Daniela Brodská
Biblický text (Nu 22,14-35):
„Moábští velmožové se vydali na cestu, přišli k Balákovi a řekli: „Bileám odmítl s námi jít.“ Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí.
Přišli k Bileámovi a řekli mu: „Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak se nerozpakuj ke mně přijít. Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi ten lid!
Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého. Přesto prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále se mnou mluvit.“
V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: „Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím.“
Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.
Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu.
Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil.
Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí.
Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“ Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.“ Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ Řekl: „Ne.“
I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. Hospodinův posel mu řekl: „Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.“
Bileám odvětil Hospodinovu poslu: „Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky.“ Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: „Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě.“ Bileám tedy šel s Balákovými velmoži.“
Kázání:
Sestry a bratři, milý sbore, už podruhé otevíráme příběh o králi Balákovi a věštci Bileámovi. Pokusíme se opět ze svědectví víry Starého Zákona slyšet zvěst i pro nás a naši dobu.
Víme již, že Izrael jde z Egypta do Zaslíbení země. Pro strach krále Baláka má věštec Bileám kletbou oslabit Izraelce. Slyšeli jsme o nebezpečí, jaké způsobuje řeč mocných a nezodpovědných manipulátorů u lidí neinformovaných, poddajných a duchovně nezakotvených. Slyšeli jsme, že Boží lid zakotvený je. Ochraňuje ho Boží láska a věrnost. Víra a naděje je upevňována ujištěním, že je tomu tak vždycky, ať je Boží lid na cestě nebo právě odpočívá v nějakých pustinách a o aktivitě Boží věrnosti zrovna nic neví.
Co nám pokračování příběhu sděluje? Úmysl krále Baláka zatím ztroskotal. Věštec Bileám nešel Izraelce proklínat, poněvadž mu Hospodin řekl, že svému lidu už dávno požehnal. Král důvěřoval svému plánu, důvěřoval bohatství, kterým chtěl proroka podplatit, ale Bileám poslech Boha a uplatit se nedal.
Věnujme se dnes této zajímavé starozákonní postavě věštce a kouzelníka, který naslouchá Izraelskému Bohu. V pokračování poznáváme další rysy prorokovy povahy. On dal přednost Božímu slovu, neuposlechl krále. Ovšem, král se odmítnutím nedal odradit. Posílá ještě vznešenější poselstvo, ještě víc darů, vzkazuje mnoho lichotek muži, kterého potřebuje. Nedovolí si sice vyhrožovat, ale kdo ví, co může samolibý, mocný monarcha vymyslet. A jak to ve světě pořád chodí, Bileám je naráz vnitřně rozpolcený. Statečně sice odmítá dům plný stříbra a zlata, nicméně se hodlá znovu ptát Hospodina. Co to znamená? Skutečná víra vyznává: Své sliby Hospodinu splním, přede vším jeho lidem, jak známe od Žalmisty. Víra nahlodaná pochybností se potřebuje znovu a znovu ptát. A Bůh vidí do lidského srdce. Poznává, že se věštce zmocňuje nerozhodnost. Snad právě proto, aby Bileám vyzrál, upevnil víru ve svém srdci a přidržel se příště správného rozhodnutí, mění nyní Bůh původní zákaz v povolení: Jdi, ale budeš dělat jen to, co ti poručím. Co s člověkem, který ví o jasném Božím slovu a není vnitřně přesvědčený, že se má podle něho řídit? K čemu je dobrá rozpolcenost a polovičatost? Bůh netrestá, ale volí pedagogický postup: Pouč se, Bileáme, pouč se, člověče, nebudu tě totalitářsky lámat, nechám tě, aby ses poučil sám, aby tvé rozhodnutí dozrálo a ty je skutečně přijal za své.
Lidé se dost často ptají, proč Bůh dovoluje, aby se děly na světě zlé věci. Možná právě v tomto biblickém příběhu je na leccos odpověď. Bůh dávno lidem oznámil, a stále zjevuje, své správné slovo. Rozpolcený člověk je však neposlouchá. Bůh ho za to nesmete, nezlikviduje. Ve své nesmírné laskavosti a shovívavosti mu dává možnost poučit se, dozrát, aby pak s plnou odpovědností poslechl a podle Božího slova jednal. Lidské dějiny ukazují, jak úporně je člověk k Božímu slovu hluchý, jak těžko je poučitelný. Místo podle zřejmých Božích pokynů si chodí po svých trnitých a bolestných cestách. Lidé si tak připravují nejedno trápení a působí si navzájem mnoho zla. Svoji vinu pak rádi svádějí na Boha. Jak dlouho potrvá, než se mysl osvítí a oko prohlédne?
