Bohoslužby pro svátek Narození Páně 25. 12. 2020
Vrchlabí, Jakub Kašpar
Vstupní slova
Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého vítejte, sestry a bratři k oslavě Boží ve sváteční den Narození Páně.
„A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj.“ (Mi 5,1-4a)
Píseň DEZ 654 Syn Boží se nám narodil – https://youtu.be/BE6DOaovN6E
Modlitba (Michael Pfann)
Pane Ježíši, přicházíš a s tebou přichází pokoj. Do všech zmatků světa, do vší překotnosti, do všeho Vánočního halasu přichází melodie jemná a tichá. Chce to dobré uši, aby ji člověk zaslechnul. Chce to čistý hlas, aby jí člověk mohl přizvukovat. O ty uši a o ten hlas tě prosíme. Prosíme tě, ať se nám ta melodie vloudí do srdce a my dokážeme prožít, co je to ten pokoj, který přinášíš mezi lidi. Melodie tvého pokoje je jemná a tichá, a proto se neohraje. Pomalu se vkrádá mezi lidi a přehlušuje dunění zákopových válek, krotí přebujelá ega, maluje nové barvy do černobílých obrazů světa. Tvůj pokoj není dusivým tichem před bouří, tvůj pokoj je radostný. Rozehrává zvonkohru zaprášených strun naší duše. Osvobozuje temné komnaty našich křivd. V záři tvého pokoje je vidět dál, než sahá naše fantazie. Pane Ježíši, přicházíš k nám a s tebou přichází pokoj. S radostí a chválou ti děkujeme. Amen
Čtení z Písma svatého
„Toto praví Hospodin: „Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, abys řekl vězňům: ‚Vyjděte,‘ těm, kdo jsou v temnotách: ‚Ukažte se!‘ Při cestách se budou pást a na všech holých návrších naleznou pastvu. Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod. Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů.“
Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými!“ (Iz 49,8-13)
Píseň EZ 290 Jdu klanět se ti k jeslím sám – jedna z https://soundcloud.com/ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku
Kázání k poslechu:
Kázání
„Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.“ (Mt 1,18-25)
A je to tady, sestry a bratři! Narodil se Kristus Pán, veselme se! Z růže kvítek vykvet nám, radujme se!
Celý Advent jsme byli v očekávání, celé to uplynulé čtyřnedělní období jsme si připomínali, že má přijít tato chvíle: Dítě v chlévě leží, Bůh se sklonil k nám. To je, milí přátelé, opravdu důvod k veliké radosti, bez ohledu na to, že se to každý rok opakuje. Že už ten příběh přece důvěrně známe. Že ho umíme vyprávět zpaměti a každé malé dítě, aspoň tedy z křesťanské rodiny, umí vyjmenovat postavičky z vystřihovaného nebo vyřezávaného betléma a vyprávět scénu, kterou známe z evangelního vyprávění Matoušova, nebo ještě barvitějšího líčení Lukášova.
Význam té dnešní chvíle ale její každoroční opakování přece vůbec nijak neoslabuje. Ba naopak. Život víry a život ve víře nejde jen v nějaké křivce směřující kamsi, snad, věříme, do Božího království. Víra žije i v cyklické dráze života. V cyklu každého dne, kdy ráno děkujeme za den, který nám byl dán, abychom v něm mohli dobře žít, v poledne za vezdejší chléb, který můžeme jíst a večer za den, který jsme mohli prožít i za noc, v níž budeme moci spočinout. Plyne v cyklech týdnů, které přerušuje pravidelně sedmý den, svatý den, patřící Pánu a našemu rozhovoru s ním. A žije i v cyklech ročních, podobně jako třeba život sedláka. Dnes tak slavíme narození Páně a není vůbec zbytečné tu oslavu rok za rokem opakovat a tak si znovu a znovu zpřítomňovat ten důvod, proč se radovat, slavit, zpívat a plesat: Dítě v chlévě leží, Bůh se sklonil k nám. K vám. Ke mně. K tobě. K němu. K ní. Radujme se!
Pro dnešní kázání jsem zvolil Matoušovo vyprávění o Ježíšově narození. Zvolil jsem ho záměrně právě pro to, že je méně výpravné, než to Lukášovo. V pouhých sedmi verších je v něm řešeno všechno podstatné – od Božího zásahu do vztahu Josefa z rodu Davidova a jeho snoubenky Marie, až po narození dítěte, jménem Ježíš.
Náš příběh začíná momentem, který je vlastně dost tragickou chvílí. Josefova snoubenka je těhotná a Josef ví, protože to nemůže nevědět, že otcem dítěte není on. Za takovou věc se, pokud se stala v manželství, v tehdejší společnosti, izraelskou nevyjímaje, trestalo smrtí. Často dost nepěknou. Třeba ukamenováním. Josef s Marií ještě manželé nebyli, ale byli zasnoubeni. To byla věc veřejná a Mariino těhotenství by byla příšerná hanba a ostuda pro oba snoubence. Od Matouše se ale dozvídáme, že „Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.“ Ostudě to nezabrání, Josefovi bude jeho parohy asi kdekdo ještě dlouho připomínat a Marie se asi už nikdy nevdá, ale alespoň ten rozchod ať je bez zbytečných scén a veřejného divadla. Na žádný pranýř Marii nepovedu, rozhodl se Josef. Protože byl spravedlivý, čteme.
