Bohoslužby na Květnou neděli (5. 4. 2020) pro evangelické sbory v Jilemnici, Křížlicích a Vrchlabí
Farář ve Vrchlabí Michael Pfann
Píseň: 177,1 Nuž Bohu děkujme
Slavme tyto bohoslužby ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách. Slavíme je ve svých domovech, a přece spojeni se všemi, kdo vkládají svoji důvěru v Pána Ježíše Krista.
Introit: Ž 34,16 Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.
1. Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála otci
Modlitba: Hospodine, stvořiteli země, sníh mizí už i z vrcholků hor, louky se zelenají, kytky začínají kvést a stromy pučet, ptáci zpívají, celá země zpívá o tvé slávě! I nám slunce rozehřívá ztuhlé kosti a všechno se snáší o trochu radostněji, když se za okny probouzí jaro! Děkujeme ti za ty krásy!
Přiznáváme, že v těchto dnech ale také snadno propadáme smutku a strachu o svou budoucnost. Podléháme podrážděnosti, jsme netrpěliví se svými blízkými. Utrhujeme se a hledáme na koho svalit vinu za to, že musíme podřizovat náš život různým omezením. Prosíme, vytahuj nás z našich strachů a obav. Rozháněj naši nevraživost. Buď k nám milostivý.
Duchu Svatý, buď s námi. Posiluj nás ve chvílích nejistoty. Pomáhej nám vážit si vzácných chvil s našimi blízkými. Spojuj nás tuto neděli a v těchto dnech se všemi těmi, kdo jsou našimi bratry i sestrami, i když nevidíme nebo neznáme jejich tváře a jména. Dej nám pociťovat jejich blízkost.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi přicházel k lidem do jejich domovů. Nedělal jsi rozdíly podle toho, zda byli vážení nebo úplně obyčejní. Přicházej i k nám domů. Ať je i náš dům domem modlitby, tvého slova, domem smíření a pokoje. Domem, kde přebývá Bůh. Amen
1. čtení: 1 Kr 19,1-13a
Píseň: 688 Odpusť
Kázání: Lk 9,57-62 K poslechu zde:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
kázat na text „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé“ se v době pandemie může jevit jako velmi nejapný a nemístný pokus o humor. Je to ale jinak. Téma následování mě provází od začátku karantény. Ta byla vyhlášena v neděli, na níž luterské perikopy vybraly právě tento Ježíšův rozhovor. O něm jsem připravoval kázání, když udeřil zákaz setkávání.
Od té doby si téma následování nosím v hlavě. Co to vlastně znamená následování? A co to znamená právě v této podivné situaci, kdy jsme všichni zavření doma, popřípadě doma a v práci? Jak následovat, když se nemůžeme hnout. Na tuhle paradoxní hádanku jsem se v posledních týdnech snažil najít nějakou odpověď.
Když čte člověk dnešní text poctivě, ukazuje se, že „přemyšlování mnohá“ jsou spíš cestou, jak se skrýt před odpovědí, která z rozhovoru vyplývá celkem jasně. Ježíš říká prostě: „Následuj mě!“ Nevysvětluje, co to znamená. Jak se to dělá. Jak se na to připravit. Jen: „Prostě to udělej. Následuj mě! Pojď za mnou.“ To stačí. Ta výzva je tak úderná a přímočará, že v člověku probouzí obranou reakci. Potřebuje zmírnit ten nárok. Vyhnout se mu. Neděláme to jen my. Je to už v tom rozhovoru. „Jo, jo. Hned jdu. Jen ještě…“ Mnoho kázání na tento text se snaží jeho tvrdost nějak obrousit. Trochu Ježíše umírnit. Uvézt ho na pravou míru. „Dobře, dobře. Já tě slyším, nemusíš tak zhurta.“ Ono se není čemu divit. Ježíšovy reakce jsou opravdu nekompromisně tvrdé.
Pojďme to pro jednou vydržet a přímosti a nekompromisnosti Ježíšovy výzvy se nevyhýbejme. Uvidíme, kam nás jeho rozhovor zavede.
