Michael Pfann
Vrchlabí 10. 10. 2021
Milost Vám a pokoj od Boha otce našeho a pána Ježíše Krista
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 2,7b
Hospodin mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“
Píseň: S 338 Tobě, Pane, dík
Modlitba: Eva Sedralová
1. čtení: Mt 3,13-17
Píseň: S 89 Chvalte pána
Kázání:
Ř 12,1-8 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. 3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. 4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, 5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. 6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
Bohoslužba 24/7
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
kdy končí bohoslužba? Právě za sebou máme tak deset minut, možná čtvrthodiny, takže to ještě chvilku potrvá. Známe ty dětské znuděné otázky: „Kdy už bude konec?!“ Pro takové případy naštěstí máme v mobilu Krtečka, nebo Prase Pepinu. Ale sami to známe – i já sám – když se farář moc rozřeční, nebo když máme na nedělní oběd naplánovanou pečeni, která potřebuje ještě nějaký čas v troubě, nebo má ještě před obědem dorazit návštěva. A co teprve, když se člověku hrozně chce čůrat. Člověk nervózně poposedává, snaží se očima popohnat ručičky na hodinkách: „Kdy končí bohoslužba?!“ Kolem třičtvrtě na deset, s Večeří páně v deset?
Apoštol Pavel by na to určitě odpověděl jinak. V jeho době ještě bohoslužby zdaleka neměly ustálený čas na neděli ráno, ani neměly hotovou formu: slovo, písnička, modlitba, slovo, písnička, atd., jako to míváme dnes. Bohoslužbám se říkávalo shromáždění. Lidé se shromáždili často u někoho doma, v synagoze nebo pod širým nebem. Už tehdy se při nich četla a vykládala Bible – Starý Zákon, vyprávěly příběhy a učení Ježíše, lidé se modlili. A pak se zase rozešli. Ale už tehdy tím pro Pavla bohoslužba nekončila.
Pavel vyrazil s evangeliem z posvátného prostoru chrámu a židovských synogog mezi nesvaté pohany. A s ním z posvátného prostoru – s pomocí Ducha svatého – vyrazilo i Boží slovo. A podobně z posvátného prostoru kultických úkonů a obětních oltářů vyrazily i bohoslužby do běžného, každodenního života.
Pavel si při těch shromážděních dával mnoho práce s tím, aby vysvětloval, co je to Boží milost. Mluvil o lidské vině, za kterou bychom si podle Zákona zasloužili odsoudit. Mluvil také o evangeliu, které má vůči Zákonu rozhodující slovo. Říká, že Boží syn Ježíš se obětoval, aby u soudu mohl zaznít verdikt milosti. Ježíš, který je vzkříšen, pak otevírá nový život i pro lidi, jakkoli jsou nepovedení. V tom je jeho milost. Zadarmo, nemůžeme si ji zasloužit ničím, co děláme. Ospravedlnění z milosti. To je Pavlova teologie v kostce.
A zároveň Pavel říká, že když Kristu uvěříme, když uvěříme tomu, že jeho oběť znamená milost pro nás, měli bychom na ten dar nějak reagovat. Vyvodit z něj důsledky pro náš život. Ne, abychom si zasloužili nějaké lepší zacházení, ale podle principu akce a reakce. Hodně jsme dostali, můžeme hodně rozdávat. Dělit se o milost, kterou jsme dostali. To má Pavel na mysli, když říká, abychom „přinášeli sami sebe jako živou, svatou Bohu milou oběť“, to má být naše pravá, v originálu se píše – logická bohoslužba. Logickou odpovědí na velké obdarování, je rozdělit se s druhými. Jako když oslavenec dostane krásně nazdobený dort a hned se chopí nože a začne ho krájet a rozdávat ostatním. To není žádná útrpná oběť. Dělí se o dary i radost a někdy pravda i bolest, kterou mu přinášejí.
