Michael Pfann
Bohoslužby pro sbory Vrchlabí a Jilemnice, 17. 1. 2021
Milost Vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Sf 3,14-15
Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol, Izraeli!
Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská!
Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele.
Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!
Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane (https://soundcloud.com/ecirkev/685-nas-zavolal-jsi-pane)
Modlitba: Pane Bože, ty nás oslovuješ. Voláš nás jménem, konkrétně, osobně. Často, možná většinou to neslyšíme. To volání zní často z úst druhých lidí. Často z nečekaných stran a v překvapivých chvílí. Děkujeme ti, že ti stojíme za tvůj zájem. Prosíme, pomáhej nám zaslechnout ten hlas. Dávej nám odvahu uvěřit, že to opravdu je tvůj hlas a následovat ho.
Dávej nám, prosíme svého Svatého Ducha, abychom i dnes tady slyšeli a pocítili, co nám chceš říci a nechali se tím pohnout.
Často z Bible slyšíme slova „Neboj se!“. Strach a obavy o zdraví, o blízké lidi, o stav společnosti jsou v této době jaksi akutnější než jindy. Proto je zvlášť v těchto dnech pro nás velikou posilou tvé „neboj se už zlého“. Na těch nejvyšších místech, na trůnu v nebesích nevidíme zmatek a nejistotu. Slyšíme klidné ujištění, že jsi uprostřed nás. Slyšíme rozhodné povzbuzení: „Neboj se!“. Tím se chceme nechat vést. Dávej nám tomu pevnou podporu svého Svatého ducha! Amen
1. čtení: 1S 3,1-10
Píseň: 31 Úterý končí středou (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-9-2)
Kázání: Jan 1,43-51
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
hledá vás někdo?
Jistě znáte ty situace, kdy si člověk řekne: „Tak, teď, kdyby se mi něco stalo, tak mě tady nikdo nenajde.“ Sám jsem si to říkal před pár dny. Vyrazili jsme s tátou na běžky. Vyjeli jsme ze Špindlerovy boudy. Do údolí nebylo vidět, ale na hřebenech bylo krásné sluníčko. Dokonce jsme viděli nádhernou duhu, která byla jako prsten kolem dokola slunce. Za Labskou boudou se ale zatáhlo. Padla hustá mlha. Z Polska foukal silný vítr. Sníh a mráz ostře řezaly do tváře. Kolem Hančova pomníku už bylo vidět jen na pár tyčí dopředu. Tam jsem si říkal, že jsem rád, že jsem tam s tátou a že okolo projíždějí i další lyžaři, protože, kdyby se mi něco stalo, nikdo by mě tam nenašel. Ne, že bych měl skutečně strach, spíš jsem si představil, jak to tam bylo třeba před sto lety úplně jiné.
Myslel jsem na ty dva, na Hanče a Vrbatu. Jak to muselo vypadat, když trasy nebyly protažené a po hřebenech nevedla frekventovaná turistická dálnice. Stopa zavála během pár desítek minut. Tak se stalo snadno, že se Bohumil Hanč ztratil. Měl dobré přátele. Vydal se ho hledat Václav Vrbata. Bez kabátů a čepice. Ty chvíli před tím Hančovi půjčil, aby neumrzl. Jenže našel jen jeho lyže zapíchnuté ve sněhu a nakonec v něm sám zmrznul. Hanče se totiž také vydal hledat jeho další přítel a spoluzávodník Emerich Rath. Našel ho a sám vysílený a s omrzlinami ho na zádech táhl k chatě, dokud mu síly stačily. Když došly, vydal se pro pomoc na Labskou boudu. Přijela ale pozdě. Vrbata i Rath se vydali hledat svého ztraceného přítele. Marně ale přece. Záleželo jim na něm, tak ho hledali. S odkazem na tuto událost v roce 1935 byla založena Horská služba, aby, když se člověk v horách ztratí, tu byl někdo, kdo ho vyrazí hledat.
Od hledání v mrazivých horách se přesuňme k hledání v horkém Izraeli. Jestli byl Filip z palestinské Betsaidy ztracený – třeba ve svém životě – to neumíme s jistotou říct. Co ale víme, je, že Ježíš ho vyhledal. A díky tomu se Filip, ať už byl ztracený nebo ne, našel. Tím, že ho Ježíš vyhledal, pro Filipa začal úplně nový život. Ježíš ho vyhledal a řekl mu „následuj mě“. Filip ho poslechl a vydal se s ním na cestu.
I když, je to trochu zvláštní následování. Ježíš řekl Filipovi, aby ho následoval, a ve skutečnosti směr prvních kroků udával Filip sám. Slyší „následuj mě“ a první, co udělá, je, že vyrazí za svým přítelem Natanaelem. Běží mu hlásit, že nalezli toho, koho hledali, o kterém psal Mojžíš v Zákonu a Proroci. Prý přišel v Ježíši, synu obyčejného člověka, tesaře Josefa z neznámé vesničky Nazareta.
Tak tedy, abychom si v tom udělali pořádek, ještě jednou: Ježíš vyhledal Filipa a řekl mu „následuj mě.“ Filip si to vyložil po svém, vyběhl za kamarádem a řekl mu, že ONI NAŠLI toho, koho očekávali. A Filipa přitom následoval Ježíš. Těžko se v tom dělá pořádek. Zdá se, že tu každý následuje a je následován, všichni hledají a nacházejí.
Ve skutečnosti to dává úplný smysl. Filipova zkušenost s Ježíšem byla přehledná. Ježíš ho (1) vyhledal a (2) řekl, ať jeho, Ježíše následuje. (1) Vyhledat a (2) vyzvat k následování. A tak Filip poslechne a dělá totéž, co Ježíš. (1) Vyhledá dalšího člověka a vyzve ho, aby (2) následoval Ježíše. Reakcí na setkání s Ježíšem je tedy to, že si to seznámení nechceme nechat pro sebe. Chceme se o něj podělit s druhými. Podobně jako Rath a Vrbata hledáme lidi, na kterých nám záleží, aby nebyli ztracení. Kéž by nám v tom nechyběla jejich odhodlanost a Filipova přímočarost.
No a jak to pokračuje? Z počátku způsobem, který je nám asi celkem důvěrně známý. Filip přiběhne za Natanaelem a ten se na něj tváří, jako by spadl z višně. Skepticky, nedůvěřivě. To člověku snadno vezme nadšení a odradí ho od dalšího úsilí. Filip má ale delší dech. Neodradí ho ani Natanaelova ironická poznámka: „Jo, z Nazareta, z takové díry. Co odtamtud může přijít dobrého?! Nenech se vysmát!“
Ale Filip má nadšení toho, kdo právě poznal něco velkého. Nenechá se odbýt. A taky má živého Ježíše s sebou. Vzpomeňme na Janův prolog – „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ To dodá na důvěryhodnosti, když je možné přesvědčit se na vlastní oči. K tomu ho ostatně Filip zve. „Pojď a přesvědč se! Pojď a podívej se sám.“ „Spatřili jsme jeho slávu“ pokračuje Janovský úvod o Slovu. A tak se Natanael jde přesvědčit, aby na vlastní oči viděl tu slávu. A to ho dostane.
Ježíš k Natanaelovi promlouvá, jako by ho už dávno znal. Říká o něm: „Podívejte se, to je opravdový, poctivý Izraelec. Jeden z těch, kteří dokážou rozpoznat pravdu od lži, z těch, kteří dokážou poznat, co mají před očima. Takoví poznají, když přijde Mesiáš.“ Natanael na něj zůstane zírat. „Co, to o mně říká, vždyť mě přece nezná.“ říká si. „Odkud mě znáš?“ Ptá se překvapeně. „Já se jdu podívat na tebe jako na vzácný, i když trochu pochybný úkaz a ty přitom mluvíš, jako bys sám už dávno znal mě. A ne jen tak po povrchu, podle jména, z toho, co ti o mě Filip cestou navyprávěl. Znáš mě do hloubky, víš, jaký jsem uvnitř. A ještě ve mně máš důvěru, že jsem poctivý, pravdivý člověk.“ Něco takového dost možná překvapenému Natanaelovi běží hlavou.