Neotevírá ho sám Ježíš, ale jeden z těch, kdo šli s ním po cestě Izraelem. Asi mu taky leželo v hlavě, co dobrého by tak mohl udělat se svým životem. Je nadšený, jak si to dobře vymyslel. A tak to na Ježíše vyhrkne. „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A je to venku. Hned se cítí o něco líp. Ale Ježíš mu dává ledovou sprchu. „Nevíš, co říkáš. Neuvědomuješ si, co to obnáší. Sám sis to vymyslel, ale sám na to nestačíš.“
Ti druzí dva už budou odpovídat na Ježíšovu výzvu. Šli by za ním. Tenhle první by šel za svým nápadem, který si pověsil na Ježíše. Jistě s dobrými úmysly. Ale víme, jak to s nimi bývá. Ježíš ho ale přímo neodmítá. To je důležité si uvědomit. Zastavuje ho a nechává ho zamyslet, na čí výzvu vlastně první muž odpovídá. Ježíšovu, nebo svoji? Jinými slovy: koho poslouchá? Ježíše? Svoji představu o Ježíšovi? Sám sebe?
Proto mu Ježíš říká: „Ta cesta je sakra těžká.“ Člověk je do ní vržen, bez jakékoli zajištěnosti: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kdy by hlavu složil.“ V kontextu současné karantény se tahle slova dostávají do pozoruhodných souvislostí. My, kdo čteme toto kázání, máme své domovy – svá doupata, své nory a hnízda. Máme svá bezpečná místa, kde se skrýt. Bohu za ně díky! Kde by ale v době karantény přenocoval Ježíš? Přespával buď venku, nebo v domech různých lidí, které navštěvoval. No jo, jenže v době karantény by ho nemohli přijmout. Zůstal by venku. Viděl jsem v týdnu obrázek, jak si poradili s lidmi bez domova v americkém Las Vegas. Ve městě plném prázdných hotelů nastříkali na betonové parkoviště silničářskou barvou bílé čáry. Pro každého člověka bez domova jeden bílý obdélník v bezpečné vzdálenosti od dalšího nocležníka. Příčné a svislé řady spících lidí bez domova. Ve stínu prázdných pětihvězdičkových hotelů každý ve svém šedobílém chlívečku. Nemůžu se ubránit představě, že Ježíš, král z chlíva, by během karantény spal mezi nimi – v hadrech na betonu.
Tak to bychom měli první slova o následování. 1) Je to velmi těžká cesta. Bez vnější zajištěnosti. 2) Nezačíná naším kalkulem, ale Ježíšovou výzvou. To je ovšem zcela zásadní! Nejdeme po té cestě totiž (a) sami a (b) je podle koho sladit směr.
Pak tu máme ty dva další partnery v rozhovoru. Toho prvního Ježíš sám vyzývá: „Následuj mě!“ Ten druhý tu výzvu nejspíš také zaslechl. Už jsme si řekli, že oba mají své výmluvy. Neodmítají úplně, ale nechávají si manévrovací prostor. Kladou si podmínky. A – a v tom je tvrdost té Ježíšovy výzvy – nejsou to žádné laciné výmluvy.
Ten první chce před cestou vykonat důstojný pohřeb svému otci. To je naprosto pochopitelné. S důstojností se naposledy rozloučit s otcem, kterého syn miloval. Těžko rozumět, proč v něčem tak významném Ježíš brání. Ten druhý chce jen naposledy obejmout milovanou rodinu. Alespoň jim říci, že odchází a zamávat. Zdá se mi, že právě tyto dvě situace jsou pro člověka tak těžko překousnutelné. Desatero přece nabádá k úctě k rodičům. Ježíš učí lásce. To se Ježíš proti obojímu staví? Ne. Ale vidí ještě dál. K něčemu většímu. K jinému království.
Jenže tady člověk – zvlášť Středoevropan se zkušeností holokaustu a gulagů – zbystří. Zkušenost velí nedůvěřovat vůdcům, kteří si jdou za svým a ctí přitom pravidlo, že účel světí prostředky. Copak můžeme obětovat druhé lidi, nadto své blízké, pro nějaké království v nebesích – pro vzdušné zámky? Jenže takhle to nestojí.
Ježíš nestaví svoje království na hrobech druhých lidí, jak by se z prvního příkladu mohlo zdát. Zaprvé, to není jeho království, ale Boží. Za druhé je to království, které hroby nekope, ale otevírá. Smrt pro Ježíše nepředstavuje nepřekonatelnou překážku. Vidí za ní. Proto zve toho muže, aby ho následoval šířit zvěst o království – o království v němž smrt, ani smrt jeho otce, není to poslední. Není to smrt, kdo dostává korunu. A není to ani korona, kdo dostává život. Ne definitivně. Život začíná nanovo. Už teď. Proto za ním má ten člověk vyrazit rovnou.