Spravedlivý. To by snad měl Marii spravedlivě potrestat, nebo ji spravedlivě nechat potrestat. Ale on se, protože je spravedlivý, rozhodne přesně naopak. To je, sestry a bratři, první moment, který bych chtěl zdůraznit – tady se hned na začátku Matoušova evangelia dozvídáme, že už na začátku Ježíšova příběhu, už s jeho vstupem do Mariiny dělohy, získává slovo spravedlnost a vlastnost spravedlivosti úplně nový význam – jako by se najednou objevilo rovnítko mezi slovy spravedlnost a milosrdenství.
Ale Josef nakonec neudělá ani tento milosrdný konec svému vztahu s Marií. Protože dostane sen. Podobně jako jeho starozákonní jmenovec Josef, syn Jákobův, i on sní sny důležité a tohle je první z nich. Zjeví se mu boží anděl se vzkazem: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ A Matoušova zpráva, co se děje dál, je znovu velmi stručná a lakonická. Josef se probudí a – prostě to udělá tak, jak mu ve snu řekl anděl. Rozhodne se, že dá přednost snu před zavedenými zvyklostmi. Rozhodne se následovat Boží sen a vykašlat se na lidské konvence.
My máme ve zvyku často považovat Josefa za trochu méněcenného. Takový užitečný trouba. Bez něj by to měla Marie ve vsi fakt těžké, ale jinak vlastně takový budižkničemu. Jak zpívá Jaromír Nohavica v té své vánoční písni: „Maria Panna, která byla na světě na všechno zcela sama. Jenom s Josefem, ten byl mírně chucpe, oba bloumali, po krajině judské…“ Tak na to, myslím, můžeme docela klidně zapomenout. Vždyť přece v těchto sedmi verších jsou obsažena hned tři zásadní rozhodnutí. Tři rozhodnutí, ke kterým byl něčím zván nebo vyzván, ale která musel učinit sám. Josef. Nikdo je neudělal za ně a všechno, co se následně stalo, stalo se proto, že se Josef rozhodl. Žádný užitečný trumbera, ale činitel rozhodující. On se rozhodl, že spravedlivé je být milosrdný. A on se rozhodl, že ve snu slyšené poselství od Boha je důležitější, než všechna pravidla, ve kterých vyrostl a žil. A byl to Josef, kdo se rozhodl miminko, Ježíše, přijmout do své rodiny. Tedy do rodu Davidova! Rozhodnout se musel a rozhodl se Josef. Kdybychom měli jen Matoušovo podání, byla by to naopak Marie, jejíž role je čistě trpná. Marie byla zasnoubena s Josefem, ale „dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“ A konec. Víc nic. My z Lukášova podání známe příběh jejího zvěstování v košatější podobě a tak víme, že i ona se musela rozhodnout, že tu Boží zprávu, která pro ni zřejmě nebyla zrovna komfortní, přijme s pokorou, a ne se zoufalstvím a hrůzou. Josef i Marie ve snu slyšeli, pochopili, že slyší a co slyší, a slyšené přijali a následovali. To je moc důležité.
A tohle všechno se stalo proto, aby „se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.“ Tak tady to nějak nesedí. „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš,“ říká Josefovi ve snu Boží posel. „Nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš,“ říká nám Matouš o tom, co se pak stalo. Tak Immanuel, nebo Ježíš? Pokud v proroctví Immanuel, proč se potom betlémské miminko jmenuje Ježíš? Nejspíš v tom ve skutečnosti jazyka biblické zvěsti zas takový rozpor není. Jak jsme slyšeli od Izaijáše, Immanuel znamená „Bůh s námi“ nebo „s námi je Bůh“. Jméno Ježíš, Jošua, bylo tehdy naprosto běžným jménem. Asi jako třeba Jan (Honza) v současném Česku. Ale ono i to jméno Ježíš není bez významu. Znamená „Bůh spasí“, „Bůh je spása“. „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů,“ řekl anděl ve snu Josefovi.
Židé očekávali spasitele, mesiáše, osvoboditele. Měli za sebou opravdu děsivou zkušenost babylonského zajetí, osvobodivou zkušenost perské nadvlády, která ale přesto byla nadvládou. Aktuálně žili pod římským protektorátem. A vzpomínali na doby, v době Ježíšova narození vlastně už legendární, síly Davidova království. A očekávali mesiáše z rodu Davidova. I proto je tak důležité, že Josef přijal Mariino dítě za vlastní, za člena svého domu. Jenže Židé čekali osvoboditele trochu jiného, než kterého už teď, na začátku evangelia, zaslibuje anděl Páně. Čekali toho, kdo je osvobodí od vnějšího nepřítele, od okupantů, kdo vrátí vládu věcí jejich zase k jejich národu, ke králům z jejich královského rodu. Nečekali někoho, kdo by je měl vysvobozovat ze jha vnitřního, od jejich vlastních pochybení, selhání, chybování. Ale právě ten se v Betlémě do rodu Davidova narodil.
