Michael Pfanm
Rodinné bohoslužby na doma Vrchlabí, 8. 11. 2020
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítejme na dnešních bohoslužbách. Ať už je slavíme kdokoli kdekoli, slavíme je ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého přeci jen společně. Dnes jsou na pořadu rodinné bohoslužby, proto Vás čeká kázání jako napínavý příběh pro děti i dospělé.
Introit: Ž 85,11 Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.
Píseň: 665 Už svitlo jitro nedělní
Modlitba: (Jiřina Škodová)
Hospodine, Bože jediný a pravý, všude slyšíme, že je špatná doba. I my si stěžujeme. Nesmíme se scházet, nesmíme zpívat, děti nesmí chodit do školy, nesmíme, nesmíme, nesmíme….. Naříkáme, že se nám nedaří, myslíme na to, co bychom chtěli. Smiluj se nad námi, Pane.
Někteří z nás trpí samotou a odloučením, jiní jsou vyčerpáni novými povinnostmi. Média nám předkládají samé hrůzy a nejistoty. A my jim tak lehko podléháme. Smiluj se nad námi, Pane.
Ty jsi stvořil svět. Odpusť nám, když pro samé starosti nevidíme krásu tvého stvoření. Každému z nás jsi daroval den o čtyřiadvaceti hodinách. Odpusť, když tento čas spotřebováváme bez vděčnosti.
Nechceme se nechat vléci atmosférou doby. Chceme se nyní zastavit, chceme přijít před tebe a zhluboka vnímat život. V kostele se scházet nemůžeme, ale díky technice, kterou máme k dispozici, můžeme být spolu. Každý sám, ale přesto ve společenství s Tebou. Díky tobě se můžeme ztišit, modlit, i zpívat.
Také dnes tě chválíme. Jsme klidní, poněvadž víme, že nás máš rád a že nás nikdy nepřestaneš milovat a pomáhat nám. Dávej nám, prosíme, rozvahu zůstávat klidní i ve vypjatých situacích, dávej nám sílu pomáhat těm, co pomoc potřebují a sešli nám svého Ducha, abychom poznali, kde je nás třeba. Buď tobě sláva! Amen
1. čtení: Matouš 24,36–44
Píseň: S 17 Bojujte, bojujte dál (https://www.youtube.com/watch?v=qyS67soOknM)
Kázání: 1. Tesalonickým 5,1-6
„Vždy připravena!“ vykřikla Střelka a skočila do husté tmy. Na to, co ji tam čekalo, ale připravena nebyla.
Střelka bylo její oddílové jméno. Jak se jmenovala doopravdy, si málem nepamatovala ani ona sama. Ale to nebylo důležité. Střelku přece každý znal. A vůbec nevadilo, že byla z celého oddílu nejmladší a nejmenší. Vždycky se hnala dopředu jako blesk a jak byla mrštná, často předběhla i nejstarší kluky a holky. Dokázala vyšplhat až na nejvyšší, nejtenčí větve stromu. Vždycky se do všeho vrhala s odvahou a rovnou po hlavě – jako střela.
„Vždy připravena!“ vykřikla Střelka heslo oddílu Světlonošů. Nebylo to jedno z těch hesel, co si napíšete na vlajku, a pak pod ní usnete. Světlonošům vážně šlo o to, aby byli vždy připraveni. Dělali pro to všechno, co si jen dokážete představit. Neběhali z kopce, ale do kopce, aby měli nohy svalnaté a rychlé. Díky tomu byli vždy připraveni vyrazit, vyběhnout, vyskočit tam, kde byli zrovna potřeba. Byli tak rychlí, že dokázali kličkovat mezi kapkami deště. Cvičili se ve střehu, aby jim nic neuniklo. Proto hráli ping-pong se třemi míčky najednou. Běhali po rukou po laně přes řeku, aby je nic nevyvedlo z rovnováhy. A tak byli skutečně vždy připraveni. Tedy téměř vždy, jak měla Střelka, co nevidět poznat.
„Ale na co chtěli být připraveni?“ ptáte se možná. „To je teda hloupá otázka!“ odpověděli by Světlonoši. „Přece na cokoli!“ Kdyby přišla velká voda, světlonoši budou první, kdo si vyhrne kalhoty. Až nám bude padat nebe na hlavu, světlonoši ze všech nejdřív zvednou ruce vzhůru. Budou tam nebe držet tak dlouho, dokud si to samo nerozmyslí a nevrátí se tam, kam patří. Nenechají přece rozmáčknout ani posledního hraboše polního.