Život je tady a teď a vepředu, proto není čas se ohlížet. To slyší ten poslední člověk. A opět, není to budovatelský zápal, který přepisuje dějiny. To živé z naší minulosti; to živé z našich předků, co v sobě neseme dál; to živé z našeho života, zůstává živé. A živé nezůstává za námi, ale jde s námi a dopředu. Proč by se měl ten třetí člověk loučit se svoji rodinou, když jde za Ježíšem? Zjevně nepochopil, oč jde. Jde zvěstovat Boží království. To z toho zvěstování chce svoji rodinu snad vynechat? Chce orat nové pole, jenže přitom kouká přes rameno. A tak to hned na začátku začíná pěkně vorat. Svoji rodinu by nechal stát na mezi.
Ale zároveň si tu zprávu nemůže syslit jen pro ni. Vyhřívat si teplíčko své nory a zbytek světa nechat za dveřmi s pluhem zapíchnutým v první brázdě. U Marka Ježíš říká, že ten, kdo by pro evangelium opustil dům, rodinu nebo pole, bude mít pravda nelehký život. Víme už, že cesta následování je těžká. Domy, rodina i pole takového člověka se ale stokrát rozšíří a k tomu dostane život věčný v přicházejícím království. Když trčíme mezi čtyřmi zdmi karantény, je velká posila, že jsme součástí té širší rodiny. Bohu díky za telefony! A hrůznost neznámé choroby s výhledem k věčnému životu přeci jen ztrácí na definitivitě.
Po rozhovoru Ježíše s dvěma dalšími muži se dozvídáme tedy další slova o následování. 1) Na tu výzvu odpovídáme tím, že ji poslechneme. 2) Nesnese odkladu. Neohlíží se, ale jde dopředu. 3) Obsahem následování je zvěstování Království Božího.
Jenže tady se to pro nás právě komplikuje. Co to je zvěstovat Království Boží? Učedníci viděli Ježíše, jak to dělá. Měli to tedy lehčí! Měli opravdu? Ne. Pořád znovu se v evangeliích ukazuje, že učedníci jsou vedle, jak ta jedle. Že Ježíše poslouchají špatně, po svém. Místo toho se dohadují, kdo z nich je největší; kdo bude v království Božím sedět Ježíšovi po levici, kdo po pravici. Zůstávají sami u sebe. A k tomu od Ježíše odhání lidi, kteří k němu přicházejí. Učedníci mají Ježíše na dosah ruky, ale nemají ho v hrsti. Neposlouchají ho, a tak neví. V tom se od nich příliš nelišíme.
Ježíšův rozhovor s učedníky tedy dává jasnou odpověď na to, co je následování. Prostě poslechnout Ježíše a s vírou jít za ním. To se dá přijmout, nebo odmítnout. Ale nedá se z té odpovědi vykroutit. A že se člověku kroutit chce.
Co ale znamená následovat Ježíše v naší životní situaci? To je to, co je náročné rozpoznat. Ale ani tady nezůstáváme bez indicií. A i tady je cestou k tomu poznání poslouchání. A jestli nám tahle karanténa něco nabízí – alespoň většině z nás – je to čas poslouchat. V životě jsem nenaposlouchal tolik mluveného slova, jak v posledních třech týdnech – ať už jsou to zprávy, různé podcasty, farářská zamyšlení nebo básně.
Máme ale také čas poslouchat na širší úrovni. Naslouchat sami sobě a zjišťovat, co nebo koho sami posloucháme. Naslouchat druhým. Posloucháme je opravdu? Naslouchat politikům, koho poslouchají oni? Naslouchat společnosti. Koho poslouchají lidé? Naslouchat přírodě. Co z ní zní? Koho poslouchá Boží stvoření? A dál: Číst a naslouchat Bibli. Snažit se z ní zaslechnout Boží slovo a poslechnout ho. V modlitbě nejen mluvit, ale učit se skrze ní také poslouchat. Učit se poslouchat pána Ježíše. To je cesta k následování. Na naslouchání a poslouchaní máme teď velmi vzácný čas.
Vidíte, co s námi ta doba dělá – nikdy jsem k poslušnosti neměl velké vlohy, a přitom jsem napsal celé kázání o poslouchání.
Jenže využít ten čas k poslouchání opravdu není vůbec špatný nápad. Je jisté, že tyto týdny představují určitý předěl. Jaký, to ještě nevíme. Něco zůstane za námi a něco nového vznikne. Jde o to, co odumře a co se zrodí. A právě tahle otázka zásadně souvisí s následováním.
