Jakub Kašpar
Vstupní slova
Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého vítejte, sestry a bratři k oslavě Boží.
„Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ (Ž 40,2-4)
Píseň Svítá 6 Ave Maria
Modlitba
Milosrdný Bože, Pane a Stvořiteli všeho viditelného i neviditelného, myslitelného i nepředstavitelného, vyznáváme se ti ze svých selhání a pochybení. Z malomyslností, nedověr, pochybností. Ale stojíme tu před Tebou v naději a v radosti z Tvé lásky, milosti a milosrdenství. Prosíme tě o Tvého svatého Ducha, aby byl s námi v tento sváteční den i ve dny nadcházející. Prosíme Tě i o to, abys svým Duchem byl s námi i v našem dnešním shromáždění. Amen
Čtení z Písma svatého
„Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu.
Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si : „Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří.“
Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Odpověděl: „Tu jsem.“
Řekl: „Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.
Hospodin dále řekl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta.“
Ale Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“
Odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.““ (Ex 3,1-12)
Píseň Svítá 368 Víc, než oko spatřit smí
Kázání k poslechu:
Kázání
„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“
Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ (J 2,1-11)
Třetího dne byla v Káni svatba, sestry a bratři. Nevíme, po čem to byl den třetí, zato se nabízí – nezapomeňme, že jsme četli evangelium podle Jana, právě podle Jana – symbolický odkaz k Velikonocům. Jsme na počátku Ježíšova veřejného působení a Jan nám tu dává jasně vědět, že začátek a konec jsou spojené nádoby, že spolu přímo a jasně souvisí. Ježíš se zatím nechal Janem Křtitelem pokřtít vodou z řeky Jordánu a cestou do Káně povolal první z učedníků. Mezi jinými také Natanaela, který byl právě v galilejské Káni doma.
Když se ti dva potkali, byl Natanael velkým skeptikem. Kazatel z Nazareta? Z takového zapadákova? Co odtamtud může vzejít dobrého? Tak se ptal Filipa, který mu o Ježíšovi vyprávěl a hned mu ho představil jako Mesiáše, kterého v něm nalezli. Ale Ježíš ho vzápětí přesvědčuje tím, že ho zná, i když se vidí poprvé. Zná ho jménem a viděl ho odpočívat pod fíkovníkem. Natanaelovi poklesne údivem brada, ale Ježíš na to: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem‘? Uvidíš věci daleko větší… uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ (podle J 1,45-51)
A pak přichází ten „třetí den“. Ježíš je pozván na svatbu v Káni, dokonce i s učedníky, které sotva získal, a na té svatbě už byla i jeho matka. Z toho příběhu se zdá, jako by skoro tu svatbu nějak spoluorganizovala. Vždyť je to ona, kdo Ježíše upozorní, že došlo víno a chce po něm, aby svatebčanům pomohl tenhle problém vyřešit. Dokonce ani správce hostiny si toho sám ještě nevšiml, že víno došlo. Těžko říct, proč se tak stalo. Jestli ženich se správcem nějak špatně plánovali zásoby, nebo dorazilo víc lidí, než čekali. Nebo svatebčané pili víc, než odhadovali? Každopádně svatba bez vína, uznejte sami, to prostě není ono.
Ježíš se na matčinu výzvu ale netváří nijak pozitivně. Dokonce vlastní matku dost nehezky okřikne: „Co to ode mě žádáš?!?“ (doslova „co my dva s tím máme společného?“) „Ještě nepřišla má hodina.“
Jan nám nevypráví o žádném přemlouvání. Matka reaguje poněkud překvapivě – bez ohledu na Ježíšovo odmítnutí dává jasný pokyn služebníkům, aby se přesně řídili Ježíšovými pokyny. „Udělejte, cokoli vám nařídí“.
A tak jdou a naplní šest kamenných nádob, určených k rituálnímu bohoslužebnému omývání, vodou. Ty nádoby byly kamenné proto, aby se prach a pot z omývaných těl nezažíral do stěn, kdyby byly třeba keramické. A omýt se před bohoslužbou patřilo (a patří) k povinnostem věřících židů. Je to Zákon.
A tak ty nádoby, které měly v souhrnu mimochodem úctyhodný objem 600 litrů, služebníci naplní, až po okraj, aby byly opravdu plné. Aby se prázdnota nádoby, nutné k naplnění Zákona, změnila v plnost. A pak nabírají a nesou ochutnat správci hostiny.
Správce neví, jak jsme si řekli, nic o tom, že došlo víno. Nebyl u rozhovoru Ježíše s matkou, ani u plnění nádob vodou. Dostává se až k hotovému, ochutnává – a místo vody je víno. Skvělé víno. Netuší, že za tím stojí Ježíš, povolá si tedy ženicha a s notnou dávkou údivu – a taky asi obdivu – ho chválí, že nenechal na druhou část hostiny horší víno, jak bývá pragmatickým zvykem (když se lidé napijí, už jim začíná být trochu jedno, co pijí), ale nechal to nejlepší nakonec. Co to znamená?
Ježíš začíná své veřejné působení právě na svatbě. Tam, kde se uzavírá pevný svazek. Svazek pro celý život. Svazek, který dává znovu vzniknout jednomu tělu z muže a ženy. Svazek, který mění život, protože zakládá novou rodinu. Svazek, z něhož vzcházejí životy nových lidí. A svatba je, sestry a bratři, v Písmu často a opakovaně symbolem, či, chcete-li, obrazem kýženého spojení Boha s lidmi. Vzpomeňme na Píseň písní, ale i proroky či Ježíšova podobenství. V Káni probíhá jedna z těch velkých věcí, které slibuje Ježíš uvidět Natanaelovi a dalším učedníkům. Jako by se nebesa otevřela a andělé Boží sestoupili na Syna člověka. „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ Ježíš hned na začátku zjevuje svoji slávu, tedy, jinými slovy, odhaluje, co je zač. Že přišel právě oddat Boha s lidmi.
Řekli jsme si, že služebníci naplnili vodou šest zhruba stolitrových nádob, určených k obřadnému umývání. Vodou naplnili prázdné nádoby Zákona – aby se voda v nich proměnila ve víno. To je další aspekt tohoto prvního z Ježíšových znamení – vodu potřebujete k omytí a tím k naplnění požadavku Zákona. Víno potřebujete – k radosti. Ježíš přináší spásu. Osobně. Přináší v dokonalosti a přímo to, k čemu Zákon jen nedokonale navádí a směruje. Radujte se bratři, neboť blízko je Pán!
Všimněme si ale ještě jedné věci. Z čeho je vlastně překvapený ten správce hostiny? Z proměny vody ve víno? To opravdu ne. To ho nepřekvapilo. Z jednoho prostého důvodu – že totiž o žádné proměně nic nevěděl. Vůbec netušil, že víno, které mu přinesli ochutnat, bylo ještě před chvílí obyčejnou vodou. Správce šokovalo, že je to tak dobré víno. Protože přece „každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší.“. Správce překvapuje, že věci jsou obráceně. Že je to naopak, než se to normálně dělá. Naopak oproti tomu, co je z dobrých a logických důvodů rozumné – a přesto je výsledek skvělou zprávou.
A to je pointa, bratři a sestry, toho, co jsem vám chtěl dnes vlastně dnešním čtením a kázáním říct. Bůh nám nabízí víno k radosti, často to nejlepší nakonec, hlavně ale dost často jinak, někdy i úplně naopak, než bychom byli čekali. Pragmatismus je fajn, ale je to věc naše, lidská. Pán umí „daleko větší věci“. Vždyť přece „milostí jsme spaseni skrze víru“ (Ef 2,8). Ale něco k tomu je přece jen potřeba. Přestože platí, jak píše apoštol Pavel že „spasení je Boží dar; není z našich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Ef 2,9) a „kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti,“ (Ř 4,4), něco důležitého je na nás. Skutky nutné jsou, jen se nepočítají jako čárky na účtu nebo zářezy na pažbě a neplatí úměra „čím víc skutků, tím víc spasení“. Je nutné „udělat všechno, co nám nařídí“, jak jsme slyšeli od Ježíšovy matky. Jako Mojžíš, který, jak jsme četli v dnešním prvním čtení z knihy Exodus, musel překonat svůj ostych, nedostatek charismatu a řečnického umu, a vyrazit za mocným faraónem, aby propustil Izraelce z Egypta. Jako Jonáš, který se pokusil utéct, ale stejně se nevyhnul své misijní cestě do pohanského Ninive. To neznamená opakovat si každé ráno a večer přesná slova Desatera a předčítat si v zákonných ustanoveních knih Mojžíšových a bod po bodu si odškrtávat, co máme splněno. To znamená otevřít svou mysl, duši a srdce Pánu Bohu, aby jeho volání padlo na úrodnou půdu. Abychom zaslechli, co od nás očekává. A pak jít, nekupovat si lodní lístek do Taršíše, ale plnit své poslání. K tomu nám dopomáhej Bůh. Amen
Píseň Svítá 156 Svatba v Káni
Přímluvné modlitby
Pane, prosíme Tě za všechny bratry a sestry, kteří se bojí. Za nás za všechny, kteří bojujeme se svým strachem, aby nás neovládal. Abychom nepodléhali obavám, ale žili svůj život podle Tvé vůle a s odvahou, podpíranou vědomím, že jsi stále a pořád s námi. Za to Tě prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za ty, kdo vládnou a rozhodují. Dávej jim moudrost a široké srdce. Aby nevládli jako malí do sebe zahledění králíčkové, ale jako moudří králové, spravující zemi podle Tvého zaslíbení. Za ně Tě prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za Tvou církev. Ať dokážeme zářit radostí, opilí vínem Tvého slova a Tvé pravdy, kterou můžeme znát. Prosíme Tě, ať dokážeme dodávat naději bratrům a sestrám, kterým se nedostává. Za nás všechny Tě prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, pane, za všechny nemocné, raněné a trpící – ať na těle, nebo na duchu. Prosíme Tě za všechny, kteří právě upíjejí z pohárů svých životů poslední kapky toho nejlepšího, protože posledního, vína. Buď s nimi svým Duchem a provázej je v jejich nemocech, zraněních i odcházení tak, aby jim Tvá milost byla oporou a útěchou. Za ně Tě prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, nyní společně modlitbou, kterou nás naučil Kristus Pán: Otče náš, který jsi v nebesích. Posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům, a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva. Navěky. Amen
Píseň Svítá 339 Hvězda
Poslání: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“ (Ř 8,28-30)
Požehnání: „Všem vám, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Ř 1,7)
Píseň Svítá 169 Kumbayah