„Odkud mě znáš?“ ptá se. A Ježíš odpovídá trochu krypticky, tajuplně: „Dřív než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ Pohled z dálky, a ten mu stačil, aby Natanaele poznal. Zvláštní. Zvláštní, pronikavý pohled. Mohla by to být sladká slova náborového pracovníka PR agentury, personální agentury. Taková by ale s Natanaelem tolik nezamávala. Jsou vyslovena s takovou přesvědčivostí, s vnitřní ručením, že to nejsou prázdné plky, ale pravdivé poznání, že s Natanaelem pohnou. Probudí v něm víru. A Natanael Ježíše oslovuje „Mistře. Ty jsi Syn Boží, král Izraele.“ Pár slov vyslovených s takovou vnitřní silou, aby Natanael poznal, že má čest s někým mnoho větším, než si uměl představit. Takováhle setkání přicházejí z naprosto nečekaných stran – třeba z Nazareta. Z místa, které skoro ani nebylo na mapě. A možná mohou přijít právě jen z míst, která nejsou na mapě, totiž na mapě naší představivosti.
Zopakujme si to: Ježíš vyhledal Filipa a ten ho následoval. Filip přivedl Ježíše za Natanaelem. Nakonec se ale ukazuje, že i toho Natanaele si Ježíš sám vyhlídl. Už z dálky si ho pod fíkovníkem našel a poznal jaký je. Filip, ten si možná myslel, že Ježíše našel pro Natanaele. I Nataneal si říkal, že se půjde kouknout a pak sHLEDÁ, jestli mu ten nový chlap voní nebo ne. Ale ve skutečnosti, si Ježíš Filipovým prostřednictvím našel i jeho, Natanaele.
Ježíš si lidi vyhledává. Asi to často dělá prostřednictvím druhých lidí, různých Filipů, Janů Křtitelů, Pavlů nebo nás, jak tu sedíme. Ježíš lidi vyhledává. To je ten první, rozhodující krok. Předznamenání, pro další kroky.
Na lidech pak je, aby šli a viděli. Aby se na vlastní oči podívali, kdo že je to vlastně hledá. To je ten druhý krok. Lidé se snaží poznat, toho, kdo je nachází, Ježíše. To nejde ráz na ráz. I své blízké ostatně poznáváme postupně, stále znovu a i po dlouhých letech nás mohou úplně nečekaně překvapit. A to si na ně můžeme šáhnout. Oč náročnější je pak poznávání Ježíše, hledání víry. Je to proces, který jde v jakýchsi vlnách. Ve vzácných okamžicích je víry na rozdávání, častěji to jsou ale spíš drobné jiskřičky. Je to neustálé hledání.
Hledáme. Ale ten zásadní předpoklad pro naše hledání je, že už jsme sami byli nalezeni. Jako Filip. Jako Natanael pod fíkem. A když konečně pochopíme, když poznáme, že nás někdo hledá, že nás snad dokonce někdo našel, přichází ten třetí krok. Následujeme. Chceme jít za ním. A opět, začíná hledání. Jak na to? Filip to vyřešil tak, že sám začal hledat druhé, kterým by mohl o svém nalezení říci. Zve další, aby šli a spolu s ním viděli a přesvědčili se.
Vrátím se ještě k Hančovi, Vrbatovi a Rathovi. Síla toho příběhu není ani tak v tom heroickém sportovním výkonu. Ten byl mnohokrát překonán, s lepším plánováním i lepším vybavením. Síla toho příběhu je v přátelství, v zájmu o druhého. V tom, že dva kamarádi, nenechali toho třetího ve štychu a vydali se ho hledat, přestože přitom riskovali život. Přinesli pro něj oběť – zvláště Vrbata. Ano, dva ze tří zemřeli. To bylo riziko, které bylo ve hře. Rozhodující ale bylo, že nebyli lhostejní. Hledali druhého člověka. Iniciovali tím nakonec vznik Horské služby, organizace na hledání lidí.
Na začátku jsem se ptal, jestli Vás někdo hledá. Odpověď je: „Ano, hledá.“ I v těch největších vánicích, mlhách a karanténách života vás někdo hledá a věřím, že i nachází. Myslím, že tohle vědomí, že někomu stojíme za to úsilí i oběti, úplně mění nastavení našeho života. Někdo nás hledá. To dává našemu životu úplně novou hodnotu. My ho můžeme následovat. Můžeme o tom svědčit ostatním. Můžeme jít a vidět.
