Vrchlabí 25. 12. 2024
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 96,10-13, 1. čtení Za 2,14-17, kázání Lk 2,1-11(-20), 3. čtení 1. Tim 3,16, pož. 2. Tesalonickým 3,16
Písně: 464, 483, 481, 497, 478,
Milé sestry, milí bratři,
omlouvám se, ale dneska to bude nuda. Musíme totiž vyřešit jeden problém, který souvisí s Ježíšovým narozením. A totiž, kdy se vlastně Ježíš narodil. Abychom to mohli vyřešit, musíme se ponořit do historie. Podívat se na staré letopočty. Funkční období tehdejších potentátů a tak dále. Čeká nás tedy podrobná historická heuristika, zkoumání pramen§. Je to otrava pouštět se do takové mravenčí práce zrovna o Vánocích. Jinak se ale pravdu o Ježíšově narození nedozvíme. Tak tedy do toho.
1) Za prvé. Často se říká, že Ježíš se narodil v roce nula. Tak už to samotné je nesmysl. Nic takového jako rok nula neexistuje. Nula je nic. Viděli jste dítě, které by mělo nula let? Ne. Ty první měsíce, to je první rok. Ne nultý. První. Stejně tak ani letopočet nezačíná v roce nula, ale od prvních dní se počítá první rok. Pak by se Ježíš narodil v roce jedna. Popřípadě v roce mínus jedna.
2) Takhle to alespoň vypočítal muž jménem Dionysius Exiuus. Dionysis Malý. Pocházel z území dnešního Rumunska nebo Ukrajiny. Žil v Římě jako katolický mnich. To on vytvořil náš kalendář. Respektive on promyslel počítání let od narození Ježíše Krista.
I když ani to není přesné. Začátek letopočtu počítal ne od narození Ježíše, ale od jeho inkarnace, tedy vtělení. To znamená, ode dne, kdy byl Ježíš počat. To Dionysius datuje do 25. března roku mínus jedna. 25. března se totiž v tehdejší církvi tradičně slavil svátek Zvěstování páně. Ten připomínal den, kdy mladou Marii navštívil anděl a řekl jí, že se jí narodí Ježíš. Tehdy mělo proběhnout početí z Ducha. Připočtením devítí měsíců těhotenství došel Dionysius k 25. prosinci roku mínus jedna, kdy se měl Ježíš narodit. Šest dní na to. 1. 1. plus jedna začíná nový letopočet už s narozeným Kristem. Víme tedy alespoň proč jsou narozeniny 25. 1.
2) Jenže tady se to znovu komplikuje. Bibličtí historici tvrdí, že se Ježíš musel narodit už v roce mínus čtyři. Z Lukášova evangelia totiž víme, že Mariina kamarádka Alžběta počala Jana Křtitele v době vlády židovského krále Heroda. Ježíš byl o pár měsíců mladší než Jan. Jan totiž přivítal Ježíše na světě tak, že ve svém prenatálním stavu začal svojí těhotnou matku Alžbětu kopat do břicha, když k nim na návštěvu přišla také těhotná Marie. Z toho tedy vychází, že Ježíš se narodil za Herodovy vlády v Judsku. Pozor! Nemluvíme o celém Izraeli, ale o jedné z jeho provincií Judsku. Tam se měl i podle starých proroctví přece narodit Mesiáš. Problém ovšem je, že podle důvěryhodných historických pramenů král Herodes zemřel právě v roce mínus čtyři! Proto je tedy třeba posunout Ježíšovo narození nejpozději do roku mínus čtyři. Ne-li ještě dříve.
3) Počítáme narození Krista podle funkčních období tehdejších mocnářů. Kráčíme tedy velkými dějinami. Další údaj, který se od Lukáše dozvídáme, že v těchto dnech vyšlo nařízení od císaře, totiž toho v Římě. Tedy když za krále Heroda byla Marie těhotná, nařídil císař, aby se lidé z celého světě, nebo alespoň z jeho říše nechali sečíst. Císař, který měl nařídit sčítání občanů se podle Lukáše jmenoval Augustus. To byl vznešený titul Římského císaře Octaviana, který si nechával říkat právě Augustus, což znamená vznešený. To nám říká něco o tom, jaké o sobě měl císař mínění. Augustus vládl nad římskou říší v letech 27 př. našim letopočtem až do roku 14 našeho letopočtu. Zde tedy v dataci Ježíšova narození žádná nástraha nevězí.
Komplikace se ale vkrádá z jiné strany. V historických pramenech není doloženo, že by císař nařídil sčítání lidu v celé říši. To je tak veliká věc, že by to zaznamenáno bylo. Muselo by to totiž narazit na značný odpor a stížnosti obyvatelstva. „Proč se mám někam táhnout!?!“ Mimoto, nemělo jít o prosté sčítání hlav.
Mělo jít o soupis majetku. Každý se měl jít nechat zapsat na úřad do města, kde se narodil. To by bylo tak velké stěhování národů, že by o tom musely být doložené mnohočetné záznamy. Jenže doloženo není nic. Mimoto, to nedává moc smysl. Pokud se měl počítat majetek, je nesmysl, aby lidé šli na úřad do svého rodiště. Naopak by úředníci berňáku obcházeli jejich domovy, aby si pohlídali, že jim lidé nepřiznávají méně, než skutečně vlastní. Daňové úniky nejsou žádný moderní výmysl.
Jenže daně se vybíraly zejména v Římských provinciích. Na vlastním římském území to fungovalo jinak. To všechno mluví pro to, že to muselo být nějak jinak. A taky že nejspíš ano.
4) Tím se dostáváme k dalšímu potentátovi. Majetkový soupis měl proběhnout v době, kdy Judsko ze Sýrie spravoval Quirinius. Quirinius byl legát, tedy zmocněnec, který byl Římem dosazen k tomu, aby dohlížel na Judsko. V Judsku nahradili židovského (Tetrarchu) krále Archelaa. To byl do té doby Judský král. Jenže Archelaos byl bohém. Správu Judska měl na háku, věnoval se radši hýření. Na to se z Říma nemohli koukat. Proto tam poslali Quirinia, aby v Judsku udělali trochu pořádek.
No a teď to zásadní. Tetrarcha Archelaos na judský trůn nastoupil po smrti Heroda v roce mínus čtyři. A vládnul do roku šest našeho letopočtu. Tehdy ho nahradil Quirinius. Z roku 6 také máme v historických pramenech doložený soupis lidu v provincii Judea. Máme ho doložený, protože proti téhle imperátorské prudérii se postavil jistý Juda Galilejský. Jeho povstání ovšem potlačil právě Quirinius. Od té do si dalších třicet pět let – tedy po celý Ježíšův život – Židé nevládli sami. Judea byla přímou správou z Říma. Tu vykonával Quirinius a jeho podřízení.
5) Už jste se v tom ztratili? Rozumím. Zpátky v dataci Ježíšova narození. Ježíš se měl narodit za Herodovy vlády. Tedy nejpozději do roku mínus čtyři. Zároveň se ale měl narodit v Betlémě, kam se dostal kvůli soupisu lidu. Ten provedl Quirinius v roce plus šest. Ten problém je, že smrt Heroda a nástup Quirinia dělí deset let.
Kdy se tedy Ježíš narodil? Nevíme. Na základě biblických zpráv prostě není možné přesně spočítat, kdy se Ježíš narodil. Jediné, co můžeme poctivě říci je, že se narodil. O tom máme dostatek důvěryhodných historických pramenů. Důvěryhodné také je, že se narodil přibližně v tomto období. Větší jistotu nemáme.
6) To jsem si celý ten komplikovaný historický výklad mohl ušetřit a rovnou vám říci, že nevíme. No jo, jenže evangelista Lukáš měl nějaký důvod, proč všechny ty mocnáře v Ježíšově příběhu zmiňuje. Lukáš byl historik. Pokusil se sepsat příběh Ježíšova života a prvních let rané církve (napsal i Skutky apoštolů jako druhý díl Lukášova evangelia) z pohledu historika. Jenže tam má dost zásadní nepřesnosti. A co víc, musel o nich vědět. Proč to tedy dělal? Jaký byl jeho záměr.
Lukáš se nám totiž snaží o Ježíšovi říct ještě něco jiného. Chce nám těmi svými složitými historickými konstrukcemi říci, že pán Bůh působí v našich dějinách. A jak to dělá. To je vlastně totiž ono. Lukáš nám především chce říci, že Bůh působí v našich dějinách. Chce nám ukázat, že to nejsou nějaké dávné mýty a legendy, žádné bajky pro poučení, nepředstavuje Ježíše pouze jako morální vzor hodný následování, který mohl po světě chodit vlastně kdykoli. Pro Lukáše je důležité, že Ježíš, tedy Bůh v lidských botách nebo kristuskách, chodil právě po tom světě, po kterém chodíme my. Že se musel vyrovnávat s těmi problémy, s nimiž se musíme vypořádávat my.
Lukáš píše evangelium asi o osmdesát let po Ježíšově narození. Můžeme si to představit jako současné seriály z prostředí první republiky. Kostýmy jsou víceméně dobové. Historické události více méně odpovídají. Herci ale mluví dnešním slovníkem a některý letopočet občas úplně nesedí. Zásadní není úplná historická přesnost, ale poselství, které nám chce autor říci.
Lukáš nám říká: Ježíš chodil po tomhle světě. Bůh působí v tomhle světě. A to zajímavé je, že Bůh nepůsobí jako loutkař. Netahá za nitky tak, aby mu to všechno pěkně vyšlo. Ne, nechává lidi žít si jejich životy. Mocnáře nechá manipulovat lidmi. Nejde proti tomu. Pracuje navzdory. Zajímavé je, že u Lukáše se Boží záměry prosazují často v kulisách lidských průšvihů. U Lukáše se stěhují národy. Mocní zneužívají své moci. Chudí a bezbranní se táhnou po všech čertech. A právě uprostřed tohoto zneužívání moci a mezilidského chaosu do světě přichází Bůh. Pod vládou vladařů mocných rozpohybovat celý svět se do světa narodí protisíla, protiváha. Narodí se v bezmoci. Jako malé dítě. Všimnou si toho jen ty nejzapomenutější ze zapomenutých. Pastýři. Popeláři svého času. Svět si jede svými kolejemi. A kdesi v díře světa, v mrňavém Betlémě se narodí dítě, které tomu všemu jde naproti. Uprostřed průšvihu se rodí síla, která má moc ten průšvih zvrátit. Malé děcko, spasitel světa. V roce nula, mínus čtyři, plus šest i 2024 uprostřed všech našich průšvihů je v tom Pán Bůh s námi. Amen
PS: Za historické podklady děkuji doc. Janu Roskovcovi.