Strážné 24. 12. 2025
Michael Pfann
Texty: Introit Lk 2,10b.11, 1. čtení 1 Kor 1,26-31, kázání Mt 1,1-17
Písně: Byla cesta byla ušlapaná, NEZ 484, 203, 786
Milí přátelé, milé sestry, milí bratři,
co všechno se musí stát, než se narodí dítě?!
Jeden by teď mohl začít s košilatými vtipy. Jenže redukovat lidské početí jen na biologii, to je jednak trapas, jednak bychom se zle sekli. Ve hře je toho mnohem víc. O tom povídá Ježíšův zdlouhavý životopis. Kolik práce, kolik práce na lidských vztazích to stálo, než jste se narodili právě vy. Než v Betlémě pod hvězdami uslyšeli pláč novorozence a do tmy zazářil úsměv vyčerpané matky.
Když jsme u těch žen. Na první pohled Ježíšův rodokmen vypadá jako, omluvte mé výrazivo, slušná sausage party (klobásový večírek). Nebo all male panel (panel ze samých chlapů). Kdybych mesiášův rodokmen pověsil na sítě, jistě by k němu brzy přibyl #najdi ženu. Ale právě o to mi dneska jde. Pokud jste se zvládli na ten telefonní seznam jmen soustředit, možná jste si všimli, že v Ježíšově rodokmenu je přeci jen zmíněno několik žen. Konkrétně pět. Pikantní přitom je, že cesta ani jedné z nich mezi Ježíšovy předky nebyla ani samozřejmá, ani jednoduchá. Jejich životní osudy také nebyly zrovna zářné. Ale dost nekonvenční. Podívejme se dnes na příběhy Ježíšových babiček a praprababiček.
*
První je Támar. Ta se musela převléct za prostitutku. Támar neměla snadný život. Šla mužům z ruky do ruky. Tchán Juda ji dal za ženu svému synovi Erovi. Jenže ten žil tak, že brzy nežil. Dali ji tedy jejímu bratrovi, ten se jmenoval Ónan. Proč asi? Se ženou si rád užil, ale dítě s ní mít nechtěl. Věděl jak na to, a my si to díky jeho jménu snadno domyslíme. Taky to s ním brzy skončilo. Třetímu synovi už ji Juda nedal. Tak dlouho si ji chlapi předávali z ruky do ruky, až se Tamar rozhodla vzít osud do rukou vlastních. Na žádný osud totiž nevěřila. Bůh nám dal život a my sami tomu životu dáváme tvar.
Tamar chtěla dítě. Přála si být matkou. Tehdy nefungoval žádný sociální systém. Muži se na ni vykašlali. Přála si, aby se o ní ke stáru někdo postaral. Ale nejen to. Přála si být matkou v Izraeli. To znamená vidět Mesiáše až přijde. Klidně očima vlastních potomků. Člověk totiž na světě zůstává skrze ně. Když se oni potkají s mesiášem, potká se s ním i Tamar. To znamená budoucnost až na věky.
Tamar se jednoho dne převlíkla za prostitutku. Sedla u silnice a počkala až půjde kolem vlastní tchán. Nepoznal ji. Chtěl si užít. Slíbil, že jí pak za to pošle kůzle. Vzala si do zástavy jeho pečetní prsten, vlastně občanku. On ji přitom nepoznal. Když tchánovi o pár týdnů později ohlásili, že snacha je těhotná, křičel „na hranici s ní, běhnou“. Tamar vytáhla jeho občanku a za nevěrníka byl on. Tehdy se konečně zachoval jako chlap z královského rodu. Řekl, „ta žena je na rozdíl ode mě spravedlivá.“ Udělala, co bylo v jejích silách. Rod jde dál.
Z dnešního pohledu je tahle telenovela těžko pochopitelná. Tamar se ale rozhodla postavit světu, ve kterém se ženám měří jiným metrem než mužům. Nespoléhat se na jejich rozmary. Udělala to po svém. Postarala se o svoji budoucnost, a přitom i o pokračování svého lidu. Tak nakonec nejen že skrze své děti potkala mesiáše, ona se stala jeho prababičkou.
*
Další žena v Ježíšově rodokmenu, Rachab, se za prostitutku ani převlékat nemusela. Rachab byla prostitutka. Každý ji chtěl, každý jí opovrhoval. Prokletá žena v prokletém městě. V Jerichu. V tom, co ho porazil Jozue, když se Izraelci konečně vrátili ze zajetí domů, do zaslíbené země. Nikdo to v Jerichu nepřežil, jen Rachab a její rodina. To, protože se rozhodla, že už nechce být prokletá. Že už nechce být nevěrná, že nechce být ženskou, na kterou se nedá spolehnout. Tehdy jí uvěřili muži z cizího národa. Izraelci. Vyzvědači, které zachránila před královskou armádou. Uvěřila, že na jejich Boha je spolehnutí.
Vložená důvěra se jí vyplatila. Bůh zachránil ji i její rodinu z prokletého města. Vysvobodil ji z prokletí veřejné ostudy. Postavil ji na světlo, jako příklad ženy statečné. Tak se další Ježíšovou prabábou stala žena cizinka. Mesiáš nebude čistokrevný. Jenže mesiáš není pes. Je tu pro všechny. Prostitutka Rachab se stala prabábou muže, který neohrnoval nad člověkem nos. Sedal ke stolu i s kriminálníky a prostitutkami. Co by ne. Však jsou to lidi a ti vždycky mohou zazářit. Jen jim dát důvěru. Tak jako zazářila Rachab. Ostatně šušká se, že byla velmi krásná.
*
V rodkmenu mesiáše Izraele máme hned další cizinku, Rút. Její příběh je v něčem dojemný. Zůstaly samy dvě. Noemi a Rút. Tchýně a snacha. Izraelka a Moabka. Jejich muži jeden po druhém zemřeli. Rút se rozhodla, že tchýni, které se přivdala do rodiny, nenechá na stará kolena osamělou. Žádný sociální systém by ji tehdy nezachytil. Padla by na dno. „Kamkoli půjdeš, půjdu. Kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem, tvůj Bůh bude mým Bohem.“ Řekla Rút své tchýni. A jak řekla, tak udělala. Přitom byla mladá a krásná, jistě by si manžela sama snadno našla. Ale i takhle se někdy projevuje milosrdenství. To lidské – péčí o ženu v nouzi, Noemi. To Boží – budoucností pro ženu bez zastání, Rút.
Ale ani Boží budoucnost nepadá z nebe převázaná zlatou stuhou. Člověk, který věří, že ho Bůh nenechá na holičkách, se o budoucnost popere. Každý prostředky, které má zrovna v ruce, které mu jeho doba nabízí. Naštěstí dnešní doba poměry narovnala, ale tehdy se ženě bez muže zkrátka žilo těžko. Bez zastání. Tak tchýně a snacha kuly piklea tak trochu pletichařily. Až nakonec Rút padla do oka váženému Boázovi. Jednoho dne si k němu Rút v noci přilehla pod deku. A už tam zůstala. Vzali se. Porodila dítě a to další, a další a další.
Rút byla nejen vynalézavá, ale především milosrdná. Dokázala pečovat o druhé a Bůh pečoval o ní i o její budoucnost. Stala se další z prababiček jeho syna.
*
Pak tu máme příběh krvavý. O nevěře a vraždě. Bat Šeba byla žena Uriáše. Jenže se zalíbila mocnému a slavnému králi Davidovi, z jehož rodu měl přijít mesiáš. Zalíbila se mu až tak moc, že Uriáše, generála vlastního vojska nechal padnout v bitvě. To proto, aby nevyšlo najevo, že mu chodil za manželkou. Bat Šeba totiž otěhotněla.
Bylo to Davidův pád. Tak hluboký, že za něj životem zaplatilo jeho první dítě. Byla to dlouhá a bolestná cesta, nakonec David pochopil jako hrůzu napáchal. Změnil se. Začal znovu. To, protože Bůh člověka, i po největších průšvizích nechává začít znovu. To, protože to dobré, má nakonec větší sílu než to zlé.
Tak to s Davidem zkusila znovu i Bat Šeba. Žena s přetěžkým životem, sice žena krále, přitom ale žena, který přišla o muže i o dítě. Nakonec přeci jen porodila znovu, dokonce toho nejmoudřejšího krále, který prý kdy chodil po světě. Šalamouna. A tak se i tahle krásná žena, s těžkou minulostí a zkoušená životem přidala do Ježíšova rodokmenu. Dějiny královského rodu, ani toho mesiášského totiž nejsou jen dějinami hrdinství, ale i pádů. Ten rodokmen svědčí o tom, že i po nich je možné jít dál.
*
Tak se dostáváme k té poslední. Mladé dívce. Dívce bez manžela. Marii tiché. Marii trpělivé. Marii odvážné. Tu si za ženu vybral sám Bůh. A ona mu porodila syna. Ale o Marii si budeme povídat zítra ráno.
*
To bylo pět žen v Ježíšově rodokmenu. Tamar, Rachab, Rút, Bat Šeba, Marie. Žádná z nich to neměla lehké. Ale navzdory tomu věřily, že život má směr. Že jsou součástí dobré cesty, na kterou stojí za to vsadit. To, protože Bůh se o lidi stará. A nabízí východisko i zdánlivě bezvýchodných situací. Ty ženy se ho rozhodly hledat. Nenechaly se semlít ani hrubou silou, ani okolnostmi. S kartami, které měly v rukou hrály vynalézavě. Ženy, které se nenechaly okřiknout. Ženy s fantazií. Ženy odvážné. Bůh pomohl jim. A ony pomohly jemu.
Tak tohle všechno se muselo stát, aby na svět přišlo dítě, které vysvobozuje i z těch nejtěžších okolností. Je zahrnuto láskou, a proto k tomu má odvahu. Do jeho DNA ji vtiskly i jeho matky a prabáby, které měly odvahu prát se s tím, co přijde. Věděly totiž, že i malé nožičky dokážou dělat odvážné kroky.