Daniela Brodská
Biblický text (Mt 4,18-22):
„Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni hned zanechali sítě a šli za ním.
O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.“
Sestry a bratři, milý sbore!
Jedna z perikop pro neděle po Zjevení Páně předkládá text o Povolání prvních učedníků, stejně jako Žalm 27, jehož část (Ž 27,14) jsme slyšeli v úvodu bohoslužeb.
Je to z Bible zřejmé a my to víme, že Bůh povolával k dílu spásy na této zemi lidi. Připomenuli jsme si to příběhem Mojžíše. Své učedníky a spolupracovníky chtěl mít i Ježíš. Povolával si je a povolává až doposud.
My se dnes pokusíme podívat na výpověď evangelia ještě z jiné strany. Říkám úmyslně evangelia, protože povolání prvních učedníků, popisují téměř shodně i Marek i Lukáš i Jan. „Když Ježíš procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.“ Napadlo vás někdy, jak je ten text podivný? Představte si, že byste četli v novinách zprávu: „Jel jsem v autě a člověk v uniformě řídil křižovatku; byl to totiž dopravní policista.“ Nebo: „Ve třídě před tabulí stál člověk a vyučoval; byl to totiž učitel.“ Asi bychom se řekli, co to ten novinář píše?! Dělá si legraci? Copak jsme hloupí?
Ale evangelista své sdělení přesně takto píše. Dva muži se sítěmi u moře. Kdo by to tak mohl být? Přesto je zdůrazněno: byli totiž rybáři! A protože v bibli mají sdělení vždy smysl, kterému máme naslouchat, pokusme se o to i teď. Co nám chce evangelista důležitého říct? Odpověď, nebo alespoň cestu k ní, najdeme hned v následující větě: „Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ježíš vstupuje do Matoušova vyprávění a navazuje na předřečené. Říká, že z obyčejných rybářů ryb, učiní rybáře zvláštní, rybáře lidí. Tak trochu zůstanou tím, čím byli, ale zároveň se stanou někým novým. Něco z jejich původní činnosti zůstane zachováno, ale už nebudou shromažďovat ryby, ale dávat dohromady lidi.
Původní povolání rybářů obsahuje ještě jeden prvek, který nemůžeme pominout, naopak – měli bychom mu správně porozumět. Ti rybáři pracují u moře. Jsou s ním v každodenním styku. Když my dnes řekneme moře, asi se nám nejspíš vybaví hřejivá pláž, sluneční brýle, vlnky, omývající jemně naše kotníky. Můžeme si také ovšem vybavit, jak se odvážně pouštíme do vody, abychom si zaplavali. A tu si s námi vlny pohodí, převalí se přes hlavu, sluneční brýle jsou fuč, slaná voda v ústech dusí, v očích štípe, pod námi neznámá černá hlubina, kdo ví, co v ní všechno je.
Tak v tomhle moři, které je krásné a hrůzné zároveň, které se tolik podobá našemu každodennímu životu, – se ti rybáři den co den máchají. Neustále v dosahu nebezpečí a katastrofy, jednou nohou v hrobě, se plahočí za tím málem, co jim dá denní potravu. Není to podobné našemu životu?
Možná už dlouhou dobu tito rybáři čekají na někoho, kdo půjde kolem a dá jim šanci odejít. A teď je to tady. Jde okolo jeden a říká: vás rybáře ryb potřebuji, abyste byli mými rybáři lidí. Z vás, kteří se tady potýkáte s vodou plnou různých nebezpečí, vás vyvedu, povolám k jiné práci. A oni ihned opustili vše, co měli a šli za ním.
Co tu vlastně zaznívá? Ihned opustili sítě a šli za ním. Vždyť mohli klidně říct: neruš nás, máme práci, vyděláváme na živobytí. A kdo ty vůbec jsi, když nás lákáš od našich sítí, našich jistých výdělků a voláš nás, ani nevíme kam?! Tady máme své jisté! Kam bychom chodili? A přesto šli. Nezachovali se, jak se zachovat taky mohli. Nechali sítě sítěmi a šli za ním. Tohle je také velmi důležité, co tu evangelista tak prostě sděluje. Oni vzali Ježíše naprosto vážně. Pochopili, že to, co se může některým zdát jako holý nesmysl, pro ně je vysvobozením. Slyšeli oslovení: Pojďte! A vzali sebou jen to, co uměli – schopnost chytat ryby – a tu přetavili v něco nového.
