Vrchlabí 29. 3. 2026
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 118,19.26.1, 1. čtení a kázání 1. Kor 1,18-2,2, 3.čtení J 3,14b.15
Písně: 239, 292, 360, 14, 160
Chvála blbosti (kázání při rodinných bohoslužbách, doprovozeno obrazy z Ježíšova života)
Milé děti, milé sestry, milí bratři,
dnešní kázání se mi zdálo ve snu. Minulý pátek na víkendovce, poté co děti dělaly hrozný brajgl při mém povídání o prorocích, jsem měl divoké sny. Byl to divoký sen o rodinných bohoslužbách. Skákal jsem při něm po lavicích a oblékal si hokejovou brankářskou helmu. Toho vás ušetřím. Ale to, o čem jsem povídal mi i po probuzení dávalo smysl a rád bych se o to s Vámi podělil, i když by si někdo mohl myslet, že povídat sen je úplná blbost.
To moje kázání jsem ve snu totiž nazval: „Chvála blbosti“. Tak snad vás nebude příliš pohoršovat, když u toho zůstanu. Můžu povídat blbosti? …
*
Nejdřív mi řekněte, jestli vy děláte někdy blbosti? … Děti… Dospělí… Ok. Stává se vám, že někdy děláte něco, o čem ostatní říkají, že je to úplná blbost, a přitom to dává smysl?
Myslíte, že Ježíš někdy dělal blbosti? To už je těžké to takhle říct, zrovna o Pánu Ježíši, Božím synu, co? Ale spousta lidí by spoustu toho, co se o Ježíšovi povídá a co Ježíš dělal, označila za blbost. Ne vždycky se jim dá tak úplně divit.
Tak třeba úplný začátek. Jak se Ježíš narodil? Mámu měl, jasně. Bez té to nejde. Ale člověk by taky řekl, že to nejde bez otce, že jo?! Ale s kým vlastně Marie Ježíše měla? S Josefem? Ne? Ten byl adoptivní. S pánem Bohem. Vstoupil do ní Duch Svatý a narodilo se miminko. To nezní moc rozumně? Mít děti, aniž by byl ve hře muž? Narození z Ducha – z hlediska učebnic biologie to zní jako úplná blbost, nebo ne?
*
A Ježíš skutečně říkal Bohu Otče, jako by to byl jeho vlastní tatínek. Radil se s ním. Říkal, že mu dává příkazy, které on plní. Říkal, že ho Otec miluje. Že ho dokonce miluje proto, že je ochotný položit svůj život za druhé lidi. Když to lidé slyšeli, už tehdy někteří říkají, že se snad zbláznil. Že je posedlý. Posedlý zlým duchem, a blázní. (Jan 10,1-21) Považovali to za blbost. Zlobili se na něj. Posmívali se mu. Nebo ho prostě jen chtěli pomluvit, aby si lidi mysleli, že plácá blbosti a neposlouchali ho.
Nemuselo to být těžké pomlouvat Ježíše jako pomatence. Však, jak žil. Kde bydlel? Byl to vlastně bezdomovec. Pokaždé spal jinde. Co dělal za práci? Byl někde zaměstnaný? Ne. Však ho lidé taky pomlouvali, že akorát chodí rád na večírky a tam jí a pije se svými kumpány. Že je to prý žrout a pijan. Důvěřovat takovémuhle člověku? Blbost! Řekli by ti, co ho takhle pomlouvali.
*
Co dělal pro druhé lidi? Třeba je uzdravoval. Měl vystudovanou medicínu? To je dost těžké, zeptejte se Jany. Aby člověk mohl uzdravovat, musí toho spoustu znát a umět. Byl Ježíš doktor? Ani náhodou. Stejně lidi uzdravoval. To o něm říkali i jeho vlastní příbuzní, že se snad pomátl. Chtěli ho odtáhnout pryč. Že blbne. (Mk 3,20-30)
A čím vlastně uzdravoval? Léky? Ne. Modlitbou! Jeden by řekl, úplná blbost! Zkuste to, jestli vás přejde kašel, když se pomodlíte.
