Daniela Brodská
Biblický text (J 10, 11-16):
„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.“
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Je stále velikonoční období, trvá až do seslání Ducha svatého. Vzkříšený Ježíš se v něm setkává se svými učedníky. Přemáhá jejich skleslost, jejich strach z nejisté budoucnosti. Je s nimi, posiluje víru, léčí nedověru, pečuje o své stoupence, jako dobrý pastýř o své ovce.
Když se setkal s Šimonem Petrem, ptal se ho, jestli ho miluje víc, než ostatní učedníci, víc než všichni ti, kdo ho chtěli následovat. A slyšel odpověď: Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád. A Ježíš mu tehdy řekl: Pas mé beránky. Pak položil Ježíš podruhé stejnou otázku: Miluješ mě? A ještě potřetí. A když Petr vyznal, že Ježíše miluje, slyšel podruhé i potřetí Ježíšovu výzvu: Pas mé ovce, buď pastýřem. K tomu Ježíš dodal: Následuj mne!
Zvláštní příběh. Třikrát totéž. Pozoruhodné ujišťování o lásce. Proč asi?! Jak známe Ježíše, víme, že tím sledoval něco podstatného.
On sám se nemusel ujišťovat o Petrově lásce. To ujištění potřeboval Petr. Potřeboval ho, aby pochopil, že to nepodstatnější ve vztahu Boha a člověka je právě láska. Skutečná, opravdová láska, která odpouští a jde až za hrob. Petr toto ujištění potřeboval, aby sám sobě odpustil nedávné zapírání, aby povstal k novému životu, k novému poslání, které mu Ježíš připravil.
Důsledkem vztahu lásky mezi Bohem a člověkem je vzácný způsob společenství, pro které se těžko hledá přiměřený obraz. Biblické poselství si však jeden našlo. Vychází z každodenního života izraelské společnosti, všem byl tehdy srozumitelný. Nakonec ani nám není cizí obraz pastýře a svěřeného stáda.
Hospodin je můj pastýř…vyznává žalmista v jednom z nejznámějších žalmů. Představa Boha jako pastýře, je hluboce zakotvena ve starozákonní víře. Bůh o svůj lid pečuje jako pastýř o svěřené ovce. Ovce jsou na jeho ochraně zcela závislé. Ten obraz má svá chatrná i silná místa. Tak třeba – postavení pastýře – nikdy nebylo zvlášť významné, ale vždy bylo a je doposud velkým ideálem, s velikou odpovědností. Takže, chceš-li, člověče, žít, potřebuješ ochranu dobrého pastýře. Chcete-li, vy – duchovní pastýři a vy – staršovstva sborů, uchovat stádo, dopřát mu duchovní obživu, musíte být dobrými správci těch, kteří si vás povolali ke službě. Budete svůj sbor stmelovat a ne rozdělovat. Budete mu sloužit obětavě. To stádo není vaše, patří Bohu. Bohu se odpovídáte za svěřenou službu.
Ježíš říká Šimonu Petrovi, že láska, kterou slovy vyznává, se právě osvědčí ve službě pastýře jemu svěřených ovcí.
Síla obrazu pastýře je také v tom, jak se vztahuje k člověku. Postřehli jste to dvojznačné postavení člověka – jednou je v roli ovce, jindy v roli pastýře.
Pastýř nemá lehkou službu. A kdo trochu ovce zná, ví, že inteligencí zrovna neoplývají. Je pro ně charakteristická stádovost a taky trochu naivní důvěra. Charakteristickým znamením, zvlášť u některých, je tvrdohlavost. ´Paličatý, zarytý jako beran´- se říkalo. V této souvislosti to lichotivé není. Ale ´Berani´ se říkalo u nás v pobělohorské době i evangelíkům. Znamenalo to, že jsou mimořádně věrní své víře. To ovšem bylo pro evangelíky velmi lichotivé! Je škoda, že už se to dnes neříká!?
Ovčí vlastnosti leccos napovídají o lidské povaze. Známe třeba biblický příběh o Izraeli, jak čekal, až Mojžíš přijde z hory s deskami Božího Zákona. Nějaký ´beran´ – tady v nelichotivém smyslu – vymyslel, že se čekat nebude. A Mojžíš pak uviděl lid, křepčící jak jedno stádo kolem zlatého telete. Pro příklady podobnosti ovčího stáda s lidským rodem nemusíme chodit do bible, stačí se dnes podívat třeba na sportovní zápas. Někdo něco vymyslí a stáda fanoušků vyvádějí neuvěřitelné věci. Každý asi víme, co je davová psychóza. V davu je jistá síla, často spíš negativní. Stačí jeden nezodpovědný vůdce a katastrofa je na obzoru. Na vedení velmi záleží. Platí to u ovcí i u lidí i ve sboru. Je nesmírně důležité mít dobré pastýře.
Doposud je člověku svěřována role pastýře a řekli jsme, že člověk je zároveň pastýřem i ovcí. I Bůh, sám Nejvyšší pastýř, mluví o tom, že svěřuje ty, které má ve své ochraně, do rukou pastýře. Jednou je to Mojžíš, který vede Izrael z Egypta, jindy David, který lidu již v Zaslíbené zemi vládne. Do postavení pastýře lze dosadit velekněze, dnes faráře, staršovstva, starosty, politiky. Těm všem byla a je svěřena odpovědnost za nějaké to vedení. A tady se jeví nebezpečné úskalí. Každá pastýřská úloha je zároveň pokornou službou. Na to člověk rád zapomíná, když si myslí, že má nad stádem moc.
Boží prorok Ezechiel byl pověřen, aby upozorňoval na pravidla pro lid i na správnou službu pastýře. O službě pastýřů v křesťanské církvi se píše v novozákonních dopisech Timoteovi, o pravidlech církevní správy, o pravidlech pastýřské služby, o vlastnostech těch, kteří jsou ke službě povoláni. Člověk může a má být pastýřem, ale nedopadá to vždy dobře. Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe, vzkazuje Ezechiel – i do naší současnosti! Pastýř má nesmírnou odpovědnost. A za tu svěřenou odpovědnost bude vydávat počet – vždycky – dřív nebo později.
Když Ježíš Petrovi svěřil úlohu pastýře ovcí, možná si Petr ani neuvědomil, jak velkou odpovědnost přebírá.
A právě proto, že s lidskou odpovědností je to všelijaké, obrací se biblické poselství stále častěji a naléhavěji k pastýři Nejvyššímu. Hospodin Panovník praví: hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Shromáždím je a budu je pást na dobré pastvě. Tam, kde člověk v úloze pastýře všelijak selže, ujímá se poslání sám Bůh.
Je dobré si připomenout, že dvojznačnost pastýře a ovce, se vztahuje i na Boha. ´Jako Beránek vedený na porážku.´ … Stává se obětí za viny lidí… Jako obětovaný Beránek. Jen On se může stát pravým pastýřem, protože ví, co jeho ovce potřebují. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. To říká Pán Ježíš. Dává tak člověku příklad, jak se role pastýře ujímat. A otevírá před člověkem ještě víc. Ukazuje, jak se sám Bůh stará o ty, kteří jsou mu svěřeni, kteří se hlásí k jeho stádu. Bůh vstupuje do vztahu s člověkem s takovou láskou, že neváhá položit za ty své život. Bohu, jako dobrému pastýři, záleží na každé ovci. S touto nadějí smíme žít ve společenství Božího stáda. Bůh jako dobrý pastýř je nám zárukou ochrany, nadějí našeho života.
Modlitba: Bože, toužíme po tvé ochraně, toužíme po společenství, potřebujeme bezpečí, které nabízí tvá milosrdná náruč. Proto přicházíme do tvého domu. A ty nám toto vše nabízíš. Za to ti vyjadřujeme svůj dík. Amen