Vrchlabí 25. 12. 2022, Michael Pfann
Texty: 1. čtení Gn 50,15-21, Kázání Mt 1,18-24, 3. čtení Zach 2,14-16, pož. Fp 4,7
Písně: 478, 463, 472, 483, 464
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Ježíšův otec se jmenoval Josef a byl spravedlivý. Jeho příběh mě přivedl k tomu přemýšlet o tom, co to je spravedlnost. Možná se vám vybaví taková ta soška, která stává na soudech. Spravedlnost má zavázané oči, v jedné ruce váhy, v druhé meč. Ve Vánočním příběhu v ruce drží meč leda Herodes. S tou Josefovou spravedlností se to tedy bude asi mít jinak.
*
Podle Matoušova evangelia se narození Ježíše událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubená s Josefem. Dříve, než se vůbec sešli u Josefa doma, zjistilo se, že Marie je těhotná. Počala. V řečtině se to píše poeticky – že byla „v břiše mající“. Měla v břiše. Staré texty mají často daleko otevřenější vztah k lidskému tělu než tradice, která různě zakrývá, že člověk není jen mozek, ale taky tělo. Marie měla v břiše. Podle toho příběhu se o to v břiše nepostaral žádný muž, ale Duch svatý.
O tom ale Josef nic nevěděl – zatím –, ani by mu to nejspíš nedávalo smysl. Byl s Marií zasnoubený. To znamenalo, že ona ještě žila doma u svého táty. Josef u sebe. Nic spolu neměli. Jenže se zjišťuje, že Marie má v břiše – dítě. Zcela logická úvaha musela být, že Josefa podvedla. Má dítě s jiným. Co teď s tím?
Předmanželský sex se před dvěma tisíci let bral o dost jinak než dnes. Zvlášť když šlo o ženy. Do manželství měla žena vstupovat jako panna. Víme, že Josef byl spravedlivý. Jak s tím tedy má naložit? Židovský zákon, který Josef i Marie museli ctít, tady mluví zcela jasně. Podle něj měla být vyvedena za město a tam měli ukamenovat ji, i toho, kdo se s ní vyspal. Kdyby byl Josef spravedlivý jako právník, podle židovského zákona, byla by Marie mrtvá, Ježíš by se nenarodil. Slepá spravedlnost by ťala mečem.
V Ježíšově době byl židovský soudní dvůr ve skutečnosti už mírnější. Staré zákony interpretoval vstřícněji, takže by Marii nejspíš neukamenovali. Tehdejší praxe ale byla stále dost tvrdá. Podvedený Josef by měl Marii vyhnat z domu. Veřejně by ji pomluvil a ona by jako svobodná matka skončila s dítětem na dlažbě a chudá. Žádný záchytný sociální systém ani Diakonie tehdy neexistovaly. Kdyby se takto Josef zachoval bylo by to ale podle platných řádů a lidských měřítek pořád spravedlivé. Spravedlnost zvážila a vynesla rozsudek.
Josef byl spravedlivý, ale měřil podle jiné spravedlnosti. Sám se rozhodnul, že si Marii nenechá. To by bylo vážně moc. Přece jen, asi se právem cítil podvedený. Nebude přece nosit parohy. Navíc takhle se to prostě dělalo. Pustit ji k vodě. Co jiného by měl udělat?! Ale rozhodně kolem toho neztropí žádný humbuk, nebude ji otevřeně zostuzovat a pranýřovat. V tichosti s ní zruší zasnoubení a dá ji šanci ještě začít znovu. Asi bychom si dokázali dneska představit, že si ji prostě vezme těhotnou. Na tehdejší poměry je ale už to, co udělal Josef, velmi velkorysý přístup. Josefa spravedlnost nebylo seknutí mečem, ale nabídka nové možnosti. Zachoval se vlastně milosrdně. Alespoň v limitech své představivosti – milosrdně. A tím sám v sobě udělal prostor pro ještě větší kroky, které měly teprve přijít.
Josef usnul, ve snu se mu zjevil anděl. Ten mu vysvětlil, že ho Marie nepodvedla. Že tohle je Boží plán. I když to na veřejnosti bude vypadat, že Josef nosí parohy, má se o Marii postarat, protože v sobě nosí dost speciální dítě. Dítě, které před sebou má speciální úkol, jak se postarat zase o další lidi, spoustu lidí. Josefova role je postarat se o matku s dítětem. To se Josefovi zdálo ve snu. Jestli ty instrukce uposlechne, už je na něm.
Josef to udělal. Těhotnou Marii přijal bez ohledu na to, co si o něm v Nazaretu budou lidé šuškat. Projevil milosrdenství už jednou, bylo na čem stavět.
*
Než budu pokračovat v příběhu dál, zastavím se na chvíli u spravedlnosti, která je tu popisována. V Matoušově evangeliu je ve skutečnosti spravedlnost synonymem pro milosrdenství. Spravedlnost je milosrdenství. To zní na první posled dost divně. Na druhý to dává smysl.
Spravedlnosti se dá rozumět ze dvou úhlů pohledu – buď od startovní čáry, nebo od cílové rovinky. Buď je představa o spravedlnosti taková, že všichni začínají ze stejného místa, existuje nějaký právní rámec psaných zákonů i nepsaných pravidel podle nichž mají lidé žít. Pro všechny stejný. Dál je na každém, jak se životem protluče.
Pak je tu druhé, Ježíšovské pojetí spravedlnosti. Podle ní – bez ohledu na tom, z jaké pozice člověk startuje, nebo jak se mu to v životě zamotá – každý má nárok na to žít důstojný a dobrý život. Každý má mít možnost doběhnout do dobrého cíle, Ježíš mu říkal Království Boží. To je biblická spravedlnost – milosrdenství.
Názorně to ukazují tyto obrázky. Buď každému pomůžeme stejně a dál, ať natahuje krk, jak může. Nebo pomůžeme každému podle jeho potřeb, aby každý mohl sledovat, co se děje na hřišti. To je spravedlnost, která měří milosrdenstvím. Ne bezhlavě trestat, ale dávat šanci. O téhle milosrdné spravedlnosti něco věděl Josef.
*
Josef poslechl anděla. Projevil se milosrdně a těhotnou Marii přijal k sobě. Dal ji prostor, dokud se dítě nenarodilo, dával ji svobodu a pokoj. Až do porodu spolu nežili jako manželé.
Ve snu Josef slyšel, že má dát dítěti jméno Ježíš. To znamená Hospodin vysvobozuje. To proto, že Ježíš má vysvobodit svůj lid z jeho hříchů. Tak se to píše u Matouše. Taky se tam píše, že v tomhle dítěti se má splnit proroctví, že se dívce narodí mesiášské dítě, kterému dají jméno Immanuel. To znamená Bůh je s námi.
Dvě jména – Ježíš a Immanuel. Jak tomu rozumět? To první jméno Ježíš – je jeho posláním. Vysvobozovat. To druhé vyjadřuje způsob, jak to dělá. Bůh je s námi.
K lepšímu pochopení nám zase pomůže spravedlnost pojatá jako milosrdenství. Josef byl spravedlivý – milosrdně. Proto nedbal na okolnosti. Nakonec se neřídil tím, co mu zvenku diktoval Zákon ani společenské konvence. Překonal jejich bariéru. Postaral se o matku s dítětem. Díky tomu se narodil Ježíš. Ježíš, který vysvobozuje svoje lidi z jejich hříchů. Jinými slovy, boří vnitřní bariery našich selhání, pastí, vin a proher. To není slepá spravedlnost, ale milosrdná. Díky ní, můžeme jít dál. Průšvihům navzdory jsme přijatí. Jako byla přijata Marie.
A že nám i nadále okolnosti, zákony, konvence, zdraví, osobní schopnosti a neschopnosti hází klacky pod nohy? Ano. Ale právě v těhle neutěšených společenských a lidských poměrech je s námi Bůh. Immanuel. Bůh, který je s námi, je ten, který nás osvobozuje.
*
Dítě se narodilo. Josef s Marií spolu konečně mohli začít žít jako manželé. A tak oni dva jako první ve svém ryze osobním životě poznali, jakého milosrdenství se jim nakonec dostalo. Někomu by se mohlo zdát, že to tak není správně, že to není spravedlivé – nefér. Ale je to fér. A to byl teprve začátek. Amen