Vrchlabí, 27. 12. 2020
Michael Pfann
Tyto bohoslužby slavíme ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 98,2n
Hospodin dal poznat svoji spásu,
zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
Ž 98 – responzoriálně
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci,
zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!
Hospodin dal poznat svoji spásu,
zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele.
Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.
Hlahol Hospodinu, celá země,
dejte se do plesu, pějte žalmy,
pějte Hospodinu žalmy při citeře,
při citeře nechť zazvučí žalmy;
s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,
dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory
vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi.
On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
Modlitba: Jakub Kašpar
Bože všemohoucí, Stvořiteli, Pane všeho viditelného i neviditelného, Hospodine, Otče! V našich životech jsou chvíle, kdy jsme plní vědomí tvé blízkosti a své víry. A také chvíle, kdy nás ovládá nedověra, kdy nám chybíš, nedokážeme tě vidět, slyšet, máme pocit, že naše volání je marné. Nebo dokonce chvíle, kdy se o ně ani nepokoušíme, kdy máme pocit, že všechno zvládneme a žádného boha k životu ani nepotřebujeme. Děkujeme Ti, že o našich slabostech víš, že pro nás máš pochopení a dokážeš nám odpouštět. Děkujeme Ti, že jsi naším milujícím Otcem a že můžeme být Tvými dětmi. A jako Tvé děti, které se tu dnes sešly k setkání s Tebou, k Tobě voláme: Pane přijď. Amen.
1. čtení: Iz 49,13-16 Jakub
„Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými!
Sijón říkával: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“
„Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.
Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“
Píseň: EZ 281 Narodil se Kristus Pán https://soundcloud.com/ecirkev/narodil-se-kristus-pan?in=ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku
Kázání: Lk 2,21-40
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
o Vánocích slavíme, že na svět v malém dítěti přišel Bůh. Ježíšův pozemský příběh přitom začíná lidsky. Bůh se souká na svět v bolestech, rodidly. A i první dny jeho života jdou stejnými kroky jako dny jakéhokoli jiného židovského dítěte té doby. Ale zároveň do nich probleskují světla z jiného světa. I když vlastně ne z jiného světa. Jiný svět totiž s Ježíšem přichází na zem. A tohle prolínání nového a sterého, lidského a Božského se v tom dnešním příběhu ukazuje.
Vyprávění o prvních týdnech Ježíšova života Lukáš napsal mistrně. Odvíjí se dramaticky. A přitom je prošpikováno různými odkazy na Starý zákon a dobové reálie a zvyklosti, které mají podpořit pointu, totiž že jako úplně obyčejný člověk přichází na svět Mesiáš.
Projděme si tedy ten příběh a zastavme se u těch detailů, které vybarvují míšení božského a lidského, starého a nového, nebo nesvatého a svatého, jak jsem o tom mluvil v Štědrovečerním kázání na text, který u Lukáše tomu dnešnímu předchází.
Naposledy jsme (u Lukáše) viděli právě narozeného Ježíše v jeslích obklopeného pastýři v Betlémě. Od té doby uplynulo sedm dní. Sedm dní může uplynout jako nic, když je člověku teplo, má co jíst a co na práci. Týden po porodu je ale úplně jiný. Únava, vstávání, seznamování a k tomu spousta křiku a plín. Z Bible se ale nedozvídáme, kde těchto sedm dní prvorodička Marie s malým Ježíšem strávili. Naposled byli ve stáji v Betlémě. Zůstali tam, nebo se někam přesunuli? To nevíme. Pohodlné to nejspíš nebylo ani v jednom případě. Buď leželi mezi senem a chlévskou mrvou, nebo těsně po porodu hledali nové ubytování, anebo cestovali pěšky do Nazareta. To je dál než odsud do Prahy. Jisté je, že to nebyly idylické první dny.
Ať tak nebo tak, se podle židovských zvyklostí osmý den po porodu vydávají znovu na cestu do jeruzalémského chrámu, aby byl Ježíš obřezán. Z Betléma je to do Jeruzaléma dvě hodinky chůze, z Nazareta, podstatně víc. To první, co se o Ježíšovi po porodu dozvídáme, je že se podřizuje úplně těm stejným pravidlům Tóry jako všichni ostatní Židé. V ničem se v tom od nich neliší. I on při obřízce prožívá tu stejnou bolest i on se řídí Hospodinovým zákonem.
Neliší se od nich ani v otázkách náboženství, ani v otázce lidské tělesnosti. Ten druhý časový údaj, který se zde dozvídáme, je, že do Jeruzaléma rodina vyrazila, když skončila doba jejich očišťování. Tady se projevuje to, že evangelista Lukáš nebyl jeruzalémský Žid a neměl židovské zákony dokonale v malíku. Doba očišťování ženy po porodu, tedy taková židovská alternativa našeho šestinedělí, totiž trvá čtyřicet dní. Běžně tedy syny k obřízce osmého dne přinášeli otcové. Lukášovi ale nezáleží tolik na počtech, chce nám říct něco jiného. Jednak, že Ježíšovy rodiče od ostatních neodlišovali v poslušnosti Zákonu. Jednak, že Mariin porod se nijak nelišil od porodu jiných žen. I ona potřebovala svojí dobu, aby se tělesné věci začaly usazovat. Jinými slovy Lukáš zdůrazňuje, že Ježíš byl opravdu člověk z masa a kostí – včetně těch méně čistých a těch bolestných věcí, kteří prožívají druzí lidé. A mimo to byl chudý.
Kdybychom náhodou zapomněli, že v Betlémě neměli Marie s Josefem na hotel, připomínají nám to chrámové bohoslužby. Tóra předepisuje, aby po narození dítěte rodiče v chrámu obětovali jehně. Když mladí manželé nemají peníze na jehně, mohou namísto toho obětovat dvě hrdličky nebo holoubátka. Jednu jako oběť za hřích, jednu k chvále Boha. Ježíš jednou živé oběti nahradí svojí vlastní obětí na kříži, v tuhle chvíli ještě ale jeho rodiče předepsané oběti vykonávají. A vykonávají jejich variantu pro chudé – včetně oběti za hřích. Ani v něm se nakonec Ježíšova rodina neliší od těch našich.
Chudá rodina, obyčejná rodina, poslušná zákonu přichází do Jeruzaléma a dělá všechno, co jim lidskost i Tóra předepisují. V jeruzalémském chrámu se to ovšem začne lámat.
V Jeruzalémě žil starý muž Simeon. Byl spravedlivý a zbožný. Ve svém životě silně cítil přítomnost Ducha svatého. Ten mu dal vědět, že nezemře, dokud neuvidí Mesiáše, na kterého Židé čekají. Simeon neznal Marii ani Josefa. Přesto právě ve chvíli, kdy mladí manželé přichází s dítětem k obřízce, je Simeon v chrámě. Prý ho tam zavedl Duch svatý. Asi ano, protože, když stařec uviděl Ježíše – cizí malé dítě – hned se k němu davem hrnul a bral ho do rukou. Vzal ho do náručí. Objal malé dítě, jako objímáme někoho, na koho jsme dlouho toužebně čekali. Tím gestem přijal dítě do svého života jako mesiáše, kterého vyhlížel. Teď už může Simeonův bohatý život pokojně skončit, protože se do světa vlévá život nový. Starý život odchází, nový přichází. To cítí Simeon.
Obrací se k Bohu a tohle své poznání jako modlitbu zpívá slovy, z nichž zaznívají Izajášova proroctví o příchodu mesiáše. Simeon vyznává, že on může v pokoji odejít, protože Bůh naplnil zaslíbení, které mu dal. Ale nejen jemu. Simeon zpívá, že v malém dítěti v jeho náručí vidí svítání spásy, záchrany pro celý svět. Na zatím bezmocných dětských chodidlech branami Jeruzaléma přichází nový život pro Izraelce. Z Jeruzaléma jako sedmiramenný svícen září světlo pro celý svět. Dovršuje se sedm dní stvoření a všem se otevírá nová perspektiva. O tom zpívá Simeon na sklonku svých dní, na začátku nového letopočtu.
Z pohledu přihlížejících rodičů Marie a Josefa to musel být hodně zvláštní zážitek. Jistě, věděli, že jejich syn je mimořádný. Ale přesto na Simeona hledí s údivem. Velké věci člověku často dochází postupně. Jako když se postupně odvíjí klubko provázku, otevírá se postupně celý jejich rozměr. Marie věděla od anděla, že se ji narodí boží dítě. Josef se asi horko těžko snažil pochopit, co se mu to pod rukama odehrává. Jak to, že je jeho žena těhotná a proč se jejich miminku klaní pastýři v Betlémě? Kdo ví, co všechno mu v těch devíti měsících běželo hlavou. Viděl asi, že se děje něco mimořádného. Teď to ale slyší oba rodiče naplno z cizích, lidských úst. Poprvé slyší o univerzálním rozpažení ručiček jejich dítěte. Totiž, že se do náruče toho, koho sami ještě v náručí nosí, má vejít celý svět. Kdo by se tomu nedivil. Simeon jim v jejich údivu žehná.
Jenže s velkými činy, přichází veliké oběti. A tak hned na začátku Simeon nebohou matku varuje. Mnoho lidí díky jejímu synu vstane ze země, mnoho ho ale zavrhne a sami se otočí k zemi. Právě odtud, skrze lidi, kteří se obrací zády k tomu dobrému, pronikne do matčiny duše bolest jako ostrý meč. Výšiny a hlubiny. Božské a lidské. Svaté a nesvaté. Nové a staré se budou i nadále setkávat a prát o své místo na zemi. A tak na zemi zůstane bolest, ale vedle ní se bude prosazovat i její utišení.