Pomáhali, kde mohli: Jste stará dáma, která potřebuje pomoci s nákupem z obchodu? Světlonoši už ho mají v ruce a druhé rámě vám nabízejí, aby se vám dobře kráčelo k domovu. Snaží se někdo ukrást dítěti lízátko? Světlonoši už mu ho vracejí. Světlonoši jsou zkrátka vždy připraveni. Jsou bdělí. Proto jsou tam, kde jsou potřeba. Jejich pomoc je blesková. Jejich odvaha železná. Jejich cit pro spravedlnost, ostrý jako břitva!
To hlavní byl ale oheň. Proto si říkali Světlonoši. Světlonoši totiž střežili věčný oheň. Nešlo o ledajaký buřťák. Nebyl to ani obyčejný táborák. Věčný oheň byl mnohem víc. Byl to TEN oheň. Oheň, který nikdy nezhasíná. Právě o to se starali světlonoši. Proto byli stále ve střehu. Byli vždy připraveni, kdyby hrozilo, že oheň uhasí potopa, trakaře z nebe, nebo zlomyslní Temní jezdci. Před těmi museli být Světlonoši zvláště na pozoru. Temní jezdci přes den spí, v noci rozbíjejí lucerny a zhášejí ohně. Světlonoši tu ale byli od toho, aby oheň hořel. Střídali se a drželi kolem něj stráže. Jeho plameny nikdy neplály bez dozoru. Vždy tu byl někdo, kdo byl odhodlaný oheň do posledního dechu chránit.
Střelka dobře věděla, že to není žádná legrace. Tancovat kolem ohně uprostřed teplého letního dne dokáže každý. Ohřívat si nad ním promrzlé konečky prstů a drkotat zuby uprostřed dlouhých zasněžených zimních nocí, to už vyžaduje něco houževnatosti a odvahy. Bez všeho toho tréninku a hlavně víry, že to má smysl, by u něj v takových chvílích nevydržela déle než do setmění.
„K čemu to ale všechno je? Nežijeme v pravěku! Máme přece sirky i PEPO. Tak co takové cavyky okolo pár doutnajících oharku?“ řeknete si snad. „A už jste někdy zůstali potmě? Totiž v opravdové tmě, kdy vám selhávají smysly a cítíte dýchat i kamení? Ztratili jste se v hrůze tmy, v níž není vidět ani na krok?“ Tak by vám odpověděli otázkou Světlonoši. Světlonoši vyhlásili boj tmě. Byli připraveni položit i vlastní život za to, aby na světě zůstalo alespoň něco světla.
Proto střežili oheň – zdroj světla. Zavázali se, že jejich oheň bude svítit vždycky. Kdyby na světě praskla poslední žárovka, zhasla poslední svíčka, a do mechu se zavrtala poslední světluška, Světlonoši budou připraveni druhým posvítit na cestu. Jejich oheň byl hrází proti temnotě. Dokud hoří, ještě nepadla úplná noc. Dokud hoří, může rozdávat svoje světlo dál a vrátit ho třeba do celého světa. Z malého záblesku se rodí jasný den. Chránit pro svět světlo ohně – to byl úkol, který si Světlonoši předsevzali.
A pak tu byl ještě jeden důvod, proč střežili oheň. Světlonoši věřili, že světlo jejich ohně nepřišlo samo od sebe. Věřili, že jejich věčný oheň zažehl sám Otec světel. Při dlouhých nočních službách si o tom v mihotání plamenů a praskání dřeva povídali napínavé legendy. Představovali si Otce světel různě – někdo jako slunce, někdo jako zářícího anděla, někdo jako důstojného starce s oslnivě bílými vlasy. Nikdo přesně nevěděl, jak vypadá, ani kdo přesně to je. V teple ohně ale cítili, že to se světem myslí dobře, když v něm rozsvítil světlo.
Tím to ale nekončilo. U ohně se jim tajil dech, a v tom zatajeném dechu cítili, že Otec světel, který kdysi zažehl jejich oheň, se na zem znovu vrátí. Drželi oheň zářící, aby Otec světel viděl na cestu, až se bude vracet na zem.
