Michael Pfann
Vrchlabí, 14. 2. 2021
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 31,3n
Hospodine, skloň ke mně své ucho,
pospěš, vysvoboď mě,
buď mi skálou záštitnou,
buď opevněným domem pro mou spásu.
Tys můj skalní štít a pevná tvrz má,
veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.
Píseň: Přišli jsme, ó Ježíši 438 (https://soundcloud.com/ecirkev/prisli-jsme-o-jezisi?in=user-302640127/sets/boho-14-2-21)
Modlitba: (Jana Michlová)
čtení: 1 Kor 13
Píseň: V nebi je trůn / Stvoř srdce čisté, Bože, mi 379 (https://soundcloud.com/user-302640127/sets/boho-14-2-21)
Kázání: Iz 58,1-9a
K poslechu kázání klikněte na tento odkaz:
Půstem ke svobodě
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
všechno to začalo láskou k buřtům. Na první postní neděli roku 1522 se v Curychu před kostelem sešla skupina mužů a jedla buřty. Mastnýma rukama přitom kynuli na pozdrav bratřím a sestrám proudícím na postní bohoslužby. Ti muži s ústy plnými uzeniny byli místní kněží a vůbec vybraná společnost města. Byl mezi nimi i švýcarský reformátor Huldrych Zwingli. Ten si údajně prsty neumastil, ale kdo ví, jestli si přeci jen taky kouska klobásky nezobnul.
Ve Švýcarsku tehdy totiž právě vrcholila reformace. A půst byl jednou z jejích prvních obětí. Od té doby máme v našich evangelických církvích k půstu složitý vztah. Kdo by ale při listování knihami o reformaci nezůstal jen u prohlížení obrázků s věnci buřtů, ale četl důkladněji, zjistil by, že třeba Luther půst nezavrhuje. Naopak ho doporučuje jako jakési cvičení ducha – jako boj s lechtáním starého Adama v nás, jak jsem o tom mluvil loni touhle dobou. Luther má jen výhrady k tomu, když z půstu zůstávají jen okázalá gesta a jeho smysl prchá zadní pěšinou. V tom ostatně souzní s úvodem dnešního Izajášova proroctví. Nakonec jsme v církvi ale mnohdy vylili s vaničkou i dítě. Půst jsme jako jakési záslužnictví zavrhli úplně, a teď abychom znovu objevovali k čemu vlastně může být dobrý.
Za tři dny je Popeleční středa, která zahájí postní období. Tak bych se dnes rád zamyslel na smyslem půstu. A budu doufat, že tu pak příští neděli nepřivítáte Jíru Weinfurtera s buřty v rukou.
Půst měl v Bibli i v dějinách vícero funkcí, které se různě doplňují. Dnešní Izajášovo svědectví nabízí jeden z jeho smyslů. Podle Izajášova podání rozumím půstu jako prostoru k hledání svobody. Svobody, která se projevuje solidaritou. Svobody, která otevírá možnost k setkání s Bohem. Kdybych to měl shrnout do revolučních hesel, tak takto: Půstem ke svobodě. Svobodou k Bohu. Solidaritou k Bohu.
Aby nejdřív udělal pořádek, začíná Izajáš horlením proti tomu, co půst není. Ve své horlivosti je blízko té reformační kritice. Půst není oben huj, unten fuj, jak říkají Němci. Tedy nejde o to si před ostatním ostentativně sypat hlavu popelem a vykládat si, čeho všeho si člověk odpírá, ale v soukromí se zapomínat a vozit se po druhých. To je praxe, kterou Izajáš kritizuje. Odkazuje tím na dobovou realitu. Píše k Izraelcům, kteří se vrátili z babylónského zajetí do zpustošeného Jeruzalém pod správou Persie. Zničená země, vyčerpaní reemigranti. Zatímco široké vrstvy obyvatel živořily na pokraji chudoby, rychle se vytvořila úzká bohatá elita. Té Izajáš vyčítá, že jejich kající rituály v žíněných suknicích jsou prázdné, když přitom sdírají svoje zaměstnance z kůže.