Podobným, pochybným směrem se vydal i Bileám. Sedlá svou oslici a nastupuje cestu svého rozpolceného srdce. Je na cestě, poněvadž Bůh dovolil. A Bůh dovolil, protože Bileám chtěl nějak vykličkovat ze své svízelné situace. Nedokázal, nechtělo se mu – pochopit jednoznačnost Božího výroku: ´Nepůjdeš, tvá cesta nemá smysl, neprokleješ ten lid, neboť já Hospodin jsem mu dávno požehnal! Tvoje cesta, Bileáme, je proti mému už dávno udělenému požehnání. Dovoluji ti nyní jet, poněvadž chci, abys prozřel. Ještě stále jsem ochoten ti pomoci.´ Proto stojí na cestě posel Božího hněvu.
Boží slovo nelze přijmout napůl, když se nám to právě zdá výhodné. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. A byť rozhněvaný Boží posel, přece jen je ztělesněním Božího milosrdenství a dobré vůle dopomoci k nápravě. S obnaženým mečem – hrozbou smrti – stojí Boží posel proti Bileámovi. Třikrát je poutník zastaven. Nemůže pokračovat v pokusu být zadobře s králem a zůstat zároveň mudrcem, kterému je dopřáno slyšet Boží slovo. Děj ustrne, dokud Hospodin neudělá dvojí zázrak: vidoucímu zvířeti otevře ústa, aby věštec pochopil… a jemu samému otevře oči, aby viděl alespoň na pár kroků před sebe. A Bileám, o kterém se předpokládalo, že umí prohlédnout hluboká tajemství, přiznává: „Nevěděl jsem, že ty ses postavil proti mně.“
To je důležitý okamžik a důležité doznání. Každý člověk, sebe moudřejší podle lidského pojetí, pokud je zahleděný jen do vlastního nebezpečí, do vlastního úspěchu a prospěchu, do svých věcí, ztrácí schopnost mít otevřený zrak pro Boží dění. To je podstatná zvěst této části příběhu: Nelze sloužit dvěma pánům. Nelze jít za vlastní představou života a zároveň jít po Bohem předložené cestě. Tyto cesty se zpravidla neshodují. V prvém případě zůstává centrem pozornosti sám člověk, vše se má točit kolem něho a často na úkor bližních. Při následování Božích cest je přece v centru Bůh, jeho slovo, jeho vůle – a také jeho požehnání, které se uplatňuje ve prospěch společenství věřících.
Pokusy o polovičatost a obojetnost způsobují jen rány na duši. Bileám nebyl hlupák. Své poznání formuluje v pokorném vyznání: „Zhřešil jsem. Jestliže se ti má cesta nelíbí, vrátím se.“ Jak by to bylo kolikrát jednoduché, prostě se vrátit na začátek a začít znovu. Ne vždy to jde. Z příběhu vyplývá, že Bileám tuto možnost nemá. Má pokračovat, ovšem se zdůrazněným příkazem: „Budeš mluvit jen to, co ti přikáže Bůh.“ Zřejmě mu nebylo lehko, ale pochopil, že nejde za královskou odměnou, že nedosáhne kompromisu mezi královskou a Boží vůlí. Poznal, že Bůh, když jde o jeho vyvolený lid, se dokáže postavit do cesty lidskému omylu a falešnému úsudku. Dovede postihnout rozpolcenost lidského smýšlení a rozhodování. Napravuje kroky svých povolaných a učí je poslušnosti.
Jak Bileám naplnil Boží vůli, to si poslechneme příští neděli, dá-li Pán.
V závěru chci zmínit ještě jednu skutečnost, která vyplývá ze zvěsti příběhu: My nežijeme ve starozákonní době. Jsme lid nové smlouvy. Kristův člověk už nemusí očekávat věštecká znamení, nemusí se dávat poučit zázračně obdařenými zvířaty. Je psáno, že Bůh nás nepovede ani ústy proroků. Jediným dostatečným světlem a hlasem na Boží cestě je Slovo, živé vtělené Boží slovo, které se stalo v Ježíši Kristu. Písmem svatým, při vytrvalé četbě a rozvažování ve společenství věřících, je mocí Ducha svatého otevírán lidský zrak i sluch, abychom nemuseli bloudit ani žít v rozpolcenosti.
Co je k tomu zapotřebí z naší strany? Nic jiného než víra; víra, o kterou budeme stále prosit, stále pečovat, jako o nejcennější dar.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, tebe prosíme, posiluj a upevňuj naši víru; provázej nás, napravuj naše kroky a doveď nás k cíli, který nám připravil náš nebeský Otec. Amen