Jakub Kašpar, 29. června 2025
1. čtení (Iz 56,1-5):
„Toto praví Hospodin: „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Blaze člověku, který tak jedná, lidskému synu, který se toho drží a dbá na to, aby neznesvěcoval den odpočinku, který se má na pozoru, aby jeho ruka neučinila nic zlého.“
Ať neříká nikdo z cizinců, kdo se připojil k Hospodinu: „Hospodin mě jistě odloučil od svého lidu.“ Ať neříká kleštěnec: „Hle, jsem strom suchý.“ Neboť toto praví Hospodin: „Kleštěncům, kteří dbají na mé dny odpočinku a volí to, co si přeji, kteří se pevně drží mé smlouvy, dám ve svém domě a na svých hradbách památník a jméno, lepší než synů a dcer. Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno.““
Text pro kázání (Mt 11,25-28):
„V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.
Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“
Kázání:
Dodržujte právo a jednejte spravedlivě, vzkazuje nám po proroku Izajášovi Bůh Hospodin. My teď doma trávíme s Monikou některé společné večery sledováním jednoho detektivního seriálu na komerční streamovací platformě. Je to seriál opravdu dlouhý, jsme asi u 160. dílu a ještě nejsme v polovině. Spousty nejrůznějších – přiznávám, že často ne úplně silných – scénářů donebevolajících nespravedlností, které parta detektivů řeší. A výsledek vyšetřování je někdy vlastně další nespravedlností. Třeba když se ukáže, že pachatelem zločinu byl člověk, kterého oběť dlouhá léta surově týrala a on nebo ona už to zoufalství a trápení nemohl/a vydržet…
Když jsem si tenhle text četl v perikopách, napadal mě vlastně podobně nekonečný seriál nejrůznějších nespravedlností ve světě kolem nás. A nebudu ho tady vyprávět. Každá a každý z vás si jistě dokáže přiklad nějakého bezpráví nebo nespravedlnosti vybavit i bez mojí nápovědy. Ať už něco malého, třeba nespravedlivé obvinění ze strany někoho blízkého, nebo nějaké obrovské bezpráví které se děje někde na světě třeba celému národu. Ten výčet by byl vlastně zbytečný a já cítím, že by dnešní Slovo nemělo znamenat jen nářek nad nepoučitelností člověka a jeho nekonečným otročením Zlému.
Bůh nám v tom Izajášově proroctví říká, v čem je spravedlnost. Spočívá v následování a ve společenství následovníků. Je jedno, jestli je někdo cizinec, třeba Číňan, Arab nebo Somálec. Pokud následuje Boží cestu, pokud je to člověk, který poslouchá Boží Slovo a jedná podle něj (dobrá, známe sami sebe, tak můžeme doufat, že to znamená upřímnou snahu Boha následovat), pak je přijat do Boží spravedlnosti. Je to člověk nějak jiný, divný, zvláštní? Izajáš používá jako příklad takového podivného lidského tvora kleštěnce… „Když si volí to, co si přeji,“ když se drží Boží smlouvy, pak patří mezi ty, jimž patří „jméno věčné, jež nebude vymýceno“.
A v evangeliích to máme úplně jasně předestřeno. Vzpomeňme na podobenství o milosrdném Samařanovi. O cizinci, jinověrci, který ale jedná podle zákona Božího milosrdenství – právě ten je, jak říká Ježíš, tím opravdovým bližním. Mnohem opravdovějším, než Hospodinův levita, který pro samou církevní povinnost nestíhá pomoct zraněnému a přepadenému. Nebo – který se před Bohem a sám před sebou na nedostatek času a nával povinností vymlouvá.
„Pojďte ke mně všichni… a já vám dám odpočinout,“ říká Ježíš u Matouše. To je poselství dnešních textů. Všichni. Ježíšova náruč, jeho srdce, Boží sláva, jsou nabídkou a pozváním pro každého. Není v nich nic exkluzivního pro ty, kdo si to podle ostatních zaslouží. Žádná výhoda pro ty, koho ostatní řadí mezi „naše lidi“ nebo „ty slušné“. To pozvání platí pro všechny a odměna jména věčného pro ty, kdo se rozhodnou pozvání na hostinu přijmout, i kdyby do té doby stáli u nejzastrčenějšího plotu a žebrali.
Cizinci nejsou žádní vyvrhelové, ti divní – lidé nejrůznějších menšin, nejsou u Pána méně, než „naši lidi“.
Chci připomenout důležité usnesení našeho posledního Synodu. V něm se, mimo jiné, říká: „Vyzýváme … k veřejnému odmítnutí stigmatizace lidí pobírajících sociální podporu a k jasnému odsudku rasismu, anticiganismu a všech forem lidského ponižování.“ A já dodávám – ano, to je odkaz právě k těm našim dvěma dnešním textům. Ježíš a Boží Království není pro bohaté, bílé, našince, ale pro všechny. A i když církve jako organizace, mající svá pravidla, pochopitelně nejsou a nemohou být úplně pro všechny – každý člen organizace má nějaké povinnosti, stejně jako má nějaká práva – církve jako společenství Kristových následovníků, pozvaných, kteří odpověděli na pozvání svým ano, pro všechny být mají. Máme být prostředím otevřeným. Společenstvím otevřených srdcí.
Mít srdce otevřené pro každého je náročná výzva. Někdy to může být – a za sebe vám můžu říct naprosto narovinu, že někdy to opravdu je – velmi, velmi těžké. Ale je-li naším životním úkolem a cestou následovat Krista a jeho evangelium, pak srdce otevřené pro druhé k té cestě neodmyslitelně patří. Tak vzhůru srdce, máme je u Hospodina! Amen