Michael Pfann

Vrchlabí a Strážné, 4. 1. 2021

Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.

Introit: Ž 40,6

Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine,
ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo.
Chci je rozhlašovat, mluvit o nich,
je jich tolik, že je vypovědět nelze.

Píseň: 216 Nevím, Pane co ti dát

Modlitba:

Pane Bože, stojíme na začátku nového kalendářního roku. Rekapitulujeme ten předešlý a připravujeme se na ten začínající.

Pane Bože, při pohledu zpět tě prosíme, uč nás rozpoznávat ty momenty, kdy jsi v našem životě byl při díle, kdy jsi přehazoval výhybku, zachraňoval nás před kolizí a stavěl na správnou kolej. Přiznáváme, že sami jsme často jeli po té špatné, občas ale taky nasedali do jiného vlaku, nebo projížděli závory na červenou. Děkujeme za všechny chvíle, kdy jsi při nás stál, držel nad námi ochrannou ruku. Děkujeme ti, za každou útěchu v těžkých chvílích a myslíme na ty, kteří nás opustili. Uchovávej je v našich srdcích i myšlenkách.

Při výhledu do nového roku se chceme spolehnout na tvé plány. Nechceme se zříkat odpovědnosti, která přichází se svobodou, kterou nám dáváš. Chceme formovat svůj život jako dospělí lidé. A právě proto tě prosíme, drž nás za ruku jako děti, když vody sahají příliš vysoko, když odhodlání leží příliš nízko. Čteme příběhy o tom, jak své lidi provádíš i rozbouřenými vodami. Proto tě prosíme buď s námi, když se čerti žení i když je nebe bez mráčku. Víme, že tvé slovo přehlušuje všechna hromobití, že tvé světlo svítí skrze všechny bouře světa. Buď s námi ve svém Svatém Duchu, dnes i navěky, Amen.

1. čtení: Jan 1,1-14

Píseň: S 115 jdou stále jdou se zprávou

Kázání: Jr 29,10-14

Myšlenky o pokoji

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

dnes chci mluvit o síle myšlenky. Chci mluvit o tom, jak myšlenky přecházejí ve slova a jak slova přecházejí v činy – jak se myšlenky stávají realitou.

Začnu příklady z historie. Víte co stálo na počátku průmyslové revoluce? Před začátkem průmyslové revoluce lidé žili především ze zemědělství. Práce, z velké části znamenala práci na poli a kolem dobytka a byla dlouhá, od nevidím do nevidím. Průmyslová revoluce probíhající v 18. a 19. století přinesla do lidské práce stroje. Mnoho lidské nádeničiny od té doby za lidi udělaly ony. Snížila se tak doba, kterou lidé musí ruční práci věnovat. Zvýšilo se množství volného času. Společnost výrazně zbohatla. Na druhou stranu se začala hodně ničit příroda, protože spousta strojů žrala uhlí. Jak to bývá s velkými změnami, nesou dobré i stinné stránky. Ale to odbočuji od otázky: Co stálo na počátku této obří společenské změny, průmyslové revoluce?

Parní stroj, tak se to říkává ve školách. Ten symbolizuje průmyslovou revoluci, protože prostřednictvím páry byla poháněna velká část strojů. Pára rozpohybovala vlaky, lodě, auta i celé národy. Ale co nahnalo páru do těch strojů? Co stálo opravdu na počátku celého toho pohybu?

Byla to myšlenka. Už v prvním století napadlo jistého Hérona Alexandrijského vytvořit hračku poháněnou párou. A pak se na to dlouho zapomnělo. Jak ale jednou ta myšlenka byla na světě, nebylo možné se jí zbavit. Tak se k ní o staletí později vrátili další pánové. Jeden z nich si nechal patentovat první parní loď. Myšlenka, podle níž se konstruovaly první parní stroje, ale ještě nebyla dokonalá. Proto se ji chopil James Watt a vytvořil dokonalejší dvojčinný parní stroj. A tak se postupně pára stala pohonem těch obřích změn. Stroje jsou důležité, odedřou práci a jsou vidět. Nic z toho by ale nebylo bez jiskry té úvodní myšlenky. Myšlenka se změnila v parní stroj a stala se hnací silou vývoje. Myšlenky nejsou vidět, a přece mění svět. To jsem chtěl ukázat tím exkurzem do dějin průmyslu a společnosti. Myšlenky mění svět.

Problém je, že v lidských hlavách se nerodí jen dobré myšlenky, ale i ty zlé. Myšlenky, tedy ideje, z nich se rodí ideály, ale také ideologie. Dvě takové ideologie vykopaly v minulém století spousty hrobů. Než byly postaveny první koncentrační tábory a gulagy uplynulo mnoho času od té chvíle, kdy někoho napadlo, že jedni lidé jsou lepší než druzí a že budoucnost kráčí přes mrtvoly. I na počátku všeho toho utrpení tak stála myšlenka. Jsou myšlenky dobré i špatné.

