Adventní a vánoční sborový dopis 2022
Českobratrského evangelického sboru ve Vrchlabí
Vidíte měsíc, jak tam stojí?
Jen způle je k vidění
a přece je kulatý a krásný.
Tak i spousta věcí,
jimž se klidně smějeme.
To proto, že naše oči je nevidí.
Matthias Claudius
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
co vidíme a co ne?
Polovina měsíce je od země vždy odvrácená. Nemůžeme ji nikdy vidět. Říkáme jí odvrácená nebo temná strana měsíce. Přitom právě tahle „temná“ strana měsíce odráží více slunečního světla než ta, kterou dokážeme vidět. Tedy „temná“ stránka měsíce je ve skutečnosti mnohem jasnější než ta, kterou jsme zatím poznali. Spousta světla ještě čeká, až ho objevíme.
Hra tmy a světla je pro advent charakteristická. Dlouhé tmavé večery a oslnivě blikající výzdoba. „Světlo v temnotách.“ To je první kapitola Janova evangelia, která básní o příchodu Krista na zem. „Světlo v temnotách“, to je stálice vánočních dopisů a kázání.
Zkusme na to ale jít jednou z druhé strany. Pro jednou nehledat světlo v temnotách, ale hledat světlo, které zůstává skryto – třeba i velké záři navzdory. Můžeme zkusit trénovat oči, aby zahlédly vzácné záblesky něčeho, co přesahuje obzor naší běžné zkušenosti.
Je totiž dost možné, že pro jedno světlo nevidíme světlo ještě vzácnější. Buď proto, že máme oslněné oči. Nebo si na to vzácné světlo naše oči ještě nepřivykly. Nebo se k nám prostě ještě neobrátilo tou správnou stranou. Vidíme jen jednu stránku věci. Jednu tvář měsíce. Spousta nám ještě uniká.
Měsíc v jasné noci krásně svítí. Běžný pozorovatel může mít za to, že tohle je celé. A jaká už to je krása! Kouká v noci na měsíc. Představuje si přitom, že se jeho milovaná, právě teď vzdálená kdesi daleko, dívá na tentýž měsíc. Jeho svit je sbližuje. Alespoň něco. Něco mají společného. Spojuje je světlo měsíce. To jim pro nynějšek stačí. Přitom ale vidí jenom část. Možná jim ani nedochází, že toho je k vidění, k prožití, k porozumění, k milování ještě mnohem víc.
Blikající ozdoby, světelné girlandy a adventní věnce se po svém snaží zrcadlit alespoň část světla, které přichází odjinud. Snaží se nás dostat „do nálady“. Otevřít v nás citlivost pro věci, které k nám přichází odjinud. Někdy se jim to asi i podaří. Estetika Vánoc je silná.
Není nutné všechno to vánoční blikání nějak zatracovat. Vede nás dobrým směrem. Člověk, který hledí v noci na měsíc, také dívá správným směrem, a přitom mu celá půlka té světelné koule stále zůstává skrytá. Ale vidí alespoň část. Klidně se nechme světelnými proudy vánočního města unést. Vezměme to světlo vážně. A zkusme přitom koukat dál.
Hledejme, co nám v tom světle zůstává skryté. Může to být jednak to nebo ti, kdo zůstávají skrytí ve tmě pod svícnem. Věci, lidé, vztahy, odvrácené tváře jejich existence. Možná o nich nevíme. Možná nám přijdou temné. A přitom mají svoje vnitřní světlo, které čeká na to, abychom ho objevili.
Zkoumejme také, co zůstává skryto na druhé straně. Jak poznat odvrácenou, světlejší tvář měsíce? Jak se dostat blíž zdroji všeho toho světla? Vyžaduje to fantazii, otevřenost – pro věci, které nevymyslíme. Samy přicházejí, na nás nezávisle.
Zkusme objevovat skryté stránky věci, člověka, Boha. Možná právě tam objevíme zdroj světla tak silného, že nám vytře zraky. Ostatně, Boží mimino se nenarodilo pod rozsvíceným smrkem. Ve stáji ani neměli 230 voltů. Dost možná na ně tehdy dírou ve střeše svítil akorát měsíc. Jedna jeho půlka. Málokdo tehdy tušil, kolik světla pořád čeká na objevení.
Přeji Vám, abyste v adventu a o Vánocích zahlédli alespoň záblesk světla, za které vám nepřijdou vysoké účty.
Michael Pfann, Váš farář