Strážné, 24. 12. 2022
Michael Pfann
1. Čtení: Lk 2,1-20
Kázání: Ez 34,23-31
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
úplně první, kdo navštívil právě narozeného Ježíše, byli pastýři. Pastýř ve své době bylo to nejnižší povolání. Chlapi, kteří se ve dne v noci táhli po kopcích a loukách se svými stády. Spali pod širákem, nebo v jednoduchých přístřešcích – v jednom takovém se narodil i Ježíš. Moc se nemyli. Peněz měli málo. Jedli chleba a pili ovčí mléko. Své dSěti byste na dráhu pastýře poslat nechtěli. Ostatně loni jsme je ve vánoční hře u nás v kostele zobrazovali jako popeláře. Je to dost podobné, nezbytné, důležité, a přece ne zrovna privilegované povolání. Pastýři ve své době měli podobnou pozici.
A přece, král David ve svých Žalmech zpívá o Bohu Hospodinu právě jako o pastýři. „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku“. Dobře se nám tu ukazuje rozdíl mezi tím, čemu my přikládáme hodnotu a tím, co skutečně má hodnotu. Jakkoli byl pastýř opovrhované, povolání, jeho výkon vyžadoval schopnosti, které jsou velmi vzácné. Pastýř se v biblických obrazech stává symbolem péče, ochrany, záchrany, vedení.
Jistě je možné si představit pastýře surovce. Ale dobrý pastýř zná své ovce. Vodí je tam, kde je tráva zelenější. Hledá pro ně útočiště, když se sbírá bouřka. S téměř holýma rukama, jen klackem a kamením zahání vlky. Léčí rány. Stříhá vlnu včas a bez škrábanců. To se nedá dělat v obleku s kravatou. Pastýř se musí ušpinit, aby dělal svou práci dobře. Musí se totiž svým ovcím přiblížit, musí s nimi žít. Když král David popisuje Boha, jako pastýře vyjadřuje tím, že je Hospodin lidem velmi blízko. Že bezprostředně pečuje o jejich život. Narodil by se klidně na seně mezi dobytkem.
*
V Ezechielovi, z jehož knihy jsme četli, se to ještě trochu obrací. Sám Bůh tu mluví o tom, že mezi lidmi žije spousta zlých pastýřů, kteří lidi vedou nebezpečnými cestami. Bůh slibuje, že mezi lidi pošle svého pastýře. A to právě Davida, zmíněného krále. Nebo někoho z Davidovy dynastie. Do té patřil i Ježíš.
Ezechielovými ústy Bůh líčí éru, která s příchodem jeho pastýře mezi lidi přijde. „Uzavřu s lidmi smlouvu pokoje.“ Smlouva pokoje. To není jen pakt o neútočení. Při něm se každý pevně drží svých zbraní. Čeká, kdy jeho soupeři rupnou nervy, pakt prolomí, a ten druhý ho zasype svou kanonádou. Smlouva pokoje to je čas, kdy závody ve zbrojení ztratí smysl. To proto, že zbraně přijdou o svoje uplatnění. Jen si to představte, že by po roce najednou skončila válka na Ukrajině se všemi svými mrtvými i svými důsledky v podobě nevytopených domácností a prázdných peněženek. Skončila by a nečekali bychom na odvetu. Místo ní by nastal mír.
Smlouva pokoje – ne jako čas mezi vojnami. Smlouva pokoje jako období, kdy se život promění ze zápasu o přežití v soužití, ve vzájemnost, ve společný život. Pastýř, který svoje stádo vede, totiž ovce neštve proti sobě, ale učí je životu ve společenství. V takovém, v kterém nevládne stádní duch, ale každý kus má svoji hodnotu a zároveň svoji osobitost.
*
Ezechiel pokračuje se svými obrazy, které líčí příchod Božího pastýře. Trochu vypadají také jako příchod dobrého zahradníka. Jsou plné přírodních motivů. „V pravý čas sešlu vydatný déšť; budou to deště požehnání.“ S nimi přijde bohatá úroda. Obsypané stromy voní zralými jablky. Ze země raší jahody, obilí i brambory. Vzpomeňte si na bohatou úrodu letošního roku. Ani sklízet jsme nestíhali, kolik se urodilo. Ještě teď máme plný sklep jablek. Jakoby bohatství pršelo z nebe. Deště požehnání. Po takových ani rajčata neplesniví (jako ta naše). A konkurenční zemědělci vám pole nepostříkají roundapem. Deště požehnání.