A je důležité dát si práci s přemýšlením, abychom těm zlým mohli konkurovat. Zvlášť v této době, která vyžaduje schopnost kriticky třídit informace, abychom se v záplavě zpráv nenechali zblbnout. Ne každý to s námi myslí dobře.

Lidé ti umírají, ale jejich myšlenky zůstávají. Spisovatel Neil Gaiman píše, že „zabít myšlenky je podstatně těžší, než zabít lidi.“ Myšlenky mají tužší kořínek než lidi. A někdy je to dobře. Tak sice byl Martin Luther King zastřelen, protože měl sen – sen o rovnoprávné společnosti bílých a černých. Sám zemřel, ale myšlenka z jeho snu přežila. Co jeho myšlenka rozpohybovala, nešlo zastavit podobně jako stroj hnaný párou. Kazatel King zformuloval své myšlenky do slov. A slova se přeložila v činy. Proměnila se realita společenských vztahů. A tak pouhých 41 let po jeho smrti se společnost posunula tak daleko, že se stal americkým prezidentem Afroameričan. To byl velký krok.

A přece neznamenal, že by myšlenka o nadřazenosti bílých nad černými zmizela. Jsou myšlenky dobré a jsou myšlenky špatné. A některé přežívají zakořeněné velmi hluboko. Je nutné se s nimi utkat tváří v tvář, aby se člověk a společnost mohla posunout. Jde to ale vůbec, přemáhat zlé myšlenky a nechat vítězit ty dobré? Bojovat dobrými slovy proti zlým? Zúžit prostor zlým činům těmi dobrými? Jak spoluvytvářet dobrou životní realitu?

Tady se konečně dostávám k Bibli. Hospodin Jeremiášovými ústy mluví k Izraelcům v Babylonském zajetí. Těm se může zdát, že ze zlého zajetí není cesty pryč. Jejich realita je temná. Tak propadají zoufalství i falešným nadějím. Bůh je ale chce podpořit. Nejdřív říká, že to zlé zajetí prostě bude ještě nějakou dobu trvat. Ať se na to připraví. A ať nevedou rezignovaný život na půl, ale ať se zabydlí a dělají něco smysluplného. K tomu ale hned říká, že to není konec všech dní.

Temnotu jejich mysli Hospodin prosvětluje světlem naděje. Dělí se s nimi o své myšlenky. Tedy alespoň částečně. Hospodin Izraelce ujišťuje, že s nimi má své úmysly. Co s nimi zamýšlí, ví prý jen on sám. Ale ubezpečuje je, že jeho „myšlenky jsou“ prý „o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ To říká, aby v Izraelcích zažehl tu nutnou počáteční jiskru. Jiskru naděje. Pomyšlení na dobrou budoucnost. A už tahle myšlenka sama proměňuje realitu. Zableskla se v ní víra. A přítomnost už se nejeví tak temná.

Hospodin slibuje Izraelcům v zajetí, že s nimi má své úmysly, a že ty jeho myšlenky jsou o pokoji. V úvodu z Janova evangelia už přechází od myšlenek ke slovům. Myšlenka o pokoji se mění ve slovo a slovo začíná získávat tělesné tvary. Stává se tělem. Myšlenka se skrze slovo stává realitou.

U Jana čteme: „Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic. A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Ten Janův úvod je velmi složitě vystavěný, náročný k úplnému pochopení. Což je asi záměr. Myslím ale, že nám může s jeho pochopením alespoň trochu pomoci, co jsem zatím řekl o myšlenkách a jejich proměňování v realitu, v něco hmatatelného. Aby mohl vzniknout parní stroj, musel nejdřív někdo mít myšlenku o parním stroji. Aby společnost mohla bojovat s rasovou segregací, musel nejdřív někdo říci nahlas slovo, že rasismus je špatně a taky vyslovit myšlenku, jak to dělat lépe. Hospodin vyslovil své myšlenky o pokoji nahlas a skrze Boží slovo vešel do světa Bůh člověk Ježíš Kristus. Ten proměnil naši realitu od základů – myšlenkami, slovy i činy.

Po dlouhé časy Bůh své myšlenky, svou vůli sděloval lidem skrze slova proroků, třeba Jeremiášovi. Bůh sám byl v těch slovech nějak přítomný. Jeho slova utvářela svět, v kterém žijeme. Zásadní zlom v dějinách se stal, když jeho slovo dostalo tělesnou formu. Když se slovo stalo tělem. Bylo možné si na něj sáhnout. Boží myšlení, Boží vůle, Boží přítomnost, Boží skutky najednou byly vidět ve tváři, těle, slovech a skutcích Ježíše Krista. Boží myšlení o pokoji došlo svého tělesného naplnění. Byla to tak velká změna, že rozproudila tolik pohybu, že by páry ze všech oceánů pro takový stroj nestačilo.

