Michael Pfann
Biblický text (1Tim 3,16):
„Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
jsou věci mezi nebem a zemí. Jak se tam udrží? To je tajemství.
Tajemství. Podívejte se dneska na nás. Představte si tu scenérii zvenku: Černá noc. Všude tma. Okolo se zdvíhají hory a dolů padá údolí. Ticho. Klid. Zimní noc. Tichá noc. A uprostřed toho všeho svítí okna malého kostelíka. Co se v něm asi děje. Možná se na něj dívá náhodný pozorovatel. Kouká z okna vytopené chalupy, nebo na procházce tráví štědrovečerního kapra. Nasává to ticho a tmu štědrovečerní noci uprostřed hor. A najednou do toho zasvitnou světla kostelíka. Kdo se v něm v tuhle chvíli skrývá? O čem to světlo vypovídá? No, není to tajemné – alespoň trochu?
A jak to vypadá uvnitř? Světla svíček. Vánoční písně. Lidé, kterým stálo za to vybalit dárky rychleji, zvednout se od stromečků a vyrazit do noci, do hor. Co vás sem přivedlo? Dokázali byste to popsat. Zkuste se nad tím na chvíli zamyslet: Představte si, že se vás někdo – známí, kolegové, děti – zeptá, co vás vede k tomu, zvednout se z teplého obýváku od vánočního cukroví a vyrazit do zimy, do hor. Co mu řeknete? Dokázali byste vyjádřit, co to je? Co vás sem opravdu přivedlo? Jistě, můžeme říct různé věci: známí lidé, rodina, přátelé, povznesená atmosféra, vánoční písně, kázání, společné modlitby, čtení Vánočního příběhu, prostě to „dělala už moje babička“, nebo jste třeba potřebovali trochu provětrat. Všechno to může být jistě pravda. Ale troufám si říct, že sice důležitá, ale přeci jen část pravdy. Co člověka v tuhle hodinu táhne do kostela? Co je to, nad čím se nám o Vánocích tají dech? Tají dech. Tají. Tajemství. Nakonec je to přece tajemství.
Co je to tajemství, tajemství Vánoc? Teď bych měl jako farář vytáhnout správnou odpověď. No přece: Narodil se Kristus Pán. Ano, věřím, že je to správná odpověď. Jenže! Odhalil jsem to tajemství, když jsem to řekl nahlas? Je to tajemství najednou srozumitelné? Dokážeme těmi slovy vyjádřit tajemství toho, proč jste takhle v noci přišli do kostela? A nejen vy, ale spousty lidí po celém světě. A nejen dnes, ale neděli, co neděli a občas i ve všední den po celý rok, tak jako někteří z našich předků a snad i někteří naši potomci. Dokážou slova Narodil se Kristus Pán opravdu vyjádřit, proč se radujeme a veselíme? A použili bychom ta slova vůbec k tomu, abychom to tajemství vyjádřili. Nebo nám na to pasují nějaká jiná slova o něco lépe?
Ne, že bychom nedokázali říct nic, ale rozhodně nedokážeme říct všechno. To, co nás sem táhne, přeci jen nakonec zůstává trochu tajemstvím. A je to dobře. To, co dává tajemstvím jejich poutavost, je právě to, že zůstávají tajemná. To je na nich to vzrušující. Kdo jste dneska u stromečku měl nějaké děti, možná jste pozoroval, co se s nimi děje. Děti přicházejí ke stromečku a svítí jim oči. Tolik dárku. Nebo spíš, tolik zabalených věcí. Tolik tajemství. Berou do ruky první. Pořád ještě jim svítí oči. Trhají papír a se zatajeným dechem rozbalují. A pak – když se vám povedlo pořídit tu správnou věc – s nadšením vytahují dárek. Nebo alespoň zdvořile děkují, když se výběr tak úplně nezdařil. Další zabalená věc, znovu svítí oči, znovu díky. Takhle to pokračuje. Nadšení ještě trvá. Ale s kupící se hromadou věcí se pozornost rozptyluje. Prvních pár dní s novými dárky můžeme, když se to vydařilo, ještě pozorovat zářící oči. Ale záře pomalu vyhasíná. Sváteční chvíle uplynula. Vrací se každodennost. Všechna tajemství totiž byla rozbalena.
Opravdová tajemství, tajemství, kterými stojí za to se řádně zabývat, nejdou jen tak rozbalit. Dobrý hlavolam zabere člověku dny, než ho rozluští. Stejně tak se opravdu poctivými tajemstvími člověk může zabývat celé roky. Před časem mi kamarád biolog vysvětloval téma svého výzkumu takto: „Zkoumám, proč na stoncích jednoho druhu rejže rostou chlupy a na druhým ne.“ Věnoval tomu celý doktorát. Nedávno mě vzal do velké budovy jejich výzkumného centra v Belgii. Na podobné problémy tam v laboratořích zaměřují své mikroskopy týmy vědců z celého světa. Dohromady odhalují velká tajemství života rostlin. Nad poctivým tajemstvím nemusí člověk hloubat sám. Dobrá tajemství člověk může sdílet.
Existují tedy tajemství, která spojují lidi. A některým tajemstvím člověk může, nebo lidé mohou věnovat celý život. A těm vážně hodnotným tajemstvím stejně úplně nepřijdou na kloub. Spíš jen nahlédnou za oponu.
Mimoto, opravdová tajemství také nelze snadno vyjádřit. Četli jsme, jak tajemství „křesťanské víry“ pokusila vyjádřit hymnická píseň z první knihy Timoteovi: „Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.“
Je to prastará křesťanská píseň a jedno z prvních vyznání víry. Její autor se pokusil po svém vyjádřit to, co by jeho na Vánoce táhlo do kostela – kdyby se tedy v jeho době už Vánoce slavily. Pokusil se v šesti zhuštěných verších vyjádřit tajemství narození, života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Vyjádřit to propojení věcí nebeských a pozemských v jednom člověku. Anebo Bohu? No právě. Popravdě řečeno ta píseň zní spíše jako hádanka. Začíná slovy „Byl zjeven v těle“, jenže tam chybí, kdo vlastně. Člověk se musí odpovědi domýšlet. Jak jsem říkal, opravdová tajemství nejde snadno vyjádřit. Ta největší tajemství, tajemství, kterým stojí za to věřit, totiž zůstávají tajemstvími. Jinak by se jim ani věřit nedalo. Prostě bychom věděli. Velikým tajemství člověk může zběžně nakouknout za oponu, ale celou odpověď jaktěživ nezíská.
Naopak otázky se spíše množí. V případě té právě zmíněné písně, která se snažila vystihnout křesťanskou víru, a obecně nad Vánočním příběhem, se kupí takovéto otázky: Co znamená, že se Bůh stal člověkem? A proč zrovna dítětem? Proč se to dělo na hnoji, v chlívě pod rouškou tajemství? Však se to stejně neutajilo. A proč umřel, když to byl Bůh? Jak mu pak někdo může věřit? A když už, jak tohle máme vysvětlit druhým lidem? A co znamená, že vstal z mrtvých a vystoupil na nebe? – A co tohle všechno, u všech všudy, znamená pro nás?
Dobrá tajemství otevírají otázky. Čím víc otázek, tím víc tajemství. A já jsem dnes chtěl vyzdvihnout právě hodnotu tajemství. Je to dnes přeci jen tajuplná noc. Vydržme to a pro jednou nespěchejme s odpověďmi. Nechme si raději tajit dech.
(Vždyť už samo hledání odpovědí na dobrá tajemství osvobozuje.) Špatná tajemství nahánějí strach. Ta dobrá strach lámou a působí radost. A ta dobrá a opravdu opravdová tajemství drží věci mezi nebem a zemí. Udržují vztah mezi nebem a zemí. I když zůstáváme nohama na zemi, tajemství nám umožňují nakouknout za oponu. Umožňují nám přijímat něco z té druhé strany. I kousek dobrého tajemství může dát smysl celému životu. Proto Vám k Vánocům přeji, abyste si dokázali uchovat respekt a cit pro tajemství.
A to Vánoční tajemství patří k těm nejlepším: Anděl říká: „Nebojte se, zvěstuji Vám velikou radost, narodil se Spasitel, Kristus pán!“ Co to znamená? A jakou radost? Na to můžeme přicházet celý život. Veřejné tajemství je, že na to – díky Bohu – snad jednou přijdeme. A to nás může těšit už dnes. Tak tedy: Nebojte se! Ale radujte se, veselte se, narodil se Kristus Pán.