Michael Pfann
Vrchlabí a Herlíkovice, 7. 2. 2021
Tyto bohoslužby slavíme ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 119,105:
Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Píseň: Moudrosti poklad z nebe 446 (https://soundcloud.com/healingclassic/moudrosti-poklad-z-nebe)
Modlitba: Pane Ježíši, věříme, že ty k nám přicházíš uprostřed všeho. Ať už jsme se zapletli do jakýchkoli šlamastyk, ať je kolem nás sebehustější mlha a máme-li sebemokřejší boty, ty za námi přicházíš. Prosíme, odpouštěj nám, naše úhybné manévry, zkratky, útoky i útěky.
Pane Bože, věříme, že ve svém Duchu k nám přicházíš i uprostřed našich oslav, že s námi sedíš u plných stolů i všedních večeřích, že s námi kráčíš při výletech po horách plných slunce. Za tu krásu a bohatství ti chceme zpívat chvalozpěvy se všemi nebeskými zástupy.
Děkujeme ti Pane Bože, že k nám promlouváš svým slovem. Je pro nás těžké ho zaslechnout, porozumět mu, přijmout ho. Proto tě prosíme o tvého Ducha, abychom tvoje slovo vždy znovu poznávali, nechali se jím proměňovat a rozmnožovali ho mezi lidmi.
I když nám to často nedochází, u tebe, ve tvém slově nacházíme svobodu. Přejeme si žít svobodný život, bez tlaků, strachů, bojů a podfuků. Víme, že k takovému životu je dlouhá cesta. Věříme, že po ní nás ale vedeš ty a tak tvou svobodu už cestou můžeme poznávat. Děkujeme ti za to a prosíme tě, rozsévej takovouto svoji svobodu po světě!
Amen
1. čtení: Žd 4,12-13 (Jakub Kašpar)
Píseň: Zamyšlení nad 2. žalmem S 270 (https://soundcloud.com/ecirkev/sets/cd-jeste-svita)
Kázání: Lk 8,4-8
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
„Nejhloupější sedlák, má největší brambory“ říká lidové přísloví. S odkazem na toto přísloví dokonce každoročně probíhá v Přimdě soutěž o nejhloupější sedláka. Před časem ji vyhrál pan František Lorenc. Jeho brambora, kterou mimochodem našel na sousedově poli (!), vážila úctyhodných 1 654 gramů, přes půldruhého kila. To už vydá na rodinný oběd. Pan Lorenc si odnesl titul nejhloupějšího sedláku roku a jako hlavní cenu malé selátko.
Za tím příslovím o nejhloupějším sedlákovi a největší bramboře stojí prostá zkušenost, že pole líného, lehkomyslného, nebo chceme-li být přejní, velkorysého zemědělce často přinese podstatně hojnější úrodu, než pole osetá z geometrickou přesností a efektivně spočtenými náklady. Podobnou logiku postavenou na hlavu, jak to ostatně v Ježíšových podobenství bývá často, přináší i to o rozsévači. Zemědělci počátku letopočtu sice neměli dnešní techniku a mechanizovaný strojový park, ale nebyli o nic hloupější než dnešní zemědělci. Měli dobře spočítané, kam se vyplatí set a kam ne. Osévat cestu, skaliska, nebo házet semeno do křoví by i tehdy mohl jenom blázen.
Ježíš byl dobrý řečník, věděl, že musí své posluchače šokovat, aby získal jejich pozornost. Šokantnost jeho podobenství ale nebyla účelem sama o sobě. Měla ukázat, že v Království Božím, o kterém jeho podobenství vyprávějí, prostě panují jiné pořádky, než jsme zvyklí. K takovémuhle protřepání našimi zvyklostmi a představami o správném uspořádání světa dochází, když z podobenství zaslechneme Boží slovo. Protřepání Božím Slovem člověka probouzí z letargie, provokuje ke změně, k akci, osvobozuje z rutiny, otevírá nečekanou naději. Podobně funguje i podobenství o rozsévači, který plýtvá osivem.
Zkoušel jsem si to podobenství přeložit ze zemědělského prostředí třeba do Škodovky. Nová auta tam dnes lakují pečlivě seřízená robotická ramena (alespoň podle internetu). Stříkají barvu přesně tam, kam patří, aby ani kapka nepřišla nazbyt. U jednoho auta by byla ztráta barvy ještě malá, u tisíce aut už se počítá na litry. Kdyby se do toho ale pustil lakýrník inspirovaný Ježíšovým rozsévačem, s takovou precizností by se nijak nezalamoval. Šplíchal by barvu rovnou celými kýbly. Jeden kýbl, druhý kýbl, třetí, čtvrtý. Barva teče po oknech, po zrcátkách, po podlaze fabriky, po kolezích, všude, dokud není karosérie pěkně modrá. (A zbytek fabriky jak z obrazů Jacksona Pollocka.) S účty za tolik barvy by si jeden do pokladny jít netroufnul. Plýtvavý lakýrník by si brzo hledal novou práci. Těžko – protože historky o takovém bláznovi se nesou po ulicích malého města rychle.
Ale právě takovéhoto pracovníka – lakýrníka nebo rozsévače představuje Ježíš jako dobrý příklad. Jeho rozsévač neosívá jen pole. Zrní rozhazuje plnými hrstmi do celého kraje: na cestu, kde ho lidé rozšlapou, v lepším případě se jím alespoň nakrmí vrabci. Padá na skaliska, kde obilí uschne jen, co začne sluníčko trochu pálit. Padá i do křoví, kde klas nemá pro samé trny prostor nadechnout se a uvězněný pomalu schází. I na pole přece jen něco padne a přinese úrodu. Jenže co by mohlo být úrody, kdyby tam zamířilo všechno zrní. O zero waste, tedy domácnostech bez odpadu, asi rozsévač neslyšel. Proč takhle plýtvá? Proč Ježíš povídá příběh o plýtvání?
Protože je bohatý a má dost na rozdávání? Ale ani bohatý člověk přece zbytečně neplýtvat, ale vynakládá zdroje efektivně, aby se výnos zvyšoval. Možná to ale není příběh o plýtvání. Spíš Ježíš popisuje něco, co možná už sám zažívá. A jestli ne Ježíš, kolem kterého se přeci jen tísní zástupy, tak to čeká učedníky i církev. Tak je jednak varuje, ale nakonec je mnohem víc ubezpečuje o smyslu toho, co mají dělat – o zvěstování, rozšiřování Božího slova mezi lidmi.
Ježíš totiž vzápětí vysvětluje, že semeno z podobenství je Boží slovo. Sám ho rozsévá mezi lidmi. Připravuje na to své učedníky. A zvěstování jako poslední výzvu před svým vstoupením na nebe zanechává i církvi. No a koukněme se, jak to dneska stojí. Kostely se vyprazdňují a nadto ty, kteří v nich zůstávají, zavalují starosti nad budoucnosti církve. Jenže na to nás Ježíš připravoval. Někdy Boží slovo padne na úrodné pole, někdy ale taky podél cesty, někdy na skálu, někdy do křoví. Tak to prostě je.
Tuhle zkušenost měli už učedníci a máme ji i my. Mohli bychom si říci: Po revoluci se kostely začaly plnit lidmi. Brzy ale byli zase pryč jak to obilí, co na skále rychle vyroste a rychle zase uschne. Další lidé třeba projeví zájem, přijdou, ale brzo jejich zájem udusí bodláčí starostí o živobytí. A to nezmiňuji ty, kterým zůstane slovo pod nohama podél cesty. Pokud bychom začali podle podobenství takto nálepkovat lidi, pak my, co tu jsme, z toho vyjdeme jako to úrodné pole. Chrabří bojovníci víry, kterým se Boží slovo usadilo „v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášíme úrodu“, jak říká Ježíš.
Poctivě, se mi ale spíš zdá, že to v nás často rychle roste a zase usychá. Že leckteré slovo, i u nás padne na tvrdou zem a hluché ucho. A možná vůbec nejčastěji se prodíráme skrz různé bodláčí, snažíme se uhýbat trnům a hledáme cestu ke světlu. A právě v těchto chvílích je tak zásadní, jak nečekané, že i sem mezi trny rozsévač rozsévá. I do našich houští padá slovo, které nás oslovuje. Bůh, kterému lidé nasadí trnovou korunu, je s námi v našem trní. A tak se najednou odněkud rozsvítí a ukáže nová cesta, jak o tom zpíval Izajáš.
Proto rozsévač rozsévá svoje zrní do všech stran. To semeno je Boží slovo, které není dobré jen pro někoho, ale pro každého. Není ho málo. Je ho tolik, že se může sypat všemi směry. A přesto to není plýtvání. Těžko říct předem, mezi kterými šutry se nakonec přeci jen urodí. Kde se kameny rozsypou na písek, rozloží se v něm šípkové roští a objeví se úrodná půda tam, kde by ji před tím nikdo nečekal.
Problém je, že to trvá. A tak víc než o plýtvání je to podobenství spíš o důvěře a trpělivosti. O důvěře v to, že Boží slovo si nachází vlastní cesty. Kořeny si hledají cesty k vodě různými prasklinami ve skalách. A trpělivost je ve vědomí, že než k té vodě dojdou, chce to čas. Nemůžeme tu aktivitu Božího slova nijak uspíšit, nahnat. Rostliny jsou závislé na vnějších vlivech, na dešti, slunci, teplu. Pod zemí se odehrávají celá dobrodružství. Dlouho není nic vidět, a pak to vyrazí. Abychom vydrželi frustraci, že nevidíme okamžité výsledky, chce to trpělivost a důvěru.
Někdy nás přepadá dojem, že to jde s církví od desíti k pěti a ještě nad ní visí Damoklův meč samofinancování – jak o tom za chvíli bude v ohláškách mluvit Jakub. V takových chvílích se zkusme nadechnout, natáhnout do sebe něco trpělivosti, něco důvěry a všímejme si těch malých věcí. Zárodků, semen něčeho dobrého. Drobného téměř neznatelného růstu. Letmých setkání. Navázaných kontaktů. Slov, která přinesou úlevu. Že jich je míň než dřív? Možná. To ale neznamená, že se to nemůže zase otočit.
Nikdo nám nesliboval, že budeme úrodu sklízet kombajny hned zítra. Ostatně není to na nás, abychom ji sbírali. Tak se to někdy z našeho pohledu holt zdá jako paběrkování. Ale Ježíš zakončuje své podobenství nadějným ubezpečením: dobře, tři ze čtyř semen zajdou, ale to čtvrté, které se uchytí, plodí stokrát tolik. Než si nenechat vzít nadšení ekonomickými predikcemi a skeptickým pragmatismem, chce to spíš trpělivost a důvěru.
Co my s tím v mezičase? Ježíš mluví o Božím slovu, které se rozsévá do všech stran. Neříká přímo, kdo vlastně je jeho rozsévač. Můžeme ho vidět v Ježíši. Záměrně to tak ale není přímo řečeno. To semeno, Boží slovo může roztrubovat do světa každý, i my. Slovo je dost silné na to, aby mu to neublížilo. Naopak. Pokud je to skutečně Boží slovo, jsou mu dobrá každá ústa. Protože tam, kde ho uslyší, samo působí. A to násobně víc, než by se čekalo.
Jenže co je Boží slovo? Jak ho poznáme? Jak ho předávat dál? To jsou tak velké otázky, že je necháme zase na někdy jindy.
Zatím asi nezbývá než stále znovu zkoušet Boží slovo zaslechnout. A pak ho předávat každý sám po svém, různými způsoby, v různých situacích, vždycky znovu. Důležité je zbytečně nekalkulovat, nesnažit se spočítat náklady a výnosy. Nevybírat si, kdo si to zaslouží a kdo ne. Ale každý podle toho jak umíme a jak toho jsme schopní, rozhazovat do všech stran, plnými kýbly jako ten plýtvavý lakýrník nebo rozsévač a věřit, že tam, kde se Boží slovo ujmout může, tam se ujme.
A nakonec nezbývá než věřit, že Boží slovo má vlastní sílu, jak o tom mluví list Židům. „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než dvousečný meč.“ Tne do živého, do duše, do těla, do srdce. Není nejen člověka, ale není ani tvora (!), který by se před ním mohl skrýt.
Tomu můžeme věřit. A přitom dělat na co stačíme a zbytek nechat na pánu Bohu. Ono to roste po svém. I když to není zrovna vidět. Ale roste. Možná to nezní efektivně. Někdo by mohl říct, že to zní dokonce hloupě: Ale nejhloupější sedláci, mají největší brambory. Amen
Píseň: Do země se skrývá 662 (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-3-5)
Sborová oznámení:
Dnešní sbírka je určena pro seniorátní fond rychlé pomoci, ze kterého se pomáhá v akutních případech sborům v našem seniorátu i jejich členům. Moc děkujeme za Vaši štědrost! Minulou neděli jsme vykonali celocírkevní sbírku na křesťanskou službu ve výši 800,- Kč. Děkujeme!
Narozeniny:
Narozeniny v následujících dnech slaví Jakub a Monika Kašparovi a Jan Kirschner, kterého znáte ze Spolku přátel Herlíkovic. Vyprošujeme jim všem Boží požehnání. Narozeniny by oslavil také bratr Vlastimil Hanuš. Vzpomeňme na něj v modlitbě.
Co bylo
V úterý 2. 2. Se online sešlo staršovstvo. Finanční situace sboru je díky vašim darům a saláru stabilní. Ovšem z důvodu pokračující odluky církví od státu se zvyšují odvody do personálního fondu. V roce 2021 musíme odvést, pokud chceme být sborem, který má svého faráře, 186 199 Kč, o víc, než 40 000 víc, než loni. A připravme se na to, že tato částka se bude dál zvyšovat.
Do bytu po Kovářových se nastěhovali noví nájemníci Maximilián Novotný a Danilea Rejzková, Maximilián bude pomáhat také s provozem sborového domu, bude vykonávat funkci kostelníka.
V roce 2021 bychom rádi upravili prostor u fary na pohlednější parkoviště. Koordinace se ujal br. Pelc, ale pochopitelně práce bude i na nás na ostatních. Hlašte se Luďkovi.
Začneme také postupně se zahradními úpravami předzahrádky podle návrhu zahradní architekty. Postupovat budeme ale po krocích i v souvislosti s dalšími úpravami domu letos i v dalších letech – chtěli bychom třeba také zateplit zadní část domu a vyměnit okna ve farářském i nájemním bytě.
Na jaře také proběhne výmalba presbyterny a chodby se schodištěm. I na to všechno budou potřeba peníze. Na drobnější věci se budeme muset složit, na větší úpravy, jako je zateplení a výměna oken sháníme grantové peníze.
Blíží se březen, doba výročních shromáždění. Kvůli covidu ale letos čekáme na instrukce ÚCK, jak to v této situaci udělat.
Co bude:
Dnes od 11:00 se ještě budou konat bohoslužby ve Strážném.
Na dnešek byl vyhlášen Den solidarity s Běloruskem. Znovu připomínáme zhruba týden starou výzvu Synodní rady, abychom na Bělorusko a Bělorusy nezapomínali ve svých modlitbách, případně s jinou pomocí, napadne-li koho nějaká možnost.
Za necelé dva týdny začíná postní období. Popeleční středa je 17. únpra, první neděle postní je 21. února. Sloužit u nás i s vysluhováním večeře Páně bude křížlický farář br. Jiří Weinfurter. Br. Michael Pfann bude sloužit naopak v Křížlicích.
Bude také spuštěna tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí. Sbírat budeme u nás ve sboru, přispět je možné i přímo na účet. Všechny informace jsou k dispozici už teď na www.postnisbirka.cz
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají žádná setkání v týdnu. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Až do odvolání se nás tedy může scházet maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
Služby příští neděli 14. 2.:
Kázání: br. Michael Pfann Presbyterská: ses. Jana Michlová NŠ nebude
Hudební doprovod dle domluvy s br. farářem Úklid: Daniel Jerie
Modlitba: (Jakub Kašpar)
Za jednotlivé prosby připojme společné Pane, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za všechny Tvé syny a dcery, kdo se potýkají s úkoly, které před nimi stojí, aby dokázali rozpoznat, co mají udělat a vykonat to, co vykonat mají. Za ně, za nás, Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za všechny bratry a sestry na tomto světě, kteří se trápí starostmi, bolestí, osaměním či v nemoci – stůj při nich a sešli svého Ducha, aby jim dával sílu nést jejich kříž a zůstávat s Tebou v naději. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za všechny, kdo jsou hluší k Tvému volání. Pomoz jim, Pane, otevřít jejich smysly, aby slyšeli a viděli Tvé slovo, Tvé každodenní divy a vyslyšeli Tvé evangelium. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za ty, kdo vládnou v tomto světě. Dej jim uslyšet své slovo, aby dokázali spravovat svěřené s moudrostí a rozvahou dobrých správců a hospodářů a spravedlností králů. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, také za nás, Tvou církev. Posiluj nás ve víře, lásce i naději a buď s námi v našich shromážděních, rodinách i v samotě. Za nás Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: 417 Zachovej nás při svém slovu (https://soundcloud.com/ecirkev/zachovej-n-s-p-i-sv-m-slovu)
Poslání: Iz 55,10n Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe,
nevrací se zpátky,
nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou,
takže vydává símě tomu, kdo rozsívá,
a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem,
které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou,
nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“
Požehnání: Iz 55,12n
„S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji.
Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat
a všechny stromy v poli budou tleskat.
Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta.
To bude k oslavě Hospodinova jména,
za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“
Píseň: Král věčný nás požehnej 485 (https://soundcloud.com/ecirkev/kral-vecny-nas-pozehnej)