Daniela Brodská
Biblický text (Lk 13 , 23 – 30):
Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl: „Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat ‚Pane, otevři nám‘, tu on vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste!‘ Pak budete říkat: ‚Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!
On však vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Text kázání nám líčí obraz hrůzy a na konci obrazu celosvětový mír národů. Na jedné straně je nejvyšší riziko, že se Boží království dá propást, že se dá Bohu stále vzdalovat a na konci zůstat stát před Ničím. Je to jako být velkoryse pozván do domu laskavého hostitele, ale existují hranice, nedá se dělat cokoli, jednou dojde trpělivost: překvapivě se zamknou dveře a přístup je uzavřen pro všechny, kteří přišli pozdě; jsou neústupně a tvrdě odbyti, jako by jim bylo řečeno: Jste mi ukradení! Zmeškali jste projevovat lásku a soucit. Jděte mi z očí! Vypadněte! Můžete o to víc kňučet a vztekle nadávat, když se budete muset dívat na to, že existuje i jiná cesta: Ze všech směrů přijdou národy a budou sedět u stolu v Božím království.
Naprosto kontrastní program. Na jedné straně nádherný výhled na spravedlnost a pokoj, když necháme působit Boha a své všelijaké zájmy a přání odsuneme stranou. Obraz společného jídla, stolování národů s lidem Izraele, včetně dříve znepřátelených národů. Je to velkolepý obraz, o němž bychom neměli rychle říkat, že všechno je příliš dobré, než aby to byla pravda. Tento obraz chce lidem ukázat, co s nimi Bůh zamýšlí. Tak to bude, to se bude dít v Božím království! Zde se navazuje na známé zaslíbení Izraeli o tzv. “ putování národů „: všichni, ať Izrael nebo ne Izrael, všechna různá náboženství a rasy, všichni, ačkoli mají zcela odlišné zájmy a životní styl, všichni budou – symbolicky – ve svatyni, v chrámu na hoře Sión v Jeruzalémě sedět společně u stolu.
Jedinou otázkou je, jak a kdy máme dosáhnout toho všeobjímajícího, dalekosáhlého pokoje, jak a kdy dosáhneme Božího království? Ježíš na to má pouze jedinou odpověď: Musíte to skutečně také chtít! Ano, budete muset bojovat! „Tak bojujte o to, abyste vstoupili těsnou branou“; existuje mnoho lidí, kteří se pokusí dostat dovnitř, ale nepodaří se jim to.
Takže znovu obraz, obraz těsné brány. Míněny jsou vstupní dveře hostitelova domu, do kterých by mnozí rádi vstoupili, aby se mohli podílet na stolování v Božím království, na pokoji a spravedlnosti, na dobrých životních podmínkách, na společenství s Bohem. Ale širokou, pohodlnou vstupní bránu hostitelův dům nemá. Brána je úzká. Prostor je těsný. Neexistuje žádná záruka, že se vám podaří dostat dovnitř. To je vážné varování, které říká: Hleďte, abyste si nenechali ujít cíl a nezůstali stát před zavřenými dveřmi!
Obraz pána domu, který zavřel dveře před nezvanými hosty, v našem pojetí, představuje Boha nemilosrdně tvrdého. My raději mluvíme o „milujícím Bohu“, který plní naše představy, opatřuje nás vším potřebným, poskytuje nám ochranu, kterému vděčíme za své životy. Zde slyšíme jiný tón. Nejen, že jsou dveře zavřené a mnozí, kteří klepou, ani po prosbách nejsou vpuštěni. Ti odmítnutí musí také slyšet: „Já vás neznám. Nevím, odkud jste.“ A když se snaží znovu a poukazují: musíš nás znát, jedli a pili jsme s tebou, potkávali jsme se na cestě, přece jsi to nemohl zapomenout; Na to on jen klidně opakuje: „Neznám vás. Nevím, odkud jste.“ „Jděte mi z očí, darebáci.“ Je to, jako když rodiče nechají své dítě jen tak být, jednají s ním, jako by ho neznali. To může dítěti způsobit nejhlubší zranění. Možná šok, konec vztahu? Mezi dospělými, to může být neméně brutální, když jeden dá druhému najevo: S tebou už nechci nic mít. S hlasitým bouchnutím se dveře zavřou navždy a dál nic.
Jak to, že nám Bůh může být představován jako tak nemilosrdný, odmítající Pán? Někteří říkají, že to s obrazem „Boha lásky“ nemá nic společného a nejraději by tyto představy o Bohu, který je bez milosti, z Bible odstranili. Přiznám se, že s tím mám také potíže a ptala jsem se sáma sebe: Jak si můžeš odmítající Boží tvrdost vůbec představit a kázat o ní? Ale objasněme si: Není lásky bez důsledné přísnosti! Láska, především Boží láska může být někdy tak velkorysá, trpělivá a shovívavá. O lásku druhého a také o Boží lásku se mohu lehkomyslně připravit – pochybením, tím, že ji neberu dost vážně, falešnou bezstarostností, tím, že si myslím, že je ještě spousta času, možná někdy později! Rodiče také občas ukazují svým dětem, se vší láskou, že jim nemohou skákat po hlavě, ale právě z lásky – musí být důslední a přísní.
A co se týká Boha: Právě z lásky, může být Bůh přísný; abychom jeho slovo brali vážně, brali si ho k srdci a skutečně jeho přikázání dodržovali. Bez přísnosti a bez oznámení, že dveře pána domu mohou být uzavřeny, je poselství o Boží lásce levné a bez závazků. Jeden kazatel to vyjádřil takto: poselství o Boží lásce, bez souběžné přísnosti, je jako „pozvání ke spánku“, vždyť je přece pořád dost času. Bez potřebné vážnosti a naléhavosti by také Boží láska ztratila své tajemství. „Ze zázraku by se stala samozřejmost.“ Z dlužené vděčnosti Bohu by se stalo lhostejné pospávání.
Boží láska ve skutečnosti neuspává, přivádí lidi do pohybu. „Tak se snažte, abyste vstoupili těsnou branou“, říká Ježíš. A to teď, ne pozítří. Nyní je příležitost, chopte se jí hned! Mohlo by být najednou „příliš pozdě“. „Toho, kdo přichází pozdě, trestá sám život.“ Falešné, uspávající Evangelium říká: Ty kdykoli, v každém případě dveřmi projdeš. Ježíš říká: Ty vejdeš nyní z milosti, z Boží lásky.
Evangelium by bylo zneuctěno, pokud by byla škrtnuta Ježíšova přísná slova. Brát Boží pozvání na lehkou váhu, to může mít také hořké důsledky. Bůh je totiž tak svobodný, že na nevděk a lhostejnost pozvaných může zareagovat změnou: původně pozvaným dveře zavře a nepozvaným, národům všech čtyř světových stran, ať jsou Židé nebo křesťané, tzv. „poslední“, bude otevřeno.
Berme to jako vážné varování právě pro křesťany. Možná s tím souvisí i všechny soudobé problémy s cizinci. Žijí jinak a něco na jejich životním stylu nás zneklidňuje. A přece, místo vylučování těchto cizinců, místo nenávisti a násilí, musí být také způsob, jak vytvořit rozumné soužití. Naše církev má kazatele pro humanitní aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené – Mikuláše Vymětala. My se připojujeme třeba k akci ´krabice od bot´. Možná, že to je způsob, jak se Božímu království o kousek přiblížit; Božímu království, kde se cizinci z východu a západu, severu a jihu spolu setkají v pokoji. Ale i tady může, jak obtížná situace ukazuje, být “ příliš pozdě „, pokud se nepodaří včas otevřít dveře a dostat se k lidem.
Vyloučeni z Božího království a označení jako darebáci a viníci, jsou ti, kteří neberou vážně přikázání. Na druhé straně, je před námi otevřeno Boží království – jako slavná a velmi reálná vize budoucnosti – a vstoupit lze – tady a teď. Musíme se jen rozhodnout a vstoupit; zápasit s pohodlností, aby nám dveře nebyly zabouchnuty před nosem a my neskončili v nicotě či v propasti. Toto je pro nás poselství poslední neděle v církevním roce.
Modlitba: Pane náš, prosíme, probouzej naši pozornost, abychom rozpoznali poslání, které nám nabízíš. Prosíme, pomáhej, abychom rozpoznané poslání dokázali naplňovat. Amen.