Střelce teda bylo trochu divné, že by taková zářivá osobnost neviděla na cestu. Světlonošům totiž ale záleželo ještě na jedné věci. Záleželo jim na tom, aby, až Otec světel přijde, věděl, že oni se o jeho světlo dobře starali. Chtěli, aby je našel připravené šířit jeho světlo do světa, i kdyby začala padat ta nejčernější noc. Chtěli být vždy připraveni na příchod toho tajuplného Otce světel. Proto byli vždy připraveni oheň střežit. Proto byli připraveni šířit světlo mezi lidmi i tím, jak žijí a co pro druhé dělají. Být vždy připraven, to pro ně znamenalo také žít dobrý, světlý život. Takový život do světa září jako úsměv na tváři.
Právě takový úsměv pohrával na tváři Střelce, když nad tímhle vším u ohně přemýšlela. Stála právě na stráži. Okolo panovala neprostupná, bezměsíčná noc. Jejich oheň zářil do širokého okolí jako jediné světlo. Robin právě povídal jeden z napínavých příběhů o tom, jak Otec světel přinesl záři hvězd a slunce z nebe na zem. Všichni poslouchali jak přibití.
V tom se to stalo.
Ze tmy se ozval bojový křik. Do tábořiště vtrhli Temní jezdci. V jejich černých hábitech a maskách je skoro nebylo vidět. Ale byli všude. Kdoví odkud tahali kýble s vodou a mokré hadry. Šli po ohni. Kolem propukl nepřehledný boj. Mezi zápasícími osobami zuřivě probleskovaly plameny. Zároveň se z ohniště valil hustý dým a vzduchem se neslo hlasité syčení, jak Temní jezdci do ohně lili vodu. Brzy téměř nebylo vidět na krok.
A právě v tu chvíli Střelka s výkřikem „Vždy připravena“ skočila do husté tmy. A na to, co jím tam čekalo, opravdu připravená nebyla. V mžiku ucítila omračující dřevitou ránu do čela a zůstala ležet bez hnutí na zemi.
Když přišla k sobě, bylo ticho a tma. Zápas skončil a všichni zmizeli. Netušila kam. Vnímala jenom ticho a, co bylo horší, tmu a zimu. Polila ji mrazivá hrůza. „Vyhasl oheň!“ křičel hlas v její hlavě. Do srdce se jí plížila tma. Děsila se, že stejná tma se právě snáší na celý svět. „Neuchránili jsme světlo!“ třeštil v ní smutek.
Jak tam ležela, po chvíli zjistila, že nevidí. Nejen kvůli nedostatku světla. Tou ranou přišla o zrak. Když ji to došlo, začala se plazit směrem, odkud cítila pach mokrého spáleného dřeva. Po chvíli pod rukama ucítila kameny ohraničující ohniště. A přitom ucítila ještě něco. Jakoby přítomnost někoho druhého. Hmatala rukama kolem sebe, až nahmatala tělo chlapce. Nemohl být o mnoho větší než ona. Pod rukou cítila, že hlavu mu zakrývá černá kápě Temných jezdců. Ležel tam bez hnutí.
Kmitlo ji hlavou: „To má za to, že uhasil oheň! Patří mu to!“ Uvědomila si ale hned, že to se ji do myšlenek plíží tma. Rychle tu myšlenku zahnala. Začala přemýšlet, jak chlapce zachránit. Byl to sice Temný jezdec, nepřítel, ale nakonec to byl přece jen obyčejný kluk, jako ona byla obyčejná holka. Zatemnil se mu mozek. To neznamená, že nepotřebuje pomoc. Naopak! Tohle všechno rychle došlo Střelce. Byla přece Světlonoš. A jako Světlonoš byla vždy připravena. A tak ji po tom všem omráčení přeci jen došlo, co má dělat.
Cítila, že chlapec mrzne. „Oheň! Kdyby tu tak byl oheň! Musí se zahřát.“ Zoufale se vrhla do ohniště a ohmatávala ohořelé klacky. Něco z něj zbýt přece muselo. Burcovala v sobě víru, že, když selhali oni, Otec světel je ve štychu nenechá.
