Vrchlabí 17. 12. 2023
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 85,8, 1. čtení Iz 40,1-11, kázání Mt 11,2-10, 3. čtení 1. Kor 4,4b-5, pož. 2. Tes 3,16
Písně: 246, 431, 314, 456, 418
Matouš 11,2-10: 2 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících 3 „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ 4 Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: 5 Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 6 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ 7 Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? 8 Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. 9 Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. 10 To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
„Já jsem tady“.
Znáte to, uprostřed noci se ozve dětský pláč. Vyskočíte z postele, běžíte do dětského pokoje. Tam na postýlce sedí vaše dítě a brečí. Asi špatný sen. Sednete si k němu a šeptáte: „Já jsem tady.“ Jako by to byla kouzelná formule, dítě přestává brečet. Konečně se klidně nadechne. Ví, že není samo. Strašidelné stíny a zlé sny ztrácí svoji vládu. Jste tam vy. Vaše přítomnost, to ujištění „já jsem tady“ léčí.
*
Jan Křtitel nebyl žádné malé dítě. Byl to odvážný chlap, který si stál za svým. Ale i on potřeboval slyšet to ujištění: „Já jsem tady“.
Jan sedí ve vězení. Přivedla ho tam jeho nesmlouvavost. Vlastně ne jeho nesmlouvavost, zavřel ho tam judský král Herodes. Jan byl sršatý chlap. Nešetřil nikoho. Kritizoval stav společnosti. Volal k obrácení, k pokání, proměně myšlení. „Přiblížil se čas, teď se to láme. Tak se, lidi, přestaňte chovat jako stádo oslů, jako klubko zmijí. Něco se sebou dělejte. Hoďte se do gala, přichází královský mesiáš.“ Ne že by mu záleželo na jejich oblečení. Ve velbloudích kůžích si s posledními módními hity hlavu zrovna nelámal. Naopak kritizoval lidi i mocipány, že pod pěkné obleky, vznešená gesta i zbožná slova dokážou skrýt spoustu špíny. Pokrytci. Šlo mu o to, aby se lidi hodili do gala uvnitř. Aby se naučili nově myslet o životě, nově přistupovat k lidem a světu kolem sebe, a aby to bylo poznat i podle toho, jak svůj život vedou. Na jejich vztazích.
Jan stával uprostřed pouště, vychrtlý, protože jedl jen med divokých včel a kobylky. Pravda, sacharidy a proteiny, ale bylo jich málo. Než chytnete kobylku, spálíte víc kalorií, než přijmete. To je jako chroupat celer. Nicméně, na poušť za Janem chodili lidi a naslouchali mu. Kázal. Tepal do nich. Ale nechali si to líbit. Vnímali, že za jeho slovy je výhled do budoucnosti, že je to příprava na lepší časy. Pro které je potřeba udělat prostor.
Jan tepal i krále na trůně. Herodes vyhnal svoji manželku. Zalíbila se mu totiž žena jeho vlastního bratra. Vyhnal manželku a přebral bráchovi ženu. Král na trůně – vzor ctnosti. Symbol vztahů v rozkladu. Jan připravoval cestu pro nové pořádky, pro nového krále. Tu cestu je potřeba uklidit. Proto je potřeba nejdřív pojmenovat problém, co vlastně stojí v cestě. Pak je možné začít s úklidovými pracemi. U krále to byly vztahy, v nichž vládne bezohlednost. Nekoukal napravo nalevo. Šel přes mrtvoly.
*
Jan byl odvážný. Stál si za svým. Nenechal se zastrašit. Věděl, že slouží něčemu většímu, někomu ještě lepšímu. Připravoval mu cestu, vyrovnával stezky a byl připravený přinášet vlastní oběti. Teď sedí ve vězení. Představte si izraelské vězení v roce 30. Špína, tma, hlad a žízeň, krysy vám okusují prsty na nohou. Jan sedí ve vězení a tuší, že na tomhle světě ho už nic moc dobrého nečeká. Brzo si králova nová žena vyžádá jeho hlavu na stříbrném podnose. Třeba by to ještě mohl zvrátit. Veřejně se kát. Odvolat. Omluvit se. Ale to by se zpronevěřil všemu, pro co žil. Sám by se položil do cesty, kterou připravoval.
Jan sedí ve vězení a přemítá. Připravoval cestu mesiáši, králi, který má přijít. Připravoval cestu jeho království. Chce vědět, jestli to všechno mělo cenu. Jestli vsadil na správnou kartu. Jestli položí život pro dobrou věc, pro toho pravého. Je ve vězení, uprostřed špíny, tma a bída se po něm plazí, temné stíny se mu vkrádají do duše. Mělo to smysl?
Nechá si zavolat své učedníky a pošle je za Ježíšem. Za tím Ježíšem, kterého kdysi pokřtil. Jako první už tehdy poznal, že jde o někoho mimořádného. Říkal mu tehdy, „ty bys měl křtít mě, ne já tebe.“ A Ježíš mu odpověděl: „Jen to nech, ať se to stane. Má to být takhle.“ Nechal to, ať se to stane. Ježíše pokřtil. Z nebe se ozval hlas. „Toto je můj milovaný syn.“ To bylo Boží ubezpečení: „Já jsem tady“. Ježíš uslyšel Boží ujištění: „Já jsem tady.“ I on ho potřeboval slyšet. Jan ho tehdy ještě neslyšel, ale i tak věděl, že má čest s někým extra.
A teď znovu jako první vyznává: „Tenhle mimořádný muž to je on. Ten, který má přijít. Ten, kterému jsem připravoval cestu.“ Mesiáš. Ale i on chce slyšet na vlastní uši to Ježíšovo: „Já jsem tady.“ Jan, mesiášský posel, teď posílá své posly za tím, koho má za mesiáše, za Ježíšem s prostou otázkou: „Jsi to ty, ten který má přijít?“
*
Správné odpovědi se ale neservírují na stříbrných talířích. (O tom Jan ostatně brzo bude vědět své.) Ježíš neodpovídá přímo. Učí číst znamení čau, číst mezi řádky doby. Vnímat, co visí ve vzduchu. Všímat si toho, co se děje a správně tomu rozumět. A tak instruuje Janovy posly: „Vraťte se k Janovi a cestou mějte oči na šťopkách. Povězte mu o tom, co vidíte, o tom co slyšíte kolem sebe: Slepí vidí. Chromí chodí. Nemocní jsou uzdravováni. Hluší slyší. Mrtví vstávají. Chudým se zvěstuje evangelium.“ Jako by říkal, Boží království je ve vzduchu. Už se to děje. Království, které uzdravuje, už přebírá vládu.
Ježíš ví, že Jan dobře zná Písmo, že, ví, jak prorok Izajáš předpovídá mesiášský čas: Slepí vidí, chromí chodí a tak dal… Kdo padnul, ten se zvedá. Kdo byl odstrčený, dostává místo. Kdo byl nemocný, je uzdravený. Kdo se ztratil, je nalezen. A chudým… To jsou ti, na které nejhůř dopadly společenské neřády. Válečná vřava a zbrojení za sebou nechává spousty lidí v bídě. Tak tihle zbídačení slyší dobrou zprávu, evangelium o tom, že starý panovník – ten co seká hlavy – jde od vesla. Přichází nový – ten co hladovým rozdává nejen chleba, ale i dobré víno.
Jan umí číst ve starých proroctví a umí číst znamení času. A Ježíš mu dává za pravdu. “Je to tak, jak si myslíš. Ten, který přichází je tady.” „Já jsem tady.“ slyší Jan mezi řádky. Mezi plesnivými stěnami vězeňské cely zažívá to uklidňující ubezpečení. „Já jsem tady.“ Strašidelné stíny, zlé sny a svéhlavý páni ztrácí svoji vládu. „Já jsem tady.“
Jan si vzpomíná na to, co mu Ježíš řekl, když se ho Jan zdráhal pokřtít. „Jen to nech, ať se to stane.“ Jan tuší, že jde na smrt. Teď už si je ale jistý, že jeho život měl smysl. Stál si za svým a bylo to tak správně. Připravoval cestu a teď po ní kráčí ten, pro nějž se dřel. Přináší království, pro které Jan položil svou oběť. Z hlediska bezohledného krále Heroda může konec Janova života vypadat jako selhání. Jan díky Ježíšovu ujištění „já jsem tady,“ ale ví, že jeho život došel naplnění. Může se stát, že tam kde z objektivního hlediska selháváme, ve skutečnosti naplňujeme své poslání. I když u toho nevypadáme zrovna sexy.
*
Janovy učedníci odešli. Ježíš se obrací k lidem a říká: „Podívejte na tohodle člověk, na Jana. Není to jen stonek rákosu, který se ohne, když zavane ostrý vítr. Pevně si stál za svým. Jan nebyl chlap, který potřeboval sedět v plyši. Jan se pral za lepší svět. Viděl, že přichází něco velkého. A už je to tu. Umetal tomu cestu.
I když skončil předčasně, jeho život stál za to. Dal se totiž do služeb království, v kterém dostávají šanci i lidi, kteří upadli, zůstali pozadu, je jim ouzko a mají strach. O hlavu kratší Janovo tělo vypadá groteskně malé. A přece to byl největší z proroků, protože jako první ucítil, jak se otřásá země. Přichází po ní král, který si na svoji standartu nechal samým Bohem vyšít slova: „Já jsem tady.“ Jsou vyšitá zlatou nití, a tak září do každé tmy.
*
A tak když se koukáte kolem sebe, těžce se rozhodujete, sedíte ve vězení nejistoty, sbíráte odvahu prát se za dobrou věc, snažíte se číst mezi řádky doby a ptáte se: „Je to on, nebo ne?“, zkuste se zastavit a nechat si do ucha pošeptat: „Já jsem tady.“ A ať už se dějou velké věci nebo hrozí strašidelné stíny, dopřejte si to povzbuzení: „Jen to nech, ať se to stane. Děj se, co děj: Já jsem tady.“ Amen