A ještě navíc si vůbec mezi lidmi nevybíral. Klidně uzdravoval žebráky u cesty, kteří na něj pokřikovali, ať je uzdraví. Tomu se snažili zabránit i Ježíšovi vlastní učedníci. Ti, co mu měli rozumět, že chce pomoc přece každému. Pomoci každému?! – asi to považovali za blbost. To už Ježíš přehání. Okřikovali žebráka u cesty, jako bezdomovce na nádraží, ať mlčí, ať Ježíš neobtěžuje. A Ježíš, ať si myslí, co chtěj – stejně tomu člověku pomohl. (Mk 10,46-52)
*
No a co teprve jeho zázraky. Prý chodil po vodě? Zkoušeli jste to někdy? Když se hodně rozběhnete? Jde to? Ne, chodit po vodě je přece úplná blbost. Zvlášť když na jezeře zuří bouře. Učedníci v loďce křičí strachy. V tomhle nečase se Ježíš rozhodne jít po vodě? Kdo to kdy slyšel?! Petr to chtěl zkusit taky, ale brzo mu došlo, že to je blbost a šel ke dnu. Ještě, že ho Ježíš zachránil. Nebál se totiž dělat to, co jiní považovali za blbost a tak to zvládnul.
*
Lidi o něm říkali, že je král. I on sám to připouštěl. No a když jel do hlavního města Jeruzaléma ujmout se své vlády, lidi ho vítali, tak jak myslíte, že přijel? V pořádném auťáku. Pěkně oblečený a s čestnou stráží. Vůbec! Jel do hlavního města na oslu. Král na oslu. To je přece úplná blbost! První, co udělal v královském městě bylo, že šel do kostela, do chrámu a bičem vymlátil, všechny prodavače, které tam byli. Bránil obchodu. Z čeho asi bude žít církev?! Další blbost.
*
A jak vlastně vypadal jeho trůn? Byl to kříž. To je Ježíšův konec. Nechal se bez odporu zabít. Prý pro druhé lidi. Prý tak druhým lidem pomůže. Tím, že se za ně nechá pověsit na kříž? Proč radši nevzal do ruky meč a nepobil své nepřátele! Kříž úplná blbost. Prý takhle pomohl lidem. Že nemuseli zemřít oni, za to co všechno druhým udělali. Zemřel za ně on. Mnoha lidem se to zdá jako blbost. Je to blbost? Udělat něco pro druhé… Spíš postarat se o sebe, ne?! Obětovat se po druhé?
*
No a to nemluvím o vzkříšení. To už je úplně mimo kategorie. Když je někdo mrtvý, zůstane přece v hrobě. Ježíš se rozhodl z něj vystoupit a jít do nebe za svým Otcem. Tomu chce někdo věřit? Však je to úplná blbost. Tomu by mohl věřit jedině blázen. Jste blázni?! Jsem já blázen? No možná jo.
*
Můžou mít všechny ty blbosti nějaký smysl? Důvěřovat Pánu Bohu? To se může mnoha lidem zdát jako úplný nesmysl. Jako blbost. No jo, ale jakou člověk taková víra dává sílu, bezpečí, smysl a úlevu. Když ho někdo drží za ruku.
Být tu pro druhé lidi? Něčeho se vzdát, abychom jim pomohli. Sám se pro druhé obětovat. Zní to jako blbost. Ale bez toho by nebyl svět.
Jít proti proudu se může zdát jako nesmysl, člověk může být za blbce, a přitom je to ten správný směr.
Někdy je totiž to, co se zdá na první pohled jako blbost, to nejmoudřejší, co můžete udělat. Nebo, co pro vás někdo může udělat. O tom jsou Velikonoce.