Michael Pfann
1. 11. 2020 Vrchlabí
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách. Ať už je slavíme kdekoli, setkáváme se a slavíme je ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Introit: Ž 1,1a-2n
Blaze muži, který si oblíbil Hospodinův zákon,
nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody,
který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří.
Píseň: Jednotlivé písně si můžete pustit pomocí modrého odkazu (klepněte pomocí levého tlačítka myši a klávesy ctrl):
Nuž Bohu děkujme (https://soundcloud.com/ecirkev/177-nu-bohu-d-kujme)
Modlitba: (Benjamin Klinecký)
Hospodine, to, že jsou na světě lidé, co potřebují pomoci, nám často dojde, až když strádá náš blízký. Že na světě lidé hromadně umírají nás bolí, až když se to trochu dotýká i nás, že na zemi ubývá voda, nám dojde, až když se pro nedostatek vody zakážou napouštět v létě bazény. Kolem miliardy lidí na světě řeší v této chvíli strach o život jen pro nedostatek jídla. Víme o tom, ale začneme se o to více zajímat až ve chvíli, kdy u nás na hlad zemře prvních tisíc lidí. Chtěli bychom Tě prosit o tolik věcí, Duchu svatý, a přitom není třeba. Stačí se podívat na stromy schované v mlze a jsi tam. Na lékaře a učitele, kteří musí svou práci velmi přizpůsobit aktuálnímu dění, i tam jsi. Ty jako jediný jsi v celém světě naplněn a Tvá přítomnost je neustálá. „Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.“ (Žalm 139) Amen
1. čtení: Mk 10,17-27
Píseň: Moc předivná (https://www.youtube.com/watch?v=AYem0gcQpRY)
Kázání: Dt 30,11-14 K poslechu zde:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
co na srdci to na jazyku. Strýc Pepin z hrabalovských Postřižin, ten měl co na srdci to na jazyku. Uměl tím, kdekoho pobavit i rozčílit. Občas to nebylo tak úplně na místě. „Nudíte se, kupte si medvídka mývala.“ To je rada, co potěší – zvlášť na komíně dvacet metrů nad zemí. Mít co na srdci to na jazyku, obvykle nepatří k dobrému tónu.
Ve slušné společnosti se patří držet jazyk na uzdě, vážit slova. Když mezi naškrobené límečky vlítne exot, co rychleji mluví, než myslí, vzbuzuje to obecné pohoršení. Znával jsem jednu starší dámu, která touto schopností dokázala ve své rodině způsobit nejedno faux pas i rozčilené chvění. Zvláště noví členové větvící se rodiny nejednou odcházeli z návštěvy s rudýma ušima. Na druhou stranu člověk věděl na čem je, bez vytáček, bez skrývání, upřímně.
Co na srdci to na jazyku. Někteří lidé se sice dokážou dlouho přetvařovat a mluvit obratným jazykem, postupně naše slova ale prozradí, jací jsme. Když důkladně nasloucháme, nakonec skrze naše slova vyjde ven, co nosíme uvnitř. A zároveň to, co z nás ústy leze ven, se otiskuje někde uvnitř. A tak to úsloví platí i opačně: co na jazyku to na srdci.
Toho si byli odpradávna dobře vědomi Židé v chrámu a v synagogách. Proto bylo tak důležitou součástí bohoslužeb čtení Tóry. Převalováním po jazyku Tóra míří do srdce. Tóra, tedy pět knih Mojžíšova, je rozdělena do 54, popřípadě 175 oddílů, tzv. paraš, či sider. Podle jednoho nebo druhé systému je rozdělena tak, aby se za jeden, popřípadě za tři roky přečetla Tóra celá. Pak se čte znovu a znovu, tak aby si v ní lidé stále opakovali. Čte se všechno, místa dobře srozumitelná i nejasná. Právě skrze jejich opakované čtení se má člověk přibližovat k jejich pochopení. To jsme se jako křesťané a evangelíci od Židů naučili, proto čteme z Bible při bohoslužbách, dalších sborových setkáních a studujeme ji i doma.
Čtení a studium Tóry a vůbec hebrejské Bible (našeho Starého zákona) má v Židovství ústřední místo. Knihy o zbožných Židech jsou plné mužů sklánějících se nad svitky Tóry. Co na srdci, to na jazyku. Co na jazyku, to na srdci. Právě o to se snaží Židé drmolící si polohlasně slova Tóry. Nechávají vycházet slova Tóry svými ústy, aby se jim otiskla do srdce. Aby formovala jejich srdce.