Pravá bohoslužba, služba Bohu pak logicky nekončí – teď už tak za dvacet minut – s tóny poslední písně. Pravá bohoslužba trvá, jak se říká, 24/7. To by byla Pavlova odpověď. Život se mění v bohoslužbu. Od pondělí do pátku, včetně víkendů. Bohoslužby přešly od oltáře do každodennosti. Na první poslech to může znít jako náročná zpráva, z které rostou velké úkoly. Myslím, ale že právě současná doba nám ukazuje jaksi jasněji, že je to dobrá zpráva, vlastně milosrdná. V době, kdy se nemůžeme scházet k nedělním bohoslužbám, nebo jen v omezeném počtu se to jeví jako vzácné milosrdenství, že život s Bohem a život ve společenství nekončí v neděli v deset. Že nám i v týdnu někdo zavolá a zajímá se, jak na tom jsme. To můžeme i teď. Povzbuzujme se vzájemně. Zkusme se třeba ozvat těm, které už jsme dlouho neviděli, nebo nám chybí.
Pavlovo „nepřizpůsobujte se tomuto věku“ zní tedy právě v této době zvláště osvobodivě. Díky naději, která k nám z Božího slova promlouvá, slyšíme ubezpečení, že co se právě kolem nás děje, není navěky. Díky lidem, s kterými jsme v církvi spojeni, zjišťujeme, že na to všechno nejsme sami. Že nás je spousta, společně se nadnášíme, společně se necháme nést. V téhle naději a soudržnosti je dost milosti. Myslím, že je to jeden z nejvzácnějších poznatků uplynulého roku. Nemusíme beze zbytku podléhat tomu, co se děje, ale můžeme vidět dál.
Pavel říká, že se máme „proměňovat obnovou své mysli“, abychom mohli poznat, co je Boží vůle. O síle myšlenky jsem mluvil minulý týden. Tady Pavel znovu zmiňuje sílu ukrytou v myšlení. Třebaže jsme zavření doma, nebo v práci od nevidím do nevidím, ten omezený prostor nemusí být to jediné, co vnímáme. V myšlenkách hlavy i srdce se nám otevírá nový pohled na svět a život. Vidíme je v širších souvislostech. V tom širším obzoru se formuje jejich smysl. Už to nejsme jen my uzavření sami doma, v práci. Vidíme sami sebe v celé té široké síti vztahů, která nás spojuje s ostatními lidmi. V těch vztazích má to, co právě děláme, svůj smysl. I v prostorech, které se mohou na první pohled zdát uzavřené, bezvýchodné nebo jinak nedostatečné, můžeme objevovat, co je dobré, co je Bohu milé, co je dokonalé, co je vůle Boží, jak píše Pavel
Poznáváme, že vůle Boží není zdvižený ukazovák, ale dobrá, otevřená, milosrdná možnost pro život. A podle toho, co poznáváme, můžeme utvářet svůj život. Jako pravou bohoslužbu, říká Pavel, která trvá 24/7. Ale jak na to? To je oč, tu běží.
Pavel nám, ostatně jako Bible nikdy, nepředkládá hotové odpovědi na stříbrném podnose. Nejsme ovce. Naopak nás znovu vyzývá, abychom zapojili mysl. „Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“ Pavel pokračuje slovy o jednom těle, které má mnoho údů a každý má svůj vlastní účel, svoji unikátní funkci. To je Pavlova představa církve – mnoho lidí, kteří jsou vzájemně propojeni, a přeci si každý uchovává svoji originalitu. Každý je přínosem právě tím, jaký je.
I v tom Pavel vidí Boží milost, že každý jsme nějak obdarováni. Máme se každý namáhat s tím, abychom objevili v čem ten náš vlastní, zvláštní dar leží. Ale zároveň si můžeme být jistí, že nějaký talent, nějaký příspěvek ke společné věci máme. Každý můžeme být něčím nejen užiteční, ale v něčem dobří – pro sebe, pro druhé, pro Pána Boha. A ta každodenní bohoslužba leží právě v tom, abychom objevili, v čem jsme speciální, jedineční a o to se dělili.
