Zpráva o životě sboru za rok 2025 pro Výroční shromáždění FS ČCE ve Vrchlabí
1. 3. 2026
Máme březen 2026 a je tu zase výroční sborové shromáždění. Letos o to významnější, že je volební. Naše staršovstvo, které jsme si zvolili v březnu 2020, je u konce svého mandátu a na mě jako kurátorovi sboru je, abych zrekapituloval nejen uplynulý rok, ale také těch šest let, které máme za sebou v péči staršovstva, které dneškem končí.
V roce 2020 jsme se stali novým staršovstvem k ruce sboru a novému faráři Michaelu Pfannovi. A rovnou na začátku řeknu, že naše spolupráce celých šest let byla dobrá, týmová, příjemná a krásná, i když sbor procházel za tu dobu mnoha náročnými situacemi – způsobených zvnějšku, i těmi, do kterých jsme se pustili sami. Od začátku se snažíme si práci pro sbor ve staršovstvu dělit, aby neležela všechna jen na jednom, dvou nebo třech lidech. A daří se nám to, řekl bych.
Hned v roce 2020 jsme naskočili do režimu fungování, jaký sbor za svoji existenci nikdy nezažil, minimálně od konce první světové války. Ocitli jsme se uprostřed pandemie covidu-19 a museli jsme se naučit převést všechno do virtuálního on-line světa, abychom ochránili sebe navzájem před nákazou. Namlouvali jsme on-line kázání a bohoslužby, zamyšlení, někdy i pro celou církev. Načítali jsme on-line biblické texty i příběhy, třeba Nico ter Lindena. Dlouhou dobu jsme se nesměli vůbec scházet a když už to bylo možné, museli jsme se naučit třeba vysluhovat svatou večeři Páně tak, aby to bylo bezpečné.
V roce 2022 se náš sbor a naše fara staly jedním ze dvou center občanské aktivity a pomoci lidem, především ženám s malými dětmi, které utíkaly před válkou ve své zemi, v Ukrajině, napadené putinovským Ruskem. Začali k nám chodit lidé z veřejnosti na obědy, které vařily ukrajinské ženy-uprchlice. Zkušebnu tensingu jsme rozšířili o koupelnu a přebudovali na byt, v kterém už do zimu 2022 bydlí ukrajinský pár Artěm a Vika. Je s nimi výborné soužití, Artěm se stal svědomitým kostelníkem.
To nebyla jediná věc, kterou se náš sbor a naše prostory dál otevíraly „světu“. Náš farář Michael s podporou staršovstva začal organizovat stále oblíbenější letní festival Zahrada, na který chodí vysoké desítky diváků a posluchačů a jsou každý rok nadšení – mladí, starší, senioři i děti.
Začali jsme v podzimním, zimním a jarním období nabízet přednášky, besedy a promítání v cyklu Otevřená fara. I ten otevřel dveře našeho sboru spoustě lidí, kteří se možné do té doby trochu ostýchali vejít. Vystřídala se u nás už pěkná řádka hostí, z nichž někteří patří mezi opravdu všeobecně známé, skoro bych mohl říct „slavné“, osobnosti. Herci, sportovci, duchovní, cestovatelé, lékaři, spisovatelé…
Náš sbor se tak stal i jedním z center kultury na Vrchlabsku.
Pustili jsme se do rozsáhlých a náročných oprav sborového domu. Faru jsme stabilizovali, aby se nám její novodobá přístavba nesesouvala. Zateplili jsme, co zateplit šlo, aniž bychom zničili secesní fasádu do ulice. Vyměnili jsme celé vytápění. Vyměnili jsme velkou část oken. A to všechno nám šetří spoustu peněz na provoz sborového domu – a pochopitelně také životní prostředí, čímž se snažíme přispět k ochraně Stvoření. Dokonce velkou část spotřebovávané elektřiny si už vyrábíme sami v naší fotovoltaické elektrárně. Provedli jsme částečné úpravy ve farářském bytě (podlahy, elektrické rozvody apod.). Ozvučili jsme kostel a přilehlé prostory. Celkové náklady byly cca 3 750 000 Kč. Naprostou většinu nákladů na opravy jsme financovali z dotací církevních, státních i soukromých dárců. Mnoho hodin práce jsme přitom odvedli dobrovolnicky.
To všechno by nešlo bez spolupráce, týmového ducha, radosti nad tím, že jsme jedno společenství, jedna rodina s Kristem v čele. A s tím vědomím se díváme taky do budoucnosti, která nebude jednoduchá.
Pokračuje odluka církve od státu, naše církev už dostává opravdu velmi málo peněz ze státního rozpočtu a za čtyři roky už nebude dostávat nic. Vznikly církevní grantové programy, kterých umíme dobře a efektivně využívat. (Fundrising a správa dotací se stal další objemnou položkou práce staršovstva a faráře.) Ale hlavně se zvedá postupně také ochota členů sboru přispívat. Už víme, že stovka měsíčně a dvacetikoruna v chrámové sbírce opravdu nestačí. A za tuhle obětavost patří vám všem velký dík, bez toho bychom nefungovali. Vždyť jen odvody do personálního fondu v roce 2026 budou pro nás sbor představovat přes 420 000 korun. A ty musíme zaplatit, pokud chceme mít svého faráře. A to my chceme, vždyť jsme si Michaela povolali svým pastýřem až do konce prázdnin roku 2032.
Církev je společenství těch, kdo následují evangelium a Krista. Ovšem děláme to ve světě, ne ve virtuální realitě. A to se bez peněz opravdu neobejde, protože i faráři a jejich rodiny musí jíst, oblékat se, mít peníze na knížky, sport, volný čas. A v domě musíme topit, musí nám fungovat elektřina a téct voda z kohoutku. Tak vytrvejme, snažme se, věřme a Bůh nás pak ve štychu nenechá.
Tak teď k tomu poslednímu roku 2025. Skvělá zpráva je, že pokračuje krásný trend z předchozích dvou let, že náš sborový život je pořád bohatší a pestřejší. V neděli se tu potkává stále víc a víc lidí. Pravidelně chodí i mnozí nečlenové a nečlenky sboru a jsou tu nejen vítáni a vítány, ale dokonce se zapojují aktivně do života sboru – Anička Aureswald se zapojuje do práce s dětmi (víkendovky) a s Ivou Studeckou obě učí v nedělce. Velký dík – a otevřené vám jsou pochopitelně i brány členství v našem sboru, milé sestry.
Náš farář Michael byl loni stále ještě předsedou výboru Spolku evangelických kazatelů a spolupořádal bohatě navštěvovanou a skvělou akci Farářský kurz, kterého se v roce 2025 zúčastnilo přes 200 kazatelek a kazatelů. Za náš sbor kromě br. faráře i br. Jakub Kašpar. Letos z vedení Spolku po několika letech odešel a za svou práci sklidil velké uznání. Po zásluze.
V červnu se opět konal, už popáté, úspěšný benefiční festival Zahrada. Díky především Michaelu Pfannovi za obrovský kus práce při organizaci festivalu a koordinaci týmu několika desítek dobrovolnic a dobrovolníků.
Na jaře proběhl díky spolupráci se spolkem Mnoho světů v Jilemnici u nás už podruhé Mezinárodní den Romů, těšíme se na třetí ročník letos 18. dubna, který se přelije i do neděle 19. dubna, kdy u nás bude kázat výpomocný kazatel Pavel Sivák, který je sám Rom. Další akce, která otevírá naše dveře „lidem zvenku“.
V květnu nás navštívil při bohoslužbách synodní senior Pavel Pokorný. Na návrh staršovstva udělil Medaili vděčnosti ČCE sestře Evě Sedralové za její mnohaletou práci a péči o náš sbor.
Krásná je také naše pokračující a velmi těsná spolupráce se Střediskem Světlo Diakonie ČCE – spolu s Janou Michlovou a Michaelem Pfannem sedíme v dozorčí radě Střediska. Velmi milá je také spolupráce s vrchlabskou školou Diakonie. Naše farní zahrada slouží jako krásné terapeutické prostředí, o které se se svými průvodci starají klienti a klientky Diakonie. A náš farář působí zároveň jako diakonický kaplan v obou zařízeních. Na zahradě spolupracujeme také se spolkem Tamar.
I v roce 2025 jsme se scházeli se sestrami a bratry ze sborů v Jilemnici (a Valteřicích), Křížlicích a Libštátu. Byli jsme spolu na víkendovce na Horském domově v Herlíkovicích. Na dvě víkendovky v roce se scházejí děti ze všech našich podkrkonošských sborů. Děti z celého našeho seniorátu i podkrkonošských sborů ze seniorátu Libereckého spolu byly v létě na táboře na Pecce. Nadále se scházejí kurátoři/ky našich podkrkonošských sborů ve Vrchlabí, Jilemnici, Křížlicích a Libštátu spolu s faráři a připravují společné akce a další formy co nejužší spolupráce podkrkonošských evangelíků. Loňské společné bohoslužby se konaly v Jilemnici a škoda jen, že nebyla vyšší účast právě od nás z Vrchlabí. Snad se nás na společné bohoslužby, které letos budou v Libštátu, dostane víc.
Čeká nás od příštího roku spojení s Libereckým a Ochranovským seniorátem. To společné území bude opravdu veliké a o to větší bude potřeba spolupráce a otevřenosti. A také přichází doba, kdy si v naší církvi budeme muset začít zvykat, že nemáme sbor a bohoslužby v každém městě nebo do pěti kilometrů a bude potřeba kousek dojíždět. Jsou místa v naší zemi, mnohá i doslova za rohem, kde jsou lidé zvyklí už hodně dlouho dojíždět za sborovými aktivitami třeba 30 km. Je na nás, milé sestry a milí bratři, aby Vrchlabí bylo i nadále místem, kam se bude jezdit, a ne odkud se bude dojíždět.
Při bohoslužbách jsme se v roce 2025 sešli 54x (z toho 8x šlo o rodinné bohoslužby) ve Vrchlabí a 16x ve Strážném (tam to platí o setkáních, které jsme vedli my, i těch, které si zorganizovaly sbory, hostující na Horském domově, jedny byly česko-německé). Průměrná účast na bohoslužbách ve Vrchlabí byla 34 lidí (z toho průměrně 9 dětí). To je opět nárůst oproti předešlému roku (a o 13 osob za šest let). ve Strážném 16 účastníků. Rostoucí počty účastníků bohoslužeb i přibývající tváře v kostele jsou naší velkou radostí. Děkujeme také všem, kdo se hlásí o službu a ujímají se nejrůznějších prací na sborovém životě. Sbor žije naplno, je to vidět jak zevnitř, tak je to patrné navenek a v církvi platíme za dobrý příklad. Často to s bratrem farářem slýcháme na mnohých setkáních naší církve.
Bratr farář vykonal letos dvě svatby, včetně náležité předsvatební přípravy. V našem sboru byla pokřtěna Květa Pfannová a Alois Adam Hozda. Rozloučili jsme se v loňském roce s našimi bratry Ottou Sedralem a Milanem Škodou.
Na naší kazatelně a za stolem Páně se kromě našeho faráře Michaela a výpomocného kazatele Jakuba Kašpara během roku vystřídali Jan Balcar, Tomáš Petráň, Jiří Weinfurter, Michal Křivánek a Vladimír Pavlíček. Hudební doprovod bohoslužeb zajištovaly sestry Jitka Loudová, Hana Ulmanová a Saša Loudová a bratři Ben Klinecký a Jan Balcar. Patří jim za to velké poděkování. Občas jsme jim vypomohli i my kazatelé – Jakub Kašpar a Michael Pfann.
I v roce 2025 se uskutečnila Vánoční hra dětí o čtvrté adventní neděli, připravená pod vedením ses. Lenky Husarové. Moc děkujeme hercům, herečkám i režisérce.
Během roku 2025 se sešli 12x konfirmandi. Jejich příprava v květnu vyvrcholila víkendem, který strávili s br. farářem v Krkonoších a následnou ne/konfirmací. Konfirmandi se ještě necítili připravení ke konfirmačnímu vyznání. Uspořádali s nimi rozhovor se staršovstvem a následné slavnostní bohoslužby, při nichž jsme my potvrdili, tedy konfirmovali to, že je vítáme a přijímáme ve sboru a záleží nám na jejich budoucnosti a s respektem k jejich rozhodování na ně myslíme v jejich cestě životem. Mládež se začala postupně scházet v o konfirmandy obohaceném počtu cca jednou měsíčně ze tří podkrkonošských sborů u nás. 38x se sešly děti na nábožku. Společně s jilemnickými a křížlickými se scházíme k tzv. Hovorům nad Biblí dvakrát měsíčně od října do května. Pravidelně se, kromě prázdnin a rodinných nedělí, koná nedělní škola. V prosinci v kostele proběhl úžasný adventní koncert Zimní zahrada Michala Pavlíčka a Moniky Načevy a Vánoční besídka školy Diakonie.
Děkujeme vám, sestry a bratři, za všechnu vaši obětavost a práci pro sbor, za ochotu, za spolupráci, bez které by žádné staršovstvo s žádným sborem nepohnulo. Většina z nás jsme připravení v práci pro vrchlabský sbor pokračovat, ale i tak věříme, že mezi nás, nebo alespoň na pozice náhradníků, přibude někdo nový, někdo z vás, kdo jste zatím v našem presbyteriu nebyli. Pojďte do toho, potřebujeme se navzájem! Nebojte se, říká Pán!
Za staršovstvo
Jakub Kašpar, kurátor sboru a výpomocný kazatel
Doplnil Michael Pfann, farář sboru