Na takové obchodnické volání Hospodin neslyší, říká Izajáš. Půst má být lidským způsobem komunikace s Bohem. Nemá být ale voláním „Pojď sem! Podívej se, co jsem pro tebe udělal, pojď sem! A vy okolo, taky koukejte.“ Izajáš horlivě ukazuje Izraelcům, že touhle kšeftařskou logikou něco za něco to nefunguje. Právě tohle zbožně-nabubřelé zneužívání bohoslužeb a půstu jako zaklínadla ke zjednání Boží pozornosti kritizovali Curryšští se svými buřty.
Pokud má být půst našim, jakkoli neumělým pokusem o komunikaci s Bohem, tak ne ve volání „Pojď sem!“, ale „Pane, prosíme tě, přijď k nám“ se vší pokorou, která z té prosby plyne. Ta pokora se projevuje přesunutím pozornosti z formy na obsah, na smysl půstu. Pokora se projevuje také přesunutím pozornosti od sebe dál, k druhým, k Bohu. A tady začíná Izajáš říkat, co vlastě půst je. A jsou to krásné, osvobodivé verše:
Není půst spíš tohle:
Rozlomit okovy svévolnosti
Uvolnit sevření útlaku
dát utlačovaným svobodu
učinit přítrž všemu utiskování.
Izajáš úplně mění pohled na věc. Půstem pro něj přestávají být mechanické pobožné úkony. Tedy ne že by postní odříkání zavrhoval, ale míjí se účelem, pokud se neprojeví novým přístupem k lidskému soužití. Pravým smyslem půstu je pro Izajáše svoboda. Napravení mezilidských vztahů. Není to ale nějaká abstraktní svoboda. Izajáš má před očima konkrétní lidi, kterým se jí nedostává. Kteří otročí druhým. Slouží jako bouchací panáci, děvečky pro všechno. Ale jsou to právě tihle přehlížení a zneužívaní, kdo mají poznat, že přišla postní doba.
Mají poznat, že přišel půst podle toho, že nádeničina povolí, že dostanou prostor se nadechnout, oklepat a narovnat záda. Svoboda pro ty, komu se jí nedostává, je půst, který si Bůh podle Izajáše přeje.
Aby svoboda nezůstala prázdným pojmem, který se stává pouze beranidlem zájmů těch silnějších, musí brát ohled na druhé. Svoboda, která končí tam, kde začíná svoboda druhého, je svobodou bez solidarity. Je to svoboda hesla „po mně potopa“. Nejde o to vymezit si hřiště, na kterých si svobodně hrajeme koncovými lajnami hřišť těch ostatních. Jde spíš o to pozvat druhé na vlastní hřiště. Hrát společnou hru, do níž přibereme i ty, kdo přiběhli s hendikepem, bez dresu, nebo se zadýchávají. V takové hře se nakonec i my sami můžeme nechat ošetřit, když si zlomíme nohu. Vzájemně se podepřít. Hlavně při takové hře zažijeme více radosti – společné.
Proto Izajáš hned po slovech o svobodě mluví o lidech, kterým se jí nedostává, anebo z ní kvůli vlastní bídě nic nemají. Vyzývá k solidaritě, tedy k praktické pozornosti vůči těm, kdo mají hlad. S nimi se máme dělit o vlastní chleba. Dělit se o teplo domova s těmi, kdo jsou utiskovaní, vyhánění a nemají, kde spát. Oblékat ty, kterým je zima. Věnovat pozornost druhým ne proto, že vyznávají stejné hodnoty, nebo patří ke stejnému národu, ale prostě protože jsou to lidi z masa a kostí, jako my.
Najednou to přestávají být obecné řeči. A taky už nejsou tisíce let staré, z jiné doby. Člověku defilují před očima konkrétní tváře těch, kterým se nedaří. Lidé, které známe, s kterými jsme se setkali, které postihly nemoci, kterým i přes všechny brigády a částečné úvazky na konci měsíce nezbývá na nájem, kteří utíkají před válkou, kteří trpí domácím násilím, kteří kvůli pandemii přišli o práci a jiné jistoty. Těm všem a dalším se svobody nedostává, nebo se z ní mohou těšit jen v omezené míře. Solidarita druhých pro ně představuje důležitou pomoc, potvrzení vlastní důstojnosti a naději na zlepšení situace.