A ještě na jednu věc z toho textu bych chtěl závěrem upozornit. Totiž na tu, která tam chybí. Všimněme si, že v textu o Ježíšově narození skoro chybí – Ježíšovo narození. Tedy, ono tam je, v závěru. Ale tak jaksi bokem. Že dokud se Ježíš nenarodil, tak spolu Josef s Marií manželsky nežili. A pak se tedy narodil. A konec. Žádné ovace. U Matouše žádné chóry nebeských andělů, žádné gloria, žádné šalmaje, žádná nebeská záře. Zvěstování Ježíšova narození se děje úplně jinde, než v Betlémě, kde si toho nikdo nevšímá. Děje se v Jeruzalémě, kam zavedla astrologická znamení východní mudrce, kteří udělali tu zoufalou politickou chybu, že se přišli na „narozeného krále Židů“ ptát do sídelního města krále „stalinského“ typu Heroda Velikého… I v Lukášově evangeliu, kde andělé, zpěvy gloria a nebeská záře nechybějí, nic z toho není v Betlémě, neřkuli nad chlévem s jesličkami, v nichž leží malý a bezbranný spasitel lidí všeho světa… Narodil se nejen bezbranný, ale také úplně nenápadný. A kdyby na něj neupozornil anděl pastýře v okolí a cizí astrologové paranoidního Heroda, nikdo by si tomu asi nevěnoval pozornost…
Radujme se, sestry a bratři, protože dnes se nám narodilo miminko Ježíš, nositel Boží spásy, Immanuel, který nám dává vědět, že Bůh je vždycky s námi. I ve chvílích, kdy jsme si toho nejméně vědomí, nebo nám naopak připadá, že někam zmizel a nedává o sobě vědět. Vzpomeňme na Josefa a jeho rozhodnutí, která měnila životy a svět, aniž by to Josef v tu chvíli věděl. Něco tušil, ale to jen proto, že uměl naslouchat. Naslouchat i tomu, co se dozvěděl ve snu. A na základě toho se dokázal sám rozhodnout, i navzdory zajetým kolejím společnosti, ke které patřil. A nebyl to poslední sen, který ho přiměl se rozhodovat. Radujme se, protože Bůh je s námi, protože se sklonil až k nám. Haleluja! Amen
Modlitba:
Pane, Ježíši, spasiteli světa, náš zachránče, radujeme se z Tvého narození, kajeme se za všechno, co ti při tvém pobytu ve světě působíme, prosíme Tě za otevřenou mysl a srdce k naslouchání, abychom viděli cestu, kterou se máme vydat a kterou máme jít. Amen
Píseň 298 Tichá noc – např. https://youtu.be/z4lSs3BiNeg (jiný text, než v EZ)
Přímluvné modlitby
Všemohoucí a milosrdný Bože, oslavujeme tě za to, že nejsi Bohem proti nám, ale Bohem pro nás. Radujeme se z toho, že nejsi Bohem bez nás, ale Bůh s námi. Naše chvály patří navěky Tvé vůli, se kterou jsi k nám poslal svého Syna, našeho Spasitele Ježíše Krista. Immanuel.
Prosíme Tě, buď s námi i v dnešní sváteční den, buď i se všemi křesťany ve všech dnešních shromážděních na celém světě, především tam, kde vládcové hrozí pronásledováním, vězněním a smrtí a tam, kde ani v těchto dnech nepřestávají hrůzy válek či teroristického šílenství. Buď také se všemi, kdo kvůli virové epidemii koronaviru nebo jiné nemoci nemohou slavit tuto sváteční chvíli ve společenství tvé církve.
Prosíme tě, buď s námi v dnešní den i v nadcházejícím novém kalendářním roce, přijmi nás u svého stolu a syť nás svým slovem Pravdy. Učiň nás jediným stádem jediného pastýře. Nasyť a občerstvi ty, kdo hladoví a žízní na těle i na duši.
Buď s nemocnými, starými a opuštěnými. Buď s těmi, kdo nevidí, z čeho by se na světě měli a mohli radovat.
Prosíme Tě, Pane, nyní společně modlitbou, kterou nás naučil Kristus Pán: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i ne zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva. Na věky. Amen
Píseň 299 Ó ty radostný čase vánoční – jedna z https://soundcloud.com/ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku
Poslání:
„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.“ (Iz 60,1-2)
Požehnání:
„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“ (Nu 6, 24-26)
Píseň EZ 281 Narodil se Kristus Pán – https://youtu.be/2UwnZSbTRHQ nebo jedna z https://soundcloud.com/ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku