Michael Pfann
Vrchlabí, 21. 2. 2021
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách, ať už je slavíme kdekoli. Věříme, že mocí Ducha Svatého jsme spolu spojeni.
Introit: Ž 91,1-3
Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí,
přečká noc ve stínu Všemocného.
Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz
je můj Bůh, v nějž doufám.“
Vysvobodí tě z osidla lovce,
ze zhoubného moru.
Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme https://soundcloud.com/healingclassic/tebe-boze-chvalime
Modlitba: Ben Klinecký
Hospodine,
často jsme unaveni z jiných názorů, z jiných pravd než vlastní. Často můžeme mít pocit, že ani není třeba diskuse. Pokud někdo tvrdí, že voda není mokrá, já už mu ani nechci vysvětlovat, že je. Pokud někdo neví, že ubližovat druhým správné není, nemám se s ním o čem bavit! Co v té chvíli dokážeme? Bohužel jen to samé. Radikalizovat se. Ve světě se můžeme inspirovat, kam taková radikalizace vede. Jedni volí modré, druzí červené. Diskuze mezi nimi je zbytečná a jsme vděčni, když jejich vztek končí u slov. A my, Hospodine, víme, kdo tohle způsobuje. Jsme to my. Každý, kdo už nemá sílu na diskusi, na rozhovor a na otevřenost. Co je na tom krásné? Nejsme tady v rukou nikoho jiného. To my můžeme být první, kdo pomáhá nepřetékání pohárů. Děkujeme ti, Hospodine, že ve svobodě, kterou si nám daroval, máme i svobodu pro změnu. Děkujeme ti, že právě my můžeme být těmi, kdo svět nerozděluje, ale spojuje. Děkujeme ti, že ty jsi nás učil milovat nepřátele, nastavovat druhou tvář i odpouštět našim viníkům. Děkujeme, že z nás vše toto nedělá bezmocné „otloukánky“ mezi ostatními, ale právě opak. Kde k tomu brát sílu, odvahu a trpělivost? O to prosíme tebe, Duchu svatý! To vše v nás ty vkládáš. Naplňuj nás ne naší silou, odvahou a trpělivostí, ale dej nám nestát v cestě té Boží síle, odvaze a trpělivosti.
Amen
čtení: Žd 4,14-16
Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Píseň: 189 Hrad přepevný: https://www.youtube.com/watch?v=E969xwHA91E (Německá nahrávka z lipského Thomaskirche, o kterém jsem na podzim mluvil v Bachovském kázání)
Kázání: Jan 13,21–30
21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ 22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. 23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. 24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“ 25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ 26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27 Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“ 28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. 29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. 30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Ježíš se otřásl. Jeho zrádce s ním sedí u stolu. U Ježíšova stolu sedí i Ježíšův zrádce. Ježíš se otřásl.
Otřásl se nad svým osudem? Nebo se otřásl nad osudem Jidáše? Otřásl se strachem? Hrůzou? Nebo snad soucitem? Otřásl se zármutkem – nad kým?
Ježíšův a Jidášův osud jsou pevně spojeny. A to je dobře. Tedy, dobře pro Jidáše. A není to osud. Osud totiž nedává prostor pro naději. I v tomto příběhu naděje je. I když se to na první pohled nemusí zdát. Skrývá se v Ježíšově lásce všemu – i zradě – navzdory.
Je to jejich poslední společná večeře. Venku padla noc. To je ale nijak netrápí. Jsou přeci pospolu. Ježíš a jeho nejbližších dvanáct učedníků. Blíží se Velikonoce a oni stolují všichni společně – naposledy.
Tyhle události – poslední setkání, velké změny – někdy probíhají úplně běžně, jako jakákoli jiná večeře. Stůl. Jídlo a pití. Chleba. Víno. Rozhovory nad provozními věcmi. Jindy se toho při nich odehraje spousta, velké věci. Zazní slova, která musí před rozloučením zaznít. Co viselo ve vzduchu je třeba konečně vyslovit. Rozetnou se palčivé otázky. A přece stejně nakonec zůstane mnoho nedořečeno. Otevřou se otázky nové. Rozloučením se začnou odehrávat nové epizody. Život se vine do nových zákrutů. Je důležité rozloučit se důkladně, abychom si nezůstali dlužni více, než je nutno. Stejně přitom na povrch vždy vyplavou nové skutečnosti. Někdy dokonce vyhřeznou nové křivdy. A to je i ten dnešní příběh. Příběh Ježíše a jeho dvanácti učedníků. Ježíše a jeho milovaného učedníka. Ježíše a Jidáše.