Po Simeonovi, k Ježíšově rodině přistupuje prorokyně Anna. Přichází, aby snad rodiče nezůstali na pochybách a po pár dnech, až nadšení opadne, nad Simeonovými slovy nemávli rukou jako nad stařeckými žvásty. I Anna – jedna z mála biblických prorokyň, vidoucích – vidí potenciál, který se v malém dítěti ukrývá. Dlouho, dlouho žila v chrámě – jako později jeptišky – postila se a modlila. A po tom všem teď na sklonku svého života byla připravena rozpoznat, že se uprostřed lidských dějin plných válek a nespravedlnosti děje zvrat. Že přichází vykoupení z toho všeho marasmu. Možná chápala, že k Boží ironii, anebo snad k Boží prozřetelnosti patří, že vykoupení nepřichází s řinčením zbraní, ale rodí se lidsky s bezmocným pláčem, který má odzbrojující sílu. A tak Anna všem okolo povídala, že v těch máchajících se ručičkách a nožičkách se skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát.
Josef a Marie poslušně vykonali všechno, co jim předepisoval zákon. Poslechli si všechny ty velké zprávy o svém nemluvněti. A nepřestěhovali se do královského paláce, aby mesiáš, který má zachránit svět, žil v odpovídajícím luxusu a pod bezpečnou ochranou. Ne, vrátili se na periferii, do městečka Nazareta, odkud prý nemůže přijít nic dobrého. Bůh se totiž prochází v obyčejných lidských kulisách.
A tak v Nazaretě v truhlářské dílně mezi hoblinami a v potu práce rostlo dítě v síle Ducha a moudrosti a milost Boží byla s ním. A brzy měla z toho zapomenutého zákoutí vyrazit do celého světa. Amen
Píseň: 272 Jak vítati mám tebe: https://soundcloud.com/ecirkev/jak-vitati-mam-tebe?in=ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku
Sborová oznámení:
Dnešní sbírka je určena pro potřeby našeho sboru, stejně jako ta minulá, ve čtvrteční svátek narození Páně, která činila 2.010,- Kč. Děkujeme za vaši štědrost!
Narozeniny:
Narozeniny dnes nebo v příštích dnech oslaví sestry Herta Paulů a Alice Kovářová. Vyprošujeme oběma Boží požehnání a záplavu Boží milosti. Ať je Pán s nimi v každém okamžiku života.
Co bude:
Kvůli koronavirové epidemii vstupujeme do nového roku s omezeními. Nesmějí se konat žádná setkání v týdnu. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Příští týden se nás tedy znovu mlže sejít maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
Služby příští neděli 3. 1.:
Kázání: br. Michael Pfann Presbyterská: br. Benjamin Klinecký NŠ nebude
Hudební doprovod dle domluvy s br. farářem Úklid: Kovářová
Modlitba:
Pane Bože, ty jsi v malém dítěti přišel do světa. Mnozí lidé se s tebou na živo setkali. I my si přejeme s tebou setkat. Věříme, že ten den jednou přijde. Do té doby k tobě mluvíme skrze naše modlitby.
Pane Bože, věříme, že se procházíš v kulisách tohoto světa.
Prosíme tě, dej, ať můžeme spatřit stín tvé postavy v našich ulicích,
ať pocítíme dech tvého Ducha v našich domovech,
ať uvidíme odlesk tvé tváře ve tvářích druhých,
ať cítíme teplo tvé lásky v přátelském společenství lidí.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás.
Pane Ježíši, ty jsi žil v lidském těle, a proto znáš bolest a strach,
prosíme tě za ty, kdo bojují s bolestí nemocí, kterých se nemohou zbavit,
prosíme tě za ty, kdo umí tišit bolest
prosíme tě za ty, kterým strach bere radost a okrádá je o blízké lidi
přicházej k nim všem podporu je v bolesti a strachu a utěšuj je.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás.
Pane Ježíši, narodil ses své matce Marii jako malé dítě
Prosíme, dávej chuť do života právě narozeným dětem,
dávej sílu a rozmnožuj radost jejich rodičů,
Dávej odvahu těm, komu přicházejí do života velké změny,
ať umí najít cestu jak se s nimi sžít
a pokud je to možné přijmout jako příležitost.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás.
Pane Ježíši, přišel jsi na svět, aby svitla nová naděje všem národům,
prosíme, napravuj vztahy mezi mocnými i bezmocnými,
posiluj partnerské vztahy mezi státy
vlévej atmosféru porozumění do lidské společnosti,
dávej nám moudrost a pokoru,
ať všichni spolu může utvářet nadějnou budoucnost.
Duchu svatý buď nám v tom pomocí i vedením.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Poslání: 1. J 1,1-4 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná.
Požehnání: 2 Kor 13,13 Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.
Píseň: 299 Ó ty radostný čase vánoční https://soundcloud.com/ecirkev/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku