Vrchlabí 25. 9. 2025
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 89,9, 1. čtení Mt 4,1–11, Kázání Dn 1,3-17, 3. čtení , pož.
Písně: 755, 302, 342, 398, 426
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
jak obstát? Tahle otázka ke mně vystupuje z knihy Daniel, z toho příběhu, který jsme právě četli. Povídali jsme si Danielův příběh tento týden s dětmi na nábožku a v Diakonii. Tam jsme pak spolu připravovali zeleninový řecký salát, který Daniel a jeho přátelé na královském dvoře mohli jíst. Knihu Daniel budeme také na pokračování probírat na biblické. Dnes je to tedy první ochutnávka z Daniele. Jak obstát?
*
Abychom lépe rozuměli, o čem kniha Daniel vypráví, je dobré vědět něco o okolnostech jejího vzniku. Kniha mluví o Izraelcích v exilu na babylonském dvoře. V době, kdy byla sepsána, v druhém století před Kristem, už jsou ale Izraelci ve skutečnosti několik století zpátky doma v Izraeli. Jejich země, ale v tuto chvíli spadá pod řeckou vládu. – S tím řeckým salátem jsme tedy v Diakonii nebyli daleko od reality. – Pod řeckou, helénskou vládou se ale Židům nežije nijak dobře. Král Antiochos IV. Epifanes chce, aby Židé věřící v jednoho Boha přijali řecké polyteistické náboženství. Když to nejde po dobrém, zkouší to po zlém. Zakazuje Židům náboženské zvyky, které stvrzují samotném základy jejich víry. Zakazuje jim slavit Šabat, vykonávat obřízku, nutí je obětovat řeckým bohům, nutí je jíst nekošer – vepřové maso. Židům zakazuje to nejzákladnější – studovat Tóru. Jako vrchol svého výsměchu židovské víře staví doprostřed jeruzalemského chrámu sochu řeckého Boha Dia Olympského a na oltáři chce obětovat prase. To je pro Židy absolutní znesvěcení. Zkuste si tu místo Bible a kalicha představit pentagram.
V této atmosféře vzniká kniha Daniel. Je to záměrně vyprávění z jiné doby – o pár století dříve – a z jiného místa – židé jsou v babylonském zajetí. Takhle záměrně šifrovaně má příběh sloužit jako podpora Židům ve chvíli jejich současného utrpení – v době totalitní vlády. Příběhy posilují právě v tu chvíli, kdy jsou vyprávěny. Není náhodou, že jméno knihy a zároveň hlavního hrdiny zní Daniel. To znamená Bůh je můj soudce. To jméno je vyznání, že navzdory všem usurpátorům moci tím, kdo skutečně rozhoduje a soudí je Bůh. Nemusí to být vidět na první ani druhý pohled, ale jeho vláda trvá. Tím chce kniha Daniel povzbudit víru decimovaných Židů. Daniel jim pomáhá obstát – Bůh je přece stále na jejich straně.
*
A teď už se pojďme ponořit do samotného příběhu. Jeruzalém zase jednou čelí obležení cizími vojsky. Jsou to vojska babylonského krále Nabuchodonozora. To je ten, o jehož dceři nevíme, zda se rozprostovlasatila, nebo nerozprostovlasatila. Vojska stojí kolem Jeluzaléma tak dlouho, dokud jeho strážci hladem a únavou neztratí sílu. Pak se stanou snadnou kořistí Babyloňanů. Ti vtrhnou do města. Vtrhnou i do Jeruzalémského chrámu – stejně jako řecký král Antiochos – o vykradou z něho zlaté bohoslužebné náčiní. Mísy, sedmiramenné svícny i kalichy – to všechno král v Babylóně nechá položit do pokladnic svého vlastního božstva. Znesvěcení.
Tak jako odnáší to nejcennější z chrámu, hledají si vojska ty nejlepší mládence. Hledají mezi dětmi a vnoučaty Izraelského krále i mezi šlechtici. Ty nejkrásnější, nejzdravější, nejvzdělanější a nejinteligentnější. Je to zaručený způsob, jak zničit cizí národ – poškodit jeho víru, okrást ho o jeho bohatství a unést jeho inteligenci a politický dorost. Nabuchodonozor byl dobrý stratég.
Perspektivní mládenci z Izraele se dostávají do Babylona na převýchovu. Podobně si Hitler odváděl na převýchovu malé árijce. Aby se izraelští mládenci dobře asimilovali a přijali babylonskou kulturu, dostávají nejlepší školy. Učí se kaldejštinu, kterou se v Babyloně mluvilo. Učí se číst i psát, vzdělávají se v Babylonské literatuře. A aby se snad nebouřili a pěkně rostli, jim král nechá podstrojovat z těch nejlepších pochoutek své úrodné země.
Mezi všemi těmi junáky je také čtveřice mládenců, na které si jen tak nepřijde. Daniel a jeho druhové. Chananjáš, Mišael (Michael) a Azarjáš. Ta jména mají svůj význam. Daniel – Bůh je můj soudce. Chananjáš – Hospodin je milostivý. Michael – Kdo je jako Bůh. Azarjáš – Hospodin je pomoc. Co jméno to šifra. Co jméno to vyznání víry v Boha Hospodina. Ujištění, kdo je skutečným panovníkem, skutečným Bohem. Proto musí mládenci dostat nová jména, aby každá vzpomínka na jejich Boha byla vymazána, aby se s novými jmény lépe asimilovali v nové domovině. A tak se z nich na králově dvoře stávají Beltšasar, Šadrak, Méšak a Abed-nego.
*
Ne všichni izraelští mládenci na babylónském dvoře obstáli. Někomu plné talíře a bohatá kultura orientu přeci jen zamotaly hlavu a podlehli. Stejně se to stalo i mnoha židům nadšeným helénskou kulturou. Ale jmenovaní čtyři se nedali. Navzdory změně jmen obstáli.
Schopnost obstát se totiž mnohdy buduje malými kroky. Babylóňani hodovali nad talíři plnými vepřové pečínky, které zapíjeli želví polévkou. Nejedli košer. Daniel a jeho přátelé na to ale nepřistoupili. Může se to zdát málo. Ale oni asi tušili, že když uhnou v malém, začnou se jim podlamovat kolena, a když přijdou těžší zkoušky, padnou k zemi. Zkusili si proto výjimku u svého nadřízeného. Bůh prý zařídil, že u něj Daniel došel milosrdenství a slitování. Daniel ho tedy směl přesvědčovat, že jim stačí vegetariánskou dieta, jenom zelenina. Víno také nepotřebují. Jen by se jim zamotala hlavu. Raději vodu.
Nadřízený nechtěl svolit. Že prý o mrkvi a vodě zeslábnout. Takhle se z nich nevybuduje statná elita, která něco vydrží a je na ní od trůnu pěkný pohled. Daniel ho ale přesvědčil, že to s nimi zkusí na deset dní a uvidí. Po deseti dnech o zelí a čisté vodě byli Daniel i jeho přátele silnější než jejich kolegové. Zdraví jim zářilo z rudých tváří. Proto mohli i nadále jist jako vegetariáni. Udržet si svoji košer stravu bez vepřového, kterou jim předepisovala jejich víra v židovského Boha Hospodina.
*
Obstáli. A jejich Bůh mládence nenechal na holičkách. Ve všech oborech babylónského vědění daleko předčili svoje vrstevníky. Byli z nich nejmoudřejší. Daniele nadto obdařil schopností vykládat lidské sny a vidění.
Po třech letech vzdělávacího procesu byli všichni Izraelští mládenci uvedeni na audienci u krále Nabuchodonozora. Král si je prozkoušel jako u maturity. Nikdo z nich nevynikal tolik jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Všimněte si, na audienci u babylonského krále slyšíme jejich židovská jména. Tito čtyři mládenci byli ze všech nejschopnější – schopnější dokonce než všichni babylonští věštci a zaklínači. Stala se z nich špička babylonské inteligence. Stala se z nich elita. Tak jak si to Nabuchodonozor představoval. Proto si je vybral, aby stávali blízko u jeho trůnu. Stali se z nich jeho rádci. S čím ovšem Nabuchodonozor nepočítal, bylo, že Hospodin s mládenci také má svůj skrytý plán. Ten se bude vyjevovat teprve postupně.
*
Takhle začíná kniha Daniel, které měla za úkol povzbudit perzekuované Židy. Měla jim pomoci obstát navzdory zvůli protektora na jejich trůně. Ubezpečit je, že i když to není na první pohled vidět, pán Bůh je při díle. Proto stojí za to se na něj spolehnout.
Na té vlastně drobné historce se zeleninou je pěkně vidět, jak jsou to malé kroky, které nám pomáhají obstát i v těžkých zkouškách. Většinou nás nepokouší ďábel na vrcholku chrámu, jako Ježíše. Velké zkoušky a úkoly nás zpravidla zastihují nečekaně. Jediné, jak se na ně můžeme připravit, je, si v každodennosti stát za tím, čemu věříme. I v drobných rozhodováních vnímat, co je důležité, jak si nezadat. Říci slovo na cizí obhajobu, nebo raději mlčet? Vnímat nataženou ruku, nebo projít kolem? Zaplatit, nebo jet na černo? Pomoct do schodů, nebo spěchat okolo? Pozdravit u pokladny, nebo házet věci rychle do tašky? A spousty a spousty dalších drobných věcí, které se skládají v celek. Tříbí nás. To, co jde celkem snadno v dobrých časech, může být velkou posilou v časech těžkých.
Když přijdou ty velké zkoušky, můžeme spoléhat na to, že jsme si snad vybudovali sílu obstát. Ale i ta má své limity. Je to nakonec víra, že Bůh je v tom s námi, která nám dává sílu, před sebou, před druhými i před ním obstát. Amen