Daniela Brodská
Biblický text (2Kr 2,7-11):
„Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí; a oni oba stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.“
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Ve čtvrtek bylo 40 dnů od velikonoc a církev oslavila Nanebevzetí – Nanebevstoupení Páně. Dnešním kázáním se vracíme k tématu, byť trochu jinak.
Při svátku Nanebevzetí soustřeďujeme svou pozornost na Ježíše, který „třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího“, jak vyznáváme také v Apoštolském vyznání víry.
Elijáš nebyl Kristus, a jeho nanebevzetí je něco jiného, než Ježíšovo. Elijáš nemá všechnu moc na nebi i na zemi. A přece je nám ten starozákonní příběh k užitku: pomáhá zaměřit pohled na nás, kteří zůstáváme na zemi. Co Bůh dělá tady s námi?
Elijáše vedl a on poslušně šel, až došel k překážce, k řece Jordán. Chce jít poslušně dál. Ale nemá ani hůl, kterou by udeřil do vody a rozdělil ji, jako kdysi Mojžíš. A tak ho napadne stočit plášť a udeří do vody Jordánu pláštěm. Jordán se rozestoupí.
Vody Jordánu takto nerozděluje Elijáš, ale všemohoucí Bůh. Kabátem přece řeku nezastavíme. Bůh se přiznal ke svému prorokovi, k jeho trochu naivnímu činu, ale předně k jeho víře. Když se k nám Bůh přizná, máme z toho radost. Když se k nám přizná, znásobí to naši důvěru v Boha.
Slyšeli jsme, co prorok v radosti udělal, když se k němu Bůh přiznal: A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“
Zní to jako z pohádky: „Vyslov přání a já ti je splním,“ nebo-li „Teď je všechno možné!“ Samozřejmě se do bible pohádka nevloudila. Zde je obsažena závažná výpověď o víře a podstatný rys nanebevzetí – totiž: Bůh je všemohoucí! A ty smíš věřit, že svou všemohoucnost chce uplatňovat ve prospěch člověka, ve tvůj prospěch! To poznal prorok Elijáš a právě teď ho o tom Bůh znovu ubezpečil, když se k němu takto přiznal a rozdělil Jordán. Co mám pro tebe udělat, to je nabídka plná radosti a důvěry, že za tebe mohu Boha prosit a Bůh je tak dobrý, že mě uslyší. On přece chce také tvoje dobro.
Od té doby se nezměnil svět ani člověk. Také tehdy by lidé většinou rychle odpověděli: „Když pro mne chce něco udělat všemohoucí, tak si přeji, abych dostal peníze, případně nějakou věc a nejčastěji ovšem „zdraví“. Jsou to hodnoty tohoto světa a je pochopitelné, že po nich toužíme.
Elíšovo přání je jiné: Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha! Rozumějme tomu dobře: Elíša nechce mít dvakrát víc ducha než Elijáš. Elíša prosí, aby dostal jako dědictví dva z dílů, na něž se rozdělí Duch, kterého dal Bůh Elijášovi. Dva díly dědictví byly výsadou prvorozeného syna. Ať ty dva díly dostane Elíša jako prvorozený syn. Jeho přání tedy znamená, že chce být uznán za prorokova prvorozeného. A nejvíc mu záleží na dědictví Ducha, kterým Bůh Elijáše naplnil. To je pro Elíšu na světě nejcennější.
Proč si to přeje víc, než třeba majetek nebo zdraví? Nepochybně proto, že také on poznal Boží věrnost. Poznal, že má větší cenu než hmotné věci, větší než zdraví. Poznal a znovu si teď ověřil, že se Bůh k člověku přiznává. Zdědit aspoň dva díly Božího Ducha, to jistě znamená zdědit Boží přiznání také ke mně. – tak smýšlí Elíša a Elijáš na to říká:
Těžkou věc žádáš. Jestliže mne uvidíš, až budu brán od tebe, stane se ti tak. Je to těžké, poněvadž žádný člověk – i přes silnou víru – nemůže disponovat Boží milostí. Bůh je svobodný. Smíme ho prosit, ale nemůžeme za něho rozhodovat. Můžeme však jeden druhému dosvědčit, že Bůh se vlastně pro naše dobro už sám rozhodl. Smíme si vzájemně tlumočit Boží zaslíbení: Jestliže mne uvidíš, až budu brán. To znamená: Až mne bude B ů h brát. Jestliže uvidíš, že mne Bůh nenechá, neopustí, ale přizná se ke mně a vezme mne k sobě – pak se jistě přizná i k tobě.
Čekali bychom, že teď budou Elijáš a Elíša napjatí, jak to dopadne, jestli se Elíšovo přání vyplní. Ale četli jsme pravý opak. Všechna dramatičnost opadla, nikdo není nervózní, nastalo zklidnění a pokoj. Pak šli dál a rozmlouvali.
Jestli dovedeme zaslechnout zaslíbení, jestliže mu uvěříme, naplní nás pokoj. Samozřejmě je to jenom zaslíbení. Ještě musíme čekat. Splnění už záleží pouze na Pánu Bohu. A proto ten pokoj. Vždyť Elijáš i Elíša, oba stejně věří, že Bůh je věrný.
V pokoji, který pochází z této víry, jsou spolu a mluví spolu. Jdou spolu životem. Je to velice prosté a bez vzrušujících zážitků. Jako spolu my jdeme životem a mluvíme spolu v rodině, ve sboru, v národě. Máme zkušenost, že to jde – jít spolu životem a mluvit spolu. A máme zkušenost, že je to právě bez horečnatých vzruchů krásné a plné pokoje. V pokoji víry totiž nečekáme naplnění Božích zaslíbení každý s á m. Očekáváme společně a také o tom spolu mluvíme a těšíme se, svědčíme si a posilujeme se.
Pokud to neděláme, je nejvyšší čas s tím začít.
A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe. Pán Bůh se tak přiznal k té zklidněné vzájemné víře, pokojné společné chůzi a bratrskému rozhovoru. K Elijášovi. se přiznal, když ho vzal k sobě do nebe. K Elíšovi se přiznal, když mu to dopřál vidět. Svěřil mu vidění, že Boží všemohoucnost je plná milosti a je tu pro ty, kdo jí věří.
Elíša to zahlédl na okamžik jako Ježíšovi učedníci. Tak přestal být žákem a stal se prorokem. Stejně, jako oni přestali být učedníky a stali se apoštoly. Bůh jim svěřil, aby o Boží milostivé všemohoucnosti svědčili doma i v posledních koutech země.
Občas a různě v běžném životě a třeba jen na okamžik zahlédneme i my, že se k nám Pán Bůh přiznává, že jeho zaslíbení platí také pro nás, že je plný milosti – a že nám toto evangelium, tuto dobrou zprávu svěřuje, abychom ji sdíleli se svými bližními v církvi i mimo ni.
Modlitba: Pane, tobě je dána veškerá moc na nebi i na zemi a to je dobře, protože ty jsi Pán dobrý, milosrdný a věrný. Chceme to dosvědčovat svým bližním. Prosíme, daruj nám, aby naše svědectví bylo věrohodné. Amen