Vrchlabí 18. 6. 2023
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 36,6-8, 1. čtení Iz 55,1-5, kázání Lk 14,15-24, 3. čtení Mt 11,28, pož. Ž 121, 5-8
Písně: 637, 284, 235, 398, 384
Milé sestry, milý bratři, milí přátelé,
„ti, kteří měli přijít, nepřišli.“ To se holt stává. Takhle bychom taky mohli nadepsat to dnešní podobenství: „Ti, kteří měli přijít nepřišli.“ Nabízí se ale i jiné nadpisy. V ekumenickém překladu stojí „podobenství o hostině“. Záleží ale, z které strany se na to díváte. Taky by to mohlo být podobenství o „hostině pro nevybranou společnost“. Mně se vůbec nejvíc líbí: „podobenství o tvrdohlavém Bohu“.
Ještě, než se do toho pustíme, se chci zeptat – jestli řečnicky, nebo fakticky, nechám na vás. Vzpomínáte si, jak to podobenství končí? Já měl vždycky dojem, že na konci všichni sedí okolo prostřeného stolu. Ale ono končí otevřeně. Služebník vyrazí mezi ploty. Jestli odtamtud lidi přijdou, nebo ne, to zůstává otevřené. Naopak se dozvídáme, že ti, kteří byli pozváni, večeři neochutnají. Nechme si někde vzadu hlavy ten obraz prostřeného stolu, u kterého ještě zbývá pár židlí prázdných.
*
Ale zpátky na začátek. Začněme těmi, kteří měli přijít a nepřišli. Známe to dobře. Pán vystrojil velkou večeři. Pozval mnoho lidí. Podle zmíněných hostů se zdá, že pozval honoraci. Dobře situované osobnosti.
Přitom je pikantní, že Ježíš to podobenství vypráví během šabatové večeře v domě jednoho z předních farizeu. Na tuhle hostinu přišli také ti nejlepší z nejlepších. Samí spravedliví, náboženští patriarchové. Kolem stolu sedí hotová synodní rada, nebo alespoň seniorátní výbor, nebo seniorátní výbor Jeronýmovy jednoty, nebo alespoň staršovstvo. Prostě ti, kdo v židovství, tedy v církvi a tehdy také ve společnosti něco znamenají. Zasloužilí církevníci, hodnostáři. Ježíš tam sedí a s ironií dívá, jak se předhánějí v tom, kdo si sedne na lepší místo. Aby hostitele pošťouchl, doporučuje: „Nezvěte vybranou společnost, ty kteří vám to oplatí. Pozvěte chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Ti nemají, čím vám to odplatit – odplaceno Vám bude při vzkříšení spravedlivých.“ A aby to celé podtrhl příběhem, začíná všem těm vznešeným pánům (a snad i dámám) vyprávět podobenství. Podobenství vždycky povídají něco o poměrech v Božím království.
A tak stůl je prostřený, pivo se chladí, víno temperuje. Pán se hodil do gala. „Pojďte, vše je připraveno.“ S tímto vzkazem vysílá svého služebníka pro vzácné hosty. Pozvání dostali už předem. A teď už je osobně přijíždí vyzvednout hostitelův služebník. Otevírá dveře přistaveného taxi a zve je, aby nastoupili. Račte dále… Pro vzácné hosty jen to nejlepší. Jenže ono se jim najednou nějak nechce.
Ten první koupil pole. Investoval, aby se zařídil pro budoucnost. Teď by si rád sednul k počítači a sledoval, jak grafy s výnosy jdou nahoru. Finančně je zajištěný. Sorry jako.
I ten další se dobře udělal pro sebe. Ve stáji mu bučí desítka volů. Jako garáž plná naleštěných John Deerů. S těmihle stroji svoji bohatou úrodu sklidí vždycky včas. Teď by ještě rád vyzkoušel, jak funguje navigační systém v kabině, který traktor vede tak, aby neminul ani klásek. Má dost co jíst. Na hostinu nepotřebuje. „Vyřiď, že se omlouvám.“
No a ten třetí se právě oženil. A tak ho teď čekají jiné radovánky. Rodina vždycky na prvním místě. „Zrovna nemám čas.“
Jsme v podobenství o království nebeském. Ježíš ho vypráví církevní honoraci, nejspravedlivějším mezi spravedlivými. Tedy těm, co se v kostele neděli co neděli připravují na příchod Páně. Právě těmhle povídá o tom, že když jiné honoraci Boží posel zaklepal na dveře, zrovna neměli čas. Museli se postarat o rodinu, majetek, o zajištění budoucnosti. To jsou všechno důležité věci. Zodpovědný přístup. Děláme to taky. Zařidili se pro sebe a volání Božího království jim najednou nepříjemně kříží plány. To, co mají v ruce, je jistější, než to, co by snad mohlo přijít. A tak, i když měli přijít, nepřišli. Proč to Ježíš vypráví těm spravedlivým? Co jím asi chce říct? Nechme to otevřené a posuňme se k tvrdohlavému Bohu.