A co uvidíme? „Věci daleko větší“ říká Ježíš a pokračuje. „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ Ten, skrze kterého se nám otevírá cesta až do nebe, to je ten, který nás hledá. Amen
Píseň: 143 Kde, Pane, jsi – zakončit druhou slokou (https://www.youtube.com/watch?v=kYOHO0BdgFk)
Sborová oznámení:
Včera v sobotu 16. 1. se (online) uskutečnil konvent našeho seniorátu. Za náš sbor se ho zúčastnil br. Pfann a sestra Škodová.
Sbírka je určena pro potřeby našeho sboru.
Sbírka z minulé neděle vynesla ?. Za všechny dary vám moc děkujeme. Sbírky, které se v době zákazů bohoslužeb neuskutečnily, nebo jsou omezené počtem povolených návštěvníků bohoslužeb, sice v této chvíli chod sboru neohrozily, ale přesto chybějí. Pokud máte chuť a možnost finančně pomoci, i za to vám patří velký dík. Číslo účtu 130 183 8389 / 0800
Stále platí omezení koronavirové epidemie. Nesmějí se konat žádná setkání v týdnu. Mohou se konat pouze bohoslužby s dodržením všech hygienických opatření a v omezené kapacitě 10 % kostela (u nás ve Vrchlabí je to tedy 15 lidí).
Myslíme na všechny členy sboru, kteří jsou nemocní jako sestra Jiřina Fišerová, nebo v karanténě jako Škodovi a Jakub Kašpar.
Příští bohoslužby se budou konat opět v neděli v devět hodin, povede je Jakub Kašpar a presbyterskou službu bude mít sestra Lenka Husarová. V příštím týdnu se o úklid kostela postarají Kašparovi.
V příštím týdnu oslaví narozeniny Miluška Pelcová a Valentina Michlová. Vyprošujeme jim Boží požehnání a vědomí Boží blízkosti.
Modlitba: (Benjamin Klinecký)
Ztišíme se k přímluvné modlitbě
Jednotlivé přímluvy můžeme společně zakončit slovy:
Pane, smiluj se
Hospodine, prosíme tě, buď s námi ve chvílích beznaděje, kdy máme pocit, že jsme zůstali sami. Prosíme tě o sílu vypořádávat se s překážkami na cestách. Prosím tě, ať umíme každou těžkou zkoušku přetavit v posílení.
Společně tě voláme: P.S.S.
Prosíme tě za náš sbor, který, jako ostatní sbory, může navštěvovat jen menší část z nás a nemožností se běžně setkávat trpíme jak my všichni, tak i naše sbory.
Společně tě voláme: P.S.S.
Prosíme tě za členy našeho sboru, kteří v současné chvíli jsou sami v karanténě, mají strach o blízkého, a nebo se s blízkým museli rozloučit. Dávej nám i v takových chvíli víru v tvou lásku, věčnost a smysl života.
Společně tě voláme: P.S.S.
Prosíme tě za všechny lidi, kteří bojují o život každou zimu, jelikož nemají střechu nad hlavou. Prosíme tě, ať v zimě, která nastává, najdou teplé místo pro spánek. Prosíme tě za naši společnost, ať přítomnost lidí bez domova není jen důvodem vystoupit z autobusu a počkat na další spoj, ale starostí. Ať naše společnost dovede smysluplně pomáhat
Společně tě voláme: P.S.S.
Prosíme tě o země, kde lidé musí mít strach o víc než jen o svůj život. Prosíme tě o všechny nedemokratické země, kde měřítkem k rozhodování není štěstí národu, ale štěstí několika vyvolených. Prosíme tě o demokratickou společnost, ať dovedeme smysluplně podávat ruku pomocnou i dál, než jen pro své nejbližší.
Společně tě voláme: P.S.S.
Společně se modlíme modlitbu Páně
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: Ó Pane můj S 228 (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-15-1)
Poslání: 1K 6,19-20 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
Požehnání: Ž 67 2n.7b.8 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!
Píseň: S 160 Fíkový strom