Ježíš vyzývá k následování. Máme přitom za sebou nechat to, co ztratilo svoji životnost. Co nás brzdí jako koule na noze. V této době jsme vytrženi z rytmu pravidelné rutiny. Možná je to dobrá příležitost zrevidovat, co v životě téměř bezvědomky děláme a přitom to nemá vůbec žádnou cenu, nebo by se to dalo dělat lépe. To platí pro osobní život, ale také pro život církve. Možná v církvi ale i v osobním životě zjistíme, že leckdy opakujeme a zvěstujeme neživé zvyky a formy místo toho, co bychom zvěstovali živé Boží království. Využijme tedy ten čas také k ohledávání toho, co je živé. A co volá po tom, aby tomu byl život vdechnut. Možná dokonce něco takového dlouhou nosíme v hlavě. Teď máme čas to připravit. Obnova. Obroda.
A dopřejme si také ten čas a připusťme si tu Ježíšovu výzvu s celou její provokativní naléhavostí zcela osobně. Zní: „Následuj mě!“
Asi nic z toho nebude snadné. Dost možná to bude cesta bez vnějšího zajištění. Ale pokud opravdu následujeme Ježíšovu cestu, pak kráčíme živým směrem a nejdeme sami. Jak to poznat? Není to snadné. Ale máme čas. Tak poslouchejme! Amen
Píseň: 550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti
Sborová oznámení:
Milí přátelé, připojuji ještě pár slov ohlášení.
V týdnu se můžete těšit na velikonoční dopis. Na velikonoční neděli se tentokrát nejen nemůžeme sejít k bohoslužbám, ale ani kolem stolu Večeře Páně. V dopise Vám napíšu slovo k tomu, jak si Ježíšovu poslední večeři i naše společné Večeře páně i tak můžeme připomenout každý doma formou slavnosti agapé. Dopis Vám rozneseme s Jakubem Kašparem do schránek. Kdybyste snad někdo měl cestu kolem fary, můžete se pro něj od úterka stavit osobně a případně nějaké přibrat i pro členy sboru, kteří bydlí ve Vašem sousedství. Dejte mi to prosím případně vědět.
Dále už jsou ohlášky až na drobnosti totožné s těmi minulými.
Kromě těchto našich bohoslužeb na papíře, nabízí Česká televize 2 přenosy ekumenických bohoslužeb vždy v neděli od 10:00. Tuto neděli bohoslužby povede katolický biskup Zdenek Wasserbauer. Zde jsou časy a místa bohoslužeb ve Velikonočním týdnu:
Zelený čtvrtek (9. dubna) | od 17.30 hodin (65 min.) | mše z římskokatolického kostela sv. Jakuba v Brně
Velký pátek (10. dubna) | od 10.00 hodin (60 min.) | bohoslužba z Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 10 Strašnicích
Bílá sobota (11. dubna) | od 20.30 hodin (120 min.) | římskokatolická velikonoční vigilie
Boží hod (12. dubna) | připravuje se hodinový přímý přenos slavnosti Vzkříšení Páně z Církve československé husitské z kostela sv. Václava na Zderaze v Praze; slavnostní bohoslužbě bude předsedat patriarcha této církve Tomáš Butta.
I nadále pro Vás každý den čtu jednu kapitolu z knihy Nico ter Lindena Povídá se… Podle Marka a podle Matouše. Nahrávky najdete na našich internetových stránkách. Doporučuji Vaší pozornosti také různé další nahrávky, čtení a další podniky pocházející z dílny lidí v naší církvi. Přibyli k nim i na varhany hrané písně z Evangelického zpěvníku. Zde najdete přehled pořadů: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm. Mně osobně zvláště těší krátká ranní zamyšlení farářů ČCE: https://soundcloud.com/user-41012488 Pro ty, kdo nejsou na internetu, se šikovně nabízí sbírka Na každý den.
Ekumenická rada církví nabízí každému, že se může připojit ke společným poledním modlitbám: „Každý den bychom se mohli ve 12.00 spojit v přímluvných modlitbách takovou formou, jaká je komu blízká a jakou komu Duch svatý položí na srdce. Při volbě obsahu modlitby doporučujeme inspiraci modlitební výzvou ERC z 20. března 2020, která visí na webu ERC.“ http://www.ekumenickarada.cz/in/3130#.Xn95s3JCfIU
Stále platí, že já i další jsme připraveni pomoci s obstaráním nákupů, či čímkoli jiným těm, kteří se drží doporučení vlády a zachovávají karanténu. Nezdráhejte se na mě obrátit. Své služby také nabízí Diakonie: pomoc s nákupy 733780506; linka pro ty, kdo si „potřebují s někým promluvit v době nejistoty“ 800567567.
Snažím se s Vámi zůstávat různými komunikačními kanály zůstávat v kontaktu. Kdo byste se mnou rád mluvil, směle volejte (605028995) nebo pište (pfannmichael@gmail.com).
K našim bohoslužbám také tradičně patří sbírka. Sbor i v těchto časech žije z našich příspěvku. Pokud byste rádi i na dálku přispěli, můžete to učinit na náš účet (130 183 8389 / 0800), ať už jednorázově, popřípadě skrze úpravu trvalého příkazu ti, kteří touto formou platíte salár. Nebo můžete dát peníze tradičně do sbírky, až bude karanténa za námi. Připomínám také důležitou postní sbírku Diakonie věnovanou na provoz školy v Libanonu pro děti lidí, kteří museli v důsledku války v Sýrii opustit svoji zemi (č. ú. 2400384700/2010, variabilní symbol: 32470718). Diakonie také pořádá mimořádnou sbírku na pomoc lidem zasaženým epidemií (možno přispět zde 2100 6914 26 / 2010). Myslím na ty z Vás, které současná situace postihla i po finanční stránce. Za všechny Vaše dary děkujeme a zcela rozumíme tomu, že v této situaci jsou pro některé mimo jejich možnosti.
Na Velký pátek se můžeme těšit na bohoslužby Jakuba Hály z Jilemnice, v neděli na Boží hod velikonoční je připravuji já.
Přímluvná modlitba:
Bože, který dáváš život, Ježíši Kriste, ty nás voláš a my tě chceme následovat, ty nás voláš, ale my jsme nejistí. Ty nás voláš, ale my máme strach. Nejistota a strach naplňují naše myšlenky, máme obavy, obáváme se o naše blízké, V důvěře je svěřujeme do tvé péče. Opatruj je a ochraňuj. V důvěře se i my svěřujeme do tvé péče. Opatruj nás a ochraňuj.
Pane smiluj se! Kriste smiluj se! Pane smiluj se!
Nemoc ohrožuje slabé. Jsme bezmocní. Nevíme, jak je máme ochránit. Opatruj je a ochraňuj. Prosíme tě za umírající – v naší blízkosti i v celém světě. Zvláště za ty, kteří umírají sami. Opatruj je a buď k nim milosrdný.
Prosíme tě za ty, kdo najednou mají tolik času, že nevědí co s ním, padá na ně deprese, ponorka z intenzivního soužití s blízkými i finanční těžkosti. Opatruj je a ochraňuj. Děkujeme ti za všechny, kdo naopak mají ještě méně času než, kdy jindy, za ty, kdo pracují, v nemocnicích, laboratořích, obchodech, sociálních službách a starají se o blaho nás všech. Opatruj je, veď je a buď k nim milosrdný.
Pane smiluj se! Kriste smiluj se! Pane smiluj se!
Války nekončí. Lidé v uprchlických táborech i ti na našich ulicích jsou ohroženější, než kdy jindy. Opatruj je a ochraňuj. Doufáme v konec násilí i sociálního vyloučení. Nám otevírej srdce a mocné veď v jejich rozhodování.
Pane smiluj se! Kriste smiluj se! Pane smiluj se!
Prosíme tě za tvou církev, i ona stojí před novými výzvami. Znovu hledá, kde je její místo v této situaci, kde bude její místo, až bude třeba léčit škody napáchané pandemií. Ochraňuj ji, veď ji a buď k ní milosrdný.
Bože, který dáváš život, Ježíši Kriste, ty nás voláš a my tě chceme následovat, Pomáhej i nám, sboru tvé církve, ať je naše odvaha větší než strach. Posiluj naši soudržnost i na dálku. Naplňuj nás láskou, abychom lásku mohli dál rozdávat. Posiluj nás a spojuj svých dobrý Duchem. Pane Ježíši přijď mezi nás, abychom i my tě dokázali poslouchat a následovat tě. Dnes a po všechny dny.
Pane smiluj se! Kriste smiluj se! Pane smiluj se!
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: S 288 Svobodná zem (https://www.evangnet.cz/pisen?sg=SV288)
Poslání: Ef 5,1-2: Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.
Požehnání: Ž 67,2n,7bn Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!
Píseň: 489 Tvé požehnání