*
Je totiž pozoruhodné sledovat, jak hostitel zareaguje na odmítnutí. Je to zlý sen každého pořadatele společenských akcí. Před naším festivalem také pokaždé špatně spím: „Přijdou po všech těch přípravách lidi? Dvě stovky by byly parády? Stovka bude taky fajn. Ale co když bude pršet. Přijde alespoň někdo? Sudy vrátíme, ale co s jídlem.“ No a tomuhle pánu, nepřijde vůbec nikdo. Stojí před prostřenou tabulí, kouká na prázdné židle a zuří.
Je to sprosťárna. Lidé ho vypekli. Vykašlali se na jeho velkorysé pozvání. Kouká z toho pěkný trapas. Lidé si budou vyprávět, jak chtěl být velkopanský, ale všichni mu dali košem. Ale, když už se má dostat do řečí, tak ať je o čem povídat. Když hostina, tak hostina. Svého plánu se nevzdá. Je tvrdohlavý. Všechny ty vybrané pochoutky přece nepatří na hnůj. Jsou pro lidi. A pán má rád společnost. Když nepřijde ta vybraná, tak holt uspořádá hostinu pro společnost nevybranou. Však jsou to taky lidi.
Tak tenhle tvrdohlavý, anebo možná spíš cílevědomý pán posílá svého služebníka mezi spodinu společnosti. Na náměstí a do ulic. Ať posbírají ty, kteří tam posedávají na lavičkách. Nemocné, kterým došla naděje. Chromé, kterým ujel vlak. Slepé, kteří ztratili výhled. Chudé, kteří už v životě nemají, kde brát, a tak se toulají po ulicích, posedávají na obrubníku. Ostatní je obcházejí obloukem. Nechtějí s nimi mít nic společného. Rozhodně by si s nimi nesedli ke stolu.
Pán rozkázal a židle se plní. Pořád ještě ale zůstává místo. A tak znovu posílá svého služebníka. Posílá ho mezi ploty. Anebo spíš za ploty, za hranice dobrých mravů. Posílá toho, který je ochotný jít mezi spodinu společnosti. Toho, který se neštítí bavit se i s těmi, o kterých se píšou nenávistné komentáře na sociálních sítích. Zajímalo by mě, co by mu řekli na (facebookových stránkách) Vrchlabí a vše kolem, kdyby viděli koho zve na slavnostní hostinu. Vždyť jde přesně za těmi, o kterých píšou, že je třeba je dostat z města pryč, odsunout, vyhnat, ať se na ně nemusíme koukat. A jestli se dva na nádraží pobodali, alespoň jich bude o jednoho míň. Odmontujeme opěradla laviček, aby nám tam neseděli a nesmrděli pod nosem, když čekáme na autobus třeba do Fořtu. Služebník jde za těmi, které si slušní občané fotí, jak opilí spí v průjezdu. Přesně za těmito vyvrhely společnosti pán svého služebníka posílá – ať je klidně přinutí, kdyby se jim nechtělo. Protože na téhle hostině pro ně místo prostě je. Prostě tam je.
*
Jestli přijdou nebo ne, to už se z podobenství nedozvídáme. Jak jsem říkal: Má otevřený konec. Víme jen, že ti, kteří měli přijít, nepřišli a ty dobroty neochutnají.
Připomeňme si znovu, že to podobenství vypráví o Božím království. Vypráví o tom, že tvrdohlavý Bůh se nenechá odradit nezájmem. Místa má kolem stolu dost a chce ho zaplnit stůj, co stůj. A tak pořádá slavnost, na kterou přicházejí ti, o kterých se nepíše na předních stránkách společenských magazínů. Podle měřítek časopisů na křídovém papíře je jeho slavnost pěkná ostuda. Nevoní to tam. Z hlavy na hlavu poskakují vši. To je tam přinesli ti nevybraní hosté. Každý má na kontě nějaký ten hříšek spíš větší, než menší. Nějaké to selhání. Dluhů metr. A stejně tam sedí a jí stříbrnými příbory z porculánu. Na stole voní kytky, chleba je ještě teplý a víno jiskří v žaludku.
Podívejme se na tu hostinu. Chtěli byste tam sedět? V rozvrhu toho podobenství vlastně jde o to, jestli my sami sebe počítáme mezi tu spravedlivou honoraci (Ježíšovy posluchače). Jsme vybraná společnost, která sama ví nejlíp, má naplánováno a nechce si nechat křížit plány nějakým Božím poslem v sandálech. Nebo jestli jsme ochotní si připustit, že zrovna vybraná společnost nejsme – že jsme v lecčems chromí, slepí, hluší, chudí a na slušnou společnost koukáme leda tak zpoza plotu. Ale i tak nás někdo tahá k prostřenému stolu. Ježíš, služebník, na kterého také koukali spatra. Taky nepatřil do vybrané společnosti. Taky skončil za plotem.
No a jak že to dopadne? Zaplní se všechna místa u stolu? Přijdou i ti poslední? To se z podobenství nedozvíme. Je otevřené. To snad proto, že i ty dveře do hodovní síně jsou pořád ještě otevřené. Bude plno? Nevíme. Co nás může plnit nadějí, je, že hostitel je ve svém hostitelském úsilí skutečně tvrdohlavý. Amen