Vrchlabí 8. 10. 2023, Michael Pfann
Texty: Introit Ž 138,7n, 1. čtení a kázání J 11,1-44, 3. čtení Př 16,3, pož. Ž 121, 5-8
Písně: 560, 340, 673, 416
Milé sestry, milí bratří, milí přátelé,
život visí na vlásku. V roce 2067 sužuje celou planetu nedostatek jídla. Mizí jedna plodina za druhou. Už neroste pšenice ani brambory. Daří se jen kukuřici, a i ta brzy dojde. Neprší. Zemi ničí prachové bouře. Světová populace se drasticky snížila. Lidé mají hlad. Lidstvo je na vymření. Svým poživačným způsobem života z Bohem stvořené planety Země vytvořilo pomalu se zavírající hrob.
V krytu pod zemí pracuje výzkumná stanice NASA. Horečnatě v jiných galaxiích pátrá po planetě, která by byla příznivá životu. Lidé, nebo alespoň jejich genetický materiál by se tam mohli přestěhovat. Joe Coop, otec dvou dětí, usedá za knipl vesmírné rakety a spolu se třemi dalšími astronauty a jedním robotem odlítá hledat nové světy. Stává se součástí mise Lazarus.
*
Lazar je nemocný. Je to Ježíšův blízký přítel. On i jeho sestry Marie a Marta. Jenže jeho život teď visí na vlásku. Ježíše to nenechává chladným. Lazara má rád. Lazara i jeho sestry miluje. A i přesto se hnedka nezvedá, aby s ním byl v jeho posledních chvílích, nebo aby nemocného dokonce uzdravil. Ježíš otálí, ještě jeden den, i ten druhý zůstává tam, kde je. Nespěchá. Jako by mu snad na životě milovaného přítele nezáleželo. Ale záleží. Víc, než se zdá.
Po dvou dnech se přeci jen Ježíš zvedá a oznamuje učedníkům, že společně vyráží zpět do Judska. Učedníci se děsí. Posledně Ježíše přeci v Judsku chtěli kamenovat. Ježíš na to ale nedbá. Ví, že není možné zachránit život, a přitom se vyhnout nebezpečí. Bere na sebe nebezpečí smrti, aby zachránil život milovaného člověka – Lazara. Jenže ten mezitím zemřel. A přesto se Ježíš vydává na cestu. I jeho nepravděpodobná záchranná mise nese jméno Lazar.
*
Ten první příběh je z filmu Interstellar a teprve se k němu schyluje. Jestli na apokalypsu těchto rozměrů na Zemi dojde, tak nějak záleží i na nás. Nové světy už ve vesmírů hledáme nějaký pátek. Ten druhý příběh je z Janova evangelia a měl se stát před nějakými dvěma tisíci let. Odehrál se v Ježíšových rukou a s námi dnes nějak hýbe.
Máme tu tedy další ze série kázání na motivy filmů Christophera Nolana a biblických příběhu. Nolanova inspirace příběhem o Lazarovi je ve filmu zřejmá. Nejeden motiv mají obě vyprávění společný, a přesto dochází k různým závěrům.
V obou vyprávěních se lidé potácí na pokraji života a smrti. Až do konce se zdá, že ze smrti nevede cesty a to navzdory veškeré naději a víře, jednou v sílu vědy, jednou v moc Ježíšovu. Jak to tak bývá, tváří tvář smrti s lidmi hýbají silné emoce. Jak by to také mohlo být jinak, když mají o život přijít milovaní lidé. Astronaut Coop na zemi nechal svého syna a dvanáctiletou dceru, která se na něj strašně zlobí. Má zato, že jí otec opustil. Že už se nikdy nesetkají. Coop přitom odletěl, aby tváří tvář blížící se zkáze planety Země svým dětem i ostatním lidem zachránil život, aby pro ně našel nové místo k životu. Jenže čas je relativní. Na zemi a ve vesmíru běží jinak. Zatímco Coop téměř nestárne, jeho dětem přibývají desetiletí.
A Lazar, kterého miloval Ježíš? Lazar zemřel. Ježíš přichází do Betanie. Už cestou mu naproti běží Lazarova sestra Marta. „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ Ježíš říká: „Tvůj bratr vstane.“ „Já vím,“ říká věřící židovka Marta, „při vzkříšení mrtvých na konci věků.“ „Ale co já tady teď s tím“ jako by dodávala. Já jsem smutná teď.“ Ježíš ale odpovídá: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu?“ Těžká věc k věření. Ale Marta rozhodně věří Ježíši, jako synu Božímu. Zbytek nechává na něm a odchází zavolat svou sestru Marii.
Marie přichází spolu s dalšími Židy. I ona Ježíšovi mete do tváře svůj smutek. „Kdybys tu byl, nebyl by můj bratr zemřel.“ Marie pláče. Pláčou Židé, kteří přišli s ní. Když jejich slzy vidí, pláče i Ježíš. Ví, co ostatní neví, příchází Lazara vzkřísit. Přesto pláče. Nad smrtí nelze mávnout rukou. Smrt bolí. I Lazara. I Ježíše. I s Ježíšem hýbou emoce. I Ježíš má emoce. Pláče nad svým zemřelým přítelem.
*
Ve vesmírné lodi pláče vědkyně, doktorka Brandová. Ze dvou planet přichází signály o možném životě. Jenže palivo lodi jen pro cestu na jednu planetu. Pokud se tedy chtějí vrátit na Zemi. Tříčlenná posádka se rozhoduje, kam letět. Doktorka Brandová chce letět na planetu, jíž objevil dr. Wolf Edmund, kterého miluje. Pragmatičtí mužové počítají palivo a chtějí letět na bližší planetu. Vyčítají doktorka Brandová, že si láskou nechává zatemnit vědecký úsudek. Ta se s nimi dohaduje. „Všechny naše teorie nás zatím nedovedly k ničemu pořádnému. Zkusme namísto toho pro jednou dát šanci lásce. Je to přece něco, co jsme sami nevynalezli. Je silná. Něco přece musí znamenat, i když neumíme pochopit, jak vzniká. Možná je důkazem, že existuje jakási vyšší dimenze, kterou ještě nedokážeme vědomě obsáhnout. Láska je přece jediná věc, která překračuje čas a prostor. Možná proto mě to táhne za někým, kdo je nejspíš mrtvý. Snad stojí za to na ní vsadit.“ Říká se slzami v očích doktorka Brandová. Jenže muži to vidí jinak a zatáčí k bližší planetě. To se ukáže jako fatální chyba.
Láska táhne i Ježíše za někým, kdo je mrtvý. Nevzdává to. Nechá otevřít Lazarův hrob. I když mu sestra Marta brání. „Lazar už tam leží čtyři dny. Už je v rozkladu.“ Ježíš odpovídá. „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží. Že uvidíš, co všechno Bůh dokáže. Obrací oči k nebi. Prosí Boha o pomoc. Volá do temnoty otevřeného hrobu…
*
Joe Coop, pluje temnotou vesmírného prostoru. Sám, bez rakety. Jen ve skafandru. Co nevidět zemře. Střih. Coop leží v nemocnici. V bezvědomí ho nabrala raketa. Teď se nachází na obydlené základně uprostřed vesmíru. Voda, tráva, nebe i domy. Lidstvo přežilo. Coop se setkává se svojí dcerou, která mezitím zestárla víc než on a leží na smrtelné posteli. Mezitím doktorka Brandová žije na planetě svého milovaného Edmunda. Připravuje ji na příchod lidí. Nakonec se jí podařilo tam doletět. Její láska ji vedla správným směrem. Připravuje nový domov pro lidstvo na cizí planetě. Nebylo by to bez lásky, která ji tam táhla. Nebylo by to bez lásky k dětem, která Coopa vystřelila do vesmíru hledat nový domov. Coop letí za doktorkou Brandová. Technooptimismus zvítězil. Víra člověka ve vědu, technologie, lidské schopnosti, ale i v lásku je dovedla sem. Zachránili lidstvo. Bohem stvořenou planetu Zemi ale opustil poté, co ji zničili.
Ježíš volá do temnoty otevřeného hrobu jméno svého milovaného přítele. Až sem ho přivedla jeho láska. „Lazare, pojď ven!“ A Lazar vychází z hrobu. Je ještě zabalený v plátnech pro mrtvé. Ježíšova láska už ho ale vyvedla z hrobu. Láska přemohla smrt. Dala člověku nový život. Ten Lazarův nový život se ale nezačíná na nové planetě. Ježíš probouzí lidi k životu uprostřed tohoto světa.
Pokud by to bylo jen na nás, nezbývalo by než prchat před nevyhnutelným osudem – třeba na cizí planety. V Božích rukou okovy osudu pukají a otevírá se cesta z vesmírných temnot smrti. Děje se to na naší Zemi. Uprostřed našich vztahů. Tady žijeme naše nové životy, ke kterým nás Bůh probouzí.
„Já jsem vzkříšení a život“ říká Ježíš a dokazuje to na Lazarovi. Bůh dokáže dát nový život člověku. Dokáže zachovat také život Země, na níž ho postavil. Protože:
když život visí na vlásku
nezbývá,
než spolehnout se na lásku. Amen.