Než se dali do jídla Ježíš jim všem myl nohy. Umytí je symbol odpuštění, které Ježíš přináší. Očištění od vin. Odpuštění předznamenává události, které mají vzápětí přijít.
Ježíš a učedníci sedí kolem stolu. Tedy spíš leží. Stolovalo se v leže na lehátkách uspořádaných po třech stranách do podkovy kolem stolu. Ježíš leží v čele. Na stole je jídlo. Učedníci leží a jí. Vládne jemně zjitřená atmosféra. Vědomí výjimečnosti té chvíle je cítit ve vzduchu. A přece něco úplně nehraje. Ježíš se otřese vlnou hlubokého smutku. A jako kdyby hodil bombu doprostřed prostřeného stolu, pronese: „Pravdou je, že jeden z vás mě zradí.“
Učedníkům se v krku zadrhne sváteční sousto. Jako opaření se dívají jeden na druhého. „O kom to mluví. O Jakubovi? O Petrovi? O Ondřejovi? O kterém z nás? Zradit!? To přeci není možné. Snad nikoho nenapadne, že bych to mohl být já.“ Atmosféra vzájemného přijetí je ta tam. Učedníci se nervózně převalují. Nemohou už najít tu pohodlnou polohu, v níž se jim tak dobře hovělo.
Nikdo se neodváží tu otázku položit nahlas. Ani Petr. I ten se zmůže jen na to, že se zdviženým obočím a výmluvným gestem otočí na učedníka, kterého Ježíš miloval. Jako by mu beze slov říkal: „Zeptej se ho ty. Ty si to přece můžeš dovolit.“
Je to zvláštní: Blíží se chvíle, kdy bude Ježíš zrazen někým z těch, kdo s ním sedí u stolu a v právě tu chvíli se poprvé dozvídáme, že mezi učedníky byl jeden, kterého Ježíš miloval. Jako by ta láska měla vyvážit napjatou chvíli zrady. Na jedné straně samota odvržení, na druhé blízkost lásky. A ta intimita, důvěrnost je zřetelná i z rozsazení, či spíš rozležení kolem stolu. Český překlad to zakrývá, ale v původní řečtině se píše, že učedník, kterého Ježíš miloval, spočíval v Ježíšově náručí. Není třeba spřádat žádné milostné drby. Je to prostě výraz blízkého přátelství. Zní to pro naše uši možná nezvykle. V naší společnosti se tělesné projevy mužského přátelství většinou vyjadřují nanejvýš chlapáckým poplácáním po ramenou. Ale horká krev izraelského středomoří je v projevech tělesnější. Však ono se beze slov mnohdy vyjádří víc. A vzpomeňme si, jedlo se vleže, a to pak k sobě stolovníci mají zákonitě blíž.
A tak Ježíšův milovaný učedník, který (podle Kralických) odpočíval na Ježíšových prsou, pouze naklonil hlavu a pošeptal Ježíšovi otázku: „Pane, kdo to je? Kdo tě zradí?“ A Ježíš, který mu byl tak blízko, že nikdo jiný jeho slova neslyšel odpověděl: „Ten, kterému namočím a podám tohle sousto, to je on.“
Nabízelo by se, že namočí kus chleba do vína, jako při Večeři Páně. Není ale jasné (přestože české překlady mluví o skývě) jaké sousto do čeho namáčí. Mohl to být kus masa do mísy s omáčkou. V Izraeli na žádné tabuli nechybí miska s humusem (cizrnovou pomazánkou), ta se jí tak, že člověk rukama přímo namáčí placky pita-chleba do humusu. Nevíme. Ale podobnost s eucharistickým společenstvím, stolem Večeře Páně není čistě náhodná. Ježíš bere sousto jídla a dává ho svému učedníku – Jidášovi. Tak jako to známe ze slov ustanovení Večeře Páně: „V tu noc, kdy byl zrazen vzal chléb, vzdal díky, požehnal, lámal jej a rozdával svým učedníkům se slovy: ‚Toto je moje tělo, které se za vás vydává.‘“
Ježíš bere úlomek jídla a dává ho Jidášovi. A Jidáš si ho vzal. Ježíš sedí u stolu se svým zrádcem. Ví, že ho zradí. A stejně s ním stoluje. I on patří do jeho společenství. Ježíš sedí u stolu s tím, kdo ho vydá na smrt. Ani Ježíšovu nejužšímu kruhu se nevyhýbá lidská malost, lidské selhání a vina. Zrádce s ním leží u stolu. Ježíš to dobře to ví a stejně se s ním jako s ostatními lidmi dělí o jídlo. Ježíš, který o sobě říká: „Já jsem chléb života.“ se dělí o jídlo, snad o chléb s tím, kdo ho zrazuje.
„Já jsem chléb života. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ Tohle řekl Ježíš už dřív svým učedníkům. Ta chvíle se blíží. Už brzy dá Ježíš chléb, své tělo za život světa. Jidáš je tím, kdo otevírá běh událostí, které v to vydání, v Ježíšovu smrt vyústí. A stejně mu Ježíš dává sousto jídlo.
Zdá se to být naprosto nemístné, ale nemůže to být jinak. Pokud se Ježíš vydává za život světa, vydává se i za ten Jidášův. Pokud ve své smrti na sebe bere viny světa, bere na sebe i tu Jidášovu. Pokud ve svém vzkříšení otevírá nový život, otevírá ho i pro Jidáše. Ježíšova moc je v odpuštění. Pokud věříme, že v Božích rukou leží největší moc, byla by limitována, kdyby z toho odpuštění byl vyloučen Jidáš. Odpuštění je tím, co umožňuje mezilidské soužití. Odpuštění otevírá společenství. Proto sedí u Ježíšovu stolu i Jidáš, který ho zradí. Nikdo (!), ani on navzdory své zradě není z Ježíšova společenství vyloučen. Jinak by to totiž znamenalo, že Jidášova zrada je mocnější než Ježíšova láska až do konce.
To je Ježíšova strana stolu, nedělejme to ale Jidášovi příliš jednoduché na té jeho. Nesnažme se ho omluvit. Jidáš je nejtragičtější postavou lidských dějin. Jidáš od Ježíše jídlo vzal a neotřáslo to s ním lítostí, ani ho to nepohnulo k nápravě. Ježíš s Jidášem nevedl žádný monstrproces jako se zrádcem lidu. Diskrétně mu podal kus jídla a poslal ho vykonat to, co vykonat chce. Jidáš vzal od živého Ježíše sousto jídla a šel ho vydat na smrt. Do Jidáše vstoupil satan, přemohlo ho to zlé v nás a šel Ježíše udat. Je vinen zradou. To nejde nijak umenšit. Ježíšova smrt je přímým důsledkem Jidášovy viny i viny každého z nás. Z toho nelze nic odečíst. Stejně jako nejde nic odečíst z Ježíšovy lásky. Ta nijak naše viny neokecává, nesnaží se je umenšit, uhladit. Bere je takové jaké jsou a právě tak malé nebo tak velké jaké jsou, nám je odpouští.
Jidáš je nejtragičtější postavou lidských dějin. Pokud je u Ježíše místo i pro takového tragéda, je u něj místo pro každého.
Jidáš přijal od Ježíš jídlo a šel. Učedníci zůstali vyjevení. Neslyšeli, co Ježíš řekl učedníkovi, kterého miloval. Nevěděli, že Ježíš označil zrádce. Ježíš mu ponechal tolik důstojnosti, že ho veřejně nepranýřoval. A tak učedníci netušili, co všechno se právě odehrálo. V jejich přítomnosti došlo k největší zradě v dějinách a oni si mysleli, že Jidáš šel na nákup. Jak často se velké křivdy udějí za naší stafáže. Jak snadno lze přihlížet kardinální nespravedlnosti a přitom si myslet, že viník ve skutečnosti jde rozdávat chudým.
Jidáš přijal sousto jídla a hned vyšel ven. A venku byla noc.
Ten úryvek začíná otřesně a končí temně. A přitom jsem říkal, že je v něm přece naděje. Jidáš zradil a vyrazil do samoty tmy. Trhnul se od společenství, v němž měl svoje místo. To místo mu nikdo neupíral, ani když se Jidášovi zradou začalo tmít před očima a vyrazil Ježíše, Chléb života, vydat na smrt.
Ježíš Jidáše nevyloučil od svého stolu a tím dal jeho zradě na frak. Získal nad ní morální převahu. Jidáš vyrazil do samoty tmy a vstříc Ježíšově smrti. Ale Ježíš až na smrt lidi miluje, a tím dává na frak samotě i smrti.
A tak sice může být noc. Ale po noci přichází ráno.
Amen
Píseň: S 407 Návštěva v pekle https://www.youtube.com/watch?v=fc-0hOv8pk0
Sborová oznámení:
V důsledku bezpečnostních opatření před pandemií se až do konce uzavírky okresu nesmíme scházet k bohoslužbám v kostele. Do té doby budou bohoslužby k dispozici opět písemně s nahrávkou kázání na našem web, popřípadě ve vašich schránkách.
Po dobu, kdy se nemůžeme osobně scházet v kostele, se můžete každou středu na našem facebooku, webu a v emailu přidat k Modlitbě na doma, kterou pro vás připravuje bratr farář.
V pátek jsme začali s jilemnickým a křížlickým sborem se společnými online biblickými (na internetu) hodinami. Protože se v tolika lidech nenašlo ideálnější řešení, budou biblické jeden týden v pátek, jeden týden v úterý, vždycky od 18:00. Předem vždycky pošleme odkaz na to, kde se setkáme. Ve vedení biblických se budou střídat naši tři faráři: Cyklus biblických bude mít po vzoru Českého rozhlasu nadpis “vize z krize” a budeme se zabývat texty, které k tomu mají co říct. První setkání bude už toto úterý 23. 2. od 18:00 a povede ho náš bratr farář. Budeme ještě hlouběji diskutovat nad biblickým textem, který byl základem dnešního kázání.
Dnešní sbírka je určena na potřeby sboru. Sbírka z minulé neděle činila 800 KČ. Pokud byste chtěli na sbírku přispět i z domova můžete přímo na účet sboru: 130 183 8389 / 0800.
Na faře jsou k vyzvednutí potvrzení o daru církvi.
Pravidelné výroční sborové shromážděni je podle instrukcí Synodní rady ČCE přesunuto na dobu, kdy se budeme noci sejít v kostele všichni.
V neděli 28. února připravuje bohoslužby Michael Pfann. Byly naplánovány jako bohoslužby rodinné, proto se můžete se těšit na (nejen) dětské kázání.
Presbyterskou službu má příští neděli bratr Jiřina Škodová. Narozeniny má v příštím týdnu sestra Hana Hanušová, přejeme jí vše dobré od Pána Boha.
Začala také tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí. Sbírat budeme u nás ve sboru, přispět je možné i přímo na účet. Všechny informace jsou k dispozici už teď na www.postnisbirka.cz
Modlitba:
Milý Pane Bože,
tohle je modlitba za všechny Jidáše.
Všichni selháváme.
Každý po svém. Někdo víc. Někdo ještě víc.
Proto tě chceme prosit za odpuštění pro sebe i pro druhé.
Prosíme tě za ty,
kdo nemají kuráž,
kdo stahují kalhoty, když brod je ještě daleko
komu teče do bot.
Prosíme dodávej nám i jim odvahu!
Prosíme tě za ty,
kdo mají strach
kdo vyčerpali všechny možnosti
kdo jsou zoufalí.
Prosíme dodávej nám i jim výdrž!
Prosíme tě za ty,
kdo jsou zbabělí
kdo vidí jen černou o bílou
pro koho je všechno šedé a všechno lhostejné.
Prosíme dávej nám i jim fantazii.
Prosíme tě za ty,
kdo jsou zlí a podlí
kdo přehlíží druhé lidi
kdo nevidí za vlastní práh.
Prosíme dávej nám i jim prohlédnout.
Prosíme tě za
zrádce, křiváky a bonzáky
za ty, kdo už v nic nevěří
za ty co by si pro groš i kole nechali vrtat.
Prosíme dávej proměňuj nás i je je svou blízkostí.
Pane Ježíši, prosíme tě za všechny,
kdo mají odvahu,
kdo mají výdrž,
kdo mají fantazii,
kdo prohlédli,
kdo věří v tvou blízkost,
Prosíme smiluj se nad námi i nad nimi.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: S 108 Jak úžasná musí ta láska být https://www.youtube.com/watch?v=xtYkfdpNKzg
Poslání: 1. Jan 3,8b Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.
Požehnání: 2 K 13,13 Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Píseň: https://soundcloud.com/ecirkev/sets/prokrikni-a-zpivej