Vrchlabí, 2. 4. 2021
Michael Pfann
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 22,2.12
Bože můj, Bože můj,
proč jsi mě opustil?
Daleko spása má,
ač o pomoc volám.
Nebuď mi vzdálen,
blízko je soužení,
na pomoc nikoho nemám!
1. Píseň: 25 Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, hledíme na tvůj kříž a nevíme si s ním rady. Ptáme se, co se to pro Boha stalo. A dochází nám, že se to nestalo pro Boha, ale pro nás. Tváří tvář tvé smrti nemůžeme než vyznávat své viny. Klademe před tebe všechno, co jsme pokazili, všechny křivdy, kterými jsme ublížili druhými i sobě, všechny odvrácené pohledy od lidského trápení, všechna pošťouchnutí špatným směrem, všechnu odepřenou lásku, všechna nastavená záda tobě. Vyznáváme, před tebou, že jsme se mnohokrát provinili. Prosíme tě za odpuštění.
Rozum nám to úplně nedává, ale vírou nějak chápe, že to, co se dnes na Velký pátek stalo, se stalo kvůli nám a také za nás, pro nás, pro tenhle svět. Tvoje smrt se zdá jako triumf zla, ve skutečnosti je to jeho poslední záchvěv. Nenávist se vyčerpala, ale ty dokážeš jít ještě dál. Tomu věříme.
Tvůj kříž spojuje nebesa ze zemí. Na zem tvojí otevřenou náručí přichází milosrdenství a láska. Tvoje milost nejde snadnou cestou, ale vždy tou nejdražší. S pokorou ti za ní děkujeme. Tam kde by se zdálo, že cesta končí, tvoje láska otevírá cestu pro obnovu vztahů. S takovou láskou chceme jít dál. Ty proměňuješ svět, my chceme být přitom. Prosíme tě, veď nás dál. Amen
1. čtení: Jan 19,16-30
16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. 17 Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. 19 Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21 Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ 22 Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ 23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. 24 Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli. 25 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ 27 Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. 28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ 29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30 Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.
Píseň: 267 Proč jen mlčíš, Pane
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Boha to bolelo. Ježíšova smrt není hrdinská. To, co k ní vedlo, vyhřeznutí nejhorších lidských vlastností, které vedou až ke smrti nevinného člověka, nelze vykreslit v líbivých barvách. Nelze o tom napsat epos, v kterém chrabrý bojovník s pěstěnými svaly bojuje s nespravedlností. Ke smrti kráčí Ježíš do kopce se zády ohnutými pod křížem. Takhle neslavná je cesta jeho oběti. Nelze ji nijak estetizovat, udělat z ní bolestivé, ale přece pateticky slzavé divadlo v jímavých maskách. Utrpení není hezké na pohled. Bolest není estetická. Opuštěnost není dojemně krásná. Smrt není hořkosladká.
Proto to, jak líčí utrpení Hospodinova služebníka prorok Izajáš má od hrdinských zpěvů na míle daleko. Ten oddíl je dlouhý, ale přečtu vám ho celý, protože Izajáš si dává hodně záležet, aby vylíčil odpudivost, neestetičnost, pohoršlivost utrpení Hospodinova služebníka, který umírá za vinu druhých. Jako protiklad proti utrpení Hospodinova služebníka vystupuje přínos jeho oběti pro druhé lidi. Tam, kde on je trestán, zároveň přináší nám pokoj. Zkuste poslouchat pozorně a vžít se do plastických obrazů jeho utrpení a z nich vystupujících obrazů spásy. Je z nich cítit, že to bolelo, že Boha to bolelo. A zároveň, že z bolesti Boha se záhadně rodí uzdravení člověka. Je to delší čtení, kdo chcete, můžete zůstat sedět.