„I poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu břevno jejich jha a vysvobodím je z rukou těch, kteří je zotročují.“ Spolu s tímto pastýřem přichází svoboda. Láme jha, trhá okovy. Vysvobozuje z rukou otrokářů. Z rukou těch, kteří nás zotročují. Z rukou toho, co nás zotročuje. Osvobozuje od těch a toho, co si činí nárok na náš čas a my se nedokážeme vzepřít, i když je nám to proti vůli. Osvobozuje od obsesí, utkvělých představ, nesplnitelných nároků, které okupují naši mentální kapacitu. Osvobozuje z bludišť nerovných vztahů – v práci, v rodině, s dalšími lidmi. Ničí zkamenělé společenské smlouvy, které dávají jedněm tloustnout na úkor druhým. Tvoří prostor, ve kterém je možné žít bok po boku. Směřovat ke společnému cíli anebo se svobodně podpořit, když směřujeme každý k jinému. Je to pastýř, který vodí na místa, kde lze svobodně dýchat.
*
Není náhodou, že obrazy, které se tu spojují s působením dobrého pastýře se odehrávají v zelené a zdravé přírodě. Všechny ty deště, plody, úroda, zelenající se stromy. Šelmy, které nikoho neohrožují. Hojnost a čistota přírody. A také jistota a bezpečí, které v ní člověk může prožít. Můžete si to trochu přiblížit, jako jeden z těch vzácných dní, kdy vyrazíte na výlet a všechno vám jde naproti. Nemuseli jste stávat na budík, a přece máte všechen čas prozkoumávat ty krásy světa. Novou cestu vás vede někdo, komu důvěřujete. Takže nemusíte ani koukat do mapy ani na hodinky. Neprší. Svítí slunce, ale není přehnané horko. Vítr příjemně chladí tvář. Stromy, jako by vám otevírali svou zelenou náruč. Výhledy do údolí jsou nekonečné. Ptáci ve větvích zpívají tu vaši. A bufet u cesty se objeví pravé ve chvíli, kdy si říkáte, že by to chtělo zvlažit hrdlo. Koukáte okolo. Souzníte s přírodou. Je dobře. Je bezpečno. Je klid. Je pokoj.
*
Dobře se to poslouchá. Člověk by se snadno nechal unést. Právě všechny tyhle rajské, svobodné, bezpečné a pokojné obrazy Ezechiel spojuje s příchodem toho dobrého pastýře z Davidovské dynastie. A přesně právě takhle to ani náhodou nevypadalo, když se do světa narodil Davidův prapravnuk Ježíš.
Proč si nepočkal na tu chvíli, až bude všechno krásné a zářivé?! Protože, pak už by nebyl k ničemu potřeba. Pastýři ovcí, kteří to dítě šli navštívit, už by nepotřebovali pastýře lidí.
Za to ti utahaní pastýři, kteří k Ježíšovi v noci přišli, potřebovali na vlastní kůži zažít, že Bůh je s nimi. Byli možná týdny nemytí, a přesto mohli od andělů slyšet, že Bůh v nich má zalíbení. Zažili že i oni jsou jeho lidi. Že i je pastýře sám jako pastýř, který pečuje, chrání a zachraňuje z nebezpečí, Bůh vede životem.
Pastýři uprostřed svého pracovního prostředí – na louce pod širým nebem – zažili zásadní zkušenost. Měli vlastně zjevení. Poznali že ten pokoj, který Bůh lidem slibuje, je možný. Že je možné ho zažít už dnes. Alespoň trochu. Že je možné se na něm podílet. Šířit ho do světa. Je možné spoluvytvářet prostor míru, bezpečí, péče, svobody. Je možné ho hledat. Je možné se k němu nechat vést.
Protože pastýř, který je ochotný ušpinit se, aby se postaral o své ovce, je pastýř, který jim také dává svobodu být právě takovými lidmi jakými jsou. Přitom je vede dobrým směrem. Je to taky pastýř, který má vydrž, i když je to maraton. Nebojte se! Dnes se vám narodil jeden takový pastýř, který léči, zachraňuje a vede dobrým směrem. Amen