Izajáš o těchto lidech ale nemluví proto, abychom měli špatné svědomí, nebo byli smutní. Vyrazil od svobody a graduje k naději. Popisuje, co má být smyslem půstu – svoboda a sdílení jejích výdobytků s druhými lidmi.
Ta slova připomínají Ježíšovo podobenství o posledním soudu: „Kdy jsme tě viděli nahého, hladového, žíznivého, pocestného, nemocného nebo ve vězení? „Ježíš odpoví: Pravda je, že cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
To je cesta, kterou Ježíš ukazuje ve směru k Božímu království. „Kdybych neměl lásku, nic nejsem“, slyšeli jsme v prvním čtení. Tenhle směr ukazuje i Izajáš na cestě k Bohu. Izajáš popsal půst jako hledání Boha, které začíná zápasem o svobodu. A cesta ke svobodě vede podle Izajáše skrze druhé lidi a jejich svobodu, skrze solidaritu s nimi.
Za pár dní začíná půst. Nevím, jestli plánujete nějak se postit nebo ne. Ať už tak, nebo tak, můžeme ten čas využít jako hledání prostoru svobody. Hledat, kde se jí nedostává. Každý dohlídneme jiné nesvobody – nerovné vztahy v rodině, v sousedství, špatně ohodnocenou práci, nespravedlnosti ve fungování sociálního nebo zdravotního systému, kriminalizaci chudých lidí, nebo nerovné rozdělení majetku napříč světadíly. Každý si všímáme něčeho jiného, na jiné úrovni. Každý v tom svém zorném poli můžeme hledat, jak bojovat s nesvobodou, jak podporovat svobodu, jak se o ni dělit s druhými.
A pokud nějaký druh půstu plánujeme, zdá se mi jako dobrý nápad nezůstat pouze u půstu jako formy osobního rozvoje (i když i to je důležité). Zkusme promyslet, jak si tím, že si něco odepřeme, udělat místo pro druhé. Zjistíme pak, že tudy do toho prostoru přichází Bůh, a nakonec i my sami.
Zní to pěkně, ale taky jako poměrně náročný zápas. Nejen ten půst před námi, ale všechny ty Izajášovy výzvy ke svobodě. S těmi buřty by to bylo jednoduší. Vzpomeňme si ale na Jákoba, o kterém jsme si tady tuhle s dětmi povídali. Ten taky neuhnul a pustil se do tvrdého boje. A když vyšla jitřenka, svitlo mu a zjistil, že zápasí s Bohem. Zjistil, že Bůh nezápasí proti němu, ale s ním. Bůh zápasil s ním, tedy na jeho straně, i když to Jákob nevěděl, a zápasí s ním, s Izraelem už navždy, na jeho cestě za svobodou.
Podobně končí i dnešní Izajášovo proroctví. Vyzývá ke svobodě a solidaritě. A když se po téhle cestě vydáme, tehdy, podle Izajáše
Vyjde tvoje světlo jako jitřenka,
Zahojí se tvoje bolest
Tvá spravedlnost tě bude předcházet
A v zádech budeš mít celou Hospodinovu slávu.
Člověk se pouští do zápasu o svobodu. Je to půst. Člověk projevuje svou pozornost těm, kdo ji potřebují. Je to odříkání. Ale tehdy poznává, že svoboda druhých je i svoboda jeho. Sám nachází svobodu. A najednou zjišťuje, že jde po správně cestě a že s ním po ní kráčí sám Hospodin. Proto se ten zápas dá vybojovat.
V tu chvíli skutečně člověk poznává, že k Bohu může volat a on odpoví. Člověk může k Hospodinu vykřiknout prosbu o pomoc
A on se ozve: „Tady jsem!“
Amen
Píseň: Kristus, příklad pokory 311 (beze slov) https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-13-2?in=ecirkev/sets/cd-jeste-svita
Sborová oznámení:
Sestra Eva Sedralová a bratr farář Michael Pfann uspořádali a archivovali dokumenty z registratury v presbyterně. Jsou to dokumenty z více než posledních dvaceti let. Díky Evě za to. Připravujeme tak presbyternu na vymalování. Děkujeme za to sestře Sedralové.
Sbírka během dnešních bohoslužeb je určena na potřeby sboru. Sbírka z minulé neděle na seniorátní fond rychlé pomoci činila 1500KČ. Pokud byste chtěli na sbírku přispět i z domova můžete přímo na účet sboru: 130 183 8389 / 0800.
Na faře jsou k vyzvednutí potvrzení o daru církvi.
Od toho týdne začínáme s jilemnickým a křížlickým sborem se společnými online biblickými hodinami. Protože se v tolika lidech nenašlo ideálnější řešení, budou biblické jeden týden v pátek, jeden týden v úterý, vždycky od 18:00. Předem vždycky pošleme odkaz na to, kde se setkáme. Ve vedení biblických se budou střídat naši tři faráři: Cyklus biblických bude mít po vzoru Českého rozhlasu nadpis “vize z krize” a budeme se zabývat texty, které k tomu mají co říct. První setkání bude už tento pátek 19. 2. od 18:00 a povede ho J. Weinfurter.
Pravidelné výroční sborové shromážděni je podle instrukcí Synodní rady ČCE přesunuto na dobu, kdy se budeme noci sejít v kostele všichni.
Z konce nouzového stavu zatím nevyvozujeme pro sbor žádné důsledky. Dále se chováme zodpovědně a scházíme se jen k bohoslužbám za stejných podmínek jako doposud.
Narozeniny oslaví sestry Hana Ulmanová, Magdalena Otradovská, Jana Janovská. Přejeme jim všechno dobré a vědomí Boží blízkosti.
V neděli 21. února u nás káže Jiří Weinfurter. Bohoslužby budou s Večeří Páně. Bratr farář Pfann bude kázat v Křížlicích.
Presbyterskou službu má příští neděli bratr Benjamin Klinecký, doprovod nejspíše také. Úklid má na starosti sestra Šimová.
Modlitba:
K jednotlivým prosbám se přidejme slovy Prosíme tě, Pane, přijď.
Hospodine, náš Bože, který přinášíš spásu, voláme k tobě v důvěře, že nás slyšíš a chceme tě prosit za svobodu.
Pane, osvobozuj nás od nás samých, abychom tu mohli být pro druhé.
Pane, osvobozuj nás od nás samých, abychom tu mohli být pro tebe.
Pane, osvobozuj nás od nás samých, abychom tu přece mohli být i pro sebe.
Společně k tobě voláme Prosíme tě, Pane, přijď.
Pane, osvobozuj lidi od otrocké a špatně placené práce.
Pane, osvobozuj lidi ze slepých uliček sociální nespravedlnosti.
Pane, osvobozuj lidi z bolesti domácího násilí.
Společně k tobě voláme Prosíme tě, Pane, přijď.
Pane, osvobozuj lidi od hladu a žízně, chudoby a dluhů.
Pane, osvobozuj lidi od mrazu a nebezpečí života na ulici.
Pane, osvobozuj lidi z nemoci a strachu o nemocné.
Společně k tobě voláme Prosíme tě, Pane, přijď.
Pane, osvobozuj nás lidi, abychom dokázali žít jako společnost a společenství ve vzájemné ohleduplnosti.
Pane, osvobozuj nás lidi, abychom dokázali společně vytvářet řád ve spravedlivého soužití.
Pane, osvobozuj nás lidi, abychom dokázali žít v míru.
Společně k tobě voláme Prosíme tě, Pane, přijď.
Pane, osvobozuj nás k solidaritě.
Pane, osvobozuj nás ke svobodě.
Pane, osvobozuj nás k setkání s tebou.
Společně k tobě voláme Prosíme tě, Pane, přijď.
Modleme se slovy modlitby Páně:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: Modlitba S 228 (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-15-1?in=user-302640127/sets/boho-14-2-21)
Poslání: Iz 58,9b-10
Odstraníš-li ze svého středu jho,
hrozící prst a ničemná slova,
budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného,
vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“
Požehnání: Iz 58,11
Hospodin tě povede neustále,
bude tě sytit i v krajinách vyprahlých,
zdatnost dodá tvým kostem;
budeš jako zahrada zavlažovaná,
jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Píseň: Bože, jenž jsi v nebesích 378 (https://soundcloud.com/ecirkev/boze-jenz-jsi-v-nebesich?in=user-302640127/sets/boho-14-2-21)