Daniela Brodská
Biblický text (Mi 6,8):
„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Prorok Micheáš píše, že nám bylo oznámeno, co je dobré a co od nás Hospodin žádá. Opravdu víme, co je dobré? Jak na tuto otázku odpovídáme, to ukazuje zaměření našeho života. Každý z nás totiž chápe dobro po svém. Nejčastěji tak, že dobré je to, co právě mně vyhovuje, z čeho mám okamžitý prospěch. Zároveň je nám jasné, že to obecně platit nemůže. Jestliže je pro jednoho dobré to, co druhému způsobuje cokoli zlého, jde už o problém. Zloděj mě okradl, což je pro něho asi dobré, ale pro mne rozhodně ne. Takhle to nejde!
Všichni podvědomě cítíme, že dobro by mělo platit pro všechny, nemůžeme si ho užívat jen sami. Tušíme, že jsou jistá pravidla, že o dobru by měl rozhodovat někdo jiný, vyšší, a člověk by to měl respektovat. Jsme přesvědčení, že by se mělo jednat podle spravedlnosti a práva. Ale jak to udělat, aby člověk nemyslel jen na svůj vlastní prospěch a mohl mít také čisté svědomí?
Prorok Micheáš vychází z toho, co Bůh, v něhož jsme uvěřili, považuje za dobré. Vždyť jsme se dobrovolně rozhodli brát jeho slova vážně. Stal se naší autoritou. Ale to, že jsme v něho uvěřili, ještě neznamená, že se automaticky řídíme tím, co od nás žádá. Pán Ježíš řekl:
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (Mt 7,21) To řekl, abychom nezpychli. Věřící člověk není lepší jen tím, že uvěřil. Záleží na našem jednání; na tom, jestli moje skutky odpovídají tomu, co je dobré v Božích očích.
Někdy jsme v pokušení si myslet, že je všechno v pořádku, když jsme každou neděli na bohoslužbách. Něco podobného asi pozoroval Micháš i na Božím lidu v Judsku. Tak jim říká: „Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“ Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Bohoslužby ty jistě ano! Konáme je k slávě Boží, ale zavazujeme se při nich, že dáváme k dispozici Pánu Bohu celý svůj život – jako živou oběť, aby také naše jednání odpovídalo Boží vůli. Pán Bůh od nás očekává také ´bohoslužbu všedního dne´, vede nás k tomu celá Bible.
Micheáš mluví ve své knize velmi přísně. Jmenuje konkrétně, co všechno je v životě Božího lidu špatně. Uvádí chybné váhy, falešná závaží (jak ty sáčky v supermarketu – označené 1 kg mouky, vůbec udané váze neodpovídají), uvádí poklady nabyté svévolí (tunelování, milionové částky za odstupné, vykořisťování zahraničních dělníků), prostě šizení všeho druhu. Bylo to za Micheáše a děje se to pořád. V našem světě se převrací právo i spravedlnost. Jednají tak nejednou i ti, kteří znají Hospodina. Přinejmenším je to smutné. Přitom Bůh zcela průhledně žádá: zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit se svým Bohem.
K těm prvním dvěma požadavkům vede ten třetí. U něho začneme: pokorně chodit se svým Bohem.
Co to znamená ´pokorně chodit´? Snad tvářit se zkroušeně; se svěšenou hlavou přemýšlet o tom, co jsme nezvládli? Můžeme zvolit jiné vyjádření: Rozvážně a moudře choďte se svým Bohem. Moudře jedná ten, kdo neodsouvá Pána Boha jenom na sváteční nedělní chvíle v kostele, ale stále chodí s ním, v souhlase s jeho vůlí se rozhoduje každý den a každou chvíli. Je-li tomu tak, pak už víra v Boha nebude jakousi nedělní dekorací, ale bude nedílnou součástí našeho života, budeme s ní žít.
Pak už nebude tak těžké zachovávat spravedlnost a právo. V dnešním světě vidíme, jak sám zákon na dobrý život nestačí, jak lidé snadno a vědomě zákon porušují. Nemůže být dost strážníků, aby všechny uhlídali a zajistili dodržování zákonů. Tady se musí jít jinou cestou: výchovou jednotlivců k dodržování etických norem; péčí o zdravé svědomí; vzděláváním. Velký úkol pro společnost, od rodin po různé instituce. Když věříme v Pána Boha, nepochybujeme o tom, že nás vidí vždycky. Nikdo se před ním nemůže skrýt. Vidí nás, i když na blízku není žádný policista. Naše svědomí je ovlivněné vírou a vede nás k zachovávání práva a spravedlnosti. Nedá nám, abychom jednali jen podle svého prospěchu a zisku. Právě tento cit pro právo a spravedlnost je pilířem každé dobré společnosti. Někdy opravdu nerozumím, proč té naší společnosti nedochází, že to bez víry v Boha nejde.
Prorok Micheáš připojuje ještě další důležitý požadavek – milovat milosrdenství! Věříme-li v Boha, máme radost, že náš Bůh je spravedlivý a přitom také milosrdný a plný odpuštění. Spravedlnost mezi lidmi je samozřejmě důležitá. Vždyť pořád dochází k menším či větším sporům. Ty je třeba řešit hledáním pravdy, případně zjištěním, kde je jí více a kde méně. Ale někdy ani to nestačí. Pak je třeba dát se inspirovat Božím jednáním – hledáním zachraňující spravedlnosti. Co to je? Prostě: Můžeme milovat toho, kdo se přizná ke svým chybám a jeho vinu mu odpustit. Takhle s námi jedná Pán našich životů. Odpuštění není slabost, je to naopak síla, která dokáže člověka změnit a o to jde. Bůh nám obětí svého Syna odpustil. Změnil nás, uvěřili jsme jeho lásce. V tom je větší síla, než v trestání.
Žijeme z Božího milosrdenství a slitování. Sami musíme uznat, že nechceme, ale znovu a znovu hřešíme. A Pán Bůh nám přesto zachovává věrnost. A my to víme: Kvůli nám prožil na zemi svůj život Boží Syn, kvůli nám skončil na kříži; a kvůli nám byl vzkříšen, aby nás zachránil a vytrhl ze zmaru. Dostalo se nám nezasloužené šance žít podle dobré Boží vůle a svědčit o ní vlastní každodenní existencí. Smíme znát Boha spravedlivého a milosrdného a to je důvod k radosti a vděčnosti.
Modlitba: Pane, prosíme o sílu a duchovní odvahu, abychom svou vírou a jednající poslušností patřili ke svědkům tvého díla. Přiznej se k nám svým požehnáním. Amen