Jakub Kašpar
Biblický text 1 (Dt 6,4-9):
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“
Biblický text 2 (Lk 19,45-46):
„Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: ´Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby,‘ ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.´“
Kázání:
Sestry a bratři, nejspíš nikoho z nás neminuly zprávy o případu George Floyda, který minulé pondělí zemřel v americkém městě Minneapolis po zákroku místní policie. Ten zákrok natočili svědci na mobilní telefon a viděl ho snad už úplně celý svět. Je neuvěřitelný. Člověk, afroameričan, leží vedle policejního auta na zemi, na něm klečí tři policisté, jeden z nich mu klečí na krku a neustane, i když se pan Floyd nemůže bránit a prosí o smilování, protože nemůže dýchat. Čtvrtý policista obchází kolem a neudělá nic. George Floyd zemřel.
Naprostá neadekvátnost toho zákroku, k němuž vedla úplně banální příčina, je zřejmá. Jako divák bych ho pojmenoval odpornou vraždou bezbranného člověka. Všichni čtyři policisté přišli okamžitě o práci, probíhá vyšetřování a čeká je soud. Z jakých trestných činů se budou před soudem zodpovídat, se teprve uvidí. Spojené státy zaplavila vlna protestů a demonstrací, od naprosto poklidných, až po pouliční bitvy, ničení domů a rabování. Jak to dopadne, je těžko říct, každopádně to vypadá, že je to případ, který právě teď mění Ameriku.
Proč o tom případu mluvím, v kostele ve Vrchlabí, vzdáleném od Minneapolis 7 400 km vzdušnou čarou?
Na jednom z diskusních fór, spojených s naší církví, se objevil takový příspěvek. Je na něm kreslený obrázek, zobrazující Ježíše Nazaretského, jak bičem z chrámu vyhání penězoměnce a prodejce obětin. U toho obrázku byl následující text – mnozí křesťané říkají, že ničení majetku není nikdy legitimní formou protestu. Přitom co dělal Ježíš podle všech čtyř evangelií?
Přímá souvislost s ničením obchodů a rabováním v amerických městech v tom obrázku zmíněná není, ale je nasnadě – a ve skutečnosti podle mě vlastně ani nejde o to, jestli se ten obrázek týká Minneapolis, nebo ne.
Opravdu Ježíšův čin v jeruzalémském Chrámu může ospravedlňovat násilí „ve jménu dobré věci“? Opravdu platí, že mohu ničit, brát si z cizího a zabíjet, pokud jsem přesvědčen, že to dělám „pro vyšší dobro“ a dokládat to tím, že Ježíš přece také vypráskal kupčíky z Chrámu bičem? Odpovím rovnou – ne, to je naprostý nesmysl a toho, kdo takto argumentuje, by Ježíš nejspíš šlehnul bičem spolu s prodejci chrámových obětin.
Když křesťanští vůdci středověku vyhlašovali křížové výpravy, odůvodňovali svou válečnou snahu voláním „Deus vult! Bůh to chce!“. To je vlastně ve zkratce i poselství oné karikatury evangelního sdělení. Ničení cizího majetku Bůh přece chce, když jde o dobrou věc, vždyť i Ježíš to dělal!
Pokud bychom chtěli takové interpretaci uvěřit, v první řadě bychom museli přistoupit na to, že ten, kdo se rozhodne, třeba v protestu proti nechutné, možná rasistické, vraždě člověka ničit majetek, rozbíjet okna a zapalovat domy, má právo rozhodnout, co je Boží vůlí a na základě svého rozhodnutí tuto vůli také vykonat. Že je žalobcem, soudcem i exekutorem v jedné osobě a má k tomu nějaké božské zmocnění. Proto může volat Deus vult! a zapalovat policejní stanice. Že je na úrovni Syna Božího, Ježíše Krista, který čistí Chrám Boží, svého Otce, od toho, co v něm nemá co dělat.
Říkal jsem, že by Ježíš autora nebo šiřitele této karikatury nejspíš taky šlehnul bičem. Onen chrám, v němž nemají co dělat kupčíci a penězoměnci, totiž špiní i podobné výkřiky a zneužívání Písma. Ježíš v Chrámu nikomu nic nekrade, ale vyhání ty, kdo konají přímo proti Božímu slovu. „Můj dům bude domem modlitby,“ připomíná Ježíš. A oni tu kupčí. Nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš bližního svého, je psáno. To by asi připomněl těm, kdo argumentují zmíněným způsobem pro obhajobu násilí třeba „ve jménu protestu proti zvůli a násilí“, než by bič zasvištěl. V Mojžíšově Zákoně není psáno nic o tom, že přikázání neplatí, když se my, lidé, rozhodneme, že mají přestat platit. A že Bůh to chce?
Dnes si připomínáme jedno z bohatství, a zároveň tajemství, víry – totiž trojjedinost jediného Boha. Který „Bůh to chce“? Otec, Syn, nebo Duch Svatý?
Je to Bůh Otec? Tedy Stvořitel? Ten, který stvořil všechno kolem nás, všechno v čem a díky čemu žijeme, náš život i život celého našeho světa? To si myslel třeba soudce Jiftah, který ve svém zaslepení neváhal zabít vlastní dceru, protože se neuměl zbavit své utkvělé představy, že její smrt je nutnou obětí pro jeho další vítězství nad Ammónovci. A jeho příběh máme už tři tisíce let v Písmu jako příklad lidského bláznovství a vzpoury proti Boží vůli, provádění s Božím jménem na rtech. S voláním Bůh to chce.
Je to snad Ježíš, Syn Boží, tedy Bůh vtělený, který nám lidem přišel zvěstovat, že největším a vlastně tím nejzákladnější, přikázáním je láska? Láska k Bohu a k bližnímu, která jde až za hrob, která překonává i smrt? Ovšem smrt vlastní, nikoli cizí. Ježíš z Chrámu vyhání bičem ty, kteří kšeftují s Božím jménem a nakládají s ním k vlastnímu prospěchu, ne k slávě Boží.
Je to snad Duch Boží, který probouzí lidské kosti v údolí stínů smrti? Ten že by toužil po pomstě, násilí a nenávisti? Duch, který je utěšitelem, že by vyvolával pouliční boje a války?
Bůh je jen jeden, jediný. Boží trojjedinost není žádnou historií, není to dějinný popis zjevování se Boha lidem. Stále stejný a jediný Bůh se svému milému zrcadlu, člověku, po celou dobu dějin lidských, snaží zvěstovat své Slovo, které tu bylo na počátku. To Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh, jak říká v prologu ke svému evangeliu Jan. A to slovo, znovu se vrátíme k Ježíšovi a jeho největšímu přikázání, bylo, je a bude láska.
Sluší se ještě dodat, že asi všichni dokážeme najít a vyjmenovat případy, kdy je násilí obhajitelné, nebo přinejmenším lidsky pochopitelné. Třeba když ve válce lidé brání svou zemi. Když jde o život a zdraví nám samotným nebo našim blízkým. Když někdo zbavuje svět jednoznačného tyrana, jak tomu bylo při atentátu na Reinharda Heydricha. Nebo když už někdo trýzněný a utlačovaný svou trýzeň dál nesnese a nedokáže ji dál útrpně nést. Ostatně taková motivace je přinejmenším částečně za tím dnešním násilím ve Spojených státech. Ale i v takové situaci jsou lidé, kteří dokáží protestovat náročnou, ale o to možná neporazitelnější silou nenásilí, jako třeba lidé u kostela sv. Jana nedaleko Bílého domu ve Washingtonu, D. C., v čele s reverendkou Marianne Budd, která odvážně odváděla lidi z dosahu policejního slzného plynu a poté bez váhání jasnými slovy pojmenovala pokryteckou sebeprezentací prezidenta Donalda Trumpa s Biblí v ruce před „jejím“ kostelem.
To, že dokážeme motivaci k násilí pochopit, nebo dokonce ze svého lidského hlediska obhajovat, ale neznamená, že je to tím, co po nás chtěl Bůh. Že by bylo obhajitelné mít při tom Pána Boha na korouhvi, praporu nebo transparentu s bojovým heslem.
Když Bůh říká „má je pomsta“, neznamená to, že je pomsty chtivý, ale že naopak žádnou pomstu nechce. Rozhodně ne po nás. Pokud někdo roztáčí soukolí útoku a revanše, kolo pomsty, nikdy to není Bůh, ale vždycky lidé. Ať nám, sestry a bratři, říká, kdo chce, co chce, nenechme se nikdy zviklat ve své víře. Bůh je láska. Bůh není pomsta, Bůh není nenávist. Bůh nechce, abychom obětovali své dcery a syny, nechce, abychom zabíjeli jiné lidi, ani pro trest, jedinou správnou víru nebo na revanš. Bůh nechce, abychom brali spravedlnost do vlastních rukou. Bůh po nás chce, abychom milovali a odpouštěli. To je to jediné, u čeho můžeme volat Deus vult! Amen
Modlitba:
Pane, pomoz nám brát opravdu vážně Tvoje slovo a nezaměňovat své vlastní představy, emoce a hnutí mysli za Tvoji vůli. Odpusť nám naši lidskou pýchu a pomáhej nám, abychom nezapomínali zůstávat v pokoře. Dávej nám sílu milovat a odpouštět. Amen