Vrchlabí 19. 5. 2024 Svatodušní neděle, rodinné bohoslužby
Michael Pfann
Texty: Introit Zach 4,6b, 1. čtení a kázání Sk 2,1-21, 3. čtení Jan 14,26n
Je tady někdo, kdo by si dal panáčka takhle po ránu? Odkdy se vůbec může pít alkohol? Co se stane, když člověk vypije hodně alkoholu? Je opilý. Jak to vypadá? Motá se, je mu špatně, zvláště mluví, je takový jiný, divný. Může se stát, že je někdo brzo ráno opilý? Stát se to asi může, ale nebývá to úplně časté. Budeme si povídat dneska příběh o lidech, o kterých si jiní lidé mysleli, že jsou opilí, a to už v devět ráno. Zvláště totiž mluvili. Byly ale ve skutečnosti plní něčeho jiného než alkoholu.
Naučím vás ještě jedno slovo. Víte, co to znamená špiritus? Špiritus znamená pálenka, kořalka – třeba slivovice, nebo hruškovice a tak podobně. Prostě silný alkohol. Takže tady v té láhvi mám špiritus. To slovo může znamenat ale ještě něco jiného – špiritus, nebo spíš spiritus znamená ještě něco. Víte co? Znamená to duch. Konkrétně duch svatý. Když člověka naplní duch svatý, tak je taky najednou tak zvláště naplněný, takový jiný, někomu může přijít dokonce i divný. O tom je ten dnešní příběh.
*
Je to pár dní od chvíle, kdy pán Ježíš odešel do nebe a učedníci zůstali sami. Jsou z toho celí skleslí, prázdní. Jakoby z nich někdo vyfoukl ducha. Jako když vyfouknete vajíčko, nebo nenafouknete balónek. Sedí jako tělo bez duše v Jeruzálemě schovaní v podkrovním domě jednoho pokojíku, zavření. Sedí a neví, co dělat. Někdo, nebo něco jim chybí. Ztratili sílu, neví pro co žít. Chybí jim chuť do života. Říkají si, co si teď počneme. Jejich život je najednou prázdný, jak tenhle balónek.
Tak tam sedí a nejednou zničehonic začne venku hučet silný vítr. Umíte hučet jako velký vítr? Ukažte. Najednou se otevře okno a ten vítr vtrhne dovnitř. Zatočí se pod stropem a najednou jako by vlítnul i do těch učedníků. Najednou jsou toho plní. Už nejsou skleslí, jako by do nich někdo vdechnul znova život. Jsou celý nadšení. A nad hlavama jim začnou hořet plamínky.
Čeho jsou asi najednou tak plní? Tak plní až jim hoří plamínky nad hlavama? Nejsou splasklí jako balónek, maj najednou naplněný životTo je naplnil Duch svatý. Jakže se řekne duch? Spiritus.
Jo a jak byli plní toho Ducha Svatého začali mluvit. Muselo to ven. A povídali a povídali. Zajímavé ale bylo, že každý mluvil nějakým jiným jazykem. Jako by někdo mluvil francouzsky, někdo anglicky, německy, arabsky, čínsky a ještě uplně jinými jazyky.
*
A kolem toho domu, kde učedníci pobývali, byla spousta lidí. Jeruzalém to bylo velké město, křižovatka obchodních cest. Setkávali se tu lidé z celého světa. Asi jako dneska třeba na Staroměstském náměstí v Praze. Tam taky potkáte lidi různých barev a každý mluví nějakým jiným jazykem. (A všichni mají v ruce foťák, nebo mobil.)
No a uprostřed toho města stál ten dům, kde pobývali učedníci. Stál asi na rušné ulice nebo náměstí. Chodilo kolem něj spousta lidí. Když se před chvílí strhnul ten velký vichr, všichni se zastavili. Koukali na nebe, co je to za bouři. Když ta fujavice ustala, uslyšeli místo toho učedníky. Uslyšeli, jak všichni mluví a že mluví všema možnýma řečma. Zajímavé bylo, že všichni ti lidi okolo jim rozuměli. Přitom tam byli lidi z Itálie z Říma, z Řecka, z Egypta, ze Sýrie, z Asie, Arabové – prostě všichni možní lidé. Každý z nich uměl mluvit jinou řečí. A přitom všichni rozuměli těm učedníkům. Slyšeli, že povídají o pánu Bohu a o tom, co všechno dobrého udělal. Jak to je možné? Jak se něco takového může stát, že všichni rozumí? Co myslíte?
Někteří z těch lidí z toho byli překvapení a divili se, co to je za zázraky, že jim rozumí, i když mluví jinými jazyky.
A pak byli ale jiní. Ti na učedníky koukali. Nerozuměli jim a říkali si „ti tedy blábolí“. Posmívali se a říkali: „Vždyť jsou opilí. Asi si hnedka po ránu dali nějaký špiritus. Po ránu se posilnili. Přehnali to a teď jsou plní alkoholu, špiritusu a jen divně blábolí.“
Jak to bylo? …
*
V tu chvíli vystoupil apoštol Petr. To byl takový vedoucí učedníků a říká: „Ale prosím vás, nejsou opilí. Vždyť je teprve devět hodin ráno. Kdo by takhle brzo ráno pil alkohol. To, co z nich mluví není žádný špiritus, žádná pálenka. To je spiritus…“ Co to znamená? Duch.
Jsou plní Ducha Svatého. Však to tak říkali už dávní proroci. Jednou přijde den, kdy Pán Bůh svým lidem pošle svého Ducha. Ducha svatého. Ten den uvidíte na zemi velké zázraky. Vichr na nebi a oheň na zemi. A lidi naplnění duchem svatým budou mluvit jako ve vytržení, různými jazyky a druzí lidé jim budou rozumět. Protože to je to, co pán Bůh dělá – pomáhá lidem, aby si rozuměli, aby se spolu domluvili.
Všechno to vypadá jako zvláštní zázraky. Znamená to ale jen to, že Pán Bůh je lidem blízko. To je to, co dělá Duch svatý. Přináší pána Boha mezi lidi. Lidi se pak můžou cítit zvláštně, tak nějak jinak. Jak ti učedníci, kteří se už necítili prázdní. Byli plní. Čeho? Špiritusu? Alkoholu? Ne.
Byli plní Spiritusu – Ducha svatého. Pán Bůh jim byl blízko. A proto jim lidi rozuměli.
*
A tehdy, přátelé, vznikla církev. Z těch lidí, kteří byli plní Ducha svatého. Když se mi tady scházíme, taky věříme, že Duch svatý je s námi, že nám je pán Bůh blízko.
V pátek jsem byl na návštěvě u Herty a přípomínal jsem jí tenhle příběh. A říkal jsem pak taky: „A takhle vznikla církev.“ A ona říkala: „A už je to dva tisíce let a pořád tu je. To by mohli uznat i ti nevěřící, že když něco trvá tak dlouho, tak už na tom něco je.“
Je to tak. Může se vám někdy stát, že si o vás lidi budou myslet, že jste blázni, když chodíte do kostela. Nebo, když třeba budete povídat něco o pánu Ježíši, můžou vám říct, že blábolíte, jako byste opilí. Tak si pak vzpomeňte na ty učedníky, že jim to taky řikali. Přitom nepili žádný špiritus, alkohol, ale byl s nimi spiritus, Duch svatý. Pán Bůh jim byl nablízko a nám pořád nablízku je. Proto se tady scházíme. Proto se nemusíme stydět mluvit o všem tom dobrém, co na světě dělá. Amen