Vrchlabí, 11. 4. 2021
Michael Pfann
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 116,6n
Hospodin je ochránce nezkušených:
byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
Můžeš opět odpočinout, moje duše,
neboť Hospodin se tě zastal.
1. Píseň: 90 Haleluja zpívej
Modlitba:
Pane Ježíši, ještě stále v nás doznívá zpráva Velikonoční neděle. Ještě stále se divíme, co se to vlastně stalo. Zároveň ale chceme jít dál, tak jako se dál točí svět. Chceme pokračovat dál na cestě porozumění. Přejeme si porozumět tomu, co pro nás vzkříšení znamená; jak proměňuje náš život; jak se v něm projevuje; k čemu nás zve; k čemu nám dává sílu.
V životě zdaleka nezažíváme jen radost, často máme prázdné ruce, často strávíme celý den prací, nebo celou noc starostmi a na konci dne máme ruce stále prázdné, nad ránem starosti neodchází. Dávej nám prosíme poznat, jak se v takových chvílích projevuje tvé vzkříšení; kudy k nám přicházíš; kde svítá nová naděje; kde se otevírají nové možnosti; kde, k nám promlouváš, když se cítíme bezradní; jak nám dáváš pocítit svoji přítomnost, když se cítíme osamělí.
Prosíme dávej se nám poznat. A naplňuj nás přitom silou do dalšího života. Dávej nám odvahu dotahovat rozdělanou práci a pouštět se do nových věci.
Prosíme, i nám, jako kdysi svým učedníkům, dávej poznat, že nás hledáš. Abychom se necítili jako děti, které se ztratily. Ale abychom poznali bezpečí dětí, které vědí, že se mají kam vrátit.
Pane svým Duchem
posiluj našeho ducha,
svým hlasem,
mluv do našeho ucha.
Amen
1. čtení: 1 Pt 1,3-9
Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.
Píseň: Před tvou tváří pane 276
Kázání: Jan 21,1-14
Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. 2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5 Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ 6 Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. 7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. 8 Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. 9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. 10 Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ 11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. 12 Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. 13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. 14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
Na břehu praská oheň. Nad ním se peče ryba a chléb. Vše je připraveno.
Ale to předbíhám, milé sestry a milí bratři.
vraťme se na začátek příběhu o tom, jak se Ježíš zjevil učedníkům u Tiberiadského jezera.
Podívejme se na ten příběh z pohledu Šimona Petra, tedy apoštola Petra. Nemusím dnes ani příliš fabulovat, vymýšlet si. O Petrovi toho víme hodně, a v tomto příběhu se to všechno jaksi spojuje a Petrův příběh dochází rozuzlení. Díky tomu bude moci začít novou etapu svého života.
S Petrem a ostatními učedníky se setkáváme u Tiberiadského jezera, známého také pod jménem Galilejské, nebo Genezaretské. Právě u něj se podle Lukášova evangelia Šimon Petr s Ježíšem seznámil. Tehdy to bylo také během podobně zázračného rybolovu. Když tehdá Petr viděl Ježíšovy zázraky, ty plné sítě, padl před ním na zem a radil mu: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Ale právě takového, hříšného rybáře od Genezareta si Ježíš vybral jako jednoho ze svých učedníků, a to dokonce jako toho, který dostane zvláštní úkol. Už tehdy mu Ježíš řekl: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“
Když už spolu nějakou dobu Ježíš a učedníci chodili po Galileji, Ježíš Petrův úkol ještě dál zesílil. Řekl mu tehdy, že Petr je ta skála, na které Ježíš zbuduje svou církev a brány pekel ji nepřemohou. I Petr se ale, jako většina lidí pohyboval nahoru dolů, mezi jasnozřivými chvílemi a chvílemi zabedněnosti. Když se Petr ne jako impozantní skála ale jako bludný balvan sám začne plést do cesty svému úkolu a Ježíšově cestě, okřikne ho Ježíš: „Jdi mi z cesty, Satane. Jsi mi kamenem úrazu, tvé myšlenky nejsou od Boha, jsou to lidské nápady.“ A tak to s Petrem půjde nahoru a dolu i nadále. Bude stoupat k výšinám svého úkolu, stejně jako se bude potácet blátem lidské zbabělosti. Petr je ten syrově lidský prvek v příběhu Ježíše a jeho učedníků.
A teď se s ním setkáváme zase v jeho slabé fázi. Je temná noc. Opuštění učedníci sedí na břehu jezera v Galileji, z které jednou vyrazili za Ježíšem. Ježíš tu není. Oni jsou sami. Viděli ho zemřít na kříži, a ještě úplně nepochopili, co znamená prázdný hrob. Učedníků bylo u jezera právě sedm. Sedm je dost. Dost třeba na to založit církev. Jenže i když jich byl dost, pořád jim něco chybělo. A tak učedníky přepadly chmury noci, nedostatek světla a v břiše jim kručelo. Místo toho, aby šli za svým posláním, vrátili se k rutině, kterou kdysi snad dobře ovládali. Těžko se jim divit.
Zakopat svůj potenciál, svoje obdarování a raději se vrátit k tomu, co má člověk v paži, to se stane strašně snadno. Dávný mystik, mistr Eckhart přitom říkával: „nejsme stvořeni k malým věcem“. Bůh, který nás stvořil je veliký a stvořil nás ke svému obrazu. Proto, píše Eckhart, „nenechávejte se mást malými věcmi, protože nejste stvoření k malým věcem.“ Jenže právě malé věci, dobře známé kroky pomáhají provést těžkým obdobím, kdy není vidět dál než právě na jeden krok. A proto se učedníci uchylují k malým krokům, k dobře známe rutině. Hrozí ale, že jim přitom vyklouzne to, k čemu tu na zemi jsou.
Je to opět Petr – ve svém slabém období –, kdo se jako první vrátí k původní živnosti. Ten, který se měl stát rybářem lidí, nastupuje na loď a vyráží lovit obyčejné ryby; aby se alespoň najedl, když kol kolem panuje černá noc. Protože v sobě stále má tu přitažlivou sílu, kterou v něm Ježíš dobře rozpoznal, ostatní ho následují i na této cestě zpátky. Když nedokážou dělat to, k čemu byli Ježíšem povoláni, vydávají se dělat alespoň to, co kdysi uměli. Zjišťují ale, že nedokážou už ani to. Plaví se na jezeře celou noc, ale sítě zůstávají prázdné. Ani rybička. Petr jádro budoucí církve zatáhl na hlubinu a nic dobrého z toho nevzešlo. Jako by se jeho skála potápěla.
Nad hladinou se ale začínají objevovat první paprsky slunce a s nimi přichází nečekaný zvrat. Ranní paprsky náhle osvítily postavu stojící na břehu jezera. Učedníci na ni zprostřed vodní plochy mžourají a nepoznávají, kdo tam stojí. O to překvapenější musí být, když je oslovuje: „Děti.“ Oslovovat dospělé lidi „děti“ to si nemůže dovolit jen tak někdo. Nicméně učedníci se tomu nijak nevzpouzí a poslouchají dál.
Teoložka Dorothee Sölle s odkazem na Ježíšův dobrý vztah k dětem mluví o rozdílu mezi zkroušenými a šťastnými dětmi. Zkroušené děti prý hledají své rodiče, kdežto šťastné děti vědí o tom, že jsou hledány, čekány, přijímány. Učedníci jsou v našem příběhu těmi šťastnými dětmi, které jsou hledány. Když se ztracení plaví nad mořskou hlubinou, Ježíš stojící pevně nohama na zemi je hledá a nachází. Učedníci jsou jako děti nalezeni. Ježíš se jim zjevil, aby je znovu postavil na pevnou zem.
Nejdřív jim tedy pomůže zdárně dokončit to, do čeho se marně pustili. Učedníci na otevřeném jezeře zjistili, že mají prázdné ruce. Ježíš je oslovuje a radí, kde a jak lovit. A s jeho slovem se jejich sítě plní. Už tu nestojí s prázdnými rukama. Přestávají zabírat naprázdno, naprázdno tempovat životem. Jejich sítě i život se znovu naplňuje něčím smysluplným.
Učedníkům se napínají svaly na rukou, jak za sebou táhnou plné sítě ryb. A opět to není Petr, příklad lidskosti mezi učedníky, kdo by si uvědomil, s kým mají tu čest. Když se život znovu začíná naplňovat smyslem, je to tzv. Ježíšův milovaný učedník, tedy příklad učednictví, kterému dochází, odkud ta náplň přichází. To on říká Petrovi: „To je Pán!“.
A v tu chvíli přichází ten nejpodivnější a do oparu ranní mlhy nad jezerem zahalený moment celého vyprávění. Petr, když slyší, že na břehu stojí Pán, si rychle oblíká plášť, protože lovil ryby nahý. Podobně jako kdysi Adam v ráji, zakrývá svou nahotu. Jako by se styděl před Bohem, skrývá před ním svou hanbu. Tím to ale nekončí. Náš překlad píše, že se pak Petr brodil k Ježíšovi vodou. To je ale špatný překlad. V originálu je prostě konstatováno, že se vrhnul do vody. Petr „skála, na které postavím svou církev“, si oblékne plášť a jako balvan se vrhne do vody. Petr, který si tváří tvář Bohu obléká plášť, připomíná Adama před vyhnáním z ráje. A Petr, který se po Pánově zavolání vrhá do vody, zase připomíná Jonáše. Ten se také vrhnul do rozbouřených vod na útěku před Božím posláním. Teprve pak ho schlamstla velryba a dovezla na místo určení.
Petr se oblékl, skočil do vody, potopil se a nějakou dobu alespoň v líčení příběhu zůstává potopený. Jak rozumět tomuhle Petrovu potopení? Myslím, že to souvisí s tou jeho horskou dráhou výšin a hlubin. Připomeňme si, jak vypadalo poslední setkání Petra s Ježíšem. Když pro Ježíše přišli vojáci, Petr ho následoval až na nádvoří veleknězova domu. A zatímco Ježíše vyslýchali, Petr ho jednou, podruhé i potřetí zapřel. Ohříval se přitom u ohně. Oheň tehdy praskal podobně jako ten, který na učedníky dnešní ráno čeká na břehu jezera.
U toho prvního ohně se skála, na níž postavím svou církev, skryla za kámen úrazu svého strachu. Víc už Ježíše neviděl, až teď. Není divu, že jím cloumaly rozporuplné pocity. A tak nejdřív zakryl pláštěm svou hanbu, a pak se jako Jonáš před Božím povoláním schoval pod vodu. Do hlubin. Nechme ho chviličku potopeného a koukejme, jak to pokračuje.
Ostatní učedníci veslují ke břehu. Plné sítě nemohu téměř utáhnout, tak jsou nadité. Náklad je zpomaluje, ale nakonec dorazí z nebezpečí vod na pevnou zem. Mezitím se rozednělo. Na břehu praská oheň, na něm se peče ryba a chléb. Jejich úlovek je vlastně nadbytečný. Vše je připraveno.
Ježíš učedníky, ale přeci jen posílá, ať něco z toho úlovku přiloží na oheň. A v tu chvíli se znovu z vody vynořuje Petr. I on vystupuje na břeh a sám na břeh vytahuje síť plnou ryb, kterou předtím sotva utáhlo šestero učedníků i s lodí. Zdá se skoro, jako by se Petr částečně utopil, nebo jakoby alespoň ke dnu šla jeho slabost, a teď se vynořil posílený. Posílený Ježíšovým povoláním tak, že dokáže utáhnou síť plnou ryb. Vrátila se mu víra a s ní síla vnější a snad i ta vnitřní.
Tohle je důležitý obraz. Rybář Petr, který byl poslán Ježíšem, aby lovil už ne ryby ale lidi, se nejdřív odklonil od svého úkolu. Vrátil se k rybám – bez úspěchu. Teď znovu pocítil přítomnost Ježíše a znovu získává sílu ke svému poslání. To, že utáhne síť plnou ryb, která se ovšem neroztrhne, jako by bylo předzvěstí Petrovy misie. Ježíš na něm bude budovat církev, která se bude plnit. Petrovi v rukou síť církve přece nepraskne tak dlouho, dokud bude slyšet na Ježíšovo povolání, dokud mu bude věřit a dokud ho bude následovat.
Ještě ale chybí jeden zásadní krok. Na břehu praská oheň, na něm se peče ryba a chléb. Vše je připraveno. Ježíš zve učedníky: „Pojďte jíst.“ Je to jejich poslední snídaně. Ježíš je hostí a rozdává ze svého jídla. Sedí jich tam s ním sedm, což je dost. Dost na to, založit třeba církev.
I Petr je u ohně. Když sedí s Ježíšem u ohně, nemůže nemyslet na oheň, u kterého Ježíše zapřel. Oheň, který hořel v předsálí Ježíšova soudu, připomíná všechnu lidskou zbabělost a hřích, které Ježíše přivedly až na kříž. Byl to i Petrův hřích. Sice skála, na níž zbuduje svou církev, ale pořád je to člověk jako kdokoli z nás. I člověku Petrovi ale Ježíš odpustil a pozval ho ke společnému stolu. Už nepřipomíná jeho viny, ale dává mu jíst ze společného jídla. Petr odpuštění přijal. A u společného jídla se posiluje pro svoje poslání.
Učedníci se neodvažují zeptat, kdože je to hostí. Ale vědí, že je to jejich Pán Ježíš. Díky tomu už tam nesedí jen sedm chlapů, ale jedno společenství, církev.
Petr u ohně na břehu jezera znovu pocítil Ježíšovu přítomnost, proto už nemá ani prázdné břicho, ani prázdný život, ani prázdné ruce. Naopak, má je plné práce s posláním nechat na sobě budovat Kristovu církev. Bude plná podobně bloudících lidí, jako byl Petr. Ale dokud si budeme uvědomovat, že ten, kdo nás v ní hostí, je náš Pán, dokud budeme žít z jeho přítomnosti, dokud ho budeme následovat, budeme vědět odkud čerpáme. A jen díky tomu se nám budou plnit sítě i ruce tím, oč se budeme moci dál dělit.
A když v tom budeme bloudit jako Petr, když budeme mít někdy pocit, že máme prázdné ruce, vzpomeňme si: oheň praská, peče se na něm ryba a chléb. Všechno už je dávno připraveno.
Amen
Píseň: 456 Před tebou
Sborová oznámení:
Všechny Vás ještě jednou vítám!
Právě probíhá sbírka na potřeby sboru. Chystáme malování a úprav presbyterny/nedělkárny, které budou nějaké peníze stát, tak na to při sbírce můžete vyzvat.
Sbírka Jeronymovy jednoty na tzv. Hlavní dar lásky z minulé neděle vynesla 3.232Kč.
Postní sbírka Diakonie ČCE, na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí, které válka vyhnala z domova, vynesla v našem sboru 6.800Kč a další peníze šly převodem z účtu.
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají na živo žádná setkání v týdnu a nedělní školy. Opatření se sice již uvolňují, ale stále ještě neplatí pro naše pravidelné aktivity. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela.
V úterý se online sešlo staršovstvo. Řešili jsme tentokrát spíše provozní věci, nic mimořádného.
V úterá se online sejdeme k Biblické hodině s křížlickými a jilemnickými. Povede ji tentokrát náš bratr farář Michael Pfann.
Pokud nám to dovolí pandemie, tak se o víkendu 28. – 30. května opět uskuteční společný sborový víkend našeho, jilemnického a křížlického sboru v Herlíkovicích.
Pod stejnou podmínkou se 2. – 8. srpna uskuteční dětský tábor pro děti našich sborů.
Oba termíny si prosím zapište do diářů a předběžně s nimi počítejte.
Služby příští týden.:
Presbyterskou služba v neděli má ses. Eva Sedralová. Úklid Michlovi. Bohoslužby příští týden povede Jakub Kašpar. Hudební doprovod dle domluvy.
Modlitba: Lenka Husarová
Za každou přímluvnou modlitbu se prosím přimluvte slovy:
Pane, smiluje se.
Pane, skláníš se k nám, aniž my bychom si to uvědomovali.
Dáváš nám vše, co k životu potřebujeme – a my to považujeme za samozřejmé.
Dokonce nám dáváš víc, často si toho nevšímáme nebo to přehlížíme, haníme, kritizujeme, odmítáme. Až když to není, poznáváme, co jsme ztratili.
Pane, odpusť nám naši slepotu a malost a uč nás moudrosti nahlížet věcem a situacím pod povrch, přijímat otevřeně a statečně nové a nepoznané.
Pane, smiluj se.
Pane, jsi náš Otec, v Ježíši Kristu jsi se nám dal poznat, a přesto je naše víra Tobě mnohdy malá.
Dávej nám sílu a vytrvalost, uč nás pokoře a trpělivosti a upevňuj naši víru k Tobě.
Pane, smiluj se.
Pane, máme hranice, které často překračujeme – přepínáme své síly, věříme v naši potřebnost, soběstačnost, důležitost a nenahraditelnost a zapomínáme, že jsi tu Ty. Ty ve všem a v každém.
Ty, který život dáváš, Ty, který žiješ, Ty, který posiluješ, Ty, který spravedlivě rozděluješ.
Pane, nechávej nám svoji náruč otevřenou a upevňuj naši odvahu k Tobě volat, kdykoliv volat, prosit.
Dávej nám odvahu hledět před sebe k Tobě.
My jsme Tvé nádoby, ale Ty jsi ten, který dává.
Pane, smiluj se.
Pane, doba, kterou žijeme není lehká.
Nutí nás zbavovat se našich závislostí, odkrývá naše skryté rány, učí nás jinému životu.
Pane, dej, ať to nové, co tak bolestně vzniká padne na úrodnou půdu a vzklíčí.
Pane, dej ať to nové přináší dobré plody.
Pane, smiluj se.
Nyní můžete přiložit svoje vlastní přímluvné modlitby:
Pane, smiluj se.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: 144 Kdekdo to zná
Poslání: Iz 40,27-31
Proč říkáš, Jákobe,
proč, Izraeli, mluvíš takto:
„Má cesta je Hospodinu skryta,
můj Bůh přehlíží mé právo?“
Cožpak nevíš?
Cožpak jsi neslyšel?
Hospodin, Bůh věčný,
stvořitel končin země,
není zemdlený, není znavený,
jeho rozumnost vystihnout nelze.
On dává zemdlenému sílu
a dostatek odvahy bezmocnému.
Mladíci jsou zemdlení a unavení,
jinoši se potácejí, klopýtají.
Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina,
nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové,
běží bez únavy, jdou bez umdlení.
Požehnání: 2 Tesalonickým 2,16n
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec,
který si nás zamiloval
a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději,
nechť povzbudí vaše srdce
a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
Píseň: 375 Volný jsem