Slyšet oslovení a vzít ho vážně. To je úžasná schopnost. Je k tomu zapotřebí důvěra i odvaha. Mezi blízkými lidmi je to většinou ta důvěra. Když vás doma někdo volá, samozřejmě se mu ozvete. Jen při výjimečných okolnostech děláme, že zrovna neslyšíme. Ale jak to je, když někdy voláme na cizího člověka? Možná si vůbec nebude volání všímat, možná bude váhat, zřídka se dá vytrhnout ze své cesty, obrátí se a přijde. Blahoslavený, kdo slyší Ježíšovo volání.
Pro rybáře to znamená mnoho. Vytrhuje je ze závislosti na nevyzpytatelném moři a dává životu nový prostor a nový rozměr. Ježíšovo povolání vede k životu. Boží volání vede k osvobození. Tak to zakusil i Mojžíš před hořícím keřem. Taky se trochu bál, co ho všechno čeká, ale uvěřil, že ho povolává Bůh a s důvěrou šel. Slyšet Boží povolání, vyslechnout ho a vyrazit za ním, to je opravdu ten nejdůležitější krok. Bezpochyby je toto hlavním obsahem sdělení evangelisty Matouše.
Ještě se vraťme k těm rybářům. Co ještě může obsahovat souvislost rybářů ryb a rybářů lidí. Proč to všichni evangelisté tak věrně zaznamenali? A proč hledá Ježíš své první učedníky zrovna u moře? Možná právě proto, že moře, jak jsme už zmínili, symbolizuje život. Říkali jsme, že symbolizuje nevyzpytatelnost a nebezpečí. Ale rybář, právě rybář, nevidí v moři jenom nebezpečí. Je pro něho zdrojem obživy, je místem, kde tráví spoustu času. Musí, mnoho jiného mu nezbývá, ale má taky moře rád. Ví totiž, že skýtá mimo obživu ještě své skryté poklady. Nejen cennosti v potopených vracích, ale třeba korály a perly. V nepatrných mušlích jsou uloženy i poklady moře. Malé kuličky krásy, které zdobí moře. Stejně jako jsou poklady lidského života někdy ukryty v drobných projevech lásky, obětavosti, slovu či úsměvu. Tato podobnost moře s životem je velmi silná. Snad právě proto píší evangelisté o povolání rybáře, toho dělníka i služebníka moře. Rybáře, z kterého se po Ježíšově zavolání stává rybář lidí, dělník a služebník života, který sám Ježíš přináší.
Tak i nám Matouš vzkazuje důležitou zprávu: Člověče, slyšíš-li povolání, jdeš za ním, pak důvěřuj, že se v tvém životě dějí úžasné věci. Měníš se, stáváš se jiným a přece zůstáváš, jaký jsi. V tu chvíli dostáváš prostor i schopnosti, aby i tvé moře vydalo své skryté perly, aby tvůj život přinášel poklady i do životů jiných lidí.
Jakoby evangelista věděl, že je v příběhu řeč i o nás. Jakoby věděl, že i v každém z nás je poklad, který Boží povolání chce vydat světu. Pod vlivem Božího povolání nemusíme převracet svůj život na hlavu. Ono nám pomůže odhalit naše vlastní skryté poklady, a pomůže nám je otevřít druhým. Tím se vydáme na novou cestu, na cestu k životu, který připravil sám náš Pán.
Modlitba: Pane náš, otevírej naše uši k slyšení; dej odvahu vykročit podle tvého povolání; ať naše skryté poklady vyjdou na světlo, abychom jimi zde na světě šířili a potvrzovali tvé panování. Amen