Iz 52,13–15;53,1-12 „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. 14 Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. 15 Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli. Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. 8 Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. 9 Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10 Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. 11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. 12 Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“
Ten oddíl z Izajáše začíná slovem o vyvýšení Hospodinova služebníka, aby ten samý vzápětí padnul do nejhlubších hlubin lidského opovržení, bolesti a osamělosti. Skrze Božího služebníka u Izajáše Hospodin jedná mezi lidmi, skrze něj je přítomen na zemi. A přitom tato Boží postava je líčena jako „muž plný bolesti“. Izajášovo proroctví o služebníku, který zástupně trpí za hříchy druhých lidí, byla v Novém zákoně ztotožněna s Ježíšem Kristem. V Ježíši sestupuje Bůh z výšin na zemi. Z Ježíše se stává cestou na kříž „muž bolesti“, který přináší uzdravení všem lidem. Jak tomu rozumět? Jak rozumět tomu, že cesta na vrchol vede skrze hlubiny. Proč se Bůh v Kristu musí obětovat za život lidí?
Přál bych si, aby na to byla jednoduchá odpověď, kterou bych si mohl zapamatovat a se spasitelskou jiskrou v oku ji mohl rozdávat na potkání. Jednoduché odpovědi tu ale nefungují, proto to dnešní kázání bude také z těch náročnějších. Síla Ježíšovy milosti je totiž v tom, že je skryta v pohoršení. Jeho smrt příliš dráždí. Trpící Bůh! „Proč to nejde jednodušeji! Proč potřebujeme ukřižování? Nestačilo by vzkříšení? Nestačila by neděle? Proč potřebujeme i Velký pátek? Proč nemůže Bůh prostě lusknout prstem a lidem odpustit?“
Najít jednu z předběžných odpovědí mi pomohl tento obraz, fotografie. Tady dole, v rohu na zemi leží a spí malé dítě. Vedle něj stojí na stranu odsunuté a ledabyle jeden do druhého naskládané překážející květináče. Ze zdi se loupe omítka. Nad tím vším visí kříž. Do té černobílé, nebo spíš šedošedé fotografie jsou v barvách dokresleny opatrné náznaky naděje. Šedé slunce na zdi. Tahy nebeskou modří a z ní smutně zhlíží beránek. A ke kříži je dopsán ten výsměšný nápis: INRI. Iesus Nazarenus Rex Iuadeorum. Ježíš nazaretský král židovský. Pilát ta slova na kříž napsal jako trpkou ironii. Jako by říkal: „Ježíš z Nazareta? Jo to je ten, který měl být králem Židů? Jo, tak ten visí támhle, mrtvý.“ Nevěděl, jak velká a komplikovaná pravda je v nich obsažena.
Ta fotka je z roku 2015, vyfocená byla poblíž hranic některého z balkánských států v opuštěném baráku. Spící dítě je jedním ze statisíců malých dětí, které byly krutou válkou, hladem a chudobou vyhnány ze svého domova nejspíš někde v Sýrii. Jejich rodiče se s nimi vydali na nebezpečnou cestu, aby našli život, který je alespoň o trochu víc k žití než v rozvalinách uprostřed války ve stálém ohrožení smrtí. Po tisících kilometrech po zemi i na vetchém člunu po moři uvízli před zavřenými hranicemi bohaté Evropy.
Potkali jsme s mojí ženou Adélou na srbsko-maďarských hranicích takové děti, když jsme tam před lety byli alespoň trochu pomáhat lidem na útěku. V zemi nikoho mezi žiletkovými dráty srbských a na druhé straně maďarských hranic střežených vojáky se samopaly se rozkládal improvizovaný uprchlický tábor. Tam nás jedna mladá rodina pozvala na večeři. Večeřeli jsme u ohně před stanem na hlíně. Rodiče byli podobně staří jako my a kolem běhali čtyřletá holka a dvouletý kluk, který se narodil už na útěku. Poté, co ISIS vypálil jejich vesnici v Iráku, povraždil přátele i rodinu, matka absolvovala pochod smrti pouští. Bez vody a s chlapcem v břiše. Otec nesl malou dceru v náručí. Tahem ruky pod krkem nám vysvětlovali, kolik jejich sourozenců ISIS zavraždil. Oni na rozdíl od mnohých dalších přežili. O dva roky později stále na útěku seděli s námi a chudě ale srdečně nás hostili – nás bohaté Evropany s dobrou budoucností. A děti si s dětskou bezstarostností hrály okolo v blátě.
Bylo to silné a zvláštně krásné setkání. Dělo se ale uprostřed té největší bídy a nespravedlnosti, jakou jsem kdy v životě viděl. Na té bídě, na násilí, které prožili, na zavržení, které prožívali, nebylo nic krásného, nic estetického. Ty byly prostě hrozné. Tenhle příběh nakonec dopadl dobře, o pár dní později je pustili přes hranice a teď žijí v Německu.
Mnoho dalších dětí a dalších lidí ale takové štěstí nemělo. Uprchlické tábory v zemích kolem středozemního moře jsou stále plné dětí. Možná mezi nimi vyrůstá i to z tohoto obrazu. Zkusme na chvíli odložit stranou, jaký kdo z nás má názor na migrační politiku. To, na čem se ovšem snad shodneme je, že žádné dítě si nezaslouží takovýhle život – chudobu, nebezpečí, zavržení lidmi. Ta fotka je krásná, protože zobrazuje něco skutečně pravdivého. To, co ale zobrazuje, krásné není. Dítě, které spí v rohu na zemi, na ní spí, protože ho tam vyhnaly ty nejtemnější lidské vlastnosti. Ty vyhřezly a přinesly válku, hlad, vyhnání, bídu a smrt. Vyhřezly a odmítly nabídnout pomoc dětem, které spí v zimě na podlaze daleko od domova, bez výhledu na nový domov. A smrt tak hryzá dál. I dnes.
Říkal jsem, že mi tenhle obraz pomáhá porozumět, proč Boží syn trpí a umírá na kříži, proč to Boha bolí. Proč musí projít vším tím opovržením a bolestí? To, co přivedlo to dítě tam, kde leží, je totéž, co přivedlo Krista na kříž. Je to to, čemu obecně říkáme lidský hřích. Schopnost ublížit druhému. Lhát druhým a především sami sobě. Hledat si vylhané omluvy pro odvracení zraku od lidského utrpení. Přehazování odpovědnosti na druhého. Uhýbání odpovědnosti. Uhýbání lásce. Upřednostnění sebe sama před druhými. To všechno se zpravidla obrací proti tomu, kdo je nevinný a kdo se neumí, nebo nechce bránit.
Právě tyhle vyhřezlé lidské útroby přivedly Krista na smrt. Bůh, který to myslel s lidmi vážně, měl tváří tvář lidským temnotám vlastně omezené možnosti. Jedna, která by se nabízela, byla ta oko za oko. Prostě to všechno pokropit ohněm z nebe, nebo zalít potopou a začít znovu. Bůh se ale po první potopě zařekl, že takto s lidmi nakládat už nebude. A především, to by byla Boží prohra. Přijal by totiž zbraně nepřítele. Na násilí by odpovídal násilím, bolestí na bolest. Zvítězil by ne Bůh lásky ale bůh násilí a odplaty.
Druhá možnost, kterou Kristus měl, byla uhnout. Prostě se tomu proudu lidské malosti, všemu utrpení vyhnout a vystoupit třeba rovnou na nebe. Tím, že by uhnul, by ale zlému uvolnil prostor. Lidi by zůstali ve stejném kolotoči zániku, jako byly před tím. To by bylo nanebevstoupení bez smrti. Neděle bez pátku. Ne levná, ale planá naděje.
Třetí možnost byla ta, kterou Kristus zvolil. Nepřistoupit na hru nepřítele, překonat jeho zbraně tím, že se jich ani nedotkne. Plody lidského zbrojení ale nezmizely, za lidi je na sebe vzal Boží syn. Tahle strategie nutně musela vést tam, kam vedla – na smrt. Ve chvíli, kdy Ježíš visí mrtvý na kříži, zdá se, že prohrál. Je to ale naopak. To je v hlubinách skrytá spása Velkého pátku.
To je to, čemu je tak složité porozumět. Ve chvíli, kdy Ježíš visí mrtvý na kříži, v tu chvíli vítězí. V tu chvíli na něj už žádná špína nemůže. Tímto činem vyrazil lidskému hříchu zbraně z rukou. Víc už mu nenávist udělat nemůže, a tím ztrácí moc. Síla zániku má svoji poslední mez, za kterou dál nemůže. Násilí ztrácí svou sílu, když se nenecháme donutit se na něm podílet. Ta cena je strašně vysoká, ale násilí se tak přestává množit.
Zároveň se otevírá cesta k jinému přístupu k lidským vztahům, která do té doby zůstává skrytá za řinčením zbraní. Je to jen zdánlivě bezmocná cesta lásky. Ochota k oběti. Kristova oběť je tou nejvyšší, ke které lze dojít. My většinou zvládneme ukousnout menší krajíc, ale i ten je důležitý. Logika Kristovy cesty je právě ochota k oběti. To znamená připravenost být tu pro druhé. Být tu pro druhé, třebaže nás samotné to bude něco stát. Ježíš šel touhle cestu až dokonce. Umřel, abychom my mohli žít.
V jeho přístupu se staví poslední mez, za níž už nenávist nemůže. V oběti, tedy ochotě být pro druhé se otevírá cesta k přemožení, nebo alespoň spolu-nesení lidské bídy, utrpení. Zde se otevírá cesta ze zavržení.
Vrátím se ještě na chvíli k tomu obrazu. Jde mi o vztah lidského zavržení (to je to dítě) a kříže. Zdá se mi, že jedině Bůh, který na vlastní kůži prožil nejtemnější stránky lidského hříchu a zavržení, jedině takový Bůh může pochopit, co je v jádru lidského trápení. Jedině Bůh, kterého to bolelo, může porozumět bolesti. Bezmocný král Židů, dokáže porozumět bezmoci dítěte spícího na holé podlaze. Bez tohoto poznání, bez toho, že by jeden porozuměl utrpení druhého, není možná cesta z trápení pryč. Bez smrti není vzkříšení, bez pátku není neděle. Jedině takový Bůh může pomoci, který ví, z čeho pomáhá.
Jak se to může dotknout toho dítěte, nebo kohokoli jiného, kdo se trápí? To je jednak na nám skrytém Božím jednání, ale je to také – z velké části – na nás. Bůh, který se obětuje pro druhé, nám ukazuje cestu pro život – být tu pro druhé, milovat je jako sebe sama. Bůh, který nám skrze smrt svého syna odpouští hříchy, nám od nich také rozvazuje ruce, abychom po té cestě k životu šli. Osvobozuje nás od nenávisti pro lásku. Jeho láska se projevuje v našem životě. Naše láska se projevuje i v životě druhých. To je evangelium Velkého pátku: Mocné království hříchu je poraženo bezmocí království lásky. A ta je podstatně míň bezmocná, než se na první pohled zdá. Amen
Píseň: 273 Přemýšlej, děkuj a služ
Sborová oznámení:
Dnes za sebou máme ekumenickou křížovou cestu v kostele u katolíků. V dalších dnech nás čekají tyto bohoslužby: V sobotu od 21:00 vigilie ve Strážném. Neděle u nás od 9:00 s VP a od 11:00 v Herlíkovicích s VP. Všechny povede náš br. farář Michael Pfann.
Sbírka, která právě probíhá je na potřeby tohoto sboru. Chystáme se na malování a úpravy presbyterny/nedělkárny, tak na to při svých darech můžete myslet. Sbírka z neděle vynesla 6200Kč.
Sborový dopis je stále k rozebrání na stolku. Najdete v něm mimo jiné i rozpis bohoslužeb o Velikonocích a dalších našich akcí.