„Auu!“ Ucukla rukou. Tvář se ji zkřivila bolestí, jak se spálila, a pak se hned rozjasnila radostí. „Oheň přece docela nevyhas!“ I když to nebylo vidět, stále hořel. Začala do toho místa foukat ze všech sil. Foukala. Zakuckávala se přitom, ale dula do ohně dál. Naděje ji neopouštěla. A opravdu, za chvíli začalo v mokrém dříví praskat. Nejdřív ji v nose zaštípal dým. A pak…
A pak ucítila na tváři jemné šimrání tepla. Rostlo a za chvíli už ji rudě hořely tváře. Nasunula na to místo všechno dřevo, co poslepu našla. Přikulila chlapce tváří k ohni a sama mu svým dechem zahřívala ruce. Po chvíli oheň zesílil natolik, že se k němu raději obrátili zády. Chlapci se mezi tím, začalo rozlévat teplo po těle.
Ve chvíli, kdy Střelka ucítila, že mu teplá krev doputovala až do dlaní, otevřel oči. Nejdřív ucuknul. Pak se rozhlédnul kolem sebe a ve zlomku vteřiny mu všechno došlo. Došlo mu, že jeho, Temného jezdce zachránila Světlonoška. Došlo mu také, že ho zachránila ohněm, který on chtěl zničit. Začalo mu svítat.
Rozpačitě a omluvně se na Střelku usmál. Pak se na ní usmál znovu na znamení díku. Střelka to ale neviděla, oči jí stále nesloužily. Došlo mu to. Stále nad tím vším nemohl posbírat slova. Proto ji podal ruku a omluvu i dík ji vyslal dotykem.
Právě v ten moment se nad obzor vyhouplo slunce. Oběma jeho jemné ranní teplo zlatě zalilo tváře. Střelka za víčky uviděla drobné žluté mžitky. Oheň ji žhnul v zádech a před ní začínal nový den. Pocítila, že je znovu připravena jít za jeho světlem. Chlapec ji vzal za ruku, aby ji vedl a nechal se vést. Byli připraveni. „Vždy připraveni!“
Amen
PS: Pro dříve narozené: Když jsem kázání psal, opravdu jsem netušil, že heslo „Vždy připraven“ používali pionýři. Nehledejte v tom prosím žádný záměr: )
Píseň: S 316 Svítá novej den
Sborová oznámení:
Minulý týden jsem omylem rozeslal předběžnou verzi dokumentu s bohoslužbami. Chyběly v něm ohlášky a úvodní modlitba Benjamina Klineckého. Omlouvám se za to. Plnou verzi ovšem najdete na našich stránkách.
V důsledku vládních opatření, která se snažíme respektovat, aby bylo možné se s nemocí covid, jak jen je možné rychle a dobře vypořádat, jsme museli pozastavit i všechna naše sborová setkávání.
V týdnu se prostřednictvím videokonference sešlo staršovstvo. Probírali jsme především otázky života sboru v době pandemie.
Kromě našich, najdete také bohoslužby z jiných sborů na českém rozhlasu, v české televizi i na webu naší církve. Na něm najdete i další materiály, povídání, zamyšlení a podněty pro tuto dobu. Doporučuji také sledovat církevní soundcloud, s různým povídáním i písněmi. Za poslech stojí zvláště každodenní úvahy našich farářů a farářek v pořadu Slovo na doma. V papírové podobě se nabízí osvědčené Na každý den, Hesla Jednoty bratrské a další knihy.
Jsem Vám vždy rád k dispozici telefonem, mailem. S návštěvami jsem zdrženlivý právě proto, abychom nenapomáhali šíření nemoci. V naléhavých případech Vás ale při dodržení všech opatření rád navštívím. A kdybyste kdokoli s čímkoli potřeboval pomoci (byť by to byl nákup), nezdráhejte se mi ozvat!
Přesunut zatím na neurčito je slib staršovstva a sborová brigáda. Sborová vzpomínka na sestra Hanu Jüptnerovou, která se měla dnes konat (8. 11.), je přesunuta na 31. ledna.
I v dobách, kdy se nemůžeme scházet fyzicky, sbor ekonomicky žije z našich příspěvků. Když nemůže sbírkou přispět do košíčku, můžeme ji vykonat převodem na účet – například dočasným navýšením platby saláru – (130 183 8389 / 0800), případně osobně, až se budeme moci znovu sejít. Za všechny Vaše dary děkujeme.
