Vrchlabí, 3. 3. 2024, Michael Pfann
Texty: Introit Ž 35,23, 1. čtení Iz 25,2-12, kázání 1. Pt 1,17-21, 3. čtení Gal 5,1, pož. Jan 14,27
Písně Vrchlabí: 246, 58, 518, 392, 314
Písně Strážné (S): 292, 273, 278, 261, 135
Milé sestry, milí bratři,
jakou cenu má váš způsob života? Nebo ještě příměji, jakou cenu má váš život? Jako cenu má život?
Udělal jsem si k tomuto tématu sedánek s umělou inteligencí. Zeptal jsem se chatu GPT, jakou cenu má lidský život. Odpověděl vyhýbavě, že je to otázka „složitá a filozoficky hluboká“. Nicméně, že jsou obory, kde se o tzv. „životní hodnotě“ přeci jen uvažuje i ve finančních částkách. Dělají to třeba pojišťovny. Vyhodnocují, za jakých okolností, v jakém zdravotním stavu ještě investovat do lékařské péče a kolik. Tak jsem na umělou inteligenci přitlačil a chtěl jsem reálná čísla. Pořád se vyhýbala, mluvila o statistických modelech, algoritmech a „analýzách rizik k určení pojistných sazeb a limitů pokrytí“. Když jsem se jí zeptal, jaká je cena lidského života z hlediska lékařské péče – vyjádřeno v Korunách, řekla mi, že takové určení je nemožné a nelidské. Před umělou inteligencí jsem se tedy znemožnil, má mě za nemorální zrůdu. A je to dobře.
Větší úspěch jsem měl na googlu. Tak jsem se dozvěděl, že v České republice je „hodnota zmařeného lidského života (…) stanovena na 400násobek průměrné mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. V roce 2020 se tato částka pohybuje okolo 13, 3 mil. Kč.“ Tolik web česká justice, který se zabýval finančními kompenzacemi pro pozůstalé zabitého člověka. Doporučuju Vám ty částky negooglit.
Jestli se Vám zdá tohle moje hledání po ceně člověka vyšinuté a nelidské tak, jako umělé inteligenci, je to dobře. Hodnota lidského života přeci nejde stanovit v Korunách ani v Eurech.
*
Jenže, když člověk o hodnotě lidského života přestane mluvit obecně, ale dotkne se konkrétních případů, mohou ho čekat dost znepokojivá zjištění. V posledních týdnech mnou poměrně otřásl jeden nezamýšlený společenský výzkum na tohle téma. Vy, jako pamětníci ten případ budete znát jistě lépe než já. Před dvěma týdny bylo výročí smrti Heleny Biháriové. Romky z Vrchlabí, matky 4 dětí, kterou před 26 lety dva mladí muži, skinheadi hodily do jarního rozvodněného Labe. Jestli ji tam přímo hodili nebo jí jen znemožnili vylézt nebo jen přihlíželi a nepomohli jí ven, to není jasné. Rozhodně před nimi směrem k Labi utíkala. Jisté je, že se nakonec utopila a ti dva skončili ve vězení.
Při výročí smrti Biháriové studenti z jilemnického spolku Mnoho světů na náplavce udělali provizorní pietní místo, kde člověk mohl zapálit svíčku a vzpomenout na Biháriovou. Jejich akce rozpoutala záplavu reakcí na sítích i mezi lidmi. Nejhlasitější tón zněl: Biháriová byla problémová, kradla, snad i prostituovala, Jednomu z dvou mužů před tím ve Sklípku ukradla peněženku. Nevím. Všechno to mám z kdovíkolikáté ruky. Snad to tak i bylo. Co mě nad tím ale zaráží je, že jakoby tohle všechno, drobná kriminalita nějak ospravedlňovalo její smrt/vraždu. Říká se to jako polehčující okolnost: „Však kradla. To byl problémový případ.“ Jako by za krádež dvou stovek člověku náležel trest smrti. Vynesený rukou lidu. Jako by hodnota lidského života byla nižší, když se dopouští drobné kriminality, nebo není bílý.
Tak má každý život stejnou cenu, nebo ne? Existuje nějaká škála? Má něčí život větší cenu a něčí menší? Podle čeho se to rozhoduje? Kdo to rozhoduje? Jsem si celkem jistý, že koleje tohoto uvažování sice začínají na nádražích měst plných spořádaných občanů, nakonec ale vedou až do koncentračních táborů.
*
Jsem vlastně rád, že po tak otřesných úvahách můžu otevřít Bibli a číst, že existují také úplně jiné hodnotové systémy. Jakou cenu tedy má lidský život? Jak to vidí Petr ve svém dopise? Ten má jasno v tom, že za život se nedá platit penězi, ani drahými kovy. „Z prázdnoty svého způsobu života jste nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, zlatem ani stříbrem.“ V Petrově době bylo možné za určitý obnos zlata vykoupit otroka z otroctví. Koupit si svobodu za tvrdou měnu. Petr ale ví, že pravá hodnota lidského života se neváží na decimálkách.
Petr vzpomíná na vyvedení Izraelců z Egypta, jak před tím potírali futra krví z beránka, kterého před cestou večeřeli. Anděl smrti pak jejich domovy obešel. Tady už krev byla prolita. Petr vzpomíná na Izajášova beránka zbitého, kráčejícího na porážku, který na svém těle nese bolest našich hříchů. Protože my bychom ji neunesli. Jeho krev byla prolita. K nám už smrtka nemusí. Petr vzpomíná na Ježíše na Kříži. Visel na něm, abychom my nemuseli. Jeho krev byla prolita. Naše už nemusí.
Takhle jsme byli my vykoupeni. Cenu našeho života za nás zaplatil někdo jiný. „Byli jste vykoupeni drahou krví, drahou krví Kristovou.“ Píše Petr a pokračuje: „Tenhle beránek bez vady, čistý a neposkvrněný, nevinný za vás položil život. Díky smrti nevinného člověka, Syna Božího můžete žít.“ Tady se konečně dozvídáme něco pořádného o hodnotě lidského života. Zdá se, že je dost vysoká. Lidský život má tak velkou cenu, že ji Bůh vyvážil životem vlastního syna – který si to rozhodně nezasloužil. Prolil jeho krev, abychom my nemuseli krvácet.
*
Co to tedy znamená, že jsme byli vykoupeni? Znamená to, že nemusíme žít v žádných vyjetých kolejích. Můžeme vystoupit ze způsobu života, z poměrů, které nás po předem položených kolejích vezou jen jedním možným směrem. Jedeme po cestě, před kterou se otevírá perspektiva. Nadějnou perspektiva. Jsme svobodní k tomu žít život tak, aby měl smysl. Mimo vyjeté koleje. Kreativně. Smysluplně.
Co znamenají ta zvláštní slova, že za nás Kristus prolil krev? Znamená to, že náš život má cenu. Ta cena je nevyčíslitelná.
Všimněme si: nikde ani slovo o tom, že by cena něčího života byla vyšší a něčí nižší. Prostě život má cenu – bez ohledu na průšvihy, do kterých jsme šlápli a nemůžeme je dostat z podrážky. Ježíšův příběh naopak vypráví o tom, že Ježíš se bavil s lidmi, kteří šlápli i do pořádného hnoje, s lidmi, za které my bychom nedali ani zlámanou grešli. I za ty s jejich drobou kriminalitou, i za ty s doživotními tresty, i za nás z našimi hrby obtěžkanými všemožnými životními propady prolil krev.
Právě kvůli těm našim průšvihům ji prolil. To abychom z jejich bahna mohli vystoupit. Začít znovu a lépe. Neodměřoval svoji krev po centilitrech, tomu víc, tomu málo, tomu nic. Ta krev prostě tekla. Protože mu za lidský života stála. Tekla i proto, abychom my mohli vykročit z našich cinknutých hodnotových systémů, marného bloumaní a prázdné rutiny a mohli žít naplno – dobře.
*
Náš život je tak vzácný, že Bohu stálo za to dát za něj svého syna. Jeho krev dává smysl našemu životu. Vlévá mu krev do žil. Je v tom ale taky závazek. Pokud někdo našemu životu dal smysl, bylo by teď dobré objevit, v čem ten jeho smysl vlastně spočívá. Jak ho žít dobře? Co že to od nás pán Bůh vlastně chtěl, když to s náma nevzdal po prvním neúspěchu, ani po těch dalších? Tady Bible nenabízí žádné snadno aplikovatelné návody. V tom je ten google praktičtejší. I když, ona jsou ta jednoduchá řešení lidské otázky často dost krátkozraká.
Petr říká jen: „Pána Boha poznáváte jedině skrze pána Ježíše.“ Pokud teda chceme nějakou inspiraci, jak žít dobrý život, pokud se potřebujeme zeptat, bude dobré začít právě u Ježíše. Ostatně přišel prý kvůli nám. Tak toho využijme. Hledejme. Ptejme se. Ptejme se dobře, jak to s náma Pán Bůh vlastně myslel. Má to cenu.
Život má cenu. Každý život má cenu. I ten váš. Nevyčíslitelnou. Tak ho žijme. Dobře a svobodně, ho žijme. Amen