Kdo, jste byli někdy na fyzioterapii, nebo ostatně i na jiném vyšetření víte, jak v těle všechno souvisí se vším. Před časem jsem zašel za terapeutkou, že mě z psaní na počítači a tahání dětí bolí zápěstí tak, že téměř nemůžu používat ruce. A ona mi nalepila speciální náplasti – tejpy – na záda. To, co se projevovalo bolestí zápěstí, začínalo překříženýma nohama, totiž špatným sezením. V těle všechno souvisí se vším. Nakopnutý malíček, když se to všechno přes nervy zpřevoduje, může spustit migrénu nahoře v hlavě. A tak i ve společenství sboru a církve každý z jednotlivých členů nějakým způsobem ovlivňuje celé společenství. Někdy druhým leží na srdci, jindy je obohacuje. Každopádně spolu s ostatními vytváří tvář toho společenství. Je na nás hledat, kde leží naše speciální funkce.
A i to je milost, že můžeme být součástí tohoto komplikovaného těla. Těla, které jednou sami uvádíme do pohybu, jindy se jím necháme podpírat. Tuto neděli si připomínáme Ježíšův křest. Ježíš byl pokřtěn Janem Křitelem a z nebe zaznělo „Toto je můj milovaný syn“. Ježíš je podle Pavla tím tělem, které propojuje jednotlivé končetiny. Díky Ježíšovu křtu, jsme mohli být i my pokřtěni a stát se součástí jednoho těla. Když jsme součástí Ježíšova těla i my sami můžeme slyšet: „Toto je můj milovaný syn, toto je má milovaná dcera.“ V těžkých chvílích se můžeme těšit tím, že jsme děti Boží. To není málo, že můžeme jako děti vědět, že máme ke komu ve chvíli úzkosti natáhnout ruku. V jasných chvílích si můžeme připomínat, že rodiče jsou hrdí na nadání svých dětí. Své talenty dostáváme od Boha, a smíme věřit, že je na nás hrdý, když je dobře uplatňujeme. V tomto vědomí můžeme nacházet odvahu hledat, v čem je naše obdarování i ho uvádět do pohybu. To je každodenní bohoslužba.
Bohoslužba, která je každodenní, je, už ze své podstaty, každý den jiná. Každý den, v každé situaci, v kontaktu s každým člověkem vždy znovu hledáme, jak být užiteční. Není to předem dáno. Nedá se to předem nalajnovat. S Boží pomocí stále hledáme. Nedá se usnout na vavřínech. O to je to napínavější. Pokaždé sloužíme jinak a každý jinak.
Jinak projevuje svoji službu ten, kdo je obdařený velkou empatií. Jinak ten, kdo umí léčit. Jinak ten, kdo umí dobře mluvit, kdo umí dobře naslouchat. Jinak svoji službu provádí ten, komu to dobře myslí technicky, jinak ten, kdo má šikovné ruce, jinak ten, kdo umí dobře počítat, umí zpívat a hrát na různé nástroje. Jinak se projevuje služba toho, který si pamatuje jména, tváře i životní osudy druhých lidí, jinak ten, kdo má cit pro lidi v nesnázích, kdo umí učit, kdo umí ve správné chvíli napomenout a ve správnou chvíli povzbudit, jinak ten, kdo se umí od srdce smát. A mohl bych pokračovat dál a dál. Všechny tyhle lidi mezi sebou máme. Každý má svoje vlastní nadání. Díky tomu je to naše společenství barevné. Každý tu bohoslužbu v každodenním životě můžeme vykonávat a konáme po svém.
V tom je bohatství sboru, církve, jednoho Kristova těla. Je nás mnoho. Každý jsme jiný. Každý jsme jedinečný a přínosný k dobrému životu celku. Bohoslužba 24/7 spočívá v tom, že se ve svém životě dělíme každý o ty dary, které jsme od Boha dostali.
V neděli se tu sejdeme a můžeme ze slova a společenství čerpat pro další týden. Učíme se poznávat, co je Boží vůle. A taky slyšíme, že díky Ježíši jsme Boží děti, které Bůh miluje. To dává odvahu i povzbuzení.