Právě o tom mluví Mojžíš na hranici zaslíbené země, na hranici svého života. Byl Bohem vyvolen k velkým úkolům: vést Izraelce z otroctví, vést je pouští, dovést je do zaslíbené země a cestou vylézt na horu, pobývat v Boží přítomnosti a z té něco snést dolů v podobě deseti přikázání tesaných do kamene. O tomhle všem vypráví Tóra: o stvoření světa a člověka, o jeho vysvobození z všech možných otroctví, o naději pro člověka ve zlých dobách, o lidském životě. A to vyprávění prokládá řády, nařízeními, přikázáním, které mají člověka tím životem provázet, ať už kráčí pouštěmi, nebo už došel do zaslíbené země. Vyprávění a příkazy tvoří Tóru.
Proto si Židé drmolí v Tóře. Vyprávění o Boží přítomnosti a Božím vedení si chtějí vrýt do srdce. K srdci si snaží vzít příkazy, směrovky, které je povedou po cestě jejich životem tak, aby mohli žít život svobodný. Z Tóry se učí žít.
Zvykli jsme si překládat slovo Tóra jako zákon. V mnoha ohledech je ale lepším překladem slovo učení. Z Tóry, se učíme o životě. Učíme se žít. Když se to jen tak řekne a člověk si představí pouze ty papírové stránky první knih Bible a nic víc, zní to trochu nabubřele a trochu prázdně. Když si je člověk ale pustí k tělu, ožívají.
Uvědomuju si to často, když o příbězích a přikázáních z Tóry mluvíme na biblické pro dospělé i ve škole Diakonie a na nábožku. Na biblické probíráme Abrahamovy příběhy. Dochází mi, jak moc se v nich odráží lidská zkušenost. Někdy je to až bolestivé čtení, protože popisují příběhy, které v té nebo té formě známe ze svých životů, ze svých rodin. Jsou v nich krachy v manželských vztazích, sourozenecké spory, složité vztahy s dětmi (vzpomeňme na Izáka). Příběhy se týkají lidských vztahů, lidských malostí i kratších odvážných chvilek.
Stejně je to s přikázáními desatera. Když se jim člověk snaží rozumět na půdorysu vlastního života a pustí si je k tělu, často řežou do živého. I v nich se otevírají ty zásadní vztahy: k rodičům (cti otce a matku), manželské (nezcizoložíš), soužití ve společnosti (nevydáš křivé svědectví, nepokradeš) a politice (nebudeš mít jiného Boha), práce a stres (pamatuj na den odpočinku). A to jen v náznacích vyzobávám.
Jak příběhy, tak přikázání by často byly depresivním čtením, nebýt toho hlavního, tedy Boží intervence. Díky Bohu získávají Abraham a Sára vysvobození z vlastní malosti i vnějších ohrožení, nachází řešení v bezvýchodných situacích, dostávají vzpruhu ke statečnosti a víře. Jejich příběhy získávají směr, smysl i naději. Stejně tak desatero není přísným zákoníkem, sloužícím pro tvrdé odsouzení. Naopak je předznamenáno zprávou o svobodě. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ To předznamenání udává i směr. Nejsou to příkazy k odsouzení, ale k lidskému životu ve svobodě. Když si je promítneme do konkrétních vztahů a vlastních dilemat, ukazuje se, jak vzácná je to opora pro životní směřování. Tam, kde by se člověku lámal hřbet pod vahou vlastního rozhodování, co je dobré a co zlé, tam je postavený orientační ukazatel, který tu tíhu snímá a ukazuje směr.
Mluvit o příkazech je těžké. To slovo má tvrdý zvuk. Protože člověk se vzpouzí tomu, nechat se nějakými příkazy omezovat. Boží příkazy mají opačný smysl. Mají pomoci člověka vysvobodit z labyrintu, v němž není rozdíl mezi dobrou a zlou cestou. Jeho těsné a nepřehledné uličky působí úzkost a berou dech. Boží příkazy naopak umožňují nadechnout se a s plnými plícemi v jejich světle žít dobrý život.
Tóra tedy není zákon k odsouzení, ale učení ke svobodnému životu. Proto si v ní Židé drmolí. Snaží se dostat si z úst slova učení do srdce – dostat tam příběhy i příkazy Tóry. Hospodin jim je totiž dává, jak Mojžíš stále připomíná, aby se jim dobře žilo v zemi, kterou jim zaslíbil. Aby se jim dobře žilo. Právě proto Mojžíš na hranici svého života a na hranici zaslíbené země opakuje Izraelcům slova Tóry. Chce jim před svým odchodem od Boha vyřídit učení, které je povede k dobrému a svobodnému životu.
Říká jim, že pro návod na dobrý život nemusejí lítat do nebe, ani do vesmíru. Mojžíš asi předvídal, že ani Gagarin ve vesmíru Boha neuvidí. Podle Mojžíše se lidé, nemusí ani plavit kolem světa, aby ve vlnách moře našli odpovědi na otázky života. To jen o nemnoho let později než Gagarin poznal v komunistickém vězení básník Ivan M. Jirous. Ten z valdického vězení umístěného v klášteře psal báseň/modlitbu:
Neplavil jsem se po mořích
a přece sedím v lodi
nade mnou nebe ve mně hřích
dva věrní lodivodi
Namísto stěžně vztyčen kříž
tak pořád doufám že mě něžně
nad vodou podržíš
Zatímco Gagarin tupě zíral do prázdna, katolík Jirous z prázdna hledal cestu ven. Věřil tomu, co jako svůj odkaz zanechával Mojžíš, totiž že Bůh je člověku blízko, bez ohledu na to v jaké kobce se člověk zrovna nachází. Bůh k člověku přece i tam promlouvá: „Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.“ ubezpečuje Mojžíš.
Vedle čtení v Tóře k základům židovské víry patří právě úsilí plnit Boží příkazy a nařízení. V Tóře je jich 613. Židovská moudrost praví, že kdyby se jednomu Židovi alespoň jediný den podařilo dodržet všechna nařízení Tóry, přijde prý mesiáš, kterého Židé očekávají (jinak než my křesťané). Zatím se to ale žádnému nepovedlo. Tak je to těžké. Nepřestávají se o to ale snažit. V příkazech Tóry se totiž vyjadřuje Boží vůle. Mysticky zbožní Židé věří, že splnění každého příkazu je chápáno jako mystické sjednocení člověka s Bohem. Tedy, že plněním Boží vůle svoji vůli sjednocují s Boží vůli. Jako by pro tu chvíli s Bohem splývali. Jsou si vzájemně blízko.
O Boží blízkosti člověku mluví i jeden starý chasidský příběh. Chasidé byli a jsou skupina zbožných židů. Příběh mluví o chasidském učiteli, tzv. cadikovi (spravedlivém) Baalšem Tovovi. Ten prý pravil: „Říkáme: ‚Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘ a neříkáme ‚Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův‘, neboť Izák a Jákob se nespoléhali na hloubání a zásluhy Abrahamovy, nýbrž sami hloubali o jednotě Stvořitele a o tom, jak mu sloužit.“
Baalšem Tov mluví o tom, o čem mluví Mojžíš. Bůh není daleko, neukrývá se v nebi, ani za mořem. Není to tak, že se zjevil lidem v dávných časech, Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi nebo Ježíši, a pak už nic. Není jen jejich Bohem. Je i naším Bohem. Naším osobně. I k nám promlouvá. „Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.“ Díky Mojžíšovi, Pánu Ježíši a dalším se nám zachovala slova, která nám jejich ústy Bůh vyřizoval. Ta slova – příběhy a příkazy – máme k dispozici. Ty si můžeme převalovat na jazyce, drmolit si je, zkoumat je. A pomocí nich se snažit najít, jak Bohu sloužit, tak aby byl život dobrý.
Zaznamenaná slova Tóry, slova Bible se nám spojují s naší zkušeností. Můžeme je převalovat po jazyku jednou, desetkrát, nebo tisíckrát než se protnou s naším životem. V tu chvíli, kdy promluví přímo k nám, se stávají Božím slovem. Bůh mluví přímo k nám. Nám osobně je blízko. Nám pomáhá hledat cestu za svobodným životem. To poznáváme skrze slovo, které nám z úst sestupuje do srdce.
Zmíněný chasidský příběh zaznamenal židovský učenec Martin Buber. Ten v zlé době kolem druhé světové války napsal: „Věříme, že Slovo, které se v bibli stalo Písmem, má v sobě sílu zmocnit se těch, kdo naslouchají. Doba je pasivní, Slovo aktivní. Slovo chce mluvit, ke každé době, v každé době, každé době navzdory…“
Jedním ze způsobů, jak hledat orientaci v této nepřehledné době, je drmolit si v slovech Bible. Skrze ústa se nám dostávají její slova do srdce a mění se v Boží slovo. Skrze to slovo můžeme i v této době pociťovat Boží blízkost. To slovo je blízko, ve tvých ústech, ve tvém srdci, abys ho dodržoval. Tudy vede i v těžkých dobách cesta do svobody.
Amen
Píseň: S 364 Vám dávám nový příkaz svůj (https://www.youtube.com/watch?v=PByGLAqIRug)
Ohlášky:
V důsledku vládních opatření, která se snažíme respektovat, aby bylo možné se s nemocí covid, jak jen je možné rychle a dobře vypořádat, jsme museli pozastavit i všechna naše sborová setkávání. Schůze staršovstva se bude konat online.
Kromě našich, najdete také bohoslužby z jiných sborů na českém rozhlasu, v české televizi i na webu naší církve. Na něm najdete i další materiály, povídání, zamyšlení a podněty pro tuto dobu. Doporučuji také sledovat církevní soundcloud, s různým povídáním i písněmi. Za poslech stojí zvláště každodenní úvahy našich farářů a farářek v pořadu Slovo na doma. V papírové podobě se nabízí osvědčené Na každý den a další knihy.
Jsem Vám vždy rád k dispozici telefonem, mailem. S návštěvami jsem zdrženlivý právě proto, abychom nenapomáhali šíření nemoci. V naléhavých případech Vás ale při dodržení všech opatření rád navštívím. A kdybyste kdokoli s čímkoli potřeboval pomoci (byť by to byl nákup), nezdráhejte se mi ozvat!
Konvent našeho seniorátu je zrušený, přesunut zatím na neurčito jsou také slib staršovstva a sborová brigáda.
Od minulého čtvrtka už se na faře řádně topí. Děkujeme za obrovské množství obětavé a odborné práce Ladislavu Michlovi. I nadále pokračují práce na dokončení oprav s topením spojených.
I v dobách, kdy se nemůžeme scházet fyzicky, sbor ekonomicky žije z našich příspěvků. Když nemůže sbírkou přispět do košíčku, můžeme ji vykonat převodem na účet (130 183 8389 / 0800), případně osobně, až se budeme moci znovu sejít. Za všechny Vaše dary děkujeme.
Můžete si u mě (M. Pfann) objednávat církevní tisk. Prosím učiňte tak do 15. listopadu, pak budeme objednávat. Více k tomu v psaní od Jakuba Kašpara: http://vrchlabi.evangnet.cz/2020/10/27/nezapomente-si-objednat-tradicni-publikace-na-rok-2021/
Narozeniny má 3. 11. Šárka Jeriová, 4. 11. Ladislav Michl a 11. 11. Otto Sedral, přejeme jim všem všechno dobré od Pána Boha!
Zůstávejme spolu všichni navzájem v kontaktu, zajímejme se o sebe a povzbuzujme se!
Přeju Vám hodně sil, zdraví a Božího požehnání!
Příští neděli připravuje bohoslužby Michael Pfann.
Modlitba:
Pane Bože, často se cítíme bezmocní a dezorientovaní, nevíme kudy kam. Proto se obracíme k tobě. Prosíme, ukazuj nám cestu.
Pane Bože, žijeme v době, v níž je těžké se vyznat. Zní kolem nás tolik hlasů a není snadné rozeznat, čí slova odmítnout a komu dopřát sluchu. Prosíme tě, dávej nám moudrost, abychom dokázali rozpoznávat mezi různými hlasy. Abychom věděli na koho se spolehnout.
Uvědomujeme si, že každý hlas má své limity. Proto se chceme obracet především k tobě. Pomáhej nám, na tebe nezapomínat.
Pane Bože stále znovu se modlíme za všechny lékařky a lékaře, zdravotní sestry i bratry, pracovníky v sociálních zařízeních, dobrovolníky, za všechny, kdo bojují s virem a snaží se lidem pomoci. Věříme, že tak jako si každý zaslouží tvoji spásu, každý si zaslouží být uzdravený. Jsme vděční všem, kdo za zdraví bojují. Dávej jim sílu, veď jejich ruce a mysl. Dávej jim poznat náš a můžeme-li za to prosit i tvůj vděk.
Prosíme tě, za všechny nemocné, buď jim oporou. Potěšuj ty, kteří o ně mají strach. Posiluj ty, kdo se obávají nákazy. Dávej nám všem rozum, abychom ji zbytečně nešířili. Prosíme tě, pane buď s námi v těchto těžkých chvílích.
Pomáhej nám, ať nezapomínáme hledat a prožívat radost – z blízkosti druhých lidí, z přírody, z krásného umění, ze všech darů tvého stvoření.
Pane, tvůj pohled má vždy delší horizont. Ty vidíš víc a vidíš dál. Ukazuj celému světu něco z budoucnosti, kterou máš pro lidi připravenou. Živ nás svoji nadějí, abychom věděli, že všechno zlé jednou pomine a přijde pokoj. Chceme už dnes žít s výhledem k tomuto pokoji. Už dnes ho do svých vztahů, do rozbouřených vztahů do společnosti chceme vnášet. Přejeme si, abychom se, až tato nebo jiné bouře pominou, my lidé mohli vzájemně pohledět do očí a společně utvářet tento svět. Pane Ježíši, prosíme tě, buď nám k tomu všemu, vzorem, oporou i nadějí. Pane buď nám nablízku – nyní i na věky.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
3. čtení: Mt 28,18-20a Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“
Požehnání: (Mt 28,20b) A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.
Píseň: S 447 Každý den, Pán mi sílu dává (https://www.youtube.com/watch?v=wwKaQ83_a-s)