Dnes naposledy probíhá tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí, které válka vyhnala z domova. Vedle dveří je k dispozici kasička, kam můžete své dary vložit. Případně můžete přispět on-line na účet sbírky přes www.postnisbirka.cz, na našem webu najdete i číslo sbírkového účtu, na našem webu i facebooku je také QR kód, kterým můžete přispět přímo.
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají žádná setkání v týdnu a nedělní školy. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Až do odvolání se nás tedy může scházet maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
Služby příští týden.:
Presbyterskou služba v neděli má ses. Jiřina Škodová. V neděli proběhne sbírka Jeronymovy jednoty na tzv. Hlavní dar lásky. Z dopisu od Jeronymovy jednoty: „Letošní Hlavní dar lásky, jak sbírku nazvali naši otcové, bude věnován sboru v Brně-Židenicích nastatické zajištění kostela. Celkové náklady jsou rozpočtovány ve výši 1756 000Kč. Sbor v Brně-Židenicích má 600 členů a vede rozsáhlý sborový život. Je na místě jim s velikou investicí pomoci.“
NŠ nebude
Modlitba: (Benjamin Klinecký)
Hospodine, rádi bychom tě často prosili o vše možné, o tvou pomoc, úspěch
dobrých věcí nebo rozum na zemi, prosili bychom o vše možné i nemožné, ale
možná to, co bychom teď od tebe potřebovali nejvíce, je klid, ticho a zklidnění,
aby nám neuteklo to, co si teď připomínáme. Pomlázka, mazanec, velikonoční
nádivka, namalovat vajíčka, tomuhle jsem neodpověděl na dotaz, pašije,
bohoslužby v pátek, sobotu i neděli. Tady se za nás někdo obětoval! Tady nás
někdo tolik miloval, že za nás život dal. Tak se nad námi smiloval!
Společně tě voláme: P.S.S.
Tím co vypadalo tak beznadějně: Král na oslu, místo slávy a bohatství poprava
a přesto z tolika beznaděje vyrůstá vítězství. Kolik lidí po naší zemi si připadá,
že už nemůže být hůř a tvé království je přitom tak blízko. Dávej nám naději, i
když máme pocit, že jen prohráváme a konec zápasu se přitom blíží, dávej nám
nikdy se nevzdávat s nadějí a vírou!
Společně tě voláme: P.S.S.
Snad si ani nechceme představovat, kde bychom při ukřižování stáli my.
Nezapřeli bychom tě a stáli za tebou a nebo jen tiše přihlíželi? Nebo se
dokonce nechali strhnout davem a křičeli: „Ukřižuj“? Stejně jako teď a tady
určitě víme, kde bychom si přáli stát, ale dokázali bychom to? Dokážeme teď a
tady o věcech jen nemluvit, ale taky se slovy řídit? Bez tvé pomoci jistě ne.
Společně tě voláme: P.S.S.
Prosíme tě, Pane, za všechny mocné, které svou moc neváhají zneužít. Prosíme
tě, odpouštěj nám, kteří sedíme tady v kostele i těm, kteří mají na rukou krev
mnoha lidí, odpouštěj nám všem hříšným, kteří nedokážou změnit svoji cestu.
Pomoz najít sílu se dokázat změnit. Na změnu není nikdy pozdě.
Společně tě voláme: P.S.S.
Prosíme tě za všechny trpící, prosíme tě za ty, kteří nevidí ani cestu, ani smysl
ani žádnou pomocnou ruku. Prosíme tě o naději pro každého. Prosíme tě, až
v životě potkáme kohokoli, kdo potřebuje pomoci, ať neprojdeme okolo, ať
nikdy neděláme slepé, když se děje bezpráví a ať k ublíženým nikdy nejsme
lhostejní.
Společně tě voláme: P.S.S.
Společně se modlíme modlitbu Páně
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: 297 Balada velkopáteční
Poslání: 2 Kor 5,14n,19-20: 14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; 15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal 19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Dejte se smířit s Bohem!
Požehnání: Žd 13,20n A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, 21 nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Píseň: 225 Ó hlavo plná trýzně