Je to zvláštní Boží milost, že můžeme žít bohoslužby 24/7. Každý den tak můžeme prožívat, že jsme součástí širšího těla, které má dobrou budoucnost. Můžeme to dávat poznávat druhým a můžeme skrze druhé poznávat tuto Boží milost. Díky tomu, že bohoslužby vstupují do našeho každodenního života, můžeme žít život, který má smysl.
Mohl bych vám na závěr popřát, ať je každý váš den jako neděle, jako svátek. To vám nepřeju, to by byla nuda. Přeju vám, ať je pro vás každý den i s tím, co právě přináší, bohoslužbou. Ať díky tomu v každé chvíli poznáváte blízkost Boží milosti.
Amen
Píseň: 210 Někdo mě vede za ruku
Sborová oznámení:
Kvůli koronavirové epidemii vstupujeme do nového roku s omezeními. Nesmějí se konat žádná setkání v týdnu. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela (u nás ve Vrchlabí je to tedy 15 lidí).
V týdnu se (online) konalo staršovstvo. Naplánovali jsme při něm rozvrh různých oprav a prací na domě a kolem něj na příští dva roky.
V sobotu 16. 1. se (online) uskuteční konvent našeho seniorátu. Za náš sbor se ho účastní br. Pfann a sestra Škodová.
Příští bohoslužby se budou konat opět v neděli v devět hodin a presbyterskou službu bude mít sestra Jiřina Škodová. V příštím týdnu se o úklid kostela postarají Pfannovi.
Sbírka je určena pro potřeby našeho sboru.
Sbírka z minulé neděle vynesla ?. Za všechny dary vám moc děkujeme. Sbírky, které se v době zákazů bohoslužeb neuskutečnily, nebo byly omezené počtem povolených návštěvníků bohoslužeb, sice v této chvíli chod sboru neohrozily, ale přesto chybějí. Pokud máte chuť a možnost finančně pomoci, i za to vám patří velký dík. Číslo účtu 130 183 8389 / 0800
V příštím týdnu oslaví narozeniny Klára Šimova. Vyprošujeme pro ně Boží požehnání a vědomí Boží blízkosti.
Modlitba:
Milosrdný Bože, ty jsi nás mnohonásobně obdaroval. Časem i hmotnými prostředky, silou i rozumem a mnoha různými schopnostmi. Nenech nás zapomenout: Jsou to tvoje dary, ne naše zásluhy. Určeny k naší radosti a tvé službě.
Otevírej naše oči a uši, abychom vždy znovu poznávali, kde je třeba, abychom se pustili do nějakého díla. Otevírej naše srdce, abychom se do těch úkolů také pustili. Společně k tobě voláme, Pane, smiluj se.
Chraň nás od toho, abychom ve své činnosti stavěli sebe před všecko a všechny ostatní. Udržuj v nás potěšení z toho, že můžeme sloužit tobě. Společně k tobě voláme, Pane, smiluj se.
Dej, ať jsme ve službách, které jsme přijali, spolehliví a věrní. Dávej nám také jasný cit pro hranice našich možností. Společně k tobě voláme, Pane, smiluj se.
Pomáhej nám, abychom bez závisti přijímali druhé lidi i s jejich obdarováními. Uvolňuj nás k tomu, abychom je v jejich úsilí povzbuzovali a podporovali. Společně k tobě voláme, Pane, smiluj se.
Buď s námi svým svatým Duchem, abychom viděli dál, než dohlédnou naše oči. Abychom viděli, k těm, kteří tu s námi nejsou. Abychom je dokázali potěšit a povzbudit a přijmout i jejich podporu pro nás. Společně k tobě voláme, Pane, smiluj se.
Posiluj nás, abychom neztráceli vůli, když selháváme a úspěchy se nedostavují. Dávej nám důvěru v to, že tvé možnosti sahají dále než naše síly. Společně k tobě voláme, Pane, smiluj se.
Tobě buď čest nyní i navěky
Modleme se společně slovy našeho Pána Ježíše Krista:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: S 397 Na všech cestách
Poslání: Ř 8,14 „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“
Požehnání:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Píseň: S 345 Tví jsme my