Jakub Kašpar
Text kázání: „Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, jenž svědectví vydávají na zemi: Duch, a Voda, a Krev, a ti tři jedno jsou.“ (1J 5,7-8 K)
Kázání:
Dnes chci, sestry a bratři, ještě zůstat u trojičního tématu minulé neděle. Pro mě osobně je to, spolu s velikonoční nedělí Vzkříšení, snad nejtajemnější neděle křesťanského roku. Trojjedinnost jediného Boha je tématem velkých teologických disputací, sporů, stala se roznětkou mnoha válek mezi náboženstvími, ale také vraždění mezi křesťany samotnými. Jako bychom my, lidé, křesťané, Kristovci, po ty dva tisíce let trpěli nějakou amnézií, ztrátou paměti, nebo přinejmenším pamětí selektivní. Nejen k tomu základnímu poselství Evangelia, totiž, že Bůh je láska, jak nám píše hned dvakrát ve svém prvním listu apoštol Jan, ale také na pokoru.
Děláme si nárok na absolutní poznání pravdy. Jako bychom měli nějaké právo si myslet, že dokážeme celou pravdu poznat, pochopit. Jako bychom si dokonce mysleli, že bychom pravdu mohli mít, vlastnit, držet – a v jejím jménu a s ní na štítě nebo korouhvi utlačovat, potlačovat a zabíjet jiné lidi.
Jakobychom snad neuměli dobře číst. Vždyť už apoštol Pavel ve svém listu do Říma píše: „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky.“ (Ř 11,33-36)
Nezapomínejme na tuhle základní pokoru před Boží velikostí, hloubkou, moudrostí, nevyzpytatelností a nevystopovatelností, prosím. To tajemství, před kterým stojíme v úžasu je nejen tajemstvím dnešní neděle, ale tajemstvím celého života, všeho stvoření a celého bytí. Tajemství, kterému na kloub nikdy přijít nemůžeme. Můžeme jen otevřít doširoka oči a ústa v obdivu a bázni, můžeme se jen tiše sklonit. A můžeme se u toho usmívat a radovat, protože přes všechnu tu tajemnou hlubinu jedno víme – že Bůh je láska.
A apoštol Jan, ten, který nám zvěstuje tuto radostnou jistotu, nám také píše, kteří jsou ti tři svědkové. Četl jsem před kázáním, jak nám jeho slova předávají Kraličtí. Teď přidám ekumenický překlad těch dvou veršů: „Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.“ (1J 5,7-8 ČEP)
Všimli jste si něčeho?
No ano – v ekumenickém překladu úplně chybí ta základní definice božské Trojice. O žádných svědcích na nebi už se tu nemluví, zůstávají nám jen ti svědkové pozemští.
Prosím, nehledejme za tím žádné modernistické spiknutí proti trojiční teologii. Důvod to má úplně prostý. Verš o nebeských svědcích ve starších řeckých rukopisech novozákonních spisů nebyl nalezen a do kralického překladu se dostal zřejmě z pozdějších překladů latinských. Proto v novějším (a biblicky kritickém) ekumenickém překladu nenajdeme. Možná i v té latinské době měl sloužit k důraznějšímu podpoření trojjedinnosti Boží podstaty, možná se tam dostal z nějakého jiného důvodu, ale trojiční učení na něm nestojí. Věnujme se ale dnes tedy tomu verši, který máme v Janově dopise už v řeckém originále. Tři jsou svědkové Kristova kristovství na zemi – Duch, voda a krev.
Na to se podívejme, o čem svědčí: „Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha“ (1J 5,1) a „kdo jiný přemáhá svět, nežli ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“ (1J 5,5). Tak o tomhle svědčí svědecká trojice. Je důležité, že jsou tři, protože svědectví tří svědků bylo zásadní pro důvěryhodnost svědectví. I dnes je důležité, když vám něco dosvědčí dva lidé a ne jen jeden, a když jsou tři, je to tutovka. Ve starých kulturách to bylo vnímáno ještě zásadněji a to už dávno před Ježíšovými dobami.
Důležitá je i symbolika čísla tři. Starověký svět je plný božských trojic. Trojka znamená komplet – otec, matka, dítě. Trojka znamená i jiný celek – zrození, život a smrt. A – samozřejmě – trojka znamená také Bůh Otec, s Evangeliem seslaný Boží Syn a božský přímluvce a inspirátor – Duch svatý.
Trojice pozemských svědků – Duch, voda a krev svědčí o tom, že Ježíš je Kristus a že ten, kdo v jeho božské synovství věří je tím, kdo dokáže touto vírou přemáhat svět. Co to znamená, přemáhat svět? Máme aspirovat na světovládu? Přihlásit se do voleb, protože je mám vyhrané předem? Postavit se do čela armády a vytáhnout na ty, jejichž víra je jiná, špatná nebo slabší, protože s mojí vírou, že Ježíš je Boží Syn je výsledek ložený?
Naopak.
Vzpomeňme na Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti. Tam mu pokušitel ukazuje celý svět a slibuje mu, za maličkost – za poklonu – vládu nad tím vším. Odpověď je prostá – odstup! A právě tohle přemožení světa víra nabízí.
Duch, utěšitel, inspirátor a průvodce, je prvním ze svědků, kteří nám toto dokládají. Voda, která smývá všechnu špínu, prach a bláto světa. Voda, která smývá při křtu starý život a dává zrození novému. Voda je druhým svědkem. A krev – krev Kristova, víno poslední večeře, víno v kalichu, z nějž přijímáme při večeři Páně, tahle krev je tím třetím svědkem, který nám za to ručí.
V pokoře před tímhle velkým tajemstvím si stůjme za svou vírou a ve své víře se radujme. Ježíš je Kristus a jeho zprávou pro nás je, že Bůh je láska. Amen