Tuto neděli probíhá sbírka na Jubilejní toleranční dar. O JTD zde: „Fond Jubilejního tolerančního daru slouží pro bezúročné půjčky sborům, které tyto prostředky potřebují. Je to vdnešní době malý zázrak mít možnost si půjčit peníze a neplatit nejen „nekřesťanský“, ale vůbec žádný úrok. V letošním roce byly z fondu JTD poskytnuty půjčky sborům v Libčicích nad Vltavou, Kateřinicích, Velké Lhotě, Libici nad Cidlinou a povšechnému sboru v celkové výši 2989743 Kč.“ Celý dopis k JTD si můžete přečíst pod tímto odkazem: https://www.ustredicce.cz/data/i/K/x/2020-05-Sbirka-JTD-2020.pdf
Na sbírku JTD můžete přispět prostřednictvím našeho účtu, k platbě prosím připište poznámku „JTD“.
Můžete si u mě (M. Pfann) objednávat církevní tisk. Prosím učiňte tak do 15. listopadu, pak budeme objednávat. Více k tomu v psaní od Jakuba Kašpara: http://vrchlabi.evangnet.cz/2020/10/27/nezapomente-si-objednat-tradicni-publikace-na-rok-2021/
Narozeniny v tomto týdnu slaví sestra Jana Ryšavá (13. 11.) a bratři Jiří Kovář (13. 11.) a Josef Bláha (16. 11.), přejeme jim všem všechno dobré od Pána Boha!
Dnes odpoledne jsme s Laďou Michlem a osazenstvem farní zahrady odstěhovali kotec na psa. Bude na ni teď utěšenější pohled.
Zůstávejme spolu všichni navzájem v kontaktu, zajímejme se o sebe a povzbuzujme se!
Přeju Vám hodně sil, zdraví a Božího požehnání!
Příští neděli připravuje bohoslužby Michael Pfann, tedy já.
Modlitba:
Pane Ježíši, věříme, že ty jsi světlo světa. Věříme, že skrze tebe přichází světlo na zemi. Prosíme tě, uč nás to světlo vidět, ve tvém světle chodit a tvé světlo odrážet dále do světa.
Prosíme tě, sviť do všech temných koutů našich duší i naší mysli. V těch chvílích, kdy se stahují mraky, dej nám vidět paprsky světla pronikající jejich hradbou.
Prosíme tě, ať tvé světlo svítí do všech temných uliček světa, do všech domů bez oken, do oken zakrytých papundeklem. Prosíme, ať světlo tvé naděje nachází cestu všemi skulinami tam, kde lidé žijí v bídě, v hladu, nemocích a strachu o život. Prosíme tě za lidi, žijících ve vyloučených lokalitách a chudých předměstí celého světa – v chudých regionech Česka a Slovenska, ve slamech Jižní Ameriky i bočních uličkách finančních metropolí tohoto světa. Vcházej do obydlí chudých lidí a ujišťuj je, že ty dáváš důstojnost všem Božím dětem.
Pane Bože, modlíme se za mír. Vyzýváš nás, abychom překuli meče v radlice. A přece se na tolika místech válčí a bují nenávist. I naše země do těch míst posílá zbraně. Přejeme si to umět, totiž zlámat meče našeho hněvu, předsudků, zištných zájmů a strachů a hledat smíření. Nechceme sít vítr, ani sklízet bouří. Chceme sít jen takové zrno, které dokáže sytit hlad. Pomáhej nám v druhých lidech vidět tvé děti a jako k takovým k nim přistupovat. Dělit se s nimi o tvé bohaté dary, o jídlo o vodu. Ty máš tu moc, prosíme, přiváděj lidi z opačných barikád k jednomu stolu.
Modlíme se za nového prezidenta Spojených států amerických, ať i on dokáže s velikou mocí, která je mu svěřena nakládat odpovědně, tak aby nesloužil svým ani postranním zájmům, ale aby sloužil lidem. Prosíme, ať podporovatelé té, nebo druhé strany v Americe i ve světě k sobě dokážou nacházet cestu, ať se společnost neštěpí, ale hledá cestu společného soužití.
Nepřestáváme se modlit za všechny, kdo bojují ať už jakkoli s nemocí Covid. Pane, dávej jim sílu, zdraví, moudrost a odvahu.
Pane Ježíši, ty jsi světlo světa. Prosíme tě, ať světlo tvé lásky ozařuje životy lidí, aby dobře viděli na svůj život a aby v tom světle dobře žili. Pane, prosíme tě, buď s námi, nyní i navěky.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
3. čtení: Mt 5, 9.14-16 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Požehnání: Jak 1,17n ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti