Jakub Kašpar, Vrchlabí 11. 5. a Třebechovice p. O. 25. 5. 2025
První čtení (Gn 1,1-4;26-28):
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.““
Kázání
„Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“ (Př 8,22-36)
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Nestvořil je uprostřed ničeho, ale nad propastnou tůní, čteme na začátku Bible, na začátku první knihy Mojžíšovy, Genesis, neboli Počátek, Stvoření, Původ… A v textu, který jsem před chviličkou četl z knihy Přísloví, se praví „Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve, než co konal odedávna.“
Kdo to k nám vlastně z té knihy Přísloví promlouvá, bratři a sestry? To by bylo dobré si hned teď na začátku ujasnit… Ano, přátelé, je to Boží moudrost, která nám říká, že ještě dřív, než se cokoli stalo, než přišel jakýkoli prvotní akt, ona existovala. Bůh Hospodin byl Moudrostí nadán ještě dřív, než vytanula jeho první stvořitelská myšlenka.
Moudrost provázela Hospodina při jeho tvoření a provází jej stále. Vidíme to přece třeba v přírodě. Jak geniálně je v ní všechno provázáno. Jak geniálně je v ní všechno propojeno, jak úžasně všechno se vším souvisí a hraje v harmonii.
Opravdu? Fakt ve světě panuje taková pohoda a soulad? Vždyť zvířata se navzájem žerou a zabíjejí, rostliny se přetahují o prostor a jedna se snaží vytlačit druhou… Ale ano, na tom je ten řád postavený. Není úplně jisté, jestli to byl Augustin, Benedikt nebo Norbert, ale někdo z těchto tří svatých údajně řekl, že platí „zachovej řád a řád zachová tebe“. Když všichni členové týmu, všechna kolečka v soukolí, dělají to, co je potřeba, co se od nich očekává a co dělat mají, pak systém funguje, běží, jak má, jde jako po drátkách a je přesné jako švýcarské hodinky.
Jenže vždycky to tak není, že? „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím,“ vracíme se znovu do Genesis. Takhle celá ta svatá kniha začíná. A jak pokračuje? Od začátku až do samotného konce popisuje, jak tento obraz Boží, tedy my, sestry a bratři, nedokážeme jednat a žít v souladu s Božím řádem a konat v souladu s Boží Moudrostí.
Moje žena má doma moudrého muže. To je jasné, proti tomu nemůže nikdo nic namítnout, že? Ostatně, já mám doma moudrou ženu. Jsem vděčný, že jsme se tehdy před lety potkali a ona mi dokonce po pár letech před oltářem řekla svoje „ano“. Taky máte, bratři, doma moudré ženy? A vy, sestry, taky máte doma moudré muže? Jsem si jistý, že to tak je! A náš sbor má velmi moudrého faráře. Na tom se taky shodneme.
Ale já se vám musím k něčemu přiznat. My se doma občas neshodneme. Věřte tomu, nebo ne, ale my máme se ženou na některé věci občas úplně jiný názor. Tuhle mi dokonce říkala, že jsem se podle ní zachoval nerozumně. A (ale nikomu to neříkejte!) mně připadá, že jí se to taky stává. Dokonce se mi několikrát stalo, že jsme si o nějaké věci mysleli něco úplně jiného já a náš bratr farář. To snad není možné! Vždyť jsme přece moudří lidé, tak jak se něco takového může stát?
Bůh, obdařený odedávna věčnou Boží Moudrostí, stvořil ke svému obrazu člověka, který sám sebe pojmenoval po pár staletích krásným příjmením Sapiens, tedy Moudrý. A ani dva sobě nejbližší moudří lidé se jsou schopní třeba desetkrát denně neshodnout. Stovky moudrých lidí z vyvoleného národa izraelského na příkaz jiných moudrých lidí tohoto národa vraždí i právě dnes tisíce jiných moudrých lidí z národa, jehož mytický původ odvozujeme od Izmaele, nevlastního bratra Izákova. Vraždí je včetně starců, žen a dětí. Jiné tisíce moudrých z křesťanského pravoslavného národa ruského vraždí stovky pravoslavných moudrých křesťanů z Ukrajiny. A všichni dohromady se dnes a denně podílíme na ničení vlastního domova, planety Země, onoho Stvoření, o které máme pečovat a starat se, to je přece náš první úkol, který zazněl už v první kapitole první knihy Písma.
Jak to tedy, přátelé, s tou naší moudrostí je? Jak je to s moudrostí člověka, stvořeného k obrazu Božímu, který od počátku své existence nedokáže naplnit vlastně nic, co má za úkol?
Naše moudrost je postavená na zkušenosti. Velkou roli má zkušenost bezprostřední, naše vlastní. To, co jsme ve svém vlastním životě prožili, se nám dostává takříkajíc „pod kůži“ a ty jednotlivé prožitky, zážitky, zkušenosti si zobecňujeme. Stavíme si jakési vzorce, které nám říkají „když se děje toto, měl bych reagovat tak a tak“. K tomu se přidává zkušenost zprostředkovaná – povídáme si s přáteli, tu a tam zaslechneme i něco od cizích, čteme knihy, noviny a internet. Chodíme do kina a do divadla. A to všechno se přidává do kotlíku, ve kterém se vaří naše lidská moudrost, podle které pak myslíme, mluvíme a taky činíme. Moudrost moje je jiná, než moudrost mojí ženy, vašeho muže nebo ženy, nebo třeba prezidenta Ukrajiny či gazánského palestinského teenagera nebo izraelské vojačky. Náš nadhled je přímo úměrný možnostem naší lidské velikosti, délky života – a pohříchu také jakési mozkové kapacitě.
Nad námi nade všemi, a jak dnes čteme, taky nade všemi věky, tedy mimo jakékoli omezení našeho času, je ale odedávná Moudrost Boží. Tím ale nechci, milí přátelé, říct nic ve smyslu „vykašleme se na Gazu, na Ukrajinu, na Sýrii a Libanon, vždyť Bůh nejlíp ví, co činí“. Vůbec ne, ba právě k úplnému opaku směřuju. Tohle nečiní Bůh, ale my, lidé. My, stejní lidé, kteří se tomu můžeme stavět na odpor, každý podle svých skutečných sil a možností. My, obrazy Boží, se vždycky musíme nějak rozhodnout. A můžeme se rozhodnout pro dobré, nebo pro zlé.
Ta Boží Moudrost je tu stále s námi, nad námi, všude kolem nás. A dává nám návod, radí nám.
Naši katoličtí sourozenci ve víře mají nového papeže. Konkláve kardinálů zvolilo v Sixtinské kapli nového římského biskupa, nástupce bratra Františka – Lva XIV. Jejich předchůdce, papež Benedikt XVI., ještě jako kardinál Joseph Ratzinger řekl v roce 1997: „Netvrdím, že Duch Svatý se účastní volby papeže v doslovném smyslu, protože Duch Svatý by jistě zvolení mnoha papežů nedopustil. Plní spíš roli laskavého učitele. Ponechává nám svobodu jednání, ale nespouští nás z očí.“
To je, myslím, milé sestry a milí bratři, dost trefné slovo od br. Ratzingera. Boží Moudrost v Duchu Svatém je tu s námi a pro nás. Ale to neznamená, že tahá za nitky, které vedou naše nohy, ruce, jazyk a uvažování. Zkouší nám radit – jak zpívají Voskovec s Werichem: „čtěte Bibli, tam to všechno je“ – ale je na nás, jestli si poradit necháme, jestli vůbec ty rady uslyšíme a pustíme si je očima a ušima k sobě, do svého mozku, ke svému srdci, do své duše. Je to náročný úkol. Jako lidstvo jsme ho nikdy nedokázali naplnit. Mnozí jednotliví z našich předků i současníků jsou a byli ale v tom naplňování docela daleko, nebo, chete-li, k jeho splnění blízko. A to, jak blízko se dostaneme, záleží na každém z nás. Bůh nám svou Moudrostí pomáhej. Amen