Dnes zemřel teolog a farář Jakub S. Trojan.
Jakub Schwarz Trojan (1927-2026) nebyl hrdinou jednoho dne. Pro mnoho lidí je spojený s pohřbem Jana Palacha, který v roce 1969 vedl. Během něj se výjimečným způsobem propojily oblasti politického a společenské života s oblastmi života osobního a života křesťanské víry. Jakub S. Trojan byl jako farář, teolog (a vystudovaný ekonom) ve všech těchto oblastech velmi aktivní po celý život.
Prostředí akademické YMCA ho přivedlo do Českobratrské církve evangelické. Studium teologie musel na tři roky přerušit kvůli nasazení v PTP (pomocného technického praporu). Životem prošel se svou ženou, farářkou Karlou „Kájou“, roz. Schwarzovou. Spolu měli dvě děti Blanku a Pavla.
Na konci 60. let se svými kolegy a kolegyněmi Trojan stál u zrodu hnutí Nová orientace. To se snažilo jednak o srozumitelnou, tzv. civilní interpretaci evangelia. Zároveň dbalo – pod vlivem nejen J. L. Hromádky ale třeba i filozofky Boženy Komárkové ad. – na
„odpovědnost křesťana za svět“. V tomto duchu se snažilo o kritický dialog s komunistickým režimem.
Takové aktivity v roce 1974 Trojanovi společně s kolegou a přítelem Alfrédem Kocábem vynesly ztrátu souhlasu k církevní službě. O tři roky později Trojan v první vlně podepsal Chartu 77. Následně byl v květnu téhož roku hlavních iniciátorem a spolutvůrcem tzv. Dopisu 31, který popisoval diskriminaci věřících v Československu. Tehdejší synodní rada mu za jeho zveřejnění udělila důtku.
V období bez souhlasu se Trojan aktivně podílel na organizaci bytových seminářů. Vlastní teologické práce publikoval v zahraničí a v samizdatu. Na tuto neoficiální akademickou práci navázal po pádu komunismu, když spolu s kolegy z prostředí Nové orientace, Charty 77 a bytových seminářů Ladislavem Hejdánkem a Milanem Balabánem nastoupil na teologickou fakultu.
Vzápětí se v roce 1990 stal děkanem Evangelické teologické fakulty, právě včleněné do Univerzity Karlovy. Mimo jiné se v prvních letech zasazoval za to, aby na fakultě mohli společně ve smíru fungovat učitelé působící na ní v normalizačních letech, z nichž se někteří podíleli na nesolidárních krocích vůči kolegům bez souhlasu – včetně Trojana samotného – i ti, kteří na ni z tohoto prostředí nově přišli. Velkou zásluhou Trojanova děkanství bylo zakoupení budovy paláce Marathon pro teologickou fakultu. Důraz na odpovědnost křesťana za společnost, v níž žije, mu zůstal i jako profesoru teologické etiky.
Dodnes často vzpomínám, jak nám při jedné přednášce profesor Trojan, celoživotní gentleman, vysvětloval, jaký je rozdíl mezi extremismem a radikalismem. Extremismus je od slova extremus – krajní. To je podle něj na kraji, tedy mimo. Radikalismus se naproti tomu odvozuje od slova radix – kořen. Radikál se zasazuje za kořen, jádro věci. Proto, pokud jde o správnou věc – o věc evangelia – je třeba být radikální, učil nás Jakub Schwarz Trojan.
Michael Pfann, evangelický farář ve Vrchlabí a církevní historik