Někdy se zdá, že křesťanství, nebo víra v Boha je na ústupu. V takových chvílích je dobré připomenout si, jak malá se může myšlenka na začátku jevit a jakou sílu přitom má a jakou sílu má slovo. Slovo je totiž myšlenka, kterou si nenecháme pro sebe. To platí zvláště pro Boží slovo. I skrze naše myšlenky, slova a činy kráčí ty dál. A jakmile je venku, jede jak „parniválec“ a jen těžko se dá zastavit. Proto se o to slovo dělíme. Tak v tom klidně pokračujme a nenechme se vyděsit, když nevidíme efekt na první pohled.

Protože mají myšlenky takovou sílu, je jim třeba věnovat pečlivou pozornost. Abychom dokázali rozlišovat mezi dobrými a zlými myšlenkami, musíme kultivovat, pěstovat svoje myšlení. K tomu je mnoho nástrojů, o nichž se nemusím dlouho rozvádět: vzdělání, rozhovor, ale také péče o duši. Mozek, duše a srdce se totiž vzájemně ovlivňují.

K těmto nástrojům pro tříbení myšlení je třeba ale přidat i nějaké měřítko. Myslím, že dobré měřítko, nebo směr, cestu nám pro naše myšlení dává to Boží myšlení. Hospodin říká: „Mé myšlenky jsou o pokoji.“ Jsou o pokoji a díky tomu mají naději. My můžeme svoje myšlenky zkoumat měřítkem toho, jestli jsou to myšlenky, které vedou k pokoji. Zda jsou to myšlenky, které mají naději. Nejen pro nás, ale i pro druhé.

Takovými myšlenkami můžeme čelit těm zlým. Proto je třeba jim věnovat dobrou péči, aby byly silnější než zlé myšlenky. Aby z nich plynoucí slova a činy měly větší váhu. Aby spoluvytvářely novou pokojnější realitu. Tak jako ji přetvářel Ježíš Kristus, slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Dobrým průvodcem, při takovém tříbení myšlenek je Duch svatý. Spiritus sanctus, který člověka inspiruje. Vdechuje do něj dobré myšlenky. I v našem srdci a mozku se pak mohou rodit dobré myšlenky. Nepodceňujme je. Vzpomeňme na Jamese Watta, co sestrojil parní stroj, na Martina Luthera Kinga i na Ježíše Krista. Jejich myšlenky měnily svět. I naše myšlenky mění svět. Skrze naše slova a naše činy, skrze naše životy se mohou šířit do světa.

Tak vám do nového roku přeji čistou hlavu i srdce. Také vám přeji, ať vás Duch svatý inspiruje k dobrým myšlenkám, k myšlenkám o pokoji. Ať i vás inspiruje k myšlenkám, které změní svět. I kdyby jen maličko. Amen

Píseň: 635 Tvá, pane, láska

Sborová oznámení:

Za dnešní bohoslužby děkujeme našemu bratru faráři Michaelu Pfannovi.

Kvůli koronavirové epidemii vstupujeme do nového roku s omezeními. Nesmějí se konat žádná setkání v týdnu. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela (u nás ve Vrchlabí je to tedy 15 lidí). Dnes budou ještě od 11 hodin bohoslužby ve Strážném, kde je kapacita omezena na 10 osob.

Příští bohoslužby se budou konat opět v neděli v devět hodin a presbyterskou službu bude mít sestra Eva Sedralová. V příštím týdnu se o úklid kostela bude starat sestra Hofmanová. V následujícím týdnu se bude konat v úterý 5. ledna online Staršovstvo.

Sbírka, která právě probíhá, je určena pro potřeby našeho sboru.

Sbírka z minulé neděle vynesla ?. Za všechny dary vám moc děkujeme. Sbírky, které se v době zákazů bohoslužeb neuskutečnily, sice v této chvíli chod sboru neohrozily, ale přesto chybějí. Pokud máte chuť a možnost finančně pomoci, i za to vám patří velký dík.

V příštím týdnu oslaví své narozeniny Davídek Teplý. Vyprošujeme pro Davídka Boží požehnání a vědomí Boží blízkosti.

Modlitba: (Benjamin Klinecký)

Jednotlivé přímluvy můžeme společně zakončit slovy: Pane, smiluj se

Hospodine, ty přinášíš nové začátky. Prosíme tě o klid a moudrost v nejistotách.