Jakub Kašpar
kázání při bohoslužbách s výročním sborovým shromážděním s opakovanou volbou Michaela Pfanna farářem FS ČCE ve Vrchlabí
První čtení (Ex 35,30-35):
„Mojžíš řekl Izraelcům: „Hleďte, Hospodin povolal jménem Besaleela, syna Urího, vnuka Chúrova, z pokolení Judova. Naplnil ho Božím duchem, aby měl moudrost, důvtip a znalost pro každé dílo a uměl dovedně pracovat se zlatem, stříbrem a mědí, opracovávat kameny pro vsazování a obrábět dřevo, aby dovedl udělat každé navržené dílo. Dal mu i schopnost vyučovat, jemu i Oholíabovi, synu Achísamakovu z pokolení Danova. Obdařil je dovedností zhotovovat jakékoli dílo řemeslnické, umělecké, výšivkářské, na látce purpurově fialové, nachové a karmínové a na jemném plátně, i dílo tkalcovské; aby dovedli udělat jakékoli dílo a pracovat s vynalézavostí.““
Kázání
K prvnímu textu, který jsme dnes slyšeli, z druhé Knihy Mojžíšovy, přidám ještě jeden text – tentokrát z Matoušova sepsání evangelia: „Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni hned zanechali sítě a šli za ním.
O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je.“ (Mt 4,18-21)
Když mluvil Dietrich Bonhoeffer o církvi, říkal, že církev je communio sanctorum, společenství svatých. To zní hrozně! Vždyť se tady rozhlédněme – začít můžeme rovnou pohledem ke stolu Páně. Kdo jsem já, abych o sobě prohlašoval, že jsem svatý? Vůbec si nemusíme začít vypočítávat stovky let hříchů – a smrtelných (a smrtících) hříchů – křesťanské církve, aby nám doklaplo, že takhle do Bonhoeffer určitě nemyslel. Že nezkoušel tvrdit, že církev tvoří bezchybní lidé, živé a chodící příklady dobré náboženské a životní praxe. A že takové pojetí svatosti neplatí ani dnes, kdy do kostela chodíme jen my, kteří chceme a považujeme to za přínosné, obohacující, inspirující a důležitá. Natož v jeho době, kdy ještě chození do kostela bylo společenskou normou a za podivíny byli ti, kdo v Boha nevěřili.
Co tou svatostí Bonhoeffer myslel, nám ukazují oba dnešní texty. V Exodu čteme, jak začal vznikat Stánek úmluvy, nebo Stan setkávání. Když Mojžíš sestoupil z hory Sínaj, nechal ho zbudovat jako domov Archy úmluvy, schrány, kde Izraelci uchovávali desky Zákona. Stan úmluvy se tak stal první svatyní Boha Hospodina na Zemi. Tvoří se prostor, který je pro Izrael úplně nejzásadnějším a stane se základem civilizace, k níž patříme i my. A Bůh ho netvoří zázrakem, ani tím nepověřuje žádného svého mluvčího, žádného funkcionáře, klerika bychom dnes řekli. Neříká Mojžíšovi, tak jako kdysi Noemu, „postav stan“. Ale, podle Mojžíšových slov, k tomu povolává ty, kteří se k tomu nejlépe hodí. Šikovné řemeslníky. Besaleela a Oholíaba povolal, aby se staly stavbyvedoucími tohoto zásadního díla, protože právě je „obdařil dovedností zhotovovat jakékoli dílo řemeslnické, umělecké, výšivkářské, na látce purpurově fialové, nachové a karmínové a na jemném plátně, i dílo tkalcovské,“ jak jsme četli v Exodu.
Žádní proroci, žádní kazatelé, ale šikovní chlapi od fochu jsou povoláni.
A koho povolává Ježíš k učednictví a apoštolství, tedy předávání evangelia? Od sítí a lodí odvádí rybáře. Ne saduceje a farizeje, tedy hlavy študované a zbožné. Ale obyčejné chlapy, co smrdí rybinou, a vsadím se, že taky dokážou mluvit pěkně od podlahy. Ale mají něco, co je předurčuje k tomu, aby se stali apoštoly evangelia – víru, otevřené srdce a uši ochotné naslouchat. A věrnost, která bude ještě hodně potřeba.
Tak se znovu rozhlédněme po sále, přátelé. Tohle jsme my, církev, communio sanctorum, společenství svatých. Ale ne ve smyslu společenství bezchybných a bezhříšných. Společenství pozvaných – zedníků, tkalců, kovotepců, rybářů, pastevců a celníků, ba i nevěstky se mohou přidat. Protože svatými se stáváme přijetím pozvání, kterého se nám dostalo od Pána. Přijetím povolání. Abychom i my pomáhali stavět svatostánek Božího království.
Nástrojů a materiálu máme mnoho. Je všude kolem nás, je v každém z nás, je v každodenním dění, které konáme a které se v našich životech odehrává. Každým svým slovem, každou rozmluvou – s lidmi ve sboru, s dětmi, rodiči, můžeme budovat Stan setkávání s Boží Pravdou. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a je na nás – každý den od rána do večera, k čemu ten Boží obraz bude vypadat.
Jeden z chasidských mudrců, rabi Abraham Joshua Heschel, napsal ve své knize Kdo je člověk, že lidé jsou stvoření, pachtící se za naplněním Boží vůle. Svým každodenním jednáním mohou pomáhat naplnění Božího království. Anebo ho naopak jakýmkoli činem zlým naopak oddalovat.
Myslím, že k tomu jsme povoláni všichni. Každý trochu jinak, podle obdarování, kterých se nám dostalo. Každý ve svém obdarování můžeme dnes a denně pomáhat uskutečnění Království Božího na Zemi, nebo ho vzdalovat. Tak mu, s pomocí Boží, pomáhejme. Amen