná. Ale velký městský sbor má možnosti anonymity pro lidi, kteří přijdou a nepozorovaně odejdou. Přicházejí s nejrůznějších důvodů, ale spojuje je, tyto lidi, nebýt středem pozornosti a nechtějí budit zájem. Jsou sbory, kde to tak jde, ale jsou i sbory velké, kde to tak nejde. U vchodu do kostela stojí třeba ti, kdo mají vítací službu a se zájmem se zeptají kdo a odkud jste a podobně. Třeba i podají zpěvník .
Podobně i ten Zacheus chce Ježíše poznat a zároveň to setkání chce tak nějak pro sebe. To se mu splnilo, ale trochu jinak než třeba předpokládal. Je zde okamžik setkání s Ježíšem Kristem. A také oslovení Ježíšem Kristem. To je naprosto osobní, je to okamžik, ve kterém naprosto jasně rozpoznáváme, že slovo které slyšíme je určeno nám a má na nás svoje požadavky. Oba se potkávají poprvé a Zacheus zcela zřetelně slyší oslovení, slyší z Ježíšových úst svoje jméno. Jako u toho Izaiáše, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Jsi u mě v bezpečí, ale já mám na tebe svoje požadavky. Žít podle evangelia. Tak jako čekal před Jerichem ten slepý žebrák, tak čekal i ten Zacheus a bezvýhradně a s radostí přijímá Ježíšovo slovo a jeho požadavek. Nevadí mu ten zvláštně řečený rozkazovací způsob. Nevadí to vrchnímu nad celníky a zajištěnému člověku bohatstvím. Poznává v Ježíšovi autoritu, která je nad ním, která ho převyšuje a ochotně a s radostí přijímá výzvu. Leze dolů ze stromu a nakonec mu nevadí, že se stává středem pozornosti.
Pro ty, kteří to viděli byl jednoznačně hříšník, to pro svůj úřad celníka, toho, kdo pracuje pro nenáviděný Řím. Apod. Pavel nepracoval pro Řím, on byl římský občan a tohoto privilegia se dovolává ve svízelné životní situaci. (Sk 22, 25) Dva různé vztahy k Římu. Dav soudí Ježíše, soudí Zachea a soudil také Pavla. Nepřáli spasení pohanům, nepřáli spasení tomu, o kterém rozhodli, že nemá nárok, svůj hřích a stav nouze bez spasení však sami u sebe neviděli a ani nechtěli. Jejich tradice, ve které žili a do které bytostně patřili pro ně znamenala plnost a dokonalost života. Někdy se stane, že církev mluví víno a pije vodu, to když nežije to, co sama zvěstuje. Přes to všechno slovo, které je nad církví, má moc. To slovo , které Zachea označilo za hříšného člověka mělo úplně opačný účinek, než si zástup myslel. Zacheus se u něho zastavil a rozpoznal svoji situaci. Slovo a přítomnost Ježíšova, která umocňuje to co se děje. Zacheus v pokání dává do pořádku to, co nějak v skrytu srdce si uvědomoval. Polovinu jmění dává na chudé toho bohatého Jericha a má ještě dost peněz na to dát odškodnění a na nápravu nečistého jednání.
Přišlo toho dne spasení do domu Zachea. V prvé řadě přes práh domu přešel Ježíš, v tom domě žije Zacheus, který tomu spasení ve svém očekávání vyšel vstříc a spasení přijal a ve skutek uvedl ovoce toho rozhodnutí. Neztratil a nezahodil příležitost. Nepropásl to , co už se nikdy nemuselo opakovat. Sestry a bratři, v našem životě se může stát , že propásneme příležitost ke smíření, k dání věcí do pořádku. Něco se v životě podruhé nestane a neopakuje. A my v těch chvílích můžeme slyšet velice zřetelně co že to máme povědět nebo udělat.
Ježíšovo slovo, že on je také syn Abrahamův, to je pro Zachea, ale i pro ty okolo něho. Vždyť on je jeden z vás, on je jako vy, on je podílníkem zaslíbení , která byla dána otci víry Abrahamovi. On na sobě také prožil a bude prožívat, co to znamená být zahrnut do Boží přízně a do Boží paměti. Hospodin pamatoval, to je jeho jméno v hebrejských kořenech. Byli jsme pokřtěni, třeba je to už dávno nebo nedlouho a žijeme si podle sebe, přijde okamžik, když k nám promluví velice silně Ten, v jehož jméno jsme byli pokřtěni. Ten, který na nás nikdy nezapomněl, i když my na Něho ano. Poslechněme tak, jako poslechl Zacheus.
Ježíš přišel tenkrát do Jericha aby hledal a spasil, co bylo zahynulo. On přichází i dnes do těch našich bohatých Jerich, tam kde žijeme. Přichází ve svém slovu, působí skrze svého Ducha, ale také přichází za námi v těch o kterých říká, co jste učinili těmto nepatrným, mě jste učinili. Také všem příchozím a sirotkům. Amen